9 C 335/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 356 m2, jehož součástí je stavba, budova s [číslem popisným], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 727 m2, jenž je součástí zemědělského půdního fondu, vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště], se zrušuje.

II. Pozemek parc. č. st. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 356 m2, jehož součástí je stavba, budova s [číslem popisným], rodinný dům a pozemek parc. [číslo] zahrada, o výměře 727 m2, jenž je součástí zemědělského půdního fondu, vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště], se přikazují do vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen uhradit žalované na vypořádacím podílu částku 300.000 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 64.290 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou, podanou u Okresního soudu v Prostějově dne 30. 9. 2020, doplněnou u jednání, se žalobce domáhal zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 356 m2, jehož součástí je stavba, budova s [číslem popisným], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 727 m2, jenž je součástí zemědělského půdního fondu, vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště], a přikázání těchto nemovitostí do jeho výlučného vlastnictví za vypořádací podíl. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná o nemovitosti neprojevuje žádný zájem, nijak se nepodílí na jejich údržbě ani nákladech s ní spojených, nemovitosti neužívá, nepečuje o ně a ty chátrají. Žalobce opakovaně navrhoval žalované odkup jejího spoluvlastnického podílu, což žalovaná neodmítala, ale k dohodě nedošlo. Žalobce se proto domáhá zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem soudní cestou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože jí žaloba byla doručena v souladu s ustanovením § 49 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) do vlastních rukou na adresu v souladu s ustanovením § 46b písm. a) o.s.ř., a dále pak na e-mailovou adresu zjištěnou z pozůstalostního spisu [název soudu] vedeného pod sp. zn. [spisová značka].

3. Ve věci se dne [datum], dne [datum] a dne [datum] konala ústní jednání, ke kterým se dostavil žalobce. Žalovaná se bez omluvy k žádnému jednání nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti žalované a rozhodoval na základě obsahu spisu, výpovědi žalobce a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 6. 2020 soud zjistil, že žalobce a žalovaná jsou podílovými spoluvlastníky, každý k ideální ½ nemovitých věcí - pozemku parc. č. st. [číslo], zastavěná plocha a nádvoří o výměře 356 m2, jehož součástí je stavba, budova s [číslem popisným], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] zahrada, o výměře 727 m2, jenž je součástí zemědělského půdního fondu, vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec] u [katastrálního úřadu], [katastrální pracoviště]. Dle odkazu na listiny nabyla žalovaná spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech jako dědictví po své matce, 5. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalovaná nemovité věci nikdy neužívala, neprojevuje zájem o jejich údržbu, ani se nijak nepodílí na nákladech spojených s nejnutnějšími opravami. Žalobce, který nechtěl s žalovanou nadále setrvávat ve spoluvlastnickém vztahu zejména proto, že žalovaná se nikterak nepodílí na údržbě a nákladech na nemovitých věcech, se dlouhodobě pokoušel od žalované její spoluvlastnický podíl odkoupit, žalovaná komunikovala s žalobcem pouze prostřednictvím mobilních aplikací a za pomoci prostředníka, nebo byla nekontaktní, takže k dohodě mezi žalobcem a žalovanou nikdy nedošlo, a to ani po předžalobní výzvě.

6. Soud dále provedl k důkazu Odborné vyjádření k stanovené obecné ceně ze dne 9. 7. 2021, vypracované Ing. [příjmení], realitní makléřkou společnosti [právnická osoba], pobočka [obec], které vycházelo z osobní prohlídky a zhodnocení stavu předmětných nemovitých věcí a ze znalosti realizovaných prodejů obdobných nemovitých věcí a z nabídek nemovitých věcí za období 2020 2021, dle kterého je obvyklá cena předmětných nemovitých věcí 700.000 Kč. Fotodokumentací nemovitých věcí z počátku července 2021, předložené žalobcem, z nichž byl zjištěn jejich aktuální stav. Z fotodokumentace je zřejmé, že nemovitosti jsou ve značně zchátralém stavu, zjevné jsou popraskané a drolící se omítky, popraskané zdi, plíseň na zdech. Dřevěné stropy jsou v některých místnostech podloženy igelity a dle vyjádření žalobce propadlé. Vybavení je zanedbané, staré a bez hodnoty. Zahrada za domem je neudržovaná, tráva přerostlá, keře a stromy neprořezané, pouze část pozemku před domem je dle fotografie udržována. Dle sdělení žalobce a OÚ [obec] ze dne 30. 7. 2021, provádí tuto údržbu [obec] na své náklady.

7. Soud dále provedl k důkazu elektronickou komunikaci mezi žalobcem a prostředníkem žalované a předžalobní výzvu včetně poštovní obálky, z těchto důkazů však nebyly zjištěny skutečnosti, které by mohly ovlivnit rozhodnutí soudu.

8. Z provedeného dokazování dospěl soud předně k závěru, že jsou splněny předpoklady pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitým věcem.

9. Podle ustanovení § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Podle ustanovení § 1140 odst. 2 může každý ze spoluvlastníků kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nedošlo k uzavření dohody o zrušení spoluvlastnictví (§ 1141 o. z.), rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud (§ 1143 o. z.). Současně je třeba rozhodnout o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Lze dodat, že ze strany účastníků (žalobce netvrdil a žalovaná byla v řízení nečinná) nebyly tvrzeny žádné skutečnosti vedoucí k závěru, že by zrušení spoluvlastnictví bylo žádáno v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků ve smyslu citovaného ustanovení § 1140 odst. 2 o. z.

11. Podle ustanovení § 1144 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila by se tím podstatně její hodnota. K rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích. Podle ustanovení § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

12. Z výše uvedených hmotněprávních ustanovení vyplývá, že zákon stanoví taxativním způsobem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictví soudem a jejich pořadí, a to: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu a c) prodej věci ve veřejné dražbě.

13. Prvním ze způsobů vypořádání, předcházející způsobům ostatním, je rozdělení společné věci. Podmínkou pro tento způsob vypořádání je, že se jedná o rozdělení dobře možné. Tato podmínka není naplněna pouhou faktickou možností a technickou proveditelností, ale také funkčním opodstatněním rozdělení. Při rozhodování o zrušení spoluvlastnictví k nemovitým věcem musí soud dbát, aby dělení bylo z hospodářského hlediska účelné, aby bylo spravedlivé, a aby některý ze spoluvlastníků nebyl dělením vážně poškozen, a to i s přihlédnutím k velikosti jejich podílů. Rozdělením nemovitých věcí by neměla být ani podstatně snížena jejich hodnota. Soud proto dospěl k závěru, že reálné rozdělení nemovitostí není ve smyslu citované právní úpravy možné. V posuzované věci účastníci netvrdili, že by bylo možné rozdělení budovy, které zpravidla předpokládá její vertikální rozdělení, což by vyžadovalo výrazné stavební úpravy a značné finanční náklady.

14. Dalším v pořadí upraveným způsobem vypořádání spoluvlastnictví soudem je přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Nejvyšší soud ČR ve své rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1236/2017 dospěl k závěru, že ačkoliv z ustanovení § 1147 o. z. vyplývá toliko jediná podmínka pro přikázání společné věci za náhradu, a to zájem spoluvlastníka o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví, to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných kritérií, respektuje-li základní principy soukromého práva (vždy je třeba zohlednit všechny podstatné okolnosti dané věci). Mezi tato další možná kritéria se dlouhodobě řadí zejména schopnost včas zaplatit vypořádací podíl, či skutečnost, že spoluvlastník je ochoten zaplatit dalším spoluvlastníkům vyšší finanční náhradu, než jaká by jim jinak náležela; dále například skutečnost, že spoluvlastník v nemovitosti bydlel, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat. V daném případě o tento způsob vypořádání projevil zájem žalobce, přičemž žalovaná se k žalobnímu návrhu nevyjádřila. Jak bylo zjištěno provedeným dokazováním, žalobce hradí nutné náklady spojené s vlastnictvím nemovitých věcí, nemovité věci udržuje (i když s ohledem na problematické spoluvlastnické stavy řeší v současnosti v podstatě pouze havarijní situace), avšak do budoucna o prohloubení údržby nemovitých věcí má zájem. Nadto je žalobce připraven případný vypořádací podíl na nemovitých věcech žalované zaplatit obratem. Již z těchto důvodů nic nebrání přikázání podílu žalované na nemovitých věcech do vlastnictví žalobce, a soud takto ve smyslu citovaného ustanovení § 1147 o. z. rozhodl. Soud se dále zabýval otázkou, zda a v jaké výši je nutné stanovit přiměřenou náhradu za spoluvlastnický podíl žalované, přičemž podle ustálené rozhodovací praxe vycházel z obvyklé ceny nemovitých věcí v daném místě v době rozhodování, s přihlédnutím k výše citovanému odbornému vyjádření. Odborné vyjádření stanovilo cenu předmětných nemovitých věcí částkou 700.000 Kč, čemuž by, s ohledem na podíl žalované na nemovitých věcech o velikosti ideální ½, odpovídala částka na vyrovnání ve výši 350.000 Kč. Soud však, vzhledem k tomu, že odborné vyjádření není znaleckým posudkem, přihlédl i k aktuální fotodokumentaci nemovitých věcí a výpovědi žalobce, z nichž je zřejmý současný stav nemovitých věcí, a stanovil výši vypořádacího podílu v částce 300.000 Kč. K zaplacení částky byla žalobci stanovena patnácti denní lhůta od právní moci rozsudku, tak aby měl s ohledem na její výši dostatečný prostor pro řádnou úhradu.

15. O náhradě nákladů řízení ve věci rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 64.290 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, které byly stanoveny podle § 6 odst. 1, § 7, § 12 odst. 3, § 8 odst. 1 a 5 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty 300.000 Kč, a to odměna za pět úkonů právní služby po 9.500 Kč (převzetí věci, sepis žaloby a účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum]). Zástupci žalobce dále náleží 5 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad ve výši 10.290 Kč. Celkové náklady řízení žalobce činí částku 64.290 Kč Lhůty k plnění byly stanoveny v prodloužené lhůtě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.