9 C 52/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 30 537,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 828,82 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 11 828,82 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 787,67 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 18 708,21 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 749,36 Kč od 6. 10. 2025 do 13. 3. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 920,54 Kč od 14. 3. 2026 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku za podaný návrh ve výši 222 Kč; tato částka jí bude vyplacena z účtu Okresního soudu v , adresa, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 14. 1. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, se sídlem , adresa, (dále jen „původní věřitel“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 30 537,03 Kč, který byl poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalované a měl být splacen nejpozději do 5. 10. 2025. V žalobě i v jejím doplnění ze dne 25. 5. 2026 se žalobkyně vyjádřila k procesu uzavření smlouvy na webových stránkách , webová adresa, . Žalovaná se nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů. Tím zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Původní věřitel žalované – po prověření její schopnosti úvěr splácet – zaslal v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy a předsmluvní informace. Žalovaná na webových stránkách potvrdila, že se seznámila s předsmluvními informacemi, zněním smlouvy i zněním obchodních podmínek. Poté jí byla zaslána SMS zpráva s unikátním SMS kódem na číslo uvedené při registraci. Žalovaná vložila SMS kód do příslušného formulářového pole na webových stránkách. K posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla v žalobě i ve zmíněném doplnění, že původní věřitel provedl lustraci žalované v ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Úvěruschopnost ověřoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku; uvedených 10 % se musí rovnat nejméně částce životního minima. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti činila maximálně 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Žalobkyně měla nabýt pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. V řízení se domáhala zaplacení částky 30 537,03 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 537,03 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení.

2. V podání doručeném soudu 25. 5. 2026 žalobkyně uvedla, že žalovaná celkem čerpala 26 969 Kč (nikoli tedy v žalobě tvrzených 30 537,03 Kč), a to následovně: dne , datum, částku 20 000 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 1 000 Kč, dne , datum, částku 500 Kč, dne , datum, částku 1 700 Kč, dne , datum, částku 500 Kč a dne , datum, částku 1 269 Kč. Žalovaná uhradila před postoupením pohledávky na žalobkyni celkem 15 140,18 Kč, po postoupení pohledávky již neplnila. Žalovaná částka 30 537,03 Kč sestává z jistiny ve výši 19 999,36 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku za období čerpání úvěru ve výši 9 787,67 Kč. Součástí rozebíraného podání je i částečné zpětvzetí žaloby co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 787,67 Kč (tedy ze smluvního úroku) od 6. 10. 2025 do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 10. 3. 2026 [v souladu s § 45 odst. 2 ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)] do datové schránky fyzické osoby. Žalovaná se do datové schránky téhož dne přihlásila a zpráva jí byla doručena. Stejným způsobem bylo žalované doručováno též předvolání k jednání; i v tomto případě se žalovaná do datové schránky přihlásila a k doručení došlo , datum, .

4. Jednání ve věci se konalo , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právní zástupkyně žalobkyně. K žalované se soud již vyjádřil. Žalobkyně a její právní zástupkyně se z jednání omluvily podáním doručeným 18. 5. 2026. Žalobkyně současně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 63), žalobkyně (v den nařízeného jednání) reagovala, avšak tvrzení zůstala i nadále nedostatečná. Omluva z jednání, která obsahuje rozebíraný požadavek, je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci. Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni na nařízeném jednání poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující:

6. Dle listiny nazvané „Úvěrová smlouva , Anonymizováno, uzavřená s klientem dne , datum, (č. l. 12) měl být mezi původním věřitelem a žalovanou sjednán revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč. Částka prvního čerpání činila 20 000 Kč. Tato listina neobsahuje žádný projev vůle ze strany žalované. Konstatování jakýchkoli dalších smluvních ujednání by bylo zcela nadbytečné s ohledem na závěry dále uvedené. Totéž platí pro listinu nazvanou „Standardní podmínky , Anonymizováno, “ (č. l. 35-39) a listinu nazvanou „Standardní informace o spotřebitelském úvěru“ (č. l. 16-18).

7. Dle listin nazvaných „, název, “ vyplatil původní věřitel žalované na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 20 000 Kč (č. l. 11), dne , datum, částku 2 000 Kč (č. l. 7), dne , datum, částku 1 000 Kč (č. l. 25), dne , datum, částku 500 Kč (č. l. 28), dne , datum, částku 1 700 Kč (č. l. 29), dne , datum, částku 500 Kč (č. l. 31) a dne , datum, částku 1 269 Kč (č. l. 30), celkem tedy částku 26 969 Kč. K poslední vyplacené částce ve výši 1 269 Kč předložila žalobkyně listinu nazvanou „, název, “ (č. l. 12). Skutečné připsání peněžních prostředků na účet č. , č. účtu, , jehož majitelem i jediným disponentem je dle sdělení , název banky, (č. l. 68) žalovaná, je prokázáno výpisem z tohoto účtu žalované [č. l. 72; s ohledem na rozsah výpisu (244 stran) byl proveden k důkazu toliko v elektronické podobě].

8. Dle listiny nazvané „, název, “ (č. l. 9) čerpala žalovaná u původního věřitele úvěr v celkové výši 26 969 Kč (viz předchozí odstavec) a uhradila celkovou částku 15 140,18 Kč, konkrétně , datum, částku 4 000 Kč, , datum, částku 1 500 Kč, , datum, částku 3 000 Kč, , datum, částku 3 000 Kč, , datum, částku 140,18 Kč a , datum, částku 3 500 Kč.

9. V listině nazvané „, název, “ (č. l. 15) jsou informace o žádosti o úvěr ve výši 20 000 Kč, jakož i některé údaje o poměrech žalované – příjem ze zaměstnání jako pracovník infolinky ve výši 33 000 Kč, nájemní bydlení, domácnost se dvěma dospělými osobami, bez dětí, se dvěma výdělečně činnými členy, s měsíčními výdaji 14 000 Kč.

10. Dle Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 34) a dodatku k ní ze dne , datum, (č. l. 22) uzavřených mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem se smluvní strany dohodly na postupném prodeji nesplácených spotřebitelských úvěrových pohledávek tak, že postupitel bude požadovat nákup předložením datového souboru se specifikací pohledávek a postupník může postoupení za sjednaných podmínek odmítnout. Postoupena byla též pohledávka za žalovanou, jak je prokázáno výňatkem z datového souboru (č. l. 26-27), v němž je tato pohledávka řádně specifikována.

11. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 22. 11. 2025 (č. l. 32) oznamuje původní věřitel žalované, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni.

12. Dle Výzvy k úhradě před podáním žaloby (rovněž) ze dne 22. 11. 2025 (č. l. 32v) vyzývá žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k zaplacení částky 29 087,03 Kč a nákladů právního zastoupení s odkazem na smlouvu o úvěru.

13. Dle Potvrzení o podání doporučené zásilky (č. l. 8) bylo oznámení o postoupení společně s výzvou k úhradě podáno dne 25. 11. 2025 k poštovní přepravě na adresu , adresa, (jde o adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru).

14. Dle Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky (č. l. 50) byla žalované dne 10. 3. 2026 dodána i doručena výzva k vyjádření se k návrhu společně s návrhem.

15. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že původní věřitel vyplatil žalované postupně celkovou částku 26 969 Kč (jak bylo konkretizováno shora) na účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná dosud uhradila celkovou částku 15 140,18 Kč. Zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, žádné úhrady netvrdila ani nedokládala. Pohledávka původního věřitele za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva byly žalované zaslány na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.

16. Soud naopak nemá za prokázané, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, resp. v jakémkoli znění. Rovněž nemá za prokázané (a v tomto případě ani za řádně tvrzené), že původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru.

17. Soud žalobkyni společně s předvoláním k jednání vyzval (č. l. 63), aby (mimo jiné) k těmto otázkám doplnila tvrzení a důkazní návrhy. Ani po písemném doplnění však žalobkyně procesní břemena neunáší a na jednání nemohla být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., protože se nedostavila.

18. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

19. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

20. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ve znění jejího dodatku a datovým souborem se seznamem postupovaných pohledávek.

21. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

22. Jak již bylo vyloženo výše, žalobkyně neprokázala, že si původní věřitel a žalovaná ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali.

23. Již na základě tohoto závěru lze uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. I kdyby však smlouva uzavřena byla, soud by ji posoudil jako absolutně neplatnou.

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 dosud (s ohledem na tvrzené datum uzavření smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi původním věřitelem a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokazovat, že původní věřitel splnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Žalobkyně setrvala u zcela obecných tvrzení o lustraci žalované v dostupných registrech a databázích a o ponechání rezervy 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji. Tato tvrzení bez jakékoli konkretizace ve vztahu ke konkrétnímu žalovanému/žalované uvádí v řízeních u zdejšího soudu opakovaně. Netvrdí skutečné příjmy a výdaje konkrétního žalovaného. Ani svá obecná tvrzení pak ničím nedokládá (např. výstupem z lustrací).

35. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že původní věřitel nepostupoval v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Pokud by žalobkyně prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, byla by neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to absolutně.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. (pro případ neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

40. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

42. S ohledem na závěr o neuzavření smlouvy o úvěru (resp. závěr o její absolutní neplatnosti, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění původního věřitele ve prospěch žalované částkou 26 969 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná dosud plnila částkou 15 140,18 Kč, proto jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 828,82 Kč.

43. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokázala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nebylo-li žalovanou tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, dne 10. 3. 2026, kdy byla do její datové schránky dodána a téhož dne doručena výzva k vyjádření se k návrhu společně s návrhem. K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu). Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 10. 3. 2026 (úterý) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl pátek 13. 3. 2026 a od 14. 3. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalované sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny (resp. došly do dispoziční sféry žalované). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data dojití žaloby, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

44. Žalobkyně vzala podáním doručeným soudu dne 25. 5. 2026 žalobu částečně zpět. Ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání. Stanovisko žalované tak nebylo třeba zjišťoval (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.) a soud v souladu s dispozičním úkonem žalobkyně (§ 96 odst. 1 a 2 o. s. ř.) řízení částečně zastavil výrokem II.

45. S ohledem na neprokázání smluvního vztahu mezi původním věřitelem a žalovanou (resp. s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, pokud by uzavřena byla) nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (úrok, náklady spojené s uplatněním pohledávky). Jde-li o uplatněný nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 749,36 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení (po částečném zpětvzetí), tak vzhledem k tomu, že žalobkyni byl zákonný úrok z prodlení přiznán v rozsahu uvedeném ve výroku I, musela být žaloba zamítnuta co do zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 20 749,36 Kč od 6. 10. 2025 do 13. 3. 2026 (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 8 920,54 Kč (rozdíl částky požadované a přiznané) od 14. 3. 2026 do zaplacení. Proto byla žaloba v rozsahu, v němž jí nebylo vyhověno a v němž nedošlo k zastavení řízení, zamítnuta výrokem III.

46. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř., jakož i zásada procesního zavinění na zastavení řízení dle § 146 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované (zahrnujíc v to i zavinění na částečném zastavení řízení) bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, procesně pasivní žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.

47. Soud dále rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni. Žalobkyně uhradila v rámci rozkazního řízení soudní poplatek ve výši 1 222 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, konkrétně 4 % z částky 30 540 Kč (základ procentního poplatku se zaokrouhluje na celé desítky korun českých nahoru dle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích). Teprve v podání doručeném soudu 25. 5. 2026 žalobkyně vyjasnila, že v částce 30 537,03 Kč je zahrnuta jistina pouze částkou 19 999,36 Kč. Základem soudního poplatku není cena příslušenství, ledaže by bylo samostatným předmětem řízení (§ 6 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Soudní poplatek byl tak zjevně vybrán (uhrazen) i z příslušenství v podobě smluvního úroku a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Pokud by byl počítán toliko z žalované jistiny, činil by 800 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek by bylo třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku (1 000 Kč). Žalobkyně však již zaplatila více, proto jí soud vrací přeplatek ve výši 222 Kč (§ 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), který bude žalobkyni vyplacen ve lhůtě dle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích (výrok V).