9 C 347/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 87 578,68 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni:a) částku 25 702 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 702 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení,b) částku 5 008 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 008 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá:a) co do částky 43 532,68 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 417,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 462,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 256,97 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 554,97 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 363,84 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení;b) co do částky 13 336 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 970,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 749,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000,32 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 10. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 992,32 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 922,81 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 5. 10. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný měl zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru úrok v pevné výši 3 370 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 150 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 6 300 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 65 072 Kč měl žalovaný zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč se splatností poslední splátky dne 19. 10. 2021. Žalobkyně v žalobě neuvedla, kolik žalovaný celkem zaplatil. Pouze konstatovala, že naposledy uhradil dne 19. 3. 2020 částku 4 650 Kč. V tomto řízení se žalobkyně domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 30 363,84 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 893,13 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 699,46 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 787,75 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 399,82 Kč, smluvní pokuty 12 090,68 Kč (všechny dosud uvedené položky činí v součtu částku 69 234,68 Kč, již žalobkyně uvádí jako jistinu v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 22. 4. 2024 ve výši 8 417,22 Kč, kapitalizovaného úroku vyčísleného od 20. 10. 2021 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 13 462,03 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 363,84 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 256,97 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Dosud uvedené uplatnila žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako nárok 1.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný měl zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru úrok v pevné výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč měl žalovaný zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky dne 30. 6. 2021. Žalobkyně v žalobě neuvedla, kolik žalovaný celkem zaplatil. Pouze konstatovala, že naposledy uhradil dne 19. 3. 2020 částku 2 000 Kč. V tomto řízení se žalobkyně domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 9 922,81 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 077,51 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 716,56 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 894,50 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 732,62 Kč (všechny dosud uvedené položky činí v součtu částku 18 344 Kč, již žalobkyně uvádí jako jistinu v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 22. 4. 2024 ve výši 2 970,95 Kč, kapitalizovaného úroku vyčísleného od 1. 7. 2021 do 22. 4. 2024 z dlužné jistiny ve výši 4 749,84 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 922,81 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000,32 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Uvedené uplatnila žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako nárok 2. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky z obou úvěrových smluv.

3. Podáním doručeným soudu dne 25. 4. 2025 (č. l. 64-65) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smluv a ověřila je z vyžádaných dokladů a nahlédnutím do veřejných registrů (NRKI, BRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík). Žalovaný byla dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do žádosti o úvěr. Dle žalobkyně žalovaný před uzavřením smlouvy ze dne , datum, uvedl, že je od 10. 12. 2018 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , výše jeho měsíčních příjmů činí 17 668 Kč a výše jeho měsíčních výdajů 4 410 Kč. Z toho byl vypočten použitelný měsíční příjem na částku 13 258 Kč. Dále měl žalovaný uvést, že bydlí u rodičů a je svobodný. Tvrzená majetková situace žalovaného měla být ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto informací dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 35 000 Kč měsíční splátkou 4 648 Kč je dostatečná. Dle žalobkyně žalovaný před uzavřením smlouvy ze dne , datum, uvedl, že je od 10. 12. 2018 na dobu neurčitou zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , výše jeho měsíčních příjmů činí 18 377 Kč a výše jeho měsíčních výdajů 6 402 Kč. Z toho byl vypočten použitelný měsíční příjem na částku 11 975 Kč. Dále měl žalovaný uvést, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Tvrzená majetková situace žalovaného měla být ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě těchto informací dospěla k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši 15 000 Kč měsíční splátkou 1 992 Kč je dostatečná.

4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 26. 2. 2025 na adresu trvalého pobytu (, adresa, ) v souladu s § 46b písm. a) o. s. ř. Žalovaný si zásilku osobně převzal dne 4. 3. 2025, na výzvu však v poskytnuté lhůtě (ani později) nereagoval. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému zasláno na stejnou adresu. Doručující orgán žalovaného nezastihl, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne , datum, , žalovaný si ji nevyzvedl, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni , datum, (úterý). Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného (k tomu viz výše). Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle Žádosti o úvěr ze dne , datum, (č. l. 66) žádal žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 35 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaný žije u rodičů, je zaměstnán, jeho měsíční příjem činí 17 668 Kč, na bydlení a energie vynakládá 1 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč měsíčně, u položky srážky ze mzdy/výživné a položky měsíční splátky stávajících půjček není nic uvedeno, přestože v té době měl již žalovaný splácet úvěr dle smlouvy ze dne , datum, (nároky z ní jsou taktéž předmětem řízení v této věci). Jako použitelný měsíční příjem je uvedena stejná částka jako u celkového měsíčního příjmu, tedy 17 668 Kč (právní předchůdkyně žalobkyně zde zřejmě zapomněla odečíst výdaje ve výši 4 410 Kč). Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, jsou zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Tvrdila-li žalobkyně, že byly k dispozici i výpisy z účtu žalovaného, tento podklad zaškrtnut není (přestože je ve výčtu možných podkladů uveden); není vyplněna ani informace o tom, zda žalovaný bankovní účet vůbec měl.

7. Dle Žádosti o úvěr ze dne , datum, (č. l. 67) žádal žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 15 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaný žije u rodičů, je zaměstnán, jeho měsíční příjem činí 18 377 Kč, na bydlení a energie vynakládá 1 000 Kč měsíčně, na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč měsíčně, na měsíční splátky stávajících půjček 1 992 Kč. Jako použitelný měsíční příjem je uvedena stejná částka jako u celkového měsíčního příjmu, tedy 18 377 Kč (právní předchůdkyně žalobkyně zde zřejmě opět zapomněla odečíst výdaje ve výši 6 402 Kč). Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, jsou zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Tvrdila-li žalobkyně, že byly k dispozici i výpisy z účtu žalovaného, tento podklad zaškrtnut není (přestože je ve výčtu možných podkladů uveden); opět není vyplněna ani informace o tom, zda žalovaný bankovní účet vůbec měl.

8. Dle Pracovní smlouvy ze dne , datum, (č. l. 68) byl žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . Jako den nástupu do zaměstnání je sjednán 10. 12. 2018. Základní mzda činí 140 Kč za hodinu. Dle Výplatních pásek od zaměstnavatele , právnická osoba, (č. l. 69-71) za období 8, 9, 11, 12/2019 a 1/2020 činila čistá mzda žalovaného za srpen 2019 částku 18 476 Kč, za září 2019 částku 18 277 Kč, za listopad 2019 částku 18 957 Kč, za prosinec 2019 částku 19 684 Kč a za leden 2020 částku 14 362 Kč.

9. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 27-28) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 65 072 Kč sestávající z poskytnuté jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč, úroku ve výši 3 370 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště (inkasní poplatek) ve výši 6 300 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Přílohou č. 1 této smlouvy byl (obecný) předpis splátek (č. l. 28).

10. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 24-25) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit celkovou částku 27 888 Kč sestávající z poskytnuté jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, úroku ve výši 1 444 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, úhrady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště (inkasní poplatek) ve výši 2 700 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Přílohou č. 1 této smlouvy byl (obecný) předpis splátek (č. l. 25).

11. Dle Přehledu plateb ke smlouvě č. , hodnota, (č. l. 29) uhradil žalovaný dne 20. 2. 2020 částku 4 648 Kč a dne 19. 3. 2020 částku 4 650 Kč, celkem tedy 9 298 Kč.

12. Dle Přehledu plateb ke smlouvě č. , hodnota, (č. l. 26) uhradil žalovaný dne 1. 11. 2019 částku 1 992 Kč a ve dnech 18. 12. 2019, 15. 1. 2020, 19. 2. 2020 a 19. 3. 2020 vždy částku 2 000 Kč, celkem tedy 9 992 Kč.

13. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 17-20) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky z úvěrových smluv uvedené v příloze č.

1. K nabytí pohledávek mělo dojít dnem zaplacení úplaty za postoupení (čl. 5.1 smlouvy). Dle potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, (č. l. 10) podepsaného právní předchůdkyní žalobkyně byla úplata za postoupení uhrazena dne , datum, . Dle výňatku z přílohy č. 1 ke smlouvě o postoupení (č. l. 14-15) jsou mezi postoupenými pohledávkami též pohledávky za žalovaným specifikované číslem smlouvy o úvěru (, hodnota, a , hodnota, ), jménem, příjmením a rodným číslem žalovaného a částkou 57 144 Kč a 18 344 Kč.

14. Dle dvou Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 30-31) měla právní předchůdkyně žalobkyně oznámit žalovanému, že pohledávky ze smluv o úvěru č. , hodnota, a , hodnota, postoupila na žalobkyni. Oznámení mělo být zasláno na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ). Doklad o doručení ani odeslání předložen nebyl.

15. Dle Výzvy k plnění ze dne 20. 9. 2024 (č. l. 22-23, shodně 32-33) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 121 326,97 Kč s odkazem na smlouvy o úvěru č. , hodnota, a , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 34) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 23. 9. 2024 na adresu , adresa, , která je uvedena v obou smlouvách o úvěru i v obou žádostech o úvěr jako adresa pro doručování, resp. adresa výběru.

16. Dle obálky typu II na č. l. 40 a vrácené zásilky na č. l. 50 byla zásilka zasílaná žalovanému na adresu trvalého pobytu (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 22. 10. 2024.

17. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 35 000 Kč v hotovosti a žalovaný plnil částkou 9 298 Kč a na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný plnil částkou 9 992 Kč, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky z uvedených smluv na žalobkyni, že žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě na adresu uvedenou ve smlouvě a že se žalovanému dostal dne 22. 10. 2024 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

18. Soud naopak neměl za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto žalobkyni na jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Přítomný právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně žádná další tvrzení ani důkazní návrhy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného neuplatňuje.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávek za žalovaným. Žalobkyně pohledávky nabyla zaplacením úplaty za postoupení. Žalobkyně nedoložila, že by bylo postoupení žalovanému oznámeno či prokázáno (viz chybějící doklad o doručení oznámení o postoupení). Soud však neshledal žádný důvod, pro který by měla být smlouva o postoupení pohledávek neplatná a k němuž by měl sám přihlédnout (k posuzování neplatnosti smlouvy o postoupení v případě neoznámení/neprokázání postoupení dlužníkovi viz rozsudek NS ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (s ohledem na datum uzavření obou posuzovaných smluv; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Smluvní vztahy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhají citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelské úvěry. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

27. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Zejména u výdajů žalovaného nebylo tvrzeno, jak její právní předchůdkyně dospěla v obou případech k částce pouhých 1 000 Kč měsíčně na bydlení a energie a částce 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Žalobkyně sice tvrdila, že výdaje byly ověřovány z výpisů z účtu, z žádostí o úvěr to však neplyne (tento podklad zaškrtnut není, přestože je ve výčtu možných podkladů uveden; dokonce není ani vyplněn údaj o tom, zda žalovaný účet vůbec měl). Jde-li o použitelný příjem, v žádostech o úvěr je v obou případech opsán údaj o měsíčním příjmu žalovaného, aniž by byly odečteny jakékoli výdaje. To jen dokládá, s jakou lehkovážností právní předchůdkyně žalobkyně ke své zákonné povinnosti přistupovala. Ve druhé žádosti o úvěr ze dne , datum, není mezi výdaji uvedeno, že by žalovaný cokoli hradil na stávající dluhy, ačkoli v té době měl dle smlouvy ze dne , datum, splácet částku 1 992 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nepočítala ani se splátkami vůči ní samotné, o nichž musela vědět. V žádosti o úvěr ze dne , datum, je uvedena výše stávajících půjček 1 992 Kč. Podrobnosti k tomu tvrzeny nejsou. Je možné i to, že jde o chybu a tento údaj měl být uveden v další žádosti ze dne , datum, jako splátka úvěru ze dne , datum, . To však není podstatné. Žalobkyně výdaje řádně netvrdila a nic k nim nedoložila. Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

28. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

32. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkami 35 000 Kč a 15 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však již na obě absolutně neplatné smlouvy plnil, a to částkami 9 298 Kč (jde-li o smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, ) a 9 992 Kč (jde-li o smlouvu č. , hodnota, ), proto mu soud ve výroku I uložil povinnost zaplatit vždy rozdíl mezi částkou poskytnutou a částkou žalovaným uhrazenou; pro přehlednost je výrok I strukturován tak, že pod písm. a) je vypořádáno bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy ze dne , datum, a pod písm. b) z neplatné smlouvy ze dne , datum, .

35. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikovaných neplatných smluv o úvěru, dne 22. 10. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 40 a 50). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 22. 10. 2024 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 25. 10. 2024 a od 26. 10. 2024 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění. Společně s oznámením o postoupení nebyl předložen ani doklad o odeslání, s předžalobní výzvou sice ano, ale nebylo zjištěno, zda a kdy byla žalovanému doručena. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby uplatněné žalobou, tj. 8,5 % ročně, nikoli ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2024 (12,75 %). V opačném případě by nepřípustně překročil žalobní návrh.

36. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být těmito smlouvami založeny (poplatek, úrok, smluvní pokuta). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 256,97 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (v případě nároku 1), tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal ve výroku I zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 702 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 256,97 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 10. 2024 a ve výši 8,5 % ročně z částky 8 554,97 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení. Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000,32 od 23. 4. 2024 do zaplacení (v případě nároku 2), tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal ve výroku I zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 008 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 000,32 Kč od 23. 4. 2024 do 25. 10. 2024 a ve výši 8,5 % ročně z částky 5 992,32 Kč od 26. 10. 2024 do zaplacení.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná. Zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaný zůstal zcela nečinný, tudíž nemá ani právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.