9 C 327/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 41 294,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 978,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 978,23 Kč od, Anonymizováno, 17. 8. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 316,57 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 82,73 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 184 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 294,80 Kč od 21. 9. 2023 do 16. 8. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 316,57 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16 978,23 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 41 294,80 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 26. 7. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (jež zanikla ke dni , datum, fúzí sloučením s nástupnickou společností , právnická osoba, , IČO , IČO, ; dále soud hovoří o prvně uvedené společnosti do jejího zániku a v následujícím období o druhé uvedené společnosti shodně jen jako o „právní předchůdkyni žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná měla splácet zápůjčku v 84 měsíčních splátkách po 1 078 Kč se splatností první splátky dne , datum, . Splátky měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalované, která byla povinna zajistit v den splatnosti každé splátky dostatek prostředků na účtu. Byla sjednána úroková sazba 18,90 % ročně. Žalovaná se zavázala hradit též další případné platby, zejména poplatky dle sazebníku. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, proto jej právní předchůdkyně žalobkyně s účinností ke dni 20. 9. 2023 zesplatnila. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení bylo žalované oznámeno. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny ve výši 41 294,80 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 184 Kč splatného ke dni 20. 9. 2023, úroku z prodlení ve výši 82,73 Kč splatného ke dni 20. 9. 2023, smluvních úroků ve výši 18,90 % ročně z jistiny ve výši 41 294,80 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 294,80 Kč od 21. 9. 2023 do zaplacení. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě dlužné částky.

2. Podáním doručeným soudu dne 11. 2. 2025 (č. l. 64-65) žalobkyně na výzvu soudu sdělila, že žalovaná uhradila celkem 33 021,77 Kč v celkem 56 platbách v období od 11. 4. 2021 do 15. 5. 2023.

3. Podáním doručeným soudu dne 30. 5. 2025 (č. l. 79-81) žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení k uzavření smlouvy a k posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedla, že smlouva byla uzavřena na základě návrhu učiněného žalovanou dne , datum, prostřednictvím jejího internetového bankovnictví, téhož dne návrh akceptovala právní předchůdkyně žalobkyně. Ověření a následný podpis je uskutečněn pomocí potvrzovacího SMS kódu na žalovanou nahlášený telefonický kontakt. Tento způsob uzavření smlouvy byl sjednán v čl. 14.2.4 všeobecných obchodních podmínek. Již , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou rámcovou smlouvu, kterou žalovaná podepsala osobně a dle níž je možné žalované doručovat prostřednictvím SMS nebo e-mailu. Téhož dne bylo sjednáno i mobilní bankovnictví. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně kontrolovala aktuální interní i externí dluhy, negativní záznamy, neplatné doklady, informace z externích úvěrových registrů (BRKI/NRKI/SOLUS, insolvenční rejstřík atd.) a podle v příloze podrobně popsaných kroků byl vytvořen skóring žalované. Příjmy žalované činily 9 000 Kč a zohledněné výdaje se oproti údajům v žádosti navýšily na 7 080 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr hradit, jelikož rozdíl mezi příjmy a výdaji byl dostatečný.

4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 27. 1. 2025 na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná si zásilku osobně převzala dne 10. 2. 2025. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručováno do datové schránky fyzické osoby (§ 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se do datové schránky ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byl dokument do datové schránky dodán, nepřihlásila, proto se předvolání považuje za doručené posledním dnem této lhůty, tj. , datum, (§ 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, jakož i jednu listinu soudu známou z úřední činnosti, z nichž zjistil následující:

6. Dle Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb ze dne , datum, (č. l. 35-36, 82-84) vstoupily právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná do smluvního vztahu, v jehož rámci budou poskytovány bankovní služby na základě smluv o poskytnutí příslušné bankovní služby. Bylo sjednáno, že právní předchůdkyně žalobkyně bude zasílat informace týkající se smluvního vztahu e-mailem či SMS zprávou na adresu a číslo uvedené žalovanou v žádosti. Žalovaná smlouvu vlastnoručně podepsala, její totožnost byla ověřena z občanského průkazu.

7. Dle Žádosti o zřízení účtu ze dne , datum, (č. l. 85) a Potvrzení o zřízení účtu ze dne , datum, (č. l. 86) byl žalované u právní předchůdkyně žalobkyně zřízen běžný účet č. , č. účtu, (dále jen jako „účet žalované“).

8. Dle Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (dále též jen jako „protokol“) a jeho příloh (č. l. 87-91) žádala žalovaná o úvěr ve výši 50 000 Kč se splatností 84 měsíců. Samotný protokol má spíše charakter tvrzení. Je v něm uvedeno, že byla provedena kontrola insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrola databáze neplatných dokladů (doklad nenalezen v databázi MV), kontrola interního black listu (bez záznamu), vyhodnocení externích úvěrových registrů – BRKI/NRKI (bez negativního záznamu, jen pozitivní úvěrová historie), SOLUS (nezjištěn aktuální dluh po splatnosti). Pravděpodobnost splacení úvěru byla dle interního postupu stanovena na 97,65 %. Žalovanou deklarovaný příjem 9 000 Kč měl být ověřen z příjmů připisovaných na účet žalované. Deklarované výdaje byly z důvodu obezřetnosti navýšeny na 7 080 Kč (výdaje na splátky půjček 0 Kč, výdaje na bydlení vč. hypotéky a stávajícího úvěru 1 220 Kč, výdaje na živobytí 3 860 Kč, ostatní výdaje 2 000 Kč). Dle vyhodnocení zbývá žalované na splátku nového dluhu a nepředvídané výdaje celkem 1 920 Kč měsíčně. Proto byl úvěr schválen. V příloze k uvedenému protokolu je listina nazvaná žalobkyní „, název, “ (č. l. 89). Dále je zde vyplněná žádost o úvěr (č. l. 90). V ní jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná je svobodná, žije u rodičů, je na mateřské dovolené, její příjem činí 9 000 Kč, deklarované výdaje 2 000 Kč (právní předchůdkyně žalobkyně však započítala výdaje ve výši 7 080 Kč – viz č. l. 90 verte). V neposlední řadě je přílohou protokolu výpis z účtu žalované vedený u právní předchůdkyně žalobkyně, a to za období od , datum, do , datum, (č. l. 91). Počáteční zůstatek je 60,54 Kč, konečný zůstatek 4,21 Kč. Na účet byl připsán rodičovský příspěvek ve výši 8 683 Kč a dále tři platby od osoby , jméno FO, v celkové výši 854 Kč. Odchozí platby činí celkem 9 593,33 Kč a převyšují tak platby příchozí.

9. Dle Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 29-30) žádá žalovaná o poskytnutí nezajištěného neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 18,9 % ročně a roční procentní sazbou nákladů 20,59 %, přičemž celkovou dlužnou částku ve výši 90 454,04 Kč má splácet v 84 měsíčních splátkách po 1 078 Kč se splatností první splátky dne , datum, . Předpokladem pro uzavření smlouvy je uzavření rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb (viz výše). Nedílnou součástí smlouvy mají být všeobecné obchodní podmínky. V podpisové části návrhu smlouvy je uvedeno, že byl podepsán v internetovém bankovnictví dne , datum, , a společně se jménem a příjmením žalované je uvedeno i číslo mobilního telefonu a potvrzovací SMS kód.

10. Dle Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 33) právní předchůdkyně žalobkyně vyslovila s návrhem smlouvy souhlas.

11. Dle Transakční historie (č. l. 68-72) a Výpisu z účtu žalované za období od 1. 3. 2021 do 31. 10. 2023 (č. l. 73) čerpala žalovaná úvěr od právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 50 000 Kč dne , datum, (variabilní symbol odpovídá číslu smlouvy). Žalovaná na úvěr uhradila celkovou částku 33 021,77 Kč, a to celkem 56 platbami v období od 11. 4. 2021 do 15. 5. 2023 (jak tvrdila žalobkyně na č. l. 64 verte).

12. Dle Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvě k úhradě dluhu ze dne 20. 9. 2023 (č. l. 15) byla žalovaná právní předchůdkyní žalobkyně již několikrát informována o porušování smlouvy, konkrétně o neplnění dluhu řádně a včas, k nápravě však nedošlo, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a požadovala zaplacení celkové částky 44 561,53 Kč. Dle dokladu o odeslání (č. l. 31) byla zásilka odeslána dne 20. 9. 2023, Anonymizováno, na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ).

13. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 17) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č. 1 (č. l. 18-19). V této příloze je pod pořadovým číslem 90 i pohledávka za žalovanou specifikovaná mimo jiné číslem smlouvy (, hodnota, ), jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalované) a dlužnou částkou.

14. Dle Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 25. 3. 2024 (č. l. 34) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, postoupila na žalobkyni. Doklad o doručení či odeslání tohoto vyrozumění (na listině je uvedeno, že byla odeslána doporučeně), doložen nebyl, pro rozhodnutí ve věci to však nemělo význam (viz dále).

15. Dle Výzvy k plnění ze dne 11. 6. 2024 (č. l. 37-38) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 54 866,32 Kč s odkazem na smlouvu č. , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 39) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 12. 6. 2024 na adresu na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ).

16. Dle obálky typu II na č. l. 46 byla zásilka zaslaná žalované na adresu jejího trvalého pobytu obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 13. 8. 2024.

17. Dle rozsudku Okresního soudu v , adresa, , datum, , č. j. , spisová značka, (č. l. 92-93), který nabyl právní moci dne 23. 4. 2021, byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 8. 2019 do zaplacení; tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 4. 2021. Dle odůvodnění zmíněného rozsudku čerpala žalovaná dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč (skutečně vyplaceno bylo 8 000 Kč) u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, . Smlouva byla shledána neplatnou, nárok byl přiznán z titulu bezdůvodného obohacení.

18. Soud provedl k důkazu též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, (č. l. 14), Produktové obchodní podmínky , právnická osoba, pro půjčky (č. l. 23-26) a Sazebníky (č. l. 20-22), nicméně neučinil z nich žádná relevantní skutková zjištění pro dále uvedené právní posouzení věci.

19. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru (nazvanou smlouva o půjčce) č. , hodnota, prostřednictvím internetového bankovnictví žalované (rámcová smlouva, návrh smlouvy o úvěru, akceptace), na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč (výpis z účtu). Žalovaná měla úvěr splácet 84 měsíčními splátkami po 1 078 Kč (smlouva o úvěru), nesplácela však řádně a včas. V období od 11. 4. 2021 do 15. 5. 2023 uhradila celkovou částku 33 021,77 Kč v celkem 56 platbách (transakční historie, výpisy z účtu). Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila prohlášením ze dne 20. 9. 2023, a to s ohledem na opakované porušování smlouvy o úvěru (prohlášení o zesplatnění, výpisy z účtu žalované, z nichž plyne nehrazení splátek řádně a včas). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne , datum, (smlouva o postoupení vč. přílohy). Žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 11. 6. 2024 odeslanou na adresu trvalého pobytu žalované dne 12. 6. 2024 (výzva, podací lístek). Dne 13. 8. 2024 se dostal do dispozice žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaný na adresu jejího trvalého pobytu (obálka typu II na č. l. 46).

20. Soud naopak neměl za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto na jednání poučil právního zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Ten nová tvrzení a důkazní návrhy neuplatnil. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k této otázce však byla žalobkyně vyzvána již s předvoláním (viz výše). Na tuto výzvu reagovala doplněním tvrzení a důkazních návrhů, dle soudu ovšem nedostatečně.

21. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

22. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

23. Byť nebylo prokázáno, že by bylo žalované oznámeno či prokázáno postoupení pohledávky, aktivní legitimace žalobkyně v této věci se podává z předložené smlouvy o postoupení. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je řádně specifikována. Soud považuje tuto smlouvu za platnou, resp. nezjistil žádný důvod neplatnosti, k němuž by měl přihlédnout z úřední povinnosti (ke zkoumání platnosti smlouvy o postoupení pohledávky v případě, že dlužníkovi nebylo postoupení oznámeno či prokázáno, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

28. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

29. Žalobkyně dle soudu nesplnila již povinnost tvrzení. Uvedla, s jakými příjmy a výdaji žalované pracovala. Žalovanou deklarované výdaje ve výši pouhých 2 000 Kč měsíčně navýšila na částku 7 080 Kč sestávající z výdajů na bydlení ve výši 1 220 Kč, životních nákladů ve výši 3 860 Kč a rodinných a ostatních výdajů ve výši 2 000 Kč (č. l. 90 verte). Tuto částku odečetla od deklarovaného (a z výpisu z účtu žalované ověřeného) příjmu ve výši 9 000 Kč a dospěla k závěru, že žalované měsíčně zbývá částka 1 920 Kč, z níž bude schopna úvěr (měsíční splátku 1 078 Kč) hradit. Právní předchůdkyně žalobkyně vedla pro žalovanou účet a měla tak mít přehled o jejích příjmech a výdajích právě z informací získaných z tohoto účtu. V této souvislosti právní předchůdkyně žalobkyně v protokolu o posouzení úvěruschopnosti odkazuje na přílohu č. 5 k tomuto protokolu. Tou je výpis z běžného účtu žalované od , datum, do , datum, (č. l. 91), tedy za pouhý jeden měsíc předcházející uzavření smlouvy). Počáteční zůstatek je 60,54 Kč, konečný zůstatek 4,21 Kč. Na účet byl připsán rodičovský příspěvek ve výši 8 683 Kč a dále tři platby od osoby , jméno FO, v celkové výši 854 Kč. Odchozí platby činí celkem 9 593,33 Kč. Jde o platby ve prospěch GECO, PENNY, PEPCO, TESCO, jiných obchodů s potravinami, v jednom případě o platbu ve prospěch společnosti , právnická osoba, se sídlem na Kypru (250 Kč), dále o platby fyzickým osobám (, jméno FO, 1 000 Kč, , jméno FO, 300 Kč), případně o jiné platby, u nichž není uveden název protiúčtu (jméno majitele). Odchozí platby převyšují platby příchozí. Jediným příjmem žalované je zmíněný rodičovský příspěvek ve výši 8 683 Kč; pokud jde o platby zasílané panem , jméno FO, , tomu (jak bylo zmíněno) posílala peníze i žalovaná (300 Kč dne , datum, ). Z výpisů z účtu žalované z období po uzavření smlouvy o úvěru je zřejmé, že paní , jméno FO, posílala částku 1 000 Kč každý měsíc, resp. v některých případech souhrnnou částku za více měsíců. U většiny plateb ve prospěch paní , jméno FO, je uvedeno „Alimenty , jméno FO, (a příslušný měsíc)“. Z toho je zřejmé, že žalovaná – a to již v době uzavření smlouvy o úvěru – hradila výživné na , jméno FO, částkou 1 000 Kč měsíčně. O tom se žalobkyně nezmiňuje. Soud by také předpokládal, že právní předchůdkyně žalobkyně bude vycházet z výpisů z účtu za delší období než jeden kalendářní měsíc, což však tvrzeno ani dokládáno nebylo (přílohou protokolu o posouzení úvěruschopnosti je pouze výpis za , měsíc, 2021). Žalobkyně dále nevysvětluje, jak na základě výpisu z účtu, v němž jsou výdaje vyšší než příjmy, dospěla k závěru, že žalovaná má finanční rezervu 1 920 Kč měsíčně. Tato rezerva z ničeho neplyne. Je-li v protokolu o posouzení úvěruschopnosti uvedeno, že byla zjištěna jen pozitivní úvěrová historie žalované, soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že žalovaná čerpala dne , datum, spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč (skutečně vyplaceno bylo 8 000 Kč) u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , přičemž rozsudkem zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 23. 4. 2021, jí byla uložena povinnost zaplatit částku 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 8. 2019 do zaplacení. Jinými slovy, asi měsíc před uzavřením posuzované smlouvy byl vyhlášen rozsudek ukládající žalované povinnost k úhradě jiného dluhu, resp. k vydání bezdůvodného obohacení s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy. Žalovaná tedy již v době sjednání posuzované smlouvy neplnila „starší“ dluhy. Pro dokreslení soud uvádí, že z výpisů z účtu žalované z období po uzavření smlouvy je zřejmé, že výdaje i v tomto období (stejně jako v , měsíc, 2021) obvykle převyšovaly příjmy a že žalovaná čerpala další spotřebitelské úvěry, tentokrát od společnosti , právnická osoba, (půjčka , název, ), a to následovně: dne , datum, ve výši 20 000 Kč, dne , datum, ve výši 497,85 Kč a dne , datum, ve výši 468,66 Kč. Soud uzavírá, že žalobkyně řádně netvrdila skutečné příjmy a výdaje žalované a jejich vyhodnocení při posuzování úvěruschopnosti. Z jí předložených výpisů z účtu žalované se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně mohla a měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splatit (s čímž naprosto kontrastuje závěr o tom, že pravděpodobnost splacení úvěru je 97,65 % – viz č. l. 87 verte). V takovém případě však podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neměla úvěr poskytnout. Právní předchůdkyně žalobkyně tak nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

30. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

31. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

32. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

33. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

34. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

35. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

36. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 50 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná však již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 33 021,77 Kč. Proto jí soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

37. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 13. 8. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 46). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 13. 8. 2024 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 16. 8. 2024 a od 17. 8. 2024 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky (u něj nebylo prokázáno ani odeslání) ani předžalobní výzvu k plnění (u ní bylo prokázáno odeslání, nebylo však zjištěno, zda a kdy byla doručena). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2024 (12,75 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (15 %).

38. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

39. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 294,80 Kč, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu dle výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky, Anonymizováno, 41 294,80 Kč od 21. 9. 2023 do 16. 8. 2024 (den splatnosti pohledávky z bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 316,57 Kč (rozdíl mezi částkou 41 294,80 Kč a přiznanou jistinou ve výši 16 978,23 Kč) od 17. 8. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % (rozdíl žalobou uplatněné sazby a sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2024) ročně z částky 16 978,23 Kč od 17. 8. 2024 do zaplacení.

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná. Zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaná zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.