9 C 37/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , reg. č. IČO sídlem Adresa žalobkyně Jméno žalobkyně , organizační složka, IČO IČO sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 99 555,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 012,95 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 542,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 029,85 Kč od 8. 9. 2024 do 24. 12. 2024, kapitalizovaného úroku ve výši 14 765,01 Kč od 25. 2. 2025 do 27. 11. 2025, úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 99 555,24 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99 555,24 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 995 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 5. 1. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o hotovostním úvěru „, název, “ č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného. Žalovaný vyjádřil souhlas zadáním autorizačního SMS kódu. Součástí smluvních ujednání byly též Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů , žalobce, , Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a Sazebník bankovních poplatků , žalobce, . Žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 219 800 Kč. Žalovaný se zavázal jej splácet formou 72 měsíčních splátek po 3 736,83 Kč. Smluvní úrok činil 6,90 % ročně z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Žalovaný byl dále povinen hradit poplatky dle sazebníku. Žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku 161 787,05 Kč (v podání ze dne 16. 2. 2026 žalobkyně uvedla výčet veškerých úhrad). Žalovaný neuhradil splátky za měsíce říjen, listopad a prosinec 2024, proto žalobkyně využila sjednaného práva od smlouvy odstoupit, čímž se stal úvěr splatným ke dni 24. 12. 2024. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 99 555,24 Kč jakožto dosud nezaplacené jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku ve výši 2 029,85 Kč za období od 8. 9. 2024 do 24. 12. 2024 (v návrhu žalobkyně uvedla, že jde o období od 23. 3. 2021 do 24. 12. 2024, avšak v podání doručeném soudu 16. 2. 2026 opravila počáteční datum na 8. 9. 2024 s tím, že šlo o administrativní pochybení; soud to nepovažoval za částečné zpětvzetí žaloby ani za změnu žaloby, jelikož požadovaná částka zůstala stejná a žalobkyně teprve v podání ze dne 16. 2. 2026 na výzvu soudu vyjasnila, čeho se v řízení vlastně domáhá), kapitalizovaného úroku ve výši 14 765,01 Kč za období od 25. 2. 2025 do 27. 11. 2025 ((v návrhu žalobkyně uvedla, že jde o období od 25. 12. 2024 do 27. 11. 2025, avšak v podání doručeném soudu 16. 2. 2026 opravila počáteční datum na 25. 2. 2025 s tím, že šlo o administrativní pochybení; ; soud to nepovažoval za částečné zpětvzetí žaloby ani za změnu žaloby, a to ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny výše), úroku ve výši 6,9 % ročně z částky 99 555,24 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 99 555,24 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení.

2. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobkyně tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným. Dále kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databázích Ministerstva vnitra ČR. Posuzovala příjmy žalovaného i jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat Českého statistického úřadu. Výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Poukázala na to, že žalovaný úvěr dlouhodobě splácel. V podání doručeném soudu dne 16. 2. 2026 (č. l. 63-66) žalobkyně tato tvrzení na výzvu soudu doplnila. Žalovaný uvedl v žádosti o úvěr měsíční příjem 60 000 Kč. Žalobkyně příjem ověřovala z příchozích transakcí na účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u žalobkyně, a to za období 6 měsíců před poskytnutím úvěru. Zjistila průměrný měsíční příjem ve výši 21 386 Kč. Žalovaný uvedl v žádosti výdaje ve výši 0 Kč. Žalobkyně stanovila na základě interního ekonomického modelu orientační měsíční výdaje žalovaného na částku 3 860 Kč. Žalovaný neuvedl v žádosti žádné splátky mimo banku, u níž žádal úvěr. Žalobkyně ověřila splátkové zatížení žalovaného prostřednictvím CCB/CBCB a vlastních systémů a zjistila, že činilo 11 734 Kč. Žalovaný nebyl v prodlení s úhradou žádných závazků. Žalobkyně dále provedla kontrolu v interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Tvrdí, že z kontrol nevyplynuly žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly důvěryhodnost žalovaným uvedených údajů nebo jeho schopnost úvěr splácet. Výpočtem bylo zjištěno maximální přípustné měsíční zatížení pro novou úvěrovou splátku, a to na částku 5 792 Kč. Nová měsíční splátka činila 3 736,83 Kč, nové splátkové zatížení 15 470,83 Kč měsíčně. Na další výzvu soudu žalobkyně v podání ze dne 24. 3. 2026 (č. l. 80) tvrdila, že z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně ověřovala nejen příjem žalovaného, ale i jeho výdaje. Na jednání konaném , datum, však zástupce žalobkyně k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného, nýbrž výdaje předpokládané.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k návrhu mu bylo zasláno dne 17. 2. 2026 do datové schránky fyzické osoby (v souladu s § 45 odst. 2 větou první a § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný se do datové schránky téhož dne přihlásil a výzva mu byla doručena (§ 17 odst. 3 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Shodně bylo žalovanému doručováno i předvolání k jednání; k doručení došlo , datum, . Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Jednání konané , datum, proběhlo v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

5. Dle Žádosti o zřízení účtu č. , hodnota, ze dne 14. 12. 2016 (č. l. 49) a Smlouvy o vedení účtu u , žalobce, ze dne 21. 12. 2016 (č. l. 22) se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného účet specifikovaný v potvrzení o zřízení účtu a vydat mu na jeho žádost platební kartu.

6. Dle Žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru , název, – předschválené nabídky ze dne , datum, (č. l. 47, 48) žádal žalovaný jako klient žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 219 800 Kč. V žádosti je mimo jiné údaj o čistém měsíčním příjmu žalovaného ve výši 60 000 Kč (není však vyplněn údaj o zdroji tohoto příjmu) a o počtu vyživovaných osob (0). Není vyplněn údaj o osobních měsíčních nákladech na bydlení.

7. Dle lustrace k žalovanému ze dne , datum, provedené žalobkyní, konkrétně ze zprávy CBCB (č. l. 18-20), byly zjištěny mimo jiné následující informace: celková suma nezajištěných úvěrů 368 922 Kč, celková suma zajištěných úvěrů 0 Kč, celkový počet nezajištěných splátkových úvěrů v domácí měně 1, celková ověřená výše splátek nezajištěných úvěrů 5 284 Kč, celková ověřená výše splátek zajištěných úvěrů 0 Kč, celková ověřená výše splátek úvěrů ze stavebního spoření 0, využitý limit revolvingových úvěrů 85 994 Kč, využitý limit kreditních karet 0 Kč, celkový limit revolvingových úvěrů 100 000 Kč, celkový limit kreditních karet 30 000 Kč, maximální počet měsíců po splatnosti za uplynulých 12 měsíců (samostatně ve vztahu k CC, RL, CL, zajištěným úvěrům a úvěrům ze stavebního spoření) – vždy 0, počet měsíců maximální výše nesplaceného dluhu na jakémkoli účtu za uplynulých 12 měsíců (opět ve vztahu k jednotlivým produktům) – vždy 0, maximální počet měsíců po splatnosti za uplynulých 12 měsíců (opět ve vztahu k jednotlivým produktům) – vždy 0, počet měsíců maximální výše nesplaceného dluhu na jakémkoli účtu za uplynulých 12 měsíců (opět ve vztahu k jednotlivým produktům) – vždy 0. V části lustrace pod záložkou „, jméno FO, “ je uveden mimo jiné disponibilní příjem žalovaného 16 649,70 Kč, celková částka zatížení disponibilního příjmu 5 584,29 Kč a maximální výše úvěru dostupná pro daný příjem ve výši 150 000 Kč.

8. Dle Smlouvy o hotovostním úvěru „, název, “ č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 10-12) se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost spotřebitelský úvěr ve výši 219 800 Kč, a to jednorázově na účet , název, č. , č. účtu, (dále též jen „účet žalovaného“). Bylo sjednáno, že úvěr bude částečně použit ke splacení stávajícího úvěru žalovaného u žalobkyně č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr vrátit nejpozději do , datum, v 72 měsíčních splátkách po 3 736,83 Kč splatných vždy k 23. dni v kalendářním měsíci. Každá měsíční splátka zahrnuje splátku jistiny a platbu úroků (zapůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 6,9 % ročně). Přílohou (a součástí smluvních ujednání) byly Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů , žalobce, (č. l. 33-35), Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob (č. l. 24-31) a Sazebník bankovních poplatků , žalobce, (č. l. 36-43). Soud považuje za nadbytečné poukazovat na další smluvní ujednání s ohledem na závěry dále uvedené.

9. Z listiny na č. l. 23, která dle vyjádření právního zástupce žalobkyně na jednání dokumentuje proces uzavření smlouvy, bylo zjištěno, že kontraktační proces probíhal , datum, od 8:28:38 do 8:42:51, tedy cca 14 minut.

10. Z transakční historie účtu žalovaného za období od 21. 12. 2016 do 31. 12. 2023 (127 stran) soud učinil skutková zjištění ve vztahu k období před poskytnutím úvěru na základě smlouvy ze dne , datum, . Zabýval se obdobím cca 6 měsíců před poskytnutím úvěru, tj. od října 2020 do března 2021. V každém z těchto měsíců sečetl příchozí a odchozí položky. Za měsíc říjen 2020 (ve výpisu na str. 91–94) je jedinou příchozí položkou platba 50 000 Kč ze dne , datum, z účtu , č. účtu, . Odchozí položky činí 32 788,72 Kč, z toho výběry z bankomatu 20 000 Kč (, datum, ve výši 3 000 Kč, , datum, ve výši 4 000 Kč a , datum, ve výši 13 000 Kč). Účetní zůstatek transakcí ke dni 26. 10. 2020 činil -12 518,09 Kč. Za měsíc listopad 2020 (ve výpisu na str. 94–102) je jedinou příchozí položkou úvěr (označený , hodnota, ) ve výši 150 000 Kč. Odchozí položky činí 174 135,15 Kč, z toho výběry z bankomatu 50 000 Kč (, datum, ve výši 10 000 Kč, , datum, ve výši 5 000 Kč, , datum, ve výši 25 000 Kč, , datum, ve výši 5 000 Kč, , datum, ve výši 5 000 Kč). Značné výdaje jsou spojeny s nákupy ve stavebninách či hobbymarketech, např. , datum, ve výši 2 780,65 Kč (, právnická osoba, ), , datum, ve výši 1 390,33 Kč, 308,05 Kč a 1 547,75 Kč (vše , právnická osoba, ), , datum, ve výši 3 545 Kč (, právnická osoba, ), , datum, ve výši 1 407,07 Kč (, právnická osoba, ), , datum, ve výši 9 130 Kč a 5 825 Kč (, právnická osoba, ), , datum, ve výši 7 014 Kč (, právnická osoba, ), , datum, ve výši 1 500 Kč (, právnická osoba, ), , datum, ve výši 3 167,78 Kč , právnická osoba, ), , datum, ve výši 3 300 Kč (, právnická osoba, ) nebo , datum, ve výši 13 990 Kč (, právnická osoba, ). Mezi odchozími platbami je i platba 2 000 Kč ze dne , datum, s popisem „Úhrada alimentů , jméno FO, “. Účetní zůstatek transakcí ke dni 28. 11. 2020 činil -36 653,44 Kč. Za měsíc prosinec 2020 (ve výpisu na str. 102) výpis neobsahuje žádnou příchozí platbu, součet odchozích činí 10 518,38 Kč. Je mezi nimi i úhrada splátky úvěru , hodnota, částkou 3 345,42 Kč dne , datum, . Účetní zůstatek transakcí ke dni 24. 12. 2020 činil -47 171,82 Kč. Z celkového počtu transakcí (10) je zřejmé, že žalovaný tento účet v prosinci 2020 příliš nevyužíval. Za měsíc leden 2021 (ve výpisu na str. 102–103) je jedinou příchozí položkou platba 10 000 Kč ze dne , datum, z účtu , č. účtu, . Odchozí položky činí 5 519,80 Kč, z toho 1 000 Kč voda a 3 034,29 Kč splátka úvěru , hodnota, . Účetní zůstatek transakcí ke dni 20. 1. 2021 činil -42 691,62 Kč. Z celkového počtu transakcí (9) je zřejmé, že žalovaný tento účet v lednu 2021 příliš nevyužíval. Za měsíc únor 2021 (ve výpisu na str. 103–104) je opět jedinou příchozí položkou platba 10 000 Kč ze dne , datum, z účtu , č. účtu, . Odchozí položky činí 22 456,11 Kč, z toho výběr z bankomatu 3 000 Kč, voda 1 000 Kč a splátka úvěru , hodnota, částku 3 034,29 Kč. Účetní zůstatek transakcí ke dni 28. 2. 2021 činil -55 147,73 Kč. Z výpisu za měsíc březen 2021 (ve výpisu na str. 104–106) se podává zejména vyplacení úvěru ve výši 219 800 Kč žalobkyní; částka byla připsána na účet žalovaného , datum, a téhož dne byla z účtu odepsána nejprve částka 2 198,09 Kč na splátku úvěru , hodnota, a následně částka 141 821,94 Kč na předčasné splacení téhož úvěru. Jde-li o součet příchozích a odchozích transakcí v měsíci březnu 2021 do vyplacení úvěru žalobkyní, příchozí platbou je pouze částka 3 065 Kč dne , datum, s popisem „, Anonymizováno, “, odchozí položky činí 12 917,27 Kč, z toho voda 1 000 Kč a splátka úvěru , hodnota, částku 836,20 Kč. Opakovaně zmiňovaný účet č. , č. účtu, je zjevně (dle popisu transakcí) jiným účtem žalovaného, a kromě shora uvedených příchozích plateb z tohoto úču na něj žalovaný v rozebíraném období převáděl prostředky z účtu u žalobkyně, konkrétně , datum, částku 5 000 Kč, , datum, částku 5 000 Kč, , datum, částku 10 000 Kč a , datum, částku 5 000 Kč. Tyto transakce byly soudem zohledněny v celkové výši odchozích plateb za jednotlivé měsíce, jak byly shora uvedeny. Právní zástupce žalované na jednání k dotazu soudu uvedl, že žalobkyně neměla k dispozici výpisy z jiného účtu žalovaného než účtu u žalobkyně (, č. účtu, ). Na účet žalovaného u žalobkyně přitom (přinejmenším v rozebíraném období od října 2020 do března 2023) nebyla vyplácena žádná mzda či jiný příjem z výdělečné činnosti.

11. Z listiny nazvané „Historie úvěru: , hodnota, “ (č. l. 50-52, 67-70) soud zjistil, že žalovaný uhradil žalobkyni v období od , datum, (první splátka dle smlouvy o úvěru) do 19. 11. 2024 (datum poslední úhrady) celkovou částku 161 787,05 Kč. Měsíční splátka činila 3 736,83 Kč a byla započítávána částečně na úrok, částečně na jistinu (v každém měsíci v jiném poměru). Z rozebírané historie se podávají i úhrady na úrok z prodlení provedené ve dnech 27. 7. 2022, 27. 10. 2022, 14. 11. 2022, 21. 11. 2022, 23. 11. 2022, 25. 11. 2022, 9. 1. 2023, 9. 3. 2023, 11. 4. 2023, 14. 4. 2023, 10. 5. 2023, 31. 7. 2023, 21. 9. 2023, 3. 10. 2023, 13. 11. 2023, 18. 12. 2023, 19. 1. 2024, 27. 3. 2024, 23. 5. 2024, 7. 10. 2024, 21. 10. 2024 a 19. 11. 2024.

12. Z transakční historie účtu žalovaného za období od 1. 1. 2024 do 26. 11. 2025 (č. l. 53-55) soud zjistil některé úhrady žalovaného na úvěr od žalobkyně, ty však plynou již z historie úvěru dle předchozího odstavce.

13. Z listiny nazvané „Poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy“ ze dne 24. 12. 2024 (č. l. 16, 45) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 7 528,28 Kč a poplatku 400 Kč do 7 dnů od doručení výzvy; pokud tak žalovaný neučiní, je tato výzva současně odstoupením od smlouvy o úvěru. Dle dodejky (č. l. 44) byla tato výzva odeslána dne 30. 12. 2024 na adresu , adresa, (jde o adresu trvalého pobytu žalovaného a současně o korespondenční adresu dle smlouvy o úvěru), dne 6. 1. 2025 byla zásilka uložena a její uložení oznámeno, žalovaný si ji v úložní době do 22. 1. 2025 nevyzvedl a zásilka se dne 24. 1. 2025 vrátila žalobkyni.

14. Předžalobní výzvou ze dne 3. 12. 2025 (č. l. 7) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky 130 102,68 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Dle poštovního podacího archu (č. l. 32) byla výzva podána dne 4. 12. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, .

15. Z nedatované listiny nazvané žalobkyní „Úvěruschopnost“ (č. l. 6) soud nečiní žádná skutková zjištění. Má charakter tvrzení, která byla vtělena do podání žalobkyně ze dne 16. 2. 2026. Shodně soud nečiní žádná skutková zjištění z obdobné listiny (č. l. 83) vztahující se k jinému úvěru žalovaného u žalobkyně a z žádosti o poskytnutí tohoto dřívějšího úvěru (č. l. 81, 82).

16. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje v pozici žalovaného v dalších řízeních vedených před zdejším soudem. Rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci , datum, , bylo žalovanému uloženo zaplatit , Jméno žalobkyně, (tedy shodné žalobkyni jako v projednávané věci) 14 810,66 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Jednalo se o bezdůvodné obohacení dané rozdílem mezi vyplacenou částkou 357 175,82 Kč a vrácenou částkou 342 365,16 Kč dle absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne , datum, a dodatku k ní ze dne , datum, . V dalších řízeních vedených proti žalovanému dosud nebylo rozhodnuto ani nepravomocně. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, (původní věřitel , název banky, ) domáhá zaplacení jistiny 797 535,82 Kč s příslušenstvím dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, . V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se žalobkyně , právnická osoba, domáhá zaplacení jistiny 39 846,99 Kč s poplatky a příslušenstvím dle smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Jsou vedena též exekuční řízení. Dne , datum, byl zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky společnosti , právnická osoba, za žalovaným ve výši 164 537,65 Kč a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce; exekučním titulem je rozhodčí nález ze dne , datum, , č. , spisová značka, , který vydal , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne , datum, byl zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky , právnická osoba, za žalovaným – dlužného pojistného ve výši 85 297 Kč a penále ve výši 19 900 Kč a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce; exekučním titulem je výkaz nedoplatků ze dne , datum, , č. , hodnota, , který vydala , právnická osoba, . Dne , datum, byl zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky dlužného výživného za období od října 2025 do ledna 2026 v celkové výši 15 500 Kč a dále pro běžné výživné počínaje měsícem únorem 2026 ve výši 4 000 Kč měsíčně, jakož i pro náklady oprávněného a náklady exekuce.

17. Z provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně vyplatila žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, téhož dne částku 219 800 Kč na , název účtu, č. , č. účtu, , který pro něj vedla. Před poskytnutím úvěru provedla žalobkyně lustraci žalovaného v dostupných registrech. Měla též k dispozici výpisy ze zmíněného účtu žalovaného, který pro něj vedla. Ten však neposkytoval dostatečný obraz o majetkové situaci žalovaného. Skutečné výdaje žalovaného nezjišťovala (k posuzování úvěruschopnosti podrobněji dále). Žalovaný uhradil v období od , datum, do 19. 11. 2024 celkovou částku 161 787,05 Kč, poté již neplnil. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně a jí doložených listin; pokud žalovaný plnil více, měl to tvrdit a prokázat, jelikož břemeno tvrzení i důkazní ohledně zániku dluhu (resp. ohledně práva ponechat si vyplacené prostředky) nese on. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 7 528,28 Kč a poplatku 400 Kč výzvou ze dne 24. 12. 2024; současně jej upozornila, že v případě neuhrazení v požadované lhůtě je tato výzva odstoupením od smlouvy. Uložení této zásilky bylo žalovanému oznámeno 6. 1. 2025.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 (s ohledem na datum uzavření smlouvy, tj. , datum, ; v tomto znění dále jen jako „z. s. ú.“).

22. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 75 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

25. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě z. s. ú., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (žalobkyně podniká mj. v oblasti poskytování spotřebitelského úvěru, žalovaný smlouvu neuzavíral v souvislosti s podnikatelskou činností). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 z. s. ú. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

30. Soud má za zjištěné, že žalobkyně povinnost plynoucí ze z. s. ú. nesplnila. Žalobkyně tvrdila, že z účtu č. , č. účtu, zjistila průměrný příjem žalovaného ve výši 21 386 Kč za 6 měsíců předcházejících poskytnutí úvěru. Avšak soud zjistil, že přinejmenším v období od října 2020 do března 2021, kterým se podrobně zabýval shora, nebyla žalovanému na uvedený účet vyplácena žádná mzda či jiný příjem z výdělečné činnosti. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, z čeho má příjem v průměrné měsíční výši 21 386 Kč plynout. K výdajům žalobkyně uvedla, že vycházela z částky 3 860 Kč. Tato částka odpovídá životnímu minimu jednotlivce v době uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně nijak nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného (jak prostřednictvím svého zástupce na jednání výslovně potvrdila). Výpisy z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně neposkytovaly dostatečný podklad pro zjištění majetkových poměrů žalovaného. V některých měsících předcházejících poskytnutí úvěru byl tento účet užíván zcela minimálně (prosinec 2020, leden 2021). Z výpisů byly zjištěny příchozí i odchozí transakce z/na jiný účet žalovaného vedený u , název banky, č. , č. účtu, . Žalobkyně neměla k dispozici výpisy z tohoto účtu (jak prostřednictvím svého zástupce na jednání výslovně potvrdila). Žalobkyně prokázala pouze to, že lustrací k žalovanému (zpráva CBCB) nezjistila negativní informace k žalovanému. To je však nedostatečné. Řádně nezjišťovala skutečné příjmy ani výdaje. Tvrdila-li, že „z kontrol nevyplynuly žádné skutečnosti, které by zpochybňovaly důvěryhodnost žalovaným uvedených údajů nebo jeho schopnost úvěr řádně splácet“ (č. l. 66), je to v rozporu s jejím tvrzením, že žalovaný uvedl v žádosti o úvěr příjem ve výši 60 000 Kč, avšak žalobkyně zjistila příjem 21 386 Kč. Jinými slovy, je s podivem, že žalobkyně ze zjištění zhruba třetinového příjmu oproti příjmu deklarovanému nenabyla žádné pochybnosti o žalovaným uváděných údajích. V žádosti o úvěr navíc není vyplněn údaj o zdroji příjmu ani výši nákladů na bydlení. Lze uzavřít, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 z. s. ú. nezkoumala.

31. Na uvedeném nic nemění ani skutečnost, že se jednalo o úvěr částečně konsolidační. Dle Nejvyššího soudu jsou tzv. konsolidační úvěry (zpravidla) samostatnými bankovními produkty, resp. samostatnými úvěrovými smlouvami (usnesení ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 ICdo 154/2022). I u těchto úvěrů musí jejich poskytovatel posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

32. Smlouva o úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 z. s. ú. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé z. s. ú. i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení z. s. ú. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně své povinnosti porušila. To má za následek neplatnost smlouvy o úvěru, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

33. Soud nepřehlédl (a žalobkyně tím argumentovala již v návrhu), že žalovaný uhradil značnou částku. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, konstatoval, že „smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“. S těmito závěry se ve své rozhodovací praxi podrobně vypořádal finanční arbitr, který argumentuje též rozhodnutím Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22 (Nárokuj s.r.o. vs. EC Financial Services, a.s.). V uvedené věci položil Okresní soud , adresa, Soudnímu dvoru otázku, zda může být podle směrnice 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS věřitel postihován, pokud porušení povinnosti posoudit před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost spotřebitele nezpůsobilo spotřebiteli škodlivé následky, konkrétně zda je účelem směrnice 2008/48 postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal. Soudní dvůr pod bodem 46 odůvodnění konstatoval: „V této souvislosti je třeba uvést, že i v případě, že úvěrová smlouva uzavřená spotřebitelem byla v plném rozsahu splněna, aniž tento spotřebitel během tohoto plnění nebo v návaznosti na něj utrpěl škodlivé následky, platí, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před takovými riziky, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní.“ Na položenou otázku pak odpověděl tak, že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky“. Výklad povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru podaný Soudním dvorem Evropské unie tak v některých otázkách překonává odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu a všechny obecné soudy jsou povinny se tímto výkladem řídit (viz např. rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 21. 7. 2025, č. j. FA/SR/SU/4758/2024-19, nebo ze dne 13. 11. 2025, č. j. FA/SR/SU/4097/2024-25). Na zmíněné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie odkazuje (a ztotožňuje se s ním) i Nejvyšší správní soud, který např. v rozsudku ze dne 13. 8. 2024, č. j. 9 As 127/2024-34, pod bodem 37 odůvodnění uvádí: „(…) i dle judikatury Soudního dvora splnění úvěrové smlouvy uzavřené spotřebitelem nemůže porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele zhojit. Je tomu tak proto, že negativní důsledky uzavření této smlouvy (jako například nadměrné zadlužení či platební neschopnost) mohou nastat i po případném splacení úvěru. Zajišťování odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům nadto zásadním způsobem přispívá k řádnému fungování trhu spotřebitelských úvěrů.“ V nyní posuzované věci navíc ani nejde o případ, kdy by žalovaný úvěr nejprve splatil a následně se domáhal vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný úvěr dosud neuhradil, ocital se s úhradami splátek v prodlení (viz historie úvěru na č. l. 67-70) a její uzavření mu zjevně „škodlivé následky“ v podobě neschopnosti splácet způsobilo.

34. Z důvodu zjištěné absolutní neplatnosti smlouvy se soud již dále nezabýval tím, zda žalovaný smlouvu o úvěru v předloženém znění včetně všech jejích příloh (součástí) odsouhlasil. Zde soud pouze uvádí, že byť žalobkyně tvrdila, že žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím autorizačního SMS kódu, na předložené smlouvě v podpisové části žádný kód uveden není; žalobkyně navíc k samotnému procesu uzavření smlouvy doložila pouze historii kontraktačního procesu (trvajícího pouze 14 minut), z níž nelze zjistit, zda měl žalovaný smlouvu v předloženém znění k dispozici, zda s ní byl řádně seznámen (viz zejména § 1751 odst. 1 o. z. týkající se všeobecných obchodních podmínek) či kdy a jak připojil ke smlouvě tvrzený autorizační SMS kód.

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

36. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila na základě absolutně neplatné smlouvy (219 800 Kč), představovalo bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Žalovaný však již uhradil (vydal) 161 787,05 Kč, proto je povinen žalobkyni zaplatit zbylých 58 012,95 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., využil však možnosti stanovit ji delší než třídenní s ohledem na výši dlužné částky (výrok I).

39. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny (smluvní úrok). Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout jednak od splatnosti sjednané v neplatné smlouvě, jednak od skutečností známých soudu z úřední činnosti. Pokud by žalovaný hradil od , datum, (sjednaná splatnost první splátky) řádně a včas sjednané měsíční splátky, bezdůvodné obohacení by zcela vydal , datum, (tj. nedlouho před vyhlášením rozsudku), kdy by nastala splatnost 59. splátky (59 splátek x 3 736,83 Kč = 220 472,97 Kč). Poměry žalovaného (viz zejména dosud vedená exekuční řízení) však takové splácení po celé období neumožňovaly. Žalobkyně prokázala, že dne 6. 1. 2025 došla do sféry žalovaného (§ 570 odst. 1 o. z.) výzva k plnění, jelikož byla uložena a připravena k vyzvednutí. Pokud by soud právě od tohoto data počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že v době, kdy by měl při řádném a včasném plnění dle smlouvy uhrazeno 171 894,18 Kč (46 splátek x 3 736,83 Kč), již měl vydat celé bezdůvodné obohacení ve výši 219 800 Kč. To se jeví jako nepřiměřené. Zákon č. 257/2016 Sb. však obsahuje ještě speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé, dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Zjištěné poměry žalovaného (viz rekapitulovaná nalézací i exekuční řízení vedená u zdejšího soudu) vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení. K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec skutečností zjištěných z úřední činnosti (exekuční a nalézací řízení) neměl z důvodu pasivity žalovaného informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové částky 58 012,95 Kč již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli.

40. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Ve věci byl úspěšnější žalovaný, jemuž však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).

41. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 995 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 3 983 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků (4 % z žalované jistiny 99 555,24 Kč po zaokrouhlení základu poplatku dle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 4 978 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku (5 % z částky 99 560 Kč). O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).