9 C 394/2020

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9.704 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 3.000 Kč od 23. 3. 2020 do zaplacení, vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 2.600 Kč, 900 Kč a 3.204 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem doručeným soudu dne 12. 8. 2020 se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 3.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené účastníky 8. 1. 2020 Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému 3.000 Kč, na bankovní účet uvedený žalovaným. Dle žaloby byla smlouva uzavřena prostředky elektronické komunikace na dálku, na internetových stránkách právního předchůdce žalobce, resp. formou e-mailu nebo zprávy SMS. Před poskytnutím úvěru žalobce posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet a to zjištěním příjmů výplatní páskou / daňovým přiznáním / výpisem z bankovního účtu a výdajů čestným prohlášením, a dále lustrací v centrální evidenci exekucí, insolvenčního rejstříku a registru dlužníků. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč do 10. 2. 2020, po využití možnosti prodloužení splatnosti do 25. 2. 2020. Žalovaný ničeho neuhradil a dostal se do prodlení. Žalobce požadoval úhradu jistiny ve výši 3.000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.204 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč v důsledku prodlení žalovaného a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.600 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem předžalobní výzvou vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný však nezaplatil.

2. Žalovaný byl vyzván, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřil, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhl k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla mu stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.

3. Žalovaný byl dále vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání (§ 115a o. s. ř.) a soud vyhlásil rozsudek ve věci, aniž by byl jako účastník řízení o vyhlášení rozsudku předem vyrozuměn. Soud mu stanovil pro vyjádření se lhůtu 15 dnů a poučil jej o důsledcích nečinnosti, které povedou k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovanému uplynula lhůta marně.

4. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání a vycházejíc z obsahu spisu zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2020 a potvrzení o platbě 3.000 Kč bylo zjištěno, že žalovanému byla poskytnuta bezhotovostní platba 3.000 Kč ve prospěch účtu uvedeného žalovaným. Splatnost úvěru byla stanovena do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Ve spise se nenachází žádný doklad o úhradě dlužné částky žalovaným.

5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, který zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření Smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 věta první téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel ze zjištění, že žalovaný obdržela na jím označený účet od žalobce 3.000 Kč a neuhradil ničeho. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalovaného jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.), podle kterého byl jako věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele (žalovaného), tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalovaného, například lustraci v dostupných registrech dlužníků, a nedoložil tvrzené listiny (výplatní páska / daňové přiznání / výpis z bankovního účtu, čestné prohlášení), které by osvědčily, že žalobce ověřoval tvrzení žalovaného o majetkových, výdělkových a osobních poměrech tak, aby podle nich mohl posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany žalobce nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalovaného). Smlouvu o úvěru shledal proto soud v důsledku výše uvedeného neplatnou a rozhodl o povinnosti žalovaného vrátit žalobci pouze bezdůvodné obohacení ve výši 3.000 Kč, a protože žalovaný byl žalobcem k vrácení dlužné částky vyzván písemně dne 17. 3. 2020 se stanovením lhůty k zaplacení do 22. 3. 2020, bylo rozhodnuto i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od data následujícího po dni uplynutí lhůty k zaplacení uvedené ve výzvě (23. 3. 2020) do zaplacení. Z důvodu neplatné smlouvy o úvěru žalobci nárok na smluvní pokutu, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady spojené s uplatněním pohledávky nevznikl, neboť tyto částky se vázaly ke smlouvě a žaloba byla proto v tomto rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, za situace, kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

12. Lhůtu k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.