9 C 36/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená datum narození žalované bytem adresa žalované o 50 208 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 300 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:a) částky 31 820 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 477,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 259,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 791,40 Kč od 23. 4. 2024 do 4. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 491,40 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 5 300 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 197,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení;b) částky 13 088 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 005,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 990,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 523,73 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 437,44 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 5. 10. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva 2022“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru úrok v pevné výši 1 221 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 13 400 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 199 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 41 820 Kč měla žalovaná zaplatit v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč se splatností poslední splátky dne 25. 8. 2023. Žalovaná naposledy uhradila dne 20. 2. 2023 částku 2 700 Kč (žalobkyně v žalobě neuvedla, kolik žalovaná uhradila celkem). Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 13 197,65 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 593,75 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 8 670,59 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 069,77 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 588,24 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 000 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 37 120 Kč uvedené v navrhovaném petitu), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 22. 4. 2024 ve výši 2 477,74 Kč, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny od 26. 8. 2023 do 22. 4. 2024 ve výši 1 259,74 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 791,40 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 197,65 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (dosud uvedené uplatnila žalobkyně v návrhu na vydání EPR jako nárok 1). Žalobkyně dále tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva 2021“), na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru úrok v pevné výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč měla žalovaná zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč se splatností poslední splátky dne 22. 11. 2022. Žalovaná naposledy uhradila dne 20. 2. 2023 částku 2 300 Kč (ani zde žalobkyně neuvedla, kolik žalovaná uhradila celkem). Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 3 437,44 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 86,29 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 187 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 298,70 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 578,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč (součet dosud uvedených položek odpovídá částce 13 088 Kč uvedené v navrhovaném petitu), dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení vyčísleného do 22. 4. 2024 ve výši 1 005,58 Kč, kapitalizovaného úroku z dlužné jistiny od 23. 11. 2022 do 22. 4. 2024 ve výši 990,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 523,73 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 3 437,44 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení (uvedené uplatnila žalobkyně v návrhu na vydání EPR jako nárok 2). Pohledávky z obou smluv o úvěru měly být postoupeny na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalované mělo být postoupení oznámeno, k úhradě dlužných částek měla být před podáním žaloby vyzvána.

2. Podáním doručeným soudu dne 3. 6. 2025 (č. l. 62-65) žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení k tomu, jak její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru. Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány v žádosti o úvěr. Žalovaná v žádosti ke smlouvě 2022 uvedla, že bydlí v nájmu, je svobodná, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, od 1. 8. 2020 je na dobu neurčitou zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , výše jejích měsíčních příjmů činí 38 781 Kč, výše měsíčních výdajů 25 438 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 13 343 Kč. Příjmy žalované byly ověřeny z dohody o změně pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje z výpisů z bankovního účtu. V žádosti ke smlouvě 2021 žalovaná uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, má vyživovací povinnost ke dvěma osobám, od 1. 8. 2020 je na dobu určitou do 31. 12. 2021 zaměstnána ve společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , výše jejích měsíčních příjmů činí 37 651 Kč, výše měsíčních výdajů 20 623 Kč. Použitelný měsíční příjem byl vypočten na částku 17 028 Kč. Příjmy žalované byly ověřeny z dohody o změně pracovní smlouvy a výplatních pásek, výdaje z výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně i s ohledem na výši požadovaných úvěrů dospěla k závěru, že schopnost žalované hradit sjednané splátky je dostatečná. V témže podání žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila na pohledávku ze smlouvy 2022 částku 14 700 Kč a pohledávku ze smlouvy 2021 částku 22 300 Kč. Žalobkyně rovněž sdělila, jak poskytnutá plnění započetla na jednotlivé složky tvrzeného dluhu.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 10. 4. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, – adresa tzv. ohlašovny), a dále též na adresu, na níž by se žalovaná dle soudu mohla zdržovat (, adresa, – adresa uvedená ve smlouvách o úvěru). Žalovaná si zásilku ani na jedné z uvedených adres nevyzvedla. Zásilka zasílaná na adresu trvalého pobytu byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 15. 4. 2025, žalovaná si ji nevyzvedla, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 25. 4. 2025. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalované doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu a k doručení fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. došlo ke dni , datum, .

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

5. Dle Žádosti o úvěr ze dne , datum, (č. l. 66) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 20 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije v nájemním bydlení, je svobodná, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem do 26 let, zdrojem jejího příjmu je mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 38 781 Kč a celkové výdaje 25 438 Kč, výdaje sestávají z částky 3 000 Kč na bydlení a energie, částky 9 090 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady, částky 11 356 Kč na srážky ze mzdy a výživné a částky 1 992 Kč na měsíční splátky stávajících půjček (k tomu je v seznamu dluhů na konci žádosti uveden dluh u „, název, “ – zřejmě , právnická osoba, , pozn. soudu – ve výši 27 888 Kč, na který zbývá doplatit 11 521 Kč). Jako použitelný měsíční příjem je uvedena částka 13 343 Kč (což odpovídá rozdílu částek 38 781 Kč a 25 438 Kč). Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, jsou zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Tvrdila-li žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány z výpisů z bankovního účtu, pak v žádosti je uvedeno, že žalovaná osobní bankovní účet nemá.

6. Dle Žádosti o úvěr ze dne , datum, (č. l. 67) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 15 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije s rodiči, je svobodná, má vyživovací povinnost ke dvěma dětem do 26 let, zdrojem jejího příjmu je mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 37 651 Kč a celkové výdaje 20 623 Kč, výdaje sestávají z částky 1 000 Kč na bydlení a energie, částky 9 090 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a částky 10 533 Kč na srážky ze mzdy a výživné. Jako použitelný měsíční příjem je uvedena částka 17 028 Kč (což odpovídá rozdílu částek 37 651 Kč a 20 623 Kč). Z podkladů, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, jsou zaškrtnuty výplatní pásky a pracovní smlouva. Tvrdila-li žalobkyně, že příjmy žalované byly ověřovány z výpisů z bankovního účtu, pak v žádosti je uvedeno, že žalovaná osobní bankovní účet nemá.

7. Dle Dohod o změně pracovní smlouvy (č. l. 68v, 69v) uzavřených mezi zaměstnavatelem , právnická osoba, a žalovanou byla doba trvání pracovního poměru vzniklého dne 1. 8. 2020 nejprve prodloužena do 31. 12. 2021 (dohoda ze dne , datum, ), poté byl pracovní poměr sjednán na dobu neurčitou (dohoda ze dne , datum, ).

8. Dle Výplatních pásek žalované od zaměstnavatele , právnická osoba, (č. l. 68, 69), činil čistý příjem žalované za měsíc 12/2021 částku 26 911 (položka čistý plat ve výši 39 089 Kč minus položka zákonné srážky ve výši 11 971 Kč), za měsíc 1/2022 částku 27 434 Kč (položka čistý plat ve výši 37 604 Kč minus položka zákonné srážky ve výši 10 026 Kč) a za měsíc 2/2022 částku 27 434 Kč (položka čistý plat ve výši 39 651 Kč minus položka zákonné srážky ve výši 12 073 Kč). V žádosti o úvěr ze dne , datum, je v kolonce „mzda, příjem z podnikání“ zjevně průměr položek označených ve výplatních páskách za uvedené měsíce jako „čistý plat“ a v kolonce „srážky ze mzdy, výživné“ průměr položek označených ve výplatních páskách za uvedené měsíce jako „zákonné srážky“. Ve vztahu ke smlouvě 2021 soud uvádí, že čistý příjem žalované za měsíc 6/2021 činil 26 980 (položka čistý plat ve výši 36 030 Kč minus položka zákonné srážky ve výši 8 912 Kč), za měsíc 7/2021 částku 27 026 Kč (položka čistý plat ve výši 40 611 Kč minus položka zákonné srážky ve výši 13 493 Kč) a za měsíc 8/2021 částku 26 911 Kč (položka čistý plat ve výši 36 313 Kč minus položka zákonné srážky ve výši 9 195 Kč). V žádosti o úvěr ze dne , datum, je v kolonce „mzda, příjem z podnikání“ zjevně průměr položek označených ve výplatních páskách za uvedené měsíce jako „čistý plat“ a v kolonce „srážky ze mzdy, výživné“ průměr položek označených ve výplatních páskách za uvedené měsíce jako „zákonné srážky“.

9. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 22) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit nad rámec poskytnuté jistiny úrok v celkové výši 1 221 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 13 400 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 199 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 000 Kč. Celkovou dlužnou částku 41 820 Kč měla žalovaná zaplatit v 17 měsíčních splátkách po 2 460 Kč; první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Přílohou č. 1 smlouvy je (obecný) předpis splátek (č. l. 23).

10. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 25) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit nad rámec poskytnuté jistiny úrok v celkové výši 1 444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 394 Kč a inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 2 700 Kč. Celkovou dlužnou částku 27 888 Kč měla žalovaná zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč; první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, každá další pak do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Přílohou č. 1 smlouvy je (obecný) předpis splátek (č. l. 26).

11. Dle Přehledu plateb (č. l. 24) uhradila žalovaná v období od uzavření smlouvy do 20. 2. 2023 na pohledávku ze smlouvy 2022 celkem 14 700 Kč (jde o součet 5 plateb v tomto období).

12. Dle Přehledu plateb (č. l. 27) uhradila žalovaná v období od uzavření smlouvy do 20. 2. 2023 na pohledávku ze smlouvy 2021 celkem 22 300 Kč (jde o součet 11 plateb v tomto období).

13. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 10-13) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 19-20), v němž jsou uvedeny i pohledávka za žalovanou specifikované též číslem smluv o spotřebitelském úvěru (, hodnota, a , hodnota, ), jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka (žalované) a dlužnou částkou (27 120 Kč a 5 588 Kč). Dle čl. 5.1 smlouvy o postoupení přecházejí pohledávky na postupníka dnem zaplacení sjednané úplaty. K tomu žalobkyně předložila postupitelem podepsané potvrzení o zaplacení úplaty za postoupení (č. l. 15); k zaplacení došlo dne , datum, .

14. Dle dvou Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2024 (č. l. 29, 29) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávky ze smluv č. , hodnota, a , hodnota, (ke každé smlouvě je samostatné oznámení) postoupila na žalobkyni. Doklad o doručení či odeslání tohoto oznámení však předložen nebyl. Dle tvrzení žalobkyně na č. l. 64 verte bylo oznámení zasláno formou „obyčejného psaní“ na adresu uvedenou ve smlouvě. K tomu doložila Potvrzení České pošty, s.p., o expedici obyčejných zásilek, dle kterého bylo dne 21. 6. 2024 převzato do přepravy pro zákazníka , právnická osoba, (právní předchůdkyni žalobkyně) 2 070 ks obyčejných zásilek s datem odeslání 21. 6. 2024 (č. l. 70). Toto potvrzení však neprokazuje, že mezi zásilkami byla i posuzovaná oznámení o postoupení. Na rozhodnutí ve věci to však nemělo vliv (viz dále).

15. Dle Výzvy k plnění ze dne 20. 9. 2024 (č. l. 31-32, shodně 33-34) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 57 689,73 Kč s odkazem na smlouvy č. , hodnota, a , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 30) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 23. 9. 2024 na adresu , adresa, (jedná se o adresu dle smluv o úvěru).

16. Dle vrácené zásilky na č. l. 51 zasílané na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ) a obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu došlo k jejímu uložení dne 30. 10. 2024; současně byla žalované zanechána výzva k jejímu vyzvednutí, k čemuž nedošlo.

17. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 20 000 Kč v hotovosti, že žalovaná plnila na pohledávku z této smlouvy částkou 14 700 Kč, dále že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 15 000 Kč v hotovosti, že žalovaná plnila na pohledávku z této smlouvy částkou 22 300 Kč (jde-li o plnění žalované, soud vychází v obou případech z tvrzení žalobkyně a jí doloženého přehledu plateb, jelikož žalovaná, již tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala nečinná), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou z obou uvedených smluv na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalované dostal dne 30. 10. 2024 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

18. Soud naopak neměl za řádně tvrzené a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Proto na jednání poučil právního zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Ten nová tvrzení a důkazní návrhy neuplatnil. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k této otázce však byla žalobkyně vyzvána již s předvoláním (viz výše), na což výše rekapitulovaným podáním reagovala, dle soudu ovšem nedostatečně.

19. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

20. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

21. Byť nebylo prokázáno, že by bylo žalované oznámeno či prokázáno postoupení pohledávky, aktivní legitimace žalobkyně v této věci se podává z předložené smlouvy o postoupení. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figurují i pohledávky za žalovanou, které jsou řádně specifikovány. Soud považuje tuto smlouvu za platnou, resp. nezjistil žádný důvod neplatnosti, k němuž by měl přihlédnout z úřední povinnosti (ke zkoumání platnosti smlouvy o postoupení pohledávky v případě, že dlužníkovi nebylo postoupení oznámeno či prokázáno, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 (jde-li o smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, ), resp. ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (jde-li o smlouvu č. , hodnota, ze dne , datum, ; dále citovaná ustanovení jsou v obou zněních shodná; dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

26. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

27. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Uvedla sice výši příjmů a výdajů žalované, z nichž její právní předchůdkyně vycházela, nicméně u výdajů nebyla dostatečně konkrétní. U položky „srážky ze mzdy, výživné“ v žádostech o úvěr je soudu zřejmé, že se jedná o zákonné srážky dle výplatních pásek, které byly před sjednáním smlouvy k dispozici (podrobněji viz výše u tohoto listinného důkazu). U dalších výdajů však jakýkoli podklad chybí. Právní předchůdkyně žalobkyně měla zkoumat skutečné výdaje žalované. Žalobkyně tvrdila, že výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. V obou žádostech o úvěr je však „zaškrtnuto“, že žalovaná osobní bankovní účet nemá, a mezi podklady, jež měla mít právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, výpisy z účtu (v rozporu s tvrzeními žalobkyně) nejsou. Žalobkyně taktéž nic netvrdí k dluhům žalované v době poskytnutí posuzovaných úvěrů. V žádosti o úvěr ze dne , datum, žádné dluhy uvedeny nejsou. Žalobkyně netvrdí, zda byla existence dluhů jakkoli prověřována. Netvrdí ani lustrace v NRKI, BRKI či SOLUS a jejich výsledek. V žádosti o úvěr ze dne , datum, je uveden dluh vůči věřiteli „, název, “ ve výši 27 888 Kč, na který zbývá uhradit 11 521 Kč; u měsíčních výdajů na stávající půjčky je uvedena částka 1 992 Kč. Ani k tomu žalobkyně nic bližšího netvrdí. Soud jen dovozuje (s ohledem na výši měsíční splátky), že se jedná o v té době ještě nesplacený dluh ze smlouvy ze dne , datum, , jelikož sjednaná měsíční splátka činila právě 1 992 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy řádně netvrdila, jak výdaje žalované zjišťovala, prověřovala a vyhodnotila, přičemž zcela obecné tvrzení o tom, že tak činila z výpisů z účtu žalované, je v rozporu s předloženými žádostmi o úvěr. Povinnost tvrzení předchází povinnosti důkazní. Ani tu by však žalobkyně nesplnila, jelikož ke zkoumání výdajů žalované nic nedoložila. Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ani v jednom případě nezkoumala.

28. Smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvy o spotřebitelském úvěru jako neplatné, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to absolutně.

29. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

30. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

31. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

32. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrových smluv je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 20 000 Kč dle smlouvy 2022 a částkou 15 000 dle smlouvy 2021 jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná však již právní předchůdkyni žalobkyně plnila na smlouvu 2022 částkou 14 700 Kč a na smlouvu 2021 částkou 22 300 Kč. Soud posuzoval obě smlouvy samostatně (i s ohledem na časový rozestup cca 6 měsíců a absentující provázanost). Proto uložil výrokem I žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou dle smlouvy 2022 (20 000 Kč) a částkou na tuto smlouvu uhrazenou (14 700 Kč), tj. 5 300 Kč.

35. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení z částky 5 300 Kč. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, dne 30. 10. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu (č. l. 51). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 30. 10. 2024 (středa) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak bylo pondělí 4. 11. 2024 a od 5. 11. 2024 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky (u něj nebylo prokázáno ani odeslání) ani předžalobní výzvu k plnění (u ní není zřejmé, zda a kdy byla doručena). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o roční sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2024 (12,75 %), nikoli z vyšší sazby uplatněné žalobou (15 %).

36. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

37. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. Tento výrok je členěn na písm. a), pod nímž je ve zbývajícím rozsahu zamítán nárok 1 dle návrhu na vydání EPR, a na písm. b), jímž je zamítán nárok 2 dle návrhu na vydání EPR v celém rozsahu. K písm. a) soud uvádí, že s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy 2022 nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok, smluvní pokuta). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 791,40 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení v rozsahu dle výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 791,40 Kč od 23. 4. 2024 do 4. 11. 2024 (den splatnosti bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 491,40 Kč (rozdíl částky 13 791,40 Kč a přiznané jistiny ve výši 5 300 Kč) od 5. 11. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,25 % (rozdíl žalobou uplatněné sazby 15 % a sazby rozhodné pro 2. pololetí roku 2024 ve výši 12,75 %) ročně z částky 5 300 Kč od 5. 11. 2024 do zaplacení. K písm. b) soud uvádí, že bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy 2021 (15 000 Kč) žalobkyně vydala v celém rozsahu, jelikož uhradila částku 22 300 Kč. Tato částka byla přitom uhrazena již ke dni 20. 2. 2023 (viz přehled plateb na č. l. 27). Výše soud vyložil, že za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, od níž se odvíjela jeho splatnost, považoval až samotnou žalobu (návrh na vydání EPR). Vydání celého bezdůvodného obohacení ze smlouvy 2021 této výzvě předcházelo, proto se žalovaná nemohla dostat do prodlení a žalobkyni nemohl vzniknout nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení za žádné období. Proto soud ve výroku II pod písm. b) zcela zamítl veškeré uplatněné nároky (nárok 2 dle návrhu na vydání EPR).

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná. Zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaná zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.