9 C 326/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 32 769 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 298 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 950 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 27 248 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení, částky 2 448 Kč, částky 300 Kč, částky 1 497 Kč a částky 1 276 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 688 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , právního zástupce žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 9. 7. 2025 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 30 000 Kč tak, že částku 27 500 Kč převedla na účet žalovaného a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele úvěru jako provizi. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 40 000 Kč formou 25 měsíčních splátek po 1 600 Kč. První splátku měl uhradit , datum, . Smlouva byla uzavřena elektronicky okamžikem jejího podpisu žalovaným, za který se považuje okamžik připsání verifikační platby na účet žalobkyně. Žalovaný nesplácel řádně a včas. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 25. 5. 2025. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny ve výši 27 248 Kč, úroku ve výši 28,17 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 5. 2025 do 24. 8. 2025, úroku ve výši 12 % ročně z částky 27 248 Kč od 25. 8. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 5. 2025 do zaplacení (vše dosud uvedené je v návrhu na EPR zahrnuto pod nárok 1), dále částky 2 448 Kč představující dlužné úroky (nárok 2), částky 300 Kč jako účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínek (nárok 3), částky 1 497 Kč (3 x 499 Kč) představující sjednanou smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou splátek (nárok 4) a částky 1 276 Kč jakožto smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 29 696 Kč od 26. 5. 2025 do 7. 7. 2025 (nárok 5).

2. Podáním doručeným soudu dne 27. 4. 2026 (č. l. 69-70) žalobkyně doplnila svá tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Uvedla, že žalovaný měl příjem od zaměstnavatele , jméno FO, , IČO , IČO, , k čemuž si vyžádala výplatní pásky za měsíce červenec a srpen 2024, jakož i detail úhrady mzdy na účet žalovaného za měsíce červenec, srpen, září a říjen 2024. Průměrná mzda žalovaného zasílaná na jeho účet činila 35 655,25 Kč. Žalobkyně měla dále k dispozici negativní výpis k žalovanému z centrální evidence exekucí ze dne , datum, , negativní výpis z insolvenčního rejstříku ze dne , datum, , čestné prohlášení žalovaného ohledně jeho závazků ze dne , datum, , čestné prohlášení žalovaného o výdajích a příjmech ze dne , datum, , prohlášení samostatného zprostředkovatele úvěru ze dne , datum, , informace o žalovaném z registru CRIF a prohlášení paní , jméno FO, , matky žalovaného, ze dne , datum, . Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. Při posouzení nákladů na bydlení vycházela žalobkyně i z tzv. normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení, přičemž v roce 2024 tyto náklady činily 13 737 Kč. Žalobkyně přihlédla též k výši životního (4 860 Kč) a existenčního (3 130 Kč) minima jednotlivce, jakož i k průměrným výdajům obyvatelstva v letech 2016-2023 dle údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně dospěla k závěru, že po odečtení nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč a splátky úvěru u žalobkyně ve výši 1 600 Kč žalovanému zbude měsíčně částka 31 055 Kč, po odečtení životního minima jednotlivce pak částka 26 195 Kč. Pokud by žalobkyně počítala s normativními náklady na bydlení (13 737 Kč), žalovanému by zbyla částka 15 458 Kč měsíčně. Žalobkyně u žalovaného nezjistila žádné platby pojištění, další úvěrové zatížení nebo problémy se sázkami či hazardními hrami. Nevznikly pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit měsíční splátku 1 600 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Výzva k vyjádření se k návrhu mu byla zaslána v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 2. 2026, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 2. 3. 2026. Předvolání k jednání bylo žalovanému zasíláno jednak na adresu trvalého pobytu (k doručení došlo opět tzv. fikcí ke dni , datum, ), jednak na adresu , adresa, , již soud zjistil ze systému ISAS z jiné věci, v níž vystupuje žalovaný (tuto adresu sdělil v jiné věci zaměstnavatel žalovaného). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Na jednání konaném v nepřítomnosti obou účastníků dle § 101 odst. 3 o. s. ř. (právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil) soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (č. l. 11-13) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, z čehož 2 500 Kč představovala „provize zprostředkovateli hrazená poskytovatelem na pokyn zákazníka přímo zprostředkovateli“. Žalovaný měl uhradit celkovou částku 40 000 Kč v měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Ze splátkového kalendáře (č. l. 36) se podává, že první splátka byla splatná , datum, a poslední 25. splátka , datum, . V části smlouvy s údaji o zákazníkovi (žalovaném) je uveden čistý měsíční příjem žalovaného 36 000 Kč, zaměstnavatel , jméno FO, (IČO , IČO, ), výdaje na bydlení 3 000 Kč, druh bydlení u rodičů, počet vyživovaných osob 0, splátky dalších úvěrů 0 Kč. Totéž, jde-li o výdaje, se podává z listiny nazvané „Výdaje spotřebitele“ (č. l. 25v). Ke smlouvě byly doloženy též Úvěrové podmínky jako její příloha č. 1 (č. l. 28-29) a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 15-17). Dle e-mailu ke schválení žádosti o úvěr bude smlouva uzavřena zaplacením částky 1 Kč na účet žalobkyně (č. l. 19). K této úhradě došlo dle potvrzení o provedení transakce dne , datum, (č. l. 20). Na samotné smlouvě o úvěru je uvedeno, že „zákazník podepsal tuto Smlouvu o úvěru verifikační platbou ve výši 1,- Kč dle čl. XII bod 1 Smlouvy o úvěru“. Ke smlouvě i k dalším dokumentům předložila žalobkyně „záznam o vložení dokumentu do systému“ specifikující den, čas a osobu vkládající konkrétní dokument do systému žalobkyně.

6. Dle dvou potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, (č. l. 37 a 38) vyplatila žalobkyně částku 27 500 Kč na účet žalovaného dle smlouvy o úvěru (účet č. , č. účtu, ; dále jen „účet žalovaného“) a částku 2 500 Kč na účet zprostředkovatele.

7. Dle listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“ ze dne , datum, (č. l. 8) byly vyplněny údaje o číslu účtu žalovaného, číslu jeho občanského průkazu, o lustraci v insolvenčním rejstříku a katastru nemovitostí, dále o měsíčním příjmu (36 000 Kč), výdajích na bydlení (3 000 Kč), celkových měsíčních splátkách úvěrů (0 Kč), měsíční splátce vůči žalobkyni (1 600 Kč), celkových úvěrech dle REPI (2 000 Kč), pojištění (0 Kč), sázkách a hrách („nemá problém“), ostatních zjištěných běžných výdajích (0 Kč), počtu vyživovaných osob (0), normativních nákladech na bydlení (13 737 Kč), životním minimu (4 860 Kč), nezabavitelné částce (12 398 Kč) a zbývající částce zákazníka (31 055 Kč). K tomu bylo doloženo prohlášení rodiče (, jméno FO, ) ze dne , datum, o tom, že žalovaný přispívá na bydlení v bytě částkou 3 000 Kč měsíčně (č. l. 9), výplatní doklady od zaměstnavatele , jméno FO, (č. l. 9v, 10) za měsíce 7/2024 (čistá mzda 34 976 Kč) a 8/2024 (čistá mzda 33 564 Kč), detaily k příchozím úhradám od zaměstnavatele na účet žalovaného (č. l. 10v-12) zaúčtované ve dnech 15. 8. 2024 (36 370 Kč), 13. 9. 2024 (35 539 Kč), 14. 10. 2024 (34 592 Kč) a 14. 11. 2024 (36 120 Kč), negativní (bez záznamu) výsledek lustrace žalovaného v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku (č. l. 12v), výsledek lustrace žalovaného v registru platebních informací (č. l. 13) s jedním evidovaným úvěrem ve výši 2 000 Kč ze dne 31. 10. 2024, jakož i čestné prohlášení žalovaného (č. l. 25) mj. o tom, že není v úpadku či hrozícím úpadku, nejsou proti němu vedena exekuční řízení a smlouvu o úvěru uzavřel po zvážení všech okolností.

8. Dle upomínky ze dne 25. 3. 2025 (č. l. 7) upozornila žalobkyně žalovaného, že je v prodlení s hrazením splátek dle smlouvy o úvěru, a vyzvala jej k úhradě dlužné částky 2 198 Kč. Dle upomínky ze dne 26. 4. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 3 798 Kč. Obě upomínky jsou uvedeny v dlouhém seznamu odeslaných upomínek, k nimž se vztahují čestná prohlášení pana , jméno FO, , zaměstnance žalobkyně, že je odeslal jako obyčejné poštovní zásilky.

9. Dle listiny nazvané „Zesplatnění pro smlouvu , hodnota, “ ze dne 25. 5. 2025 žalobkyně žalovanému oznámila, že v souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru, a požadovala zaplacení částky 29 696 Kč, smluvních pokut ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300 Kč. Jednalo se současně o výzvu předžalobní.

10. Dle listiny nazvané „Bonita smlouvy“ (č. l. 35) uhradil žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru celkovou částku 4 202 Kč.

11. Z výpisů z účtu žalovaného za období od června 2024 do listopadu 2024 (jde o elektronickou přílohu o rozsahu 254 stran, již soud provedl k důkazu ze systému ISAS ze spisu sp. zn. , spisová značka, ) soud zjistil majetkovou situaci žalovaného před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně. Soud zmiňuje poslední čtyři měsíce včetně měsíce, v němž byl poskytnut úvěr žalobkyní. Za měsíc srpen 2024 (s. 117-178 výpisu) činil počáteční zůstatek na účtu 23 931,03 Kč, konečný zůstatek 4 485,01 Kč, součet příchozích položek 491 990,98 Kč, součet odchozích položek 511 437 Kč. Žalovaný vynakládal značné prostředky na sázení a hry (Fortuna, Betano Payment, MerkurXtip, forbescasino a další). Jde o naprostou většinu odchozích plateb, přičemž výpis za pouhý měsíc srpen 2024 čítá 62 stran. Za měsíc září 2024 (s. 91-116 výpisu) činil počáteční zůstatek na účtu 4 485,01 Kč, konečný zůstatek 15 066,79 Kč, součet příchozích položek 215 840 Kč, součet odchozích položek 205 258,22 Kč. Výpis je opět přehledem výdajů na sázky a hry, včetně některých příjmů z této činnosti. Za měsíc říjen 2024 (s. 50-90 výpisu) činil počáteční zůstatek na účtu 15 066,79 Kč, konečný zůstatek 10 100,44 Kč, součet příchozích položek 365 887,18 Kč, součet odchozích položek 370 853,53 Kč. I zde platí totéž, co pro předchozí měsíce. V měsíci listopadu 2024 (s. 1-49 výpisu) činil počáteční zůstatek na účtu 10 100 Kč, konečný zůstatek 17 500,27 Kč, součet příchozích položek 399 755 Kč, součet odchozích položek 392 355,17 Kč. Sázení pokračuje. Vedle toho žalovaný čerpal spotřebitelské úvěry od společnosti , právnická osoba, ., konkrétně dne , datum, dvakrát 4 000 Kč, , datum, částku 9 000 Kč a , datum, částky 2 000 Kč, 1 000 Kč, 4 000 Kč, 2 000 Kč, 8 000 Kč, celkem tedy (v tomto krátkém období) 34 000 Kč, které opět používá na sázení a hry. Rozebíraným výpisem z účtu je rovněž prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, částku 27 500 Kč pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru (s. 38 výpisu).

12. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje (v pozici žalovaného) v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) domáhá nároků ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne , datum, . V návrhu uvedená čerpání úvěru žalovaným korespondují s příchozími platbami v období od 9. 11. do 14. 11. 2024 dle předchozího odstavce. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 4. 2025, dle níž měla žalovanému poskytnout částku 3 000 Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, domáhá nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 9. 4. 2025, dle níž měla být žalovanému poskytnuta částka 2 000 Kč. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, domáhá nároků ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalovaným dne 29. 3. 2025, dle níž měla být žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč.

13. Soud provedl k důkazu i žalobkyní předloženou statistiku rodinných účtů (č. l. 71), výdaje na konečnou spotřebu domácností podle účelu (č. l. 72-73), výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2014 (č. l. 74), životní a existenční minimum (č. l. 75), avšak žádné skutkové závěry z nich nečiní. Z těchto listin neplynou žádné informace o poměrech žalovaného.

14. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, částku 27 500 Kč. Naopak žalovaný žalobkyni dosud zaplatil (vrátil) částku 4 202 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně řádně nezjišťovala výdaje žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru (k tomu viz dále).

15. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

18. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

21. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

22. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

27. Soud má za prokázané, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Zjistila a ověřila příjmy žalovaného z pracovního poměru, avšak rezignovala na povinnost zabývat se skutečnými výdaji žalovaného. Pokud by jen nahlédla do výpisu z účtu žalovaného, zjistila by, že žalovaný vynakládá obrovské prostředky na sázky a hry, přičemž právě položky spojené s touto činností jsou naprosto dominantními položkami ve výpisu z běžného účtu žalovaného (jiné položky se zde takřka neobjevují), který měl soud k dispozici za období od června 2024 do listopadu 2024 o rozsahu 254 stran. Žalobkyně se k sázkám a hrám výslovně vyjadřovala v doplnění žaloby a uvedla, že nezjistila, že by měl žalovaný s touto činností potíže. To si lze vysvětlit jedině tak, že neměla k dispozici žádný výpis z jeho účtu. Jde-li o výdaje žalovaného, žalobkyně se spokojila s prohlášením matky žalovaného, že bydlí u rodičů a přispívá na domácnost 3 000 Kč měsíčně. Jiné skutečné výdaje řádně nezjišťovala a neprověřovala. Několik dní před uzavřením smlouvy s žalobkyní žalovaný čerpal celkovou částku 34 000 Kč od společnosti , právnická osoba, .

28. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně svoji povinnost nesplnila. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila na základě absolutně neplatné smlouvy (27 500 Kč), představovalo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný již uhradil (vydal) 4 202 Kč, proto je povinen žalobkyni zaplatit zbylých 23 298 Kč (výrok I).

33. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout jednak od splatnosti sjednané v neplatné smlouvě, jednak od skutečností známých soudu z úřední činnosti. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, jelikož u žádné z výzev nebylo prokázáno její dojití do sféry žalovaného (§ 570 odst. 1 o. z.). Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného 20. 2. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh a výzvu k vyjádření se k němu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného. Pokud by soud právě od tohoto data počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že žalovaný má vydat bezdůvodné obohacení dříve, než by měl shodnou částku uhradit dle sjednané splatnosti v absolutně neplatné smlouvě. Takový závěr by byl nepřiměřený a v rozporu s ochranou žalovaného jako spotřebitele. Pokud by žalovaný hradil od , datum, (sjednaná splatnost první splátky) řádně a včas sjednané měsíční splátky, ke dni vyhlášení rozsudku (, datum, ) by měl uhrazeno („pouze“) 27 200 Kč; při splácení dle splátkového kalendáře sjednaného v neplatné smlouvě by zcela vydal bezdůvodné obohacení po zaplacení (části) 18. splátky splatné (až) , datum, . To je stěžejní důvod, který vedl soud k zamítnutí požadavku na zaplacení jakéhokoli zákonného úroku z prodlení. Nad rámec toho soud uvádí, že zákon č. 257/2016 Sb. obsahuje ještě speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé, dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. I zjištěné poměry žalovaného (viz rekapitulovaná nalézací řízení vedená u zdejšího soudu) vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy splatnosti v zákoně č. 257/2016 Sb. K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec skutečností zjištěných z úřední činnosti neměl z důvodu pasivity žalovaného informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové dosud dlužné částky 23 298 Kč již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

34. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 27. 4. 2026 byla částka 39 905,32 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 23 298 Kč, tj. 58,38 %, žalovaný co do částky 16 607,32 Kč, tj. 41,62 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 16,76 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 201 Kč a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a návrh ve věci samé. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 27. 4. 2026. Konkrétní tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného mohla, Anonymizováno, a měla být uvedena již v návrhu. Odměna za tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 3 a. t. činí 3 x 700 Kč, celkem 2 100 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS). Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 504 Kč (0,21 x 2 400 Kč). Náklady právního zastoupení činí celkem 2 904 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 201 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 4 105 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 16,76 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 688 Kč (výrok III).

35. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., využil však možnosti stanovit ji delší než třídenní s ohledem na výši dlužné částky. Platební místo (u nákladového výroku) bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.