9 C 335/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 603 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 327 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení: částky 7 276 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 603 Kč od 8. 9. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 9. 7. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o zápůjčce. Tvrdila, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 5 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Následně byla zápůjčka opakovaně navyšována, a to dne , datum, o 2 300 Kč, dne , datum, o 3 000 Kč, dne , datum, o 2 500 Kč a dne , datum, o 1 200 Kč, celkem na 14 000 Kč. Peníze byly vždy poskytnuty bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit vedle poskytnuté jistiny též poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 603 Kč, a to dne 7. 9. 2023. Žalovaný však uhradil jen 3 673 Kč. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , webová adresa, . Na této webové stránce žalovaný vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, do níž zadal i své telefonní číslo a e-mailovou adresu. Tím učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Zaškrtnutím řádku odsouhlasil i znění všeobecných obchodních podmínek žalobkyně. Před uzavřením smlouvy byla ověřena totožnost žalovaného jednak dle skenu dokladu totožnosti s fotografií, jednak pomocí korunové ověřovací bezhotovostní platby. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky PIN kódem, jejž mu žalobkyně zaslala na jím sdělené telefonní číslo. Smlouva byla následně i se všeobecnými obchodními podmínkami zaslána na e-mailovou adresu žalovaného. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vyžádané informace o poměrech žalovaného byly ověřeny z dokumentů od žalovaného, případně nahlédnutím do databází. Informace a dokumenty žalobkyně vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení jistiny úvěru ve výši 14 000 Kč, poplatku ve výši 3 603 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč (5 x 500 Kč za písemné výzvy k plnění). Shora zmíněnou úhradu ve výši 3 673 Kč žalobkyně započetla jen na smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 14 000 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil až u ústního jednání, k němuž se dostavil. Uvedl, že smlouvu o zápůjčce s žalobkyní opravdu uzavřel prostřednictvím komunikace na dálku. Potvrdil, že zápůjčka byla opakovaně navyšována až na částku 14 000 Kč. Se smlouvami byl seznámen. Jde-li o posuzování jeho úvěruschopnosti, informace o příjmech a výdajích vyplňoval sám, žalobkyně tyto údaje nijak neprověřovala a nevyžadovala od něj žádné bližší informace. V té době již měl nějaké dluhy.

3. Společně s předvoláním k jednání nařízenému na , datum, soud vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů do , datum, (č. l. 47), a to (mimo jiné) k posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně se vyjádřila podáním ze dne 7. 4. 2025 (č. l. 53), nikoli však k posouzení úvěruschopnosti. Téhož dne se omluvila z nařízeného jednání a žádala, aby jí soud v případě, že její tvrzení a důkazní návrhy nebudou dostatečné, poskytl lhůtu k doplnění (č. l. 57). Soud ji ještě dne , datum, vyrozuměl, že ji již dříve vyzval a další lhůtu poskytovat nebude (č. l. 62). Nato žalobkyně sdělila, že k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žádná tvrzení nedoplní, což bude mít zřejmě za následek závěr o neplatnosti smlouvy (č. l. 65).

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i jejího právního zástupce (k tomu viz předcházející odstavec).

5. Soud provedl listinné důkazy předložené či navrhované žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle Smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, (č. l. 12-13) uzavřené mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 5 000 Kč převodem na účet žalovaného a žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku společně s poplatkem za její poskytnutí ve výši 1 300 Kč nejpozději do 20. 7. 2023. Součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (č. l. 21-24).

7. Dle Dodatku ze dne , datum, (č. l. 14) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dalších 2 300 Kč jako navýšení předchozí zápůjčky (na 7 300 Kč) a navýšil se i poplatek za poskytnutí zápůjčky o 748 Kč (na 2 048 Kč).

8. Dle Dodatku ze dne , datum, (č. l. 15) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dalších 3 000 Kč jako navýšení předchozích zápůjček (na 10 300 Kč) a navýšil se i poplatek za poskytnutí zápůjčky o 750 Kč (na 2 798 Kč).

9. Dle Dodatku ze dne , datum, (č. l. 16) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dalších 2 500 Kč jako navýšení předchozích zápůjček (na 12 800 Kč) a navýšil se i poplatek za poskytnutí zápůjčky o 625 Kč (na 3 423 Kč).

10. Dle Dodatku ze dne , datum, (č. l. 17) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dalších 1 200 Kč jako navýšení předchozích zápůjček (na 14 000 Kč) a navýšil se i poplatek za poskytnutí zápůjčky o 180 Kč (na 3 603 Kč).

11. Soud konstatuje, že ani v jednom případě se neměnila splatnost zápůjčky; ta zůstávala i přes veškerá navýšení stejná (20. 7. 2023). Na smlouvě o zápůjčce i veškerých dodatcích je v podpisové části u jména žalovaného PIN kód a datum a čas podpisu. Vzhledem k tomu, že žalovaný učinil uzavření smlouvy i dodatků nesporným, nebylo dále třeba zkoumat kontraktační proces (včetně připojení elektronického podpisu).

12. Dle Výpisů z běžného účtu žalobkyně (č. l. 6-9) žalobkyně vyplatila shora uvedené částky na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to vždy ke dni podpisu smlouvy či dodatku. Žalovaný navíc učinil nesporným, že prostředky v celkové výši 14 000 Kč obdržel.

13. Dle Sdělení , právnická osoba, ze dne 8. 4. 2025 (č. l. 60) je jediným majitelem a disponentem s účtem uvedeným v předchozím odstavci žalovaný. Banka poskytla též mimořádný výpis za období od , datum, do , datum, , z nějž se podává poskytnutí zápůjčky dle smlouvy o zápůjčce/dodatků.

14. Dle Upomínek ze dnů 14. 9. 2023, 21. 9. 2023, 28. 9. 2023, 7. 10. 2023 a 22. 10. 2023 (č. l. 18-20) měla žalobkyně opakovaně vyzývat žalovaného k úhradě dlužné částky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně učinila s odkazem na smluvní ujednání součástí žalované částky též částku 2 500 Kč (5 x 500 Kč) jako účelně vynaložené náklady na 5 uvedených upomínek, žádal soud společně s předvoláním k jednání, aby žalobkyně doplnila tvrzení a důkazní návrhy k jejich odeslání žalovanému (č. l. 47). Žalobkyně k tomu nic neuvedla.

15. Dle Výzvy k úhradě ze dne 4. 6. 2024 (č. l. 11) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k zaplacení celkové částky 21 619 Kč s odkazem na smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, . Výzva byla (dle podacího lístku na č. l. 10) zaslána dne 4. 6. 2024 na adresu , adresa, . Dle lustrace v ISZR měl žalovaný na této adrese trvalý pobyt do 6. 12. 2023 (č. l. 38).

16. Z provedených listinných důkazů i nesporných tvrzení má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce ze dne , datum, i dodatky k ní ze dnů , datum, , , datum, , , datum, a , datum, a poskytla žalovanému celkovou částku 14 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet. Žalovaný dosud uhradil (vrátil) částku 3 673 Kč. Soud naopak nemá za prokázané (ani řádně tvrzené), že žalobkyně před poskytnutím zápůjčky řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného způsobem zákonem vyžadovaným. Poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. poskytnout nemohl, jelikož žalobkyně ani její právní zástupkyně se jednání neúčastnili. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k této otázce však byla žalobkyně vyzvána již s předvoláním (viz výše) a výslovně sdělila, že tvrzení doplňovat nebude.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

18. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, do , datum, (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

22. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

23. Žalobkyně se omezila na tvrzení, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vyžádané informace o poměrech žalovaného ověřila z dokumentů od žalovaného, případně nahlédnutím do databází. Informace a dokumenty vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty. Nic konkrétního k příjmům a výdajům žalovaného neuvedla. Nepředložila ani zmíněnou zákaznickou kartu. Žalobkyně neunesla již břemeno tvrzení, že by postupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb. Soud tedy vychází z toho, že úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

24. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

25. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

26. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného ve výši 14 000 Kč (dle neplatné smlouvy o zápůjčce) jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již plnil částkou 3 673 Kč. Toto plnění nebylo možno započítat na smluvní pokutu (jak učinila žalobkyně), jelikož smluvní pokuta nebyla platně sjednána. Proto soud ve výroku I uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou (14 000 Kč) a vrácenou (3 673 Kč). Žalovaný je povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 34 Co 128/2024). Žalovaný u jednání uvedl, že je schopen zaplatit dlužnou částku jednorázově. V souladu se závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nebyly žalobkyni přiznány zákonné úroky z prodlení, jelikož žalovaný se nemohl dostat do prodlení dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem.

27. Výrokem II soud žalobu ve zbývající části zamítl. Z absolutně neplatné smlouvy nemohly žalobkyni vzniknout žádné nároky, které by se o smlouvy opíraly (poplatky, smluvní pokuty, úroky).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Ke dni vyhlášení rozsudku činila žalovaná částka včetně příslušenství 24 436,23 Kč (jistina 14 000 Kč, poplatek 3 603 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 603 Kč od 8. 9. 2023 do 28. 4. 2025 částku 4 333,23 Kč). Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 327 Kč (42,26 %), žalovaný co do částky 14 109,23 Kč (57,74 %). S ohledem na částečný úspěch každého z účastníků postupoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.