9 C 34/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 81 010,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 268 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 268 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá: a) co do částky 24 918,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 853,36 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 686,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 810,49 Kč od 30. 7. 2024 do 23. 12. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 542,49 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 14 268 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 17 810,49 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení; b) co do částky 41 823,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 781,53 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 560,43 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 216,61 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 24,36 % ročně z částky 21 216,61 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 29. 11. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi společností právnická osoba, IČO IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Pohledávky z těchto smluv měly být na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k témuž dni. Žalobkyně tvrdila, že dne datum byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 21 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 26 119 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 20 246 Kč s úrokovou sazbou ve výši 26,43 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 373 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 2 244 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaná však uhradila jen 6 732 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 39 186,90 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 810,49 Kč a dlužného poplatku ve výši 21 376,41 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 1 686,79 Kč (má se jednat o úrok ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny 17 810,49 Kč od datum, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 7. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 853,36 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 17 810,49 Kč od 15. 10. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 29. 7. 2024), úroků ve výši 26,43 % ročně z dlužné jistiny 17 810,49 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 17 810,49 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení (dosud uvedené je v návrhu na vydání EPR uplatněno jako nárok 1). Žalobkyně dále tvrdila, že dne datum byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 29 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 35 497 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 27 959 Kč s úrokovou sazbou ve výši 24,36 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 038 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 3 072 Kč se splatností poslední splátky dne datum. Žalovaná však uhradila jen 21 490 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 41 823,85 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 21 216,61 Kč a dlužného poplatku ve výši 20 607,24 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 560,43 Kč (má se jednat o úrok ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny 21 216,61 Kč od 15. 10. 2022, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 29. 7. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 781,53 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 21 216,61 Kč od 15. 10. 2022, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do 29. 7. 2024), úroků ve výši 24,36 % ročně z dlužné jistiny 21 216,61 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 21 216,61 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení (uvedené je v návrhu na vydání EPR uplatněno jako nárok 2).

2. Podáním doručeným soudu dne 26. 5. 2025 (č. l. 68-70) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smluv. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty ze dne datum dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky; dále bylo v insolvenčním rejstříku ověřeno, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že má příjem z mateřské/rodičovské dovolené ve výši 9 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 60 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Ze zákaznické karty ze dne datum dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky; dále bylo v insolvenčním rejstříku ověřeno, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že má příjem z mateřské/rodičovské dovolené ve výši 8 630 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 17 000 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně i s ohledem na výši požadovaných zápůjček a výši příjmu žalované dospěla k závěru, že schopnost žalované úvěry splácet je dostatečná. Kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nemá; ty se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy. V témže podání žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že z úvěru ze dne datum ve výši 29 000 Kč byla část (7 541 Kč) použita na splacení (refinancování) zůstatku z dříve uzavřené smlouvy č. hodnota, zbývající část (21 459 Kč) byla vyplacena žalované.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 10. 4. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (adresa), a dále na adresu uvedenou ve smlouvách o spotřebitelském úvěru (adresa). Žádnou z těchto zásilek si žalovaná nevyzvedla. Zásilka doručovaná na adresu trvalého pobytu jí byla doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 25. 4. 2025. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, a to postupem dle § 50m o. s. ř. K doručení došlo ke dni datum.

4. Jednání ve věci se konalo dne datum a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

5. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum (č. l. 32) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije s rodiči, úvěr čerpá na vybavení domácnosti, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, zdrojem jejího příjmu je mateřská/rodičovská dovolená, její čistý měsíční příjem činí 9 500 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, další čisté příjmy domácnosti 60 000 Kč, celkem tedy měsíční příjem 69 500 Kč, měsíční výdaje na externí splátky 0 Kč a na interní splátky 3 072 Kč, odhadované měsíční výdaje 2 500 Kč, nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, je zaškrtnut jen výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky s ručně dopsanou poznámkou „30. 5. 2022“.

6. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum (č. l. 31) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 29 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije s rodiči, úvěr čerpá na refinancování, má vyživovací povinnost k jedné osobě, zdrojem jejího příjmu je mateřská/rodičovská dovolená, její čistý měsíční příjem činí 8 630 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, další čisté příjmy domácnosti 17 000 Kč, celkem tedy měsíční příjem 25 630 Kč, měsíční výdaje na externí splátky 0 Kč a na interní splátky 1 602 Kč, odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč, nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, je zaškrtnut výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky s ručně dopsanou poznámkou „11. 11. 2021“ a výpisy z bankovního účtu s ručně dopsanou poznámkou „1, 2/2022“.

7. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum (č. l. 29-30) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 21 000 Kč v hotovosti (hotovostní forma čerpání a splácení byla sjednána v rozšířené službě komfortního a flexibilního splácení). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 26 119 Kč sestávající z úroku ve výši 20 246 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 373 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 47 119 Kč měla žalovaná uhradit formou 21 měsíčních splátek (20 splátek po 2 244 Kč a poslední 21. splátka ve výši 2 239 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

8. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum (č. l. 27-28) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 29 000 Kč, přičemž z této částky bylo žalované vyplaceno v hotovosti 21 459 (hotovostní forma čerpání a splácení byla sjednána v rozšířené službě komfortního a flexibilního splácení), zatímco zbývajících 7 541 Kč bylo použito na splacení (refinancování) zůstatku dluhu ze smlouvy mezi stejnými stranami č. hodnota (k tomu žalobkyně doložila jen „tabulku refinancování“ na č. l. 71). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 35 497 Kč sestávající z úroku ve výši 27 959 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 038 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 64 497 Kč měla žalovaná uhradit formou 21 měsíčních splátek (20 splátek po 3 072 Kč a poslední 21. splátka ve výši 3 057 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.

9. Dle Tabulky umoření ke smlouvě ze dne datum vyhotovené ke dni 5. 8. 2024 (č. l. 35) čerpala žalovaná dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota částku 21 000 Kč a uhradila celkovou částku 6 732 Kč (3 x 2 244 Kč, poslední úhrada je ze dne 15. 9. 2022).

10. Dle Tabulky umoření ke smlouvě ze dne datum vyhotovené ke dni 5. 8. 2024 (č. l. 34) čerpala žalovaná dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota částku 29 000 Kč a uhradila celkovou částku 21 490 Kč (poslední úhrada je ze dne 15. 9. 2022).

11. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (č. l. 18-23) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 14-17), v níž jsou uvedeny i pohledávky za žalovanou specifikované číslem smluv o spotřebitelském úvěru (hodnota a hodnota) a jménem a příjmením dlužníka (žalované).

12. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum (č. l. 33) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávky ze smluv č. hodnota a hodnota postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 36) odeslala žalobkyně toto oznámení dne 16. 8. 2024 na adresu adresa (jedná se o adresu dle smluv o spotřebitelském úvěru).

13. Dle Výzvy k plnění ze dne 31. 10. 2024 (č. l. 25-26) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 101 000,07 Kč s odkazem na smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a hodnota. Dle podacího lístku (č. l. 37) byla tato výzva zaslána společností právnická osoba jako odesílatelem dne 31. 10. 2024 na adresu adresa (jedná se o adresu dle smluv o spotřebitelském úvěru).

14. Dle obálky typu II na č. l. 43 byla zásilka zaslaná žalované na adresu jejího trvalého pobytu (adresa) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 18. 12. 2024.

15. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum částku 21 000 Kč v hotovosti a na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum částku 21 459 Kč v hotovosti, že žalovaná plnila na prvně uvedenou smlouvu ze dne datum částkou 6 732 Kč a na smlouvu ze dne datum částkou 21 490 Kč (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, již tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala nečinná), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z uvedených smluv za žalovanou na základě smlouvy o postoupení ze dne datum na žalobkyni, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávek, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalované dostal dne 18. 12. 2024 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

16. Soud naopak neměl za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto na jednání poučil právního zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Ten nová tvrzení a důkazní návrhy neuplatnil. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k této otázce však byla žalobkyně vyzvána již s předvoláním (viz výše) a výslovně sdělila, že nemá k dispozici kopie dokladů, které měla mít její právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované.

17. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

18. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

19. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávek za žalovanou. Žalobkyně doložila výňatek z přílohy s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figurují i pohledávky za žalovanou, které jsou (ještě) řádně specifikovány (je uvedeno alespoň číslo úvěrové smlouvy a jméno a příjmení dlužníka).

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022, resp. od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzovaných smluv; dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Od 29. 5. 2022 zní druhá věta § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. následovně: Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

23. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se v obou případech jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

25. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Netvrdila, co je míněno „dalšími čistými příjmy domácnosti“ ve výši 17 000 Kč (resp. 60 000 Kč), nebo z čeho sestávají odhadované měsíční výdaje žalované ve výši pouhých 3 000 Kč (resp. 2 500 Kč). Pokud vycházela jen z tvrzení žalované, je to nedostatečné. Tvrdila-li ověřování majetkové situace žalované z výpisů z účtu za měsíce leden a únor 2022, nepředložila je (stejně jako jakékoli jiné doklady k posuzování úvěruschopnosti, vyjma samotných zákaznických karet – žádostí o úvěr). I kdyby tak učinila, s ohledem na absenci zcela konkrétních tvrzení k příjmové a výdajové straně „rozpočtu“ žalované a jejich vyhodnocení před poskytnutím úvěru by to na závěrech soudu nic nezměnilo. Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

26. Jedna z posuzovaných smluv o spotřebitelském úvěru (smlouva ze dne datum) byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (i ve vztahu ke smlouvě ze dne datum) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

27. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

30. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

32. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkami 21 000 Kč a 21 459 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Soud nebere v potaz poskytnutí částky 7 541 Kč, jelikož v tomto rozsahu měl být poskytnutý úvěr ze dne datum použit na úhradu dřívějšího dluhu žalované (také ze spotřebitelského úvěru) vůči právní předchůdkyni žalobkyně. Smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané právní předchůdkyní žalobkyně jsou takřka ve 100 % případů absolutně neplatné (a nejinak je tomu i nyní), soud tudíž nemůže posoudit jako bezdůvodné obohacení žalované částku, která žalované reálně vyplacena nebyla, ale byla užita na splacení údajného dluhu z dřívější (a s pravděpodobností hraničící s jistotou též absolutně neplatné) smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k této předchozí smlouvě nic nedoložila. Pokud by soud tuto částku zohlednil, „zhojil“ by neplatnost předchozí smlouvy, a minimálně v části, v níž byla částka 7 541 Kč použita na smluvně sjednané nároky (úroky, poplatky), by popřel úpravu spotřebitelských úvěrů. Pokud žalobkyně v podání ze dne 26. 5. 2025 na č. l. 70 navrhovala, aby si soud vyžádal informace ke smlouvě č. hodnota od její právní předchůdkyně, protože pohledávka z této smlouvy na ni nebyla postoupena, uvádí soud, že tvrdit a prokazovat má žalobkyně, nikoli její právní předchůdkyně. Dle § 1880 odst. 2 o. z. by měla právní předchůdkyně žalobkyně sdělit žalobkyni vše, co je k uplatnění postoupených pohledávek zapotřebí. Jsou-li zapotřebí informace k jiným pohledávkám (kvůli jejich refinancování), má sdělit i je. Navíc sama žalobkyně ve vztahu ke smlouvám sjednávaným právní předchůdkyní žalobkyně konstantně uvádí, že žádné doklady ke zkoumání úvěruschopnosti k dispozici nejsou, jelikož je uchazeči předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy (viz č. l. 69).

33. Žalovaná již právní předchůdkyni žalobkyně plnila částkou 6 732 Kč na smlouvu ze dne datum a částkou 21 490 Kč na smlouvu ze dne datum. Na bezdůvodném obohacení z neplatné smlouvy ze dne datum zbývá vydat (zaplatit) částku 14 268 Kč, proto soud uložil výrokem I povinnost k úhradě této částky.

34. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 268 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum, dne 18. 12. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 43). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 18. 12. 2024 (středa) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak bylo pondělí 23. 12. 2024 a od 24. 12. 2024 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalované sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby pro 2. pololetí roku 2024, tj. 12,75 %.

35. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

36. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. Tento výrok je členěn na písm. a), pod nímž je ve zbývajícím rozsahu zamítán nárok 1 dle návrhu na vydání EPR, a na písm. b), jímž je zamítán nárok 2 dle návrhu na vydání EPR v celém rozsahu. K písm. a) soud uvádí, že s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy ze dne datum nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 810,49 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu dle výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 810,49 Kč od 30. 7. 2024 do 23. 12. 2024 (datum splatnosti bezdůvodného obohacení), ve výši 15 % ročně z částky 3 542,49 Kč (rozdíl částek 17 810,49 Kč a 14 268 Kč) od 24. 12. 2024 do zaplacení a ve výši 2,25 % ročně z částky 14 268 Kč od 24. 12. 2024 do zaplacení (jelikož žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve vyšší než přiznané sazbě). K písm. b) soud uvádí, že bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy ze dne datum (21 459 Kč) žalobkyně vydala v celém rozsahu, jelikož uhradila částku 21 490 Kč. Tato částka byla přitom uhrazena již ke dni 15. 9. 2022 (viz tabulka umoření na č. l. 34). Výše soud vyložil, že za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, od níž se odvíjela jeho splatnost, považoval až samotnou žalobu (návrh na vydání EPR). Vydání celého bezdůvodného obohacení ze smlouvy ze dne datum této výzvě předcházelo, proto se žalovaná nemohla dostat do prodlení a žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení za žádné období. Proto soud ve výroku II pod písm. b) zcela zamítl veškeré uplatněné nároky (nárok 2 dle návrhu na vydání EPR).

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná; zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaná zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prostějově, rozhoduje o něm Krajský soud v Brně. Nesplní-li žalovaná ve stanovených lhůtách dobrovolně povinnosti ukládané tímto rozsudkem, může se žalobkyně domáhat jejich splnění prostřednictvím výkonu rozhodnutí (exekuce).