9 C 55/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum narození žalovaného bytem adresa žalovaného o 11 374,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 374,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 374,80 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 19. 12. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nárok na zaplacení smluvní pokuty s příslušenstvím.

2. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému částku 40 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy řádně neplnil a v souladu se smlouvou došlo k zesplatnění celého úvěru. Zesplatněním také vznikla nová jistina ve výši 44 859,90 Kč. Dle čl. 6.5 smlouvy se žalovaný zavázal pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo vyhověno žalobě, jíž se žalobkyně domáhala mj. zaplacení smluvní pokuty dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 44 859,90 Kč za období do 11. 4. 2022., Anonymizováno, Žalovaný však dále neplnil a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty za další období. Předžalobní výzvou ze dne 2. 12. 2024 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 45 403,36 Kč od 12. 4. 2022 do 18. 12. 2022. V souladu s čl. 6.9 smlouvy a § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, omezila svůj požadavek na částku 11 374,80 Kč s příslušenstvím. Žalovaný však neplnil.

3. Podáním doručeným soudu dne 5. 6. 2025 (č. l. 49-54) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení a důkazní návrhy. Ke kontraktačnímu procesu uvedla, že klient požádá o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Komunikuje s poradcem buď telefonicky, nebo osobně. Je povinen poskytnout požadované informace a doklady, mj. doklad o existenci účtu vedeného na jeho jméno a kopie dvou dokladů totožnosti. Klient je informován o zpracování osobních údajů. Probíhá identifikace a kontrola klienta dle zákona č. 253/2008 Sb. Dále probíhá posouzení úvěruschopnosti klienta, a to tak, že klient vyplní údaje o své finanční situaci a následně je přistoupeno k jejich verifikaci (mimo jiné na základě rejstříků či historie u žalobkyně). Žalobkyně klientovi nabídne úvěr s požadovanými parametry, případně alternativy, z nichž si klient vybere. Je-li závěr o úvěruschopnosti kladný, je klientovi zaslána na sdělený e-mail nepodepsaná dokumentace k úvěru. O tom je vyrozuměn i prostřednictvím SMS. Informační systém žalobkyně vygeneruje podpisový kód, vytvoří platební příkaz a odešle AML platbu ve výši 1 Kč na sdělený účet klienta. Variabilním symbolem této platby je vygenerovaný podpisový kód. Po potvrzení platební brány o úspěšném odeslání 1 Kč na účet klienta odešle systém klientovi SMS zprávu. V ní je informován, jak má podepsat smluvní dokumentaci – zasláním SMS zprávy ve tvaru „Souhlasím, jméno, příjmení a podpisový kód“, jímž je variabilní symbol výše zmíněné platby. Pokud klient dokumentaci takto podepíše, probíhá ověření v žádosti zadaných údajů a jejich vyhodnocení. Souhlasí-li žalobkyně s návrhem podepsaným klientem, dokumenty akceptuje a podepíše. V takovém případě žalobkyně klientovi e-mailem oznámí schválení úvěru. Zasílá též potvrzující SMS. Poté je úvěr vyplacen na účet klienta. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že ji prověřila na základě dokladů a informací od žalovaného, z databází i z jiných zdrojů. Z dokladů o příjmech zjistila čistý měsíční příjem 17 600 Kč, celkové měsíční náklady 8 410 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) 8 190 Kč. Ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích NRKI a SOLUS. Provedla tzv. scoring žalovaného (interní matematický model). Ověřila, že žalovaný není evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Ohledně výdajů žalobkyně vycházela zejména z tvrzení žalovaného, jenž uvedl náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč (nájemné a inkaso). K tomu žalobkyně přičetla částku 3 410 Kč odpovídající tehdejšímu životnímu minimu dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. a dále rezervu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný neuvedl, že by měl vyživovací povinnost k jiné osobě. Neuvedl ani další závazky.

4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 15. 4. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 23. 4. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 5. 5. 2025. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne , datum, , žalovaný si ji nevyzvedl a k jejímu doručení fikcí došlo ke dni , datum, .

5. Jednání ve věci se konalo dne , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

6. Dle formuláře Hodnocení klienta ze dne 3. 1. 2020 (č. l. 57 a nepodepsaný náhled na č. l. 69) činil pravidelný čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání 17 600 Kč. Jiné příjmy neměl. Mezi výdaji žalovaného je uvedena částka 3 410 Kč (životní minimum), částka 3 000 Kč (v kolonce „splátky“) a částka 2 000 Kč (bydlení – nájemné, inkaso), celkem 8 410 Kč. Rozdílem mezi příjmy a výdaji (se zohledněním finanční rezervy 1 000 Kč) jsou vypočteny volné zdroje ve výši 8 190 Kč. Zaměstnavatelem žalovaného byla společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, ; jednalo se o hlavní pracovní poměr s datem nástupu 3. 1. 2017 (v pracovní smlouvě je , datum, , viz dále). Žalovaný byl svobodný a měl žít v nájemním bydlení.

7. Dle listiny Prohlášení klienta, Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne , datum, (č. l. 81-82 a nepodepsaný náhled na č. l. 64v-65) měl žalovaný (mimo jiné) potvrdit, že nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku či hrozícím úpadku a veškeré informace, které v souvislosti se smlouvou o úvěru poskytuje, jsou pravdivé a úplné.

8. Dle Pracovní smlouvy ze dne , datum, a Dodatku k ní ze dne , datum, (č. l. 73-80) byl žalovaný zaměstnán jako pracovník v montáži u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sjednaným dnem nástupu do práce , datum, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2018, zmíněným dodatkem byl změněn na dobu neurčitou.

9. Dle Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a jejím ukončení (č. l. 94) byl žalovaný neschopen práce od 11. 11. 2019 do 15. 11. 2019.

10. Dle Výplatních pásek (č. l. 97-98) a Detailů úhrady z účtu (č. l. 95-96) byla žalovanému od výše uvedeného zaměstnavatele vyplacena na účet za měsíc říjen 2019 částka 17 791 Kč a za měsíc listopad 2019 částka 17 400 Kč.

11. Dle Výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 3. 1. 2020 (č. l. 91) byly evidovány 4 dlužné splátky žalovaného, dlužná částka po splatnosti činila 1 348 Kč a jednalo se o telekomunikační poplatky a služby elektronických komunikací.

12. Dle Výpisu z Nebankovního registru klientských informací ze dne 3. 1. 2020 (č. l. 71) bylo žalovanému přiděleno skóre 443, což odpovídá nízkému riziku, resp. nejlepšímu segmentu klientů.

13. Dle Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 8-10, 58-60 a 84-86, dále nepodepsaný náhled na č. l. 66-68) uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem činila celková výše úvěru 40 000 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, 142 896 Kč, přičemž k úhradě mělo dojít 48 měsíčními splátkami po 2 977 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 86,10 % ročně, výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr 129,68 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, (dále též jen jako „účet žalovaného“). Dle čl. 6.1 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Nárok na tuto smluvní pokutu nevznikal po zesplatnění úvěru. Dále byl limitován maximální částkou 2 999 Kč za kalendářní rok. Dle čl. 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Dle čl. 6.3 se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4 se ke dni zesplatnění stává celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny, která je splatná ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5, o který žalobkyně opírá svůj nárok v tomto řízení, je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6.9 nesmí souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Zmíněné parametry úvěru se podávají též z Předsmluvního formuláře (č. l. 87-89, nepodepsaný náhled na č. l. 61v-64). Žalobkyně předložila též další listiny, které jsou součástí smluvní dokumentace nebo které byly podkladem pro její uzavření, a to souhlas žalovaného s kopírováním a uchováváním jeho občanského průkazu (č. l. 56), samotnou kopii občanského průkazu žalovaného (č. l. 55, 76), prohlášení žalovaného o politické exponovanosti (č. l. 83) a souhlas žalovaného se zpracováním osobních údajů, včetně souhlasu se zpracováním jeho biometrického podpisu (č. l. 92).

14. Dle Potvrzení o nastavení souhlasu s inkasem ze dne , datum, (č. l. 93) potvrdila , právnická osoba, , že žalovaný má na svém účtu nastaven souhlas s inkasem ve výši 2 977 Kč měsíčně ve prospěch účtu č. , č. účtu, (dále též jen jako „účet žalobkyně“).

15. Dle Výpisu z účtu žalobkyně ze dne , datum, (č. l. 90) byla uvedeného dne poukázána částka 40 000 Kč na účet žalovaného se zprávou pro příjemce „Výplata půjčky“ a variabilním symbolem , var. symbol, odpovídajícím číslu smlouvy o úvěru.

16. Dle Oznámení ze dne 24. 10. 2021 (č. l. 13) vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků, smluvních pokut a nákladů, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Požadovala celkovou částku 48 201 Kč. Žalobkyně nepředložila doklad o doručení ani odeslání tohoto oznámení (na rozhodnutí to však nemělo vliv).

17. Dle Předžalobní upomínky ze dne 2. 12. 2024 (č. l. 5, 11, 16) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k úhradě smluvní pokuty za dobu od 12. 4. 2022 do data sepsání výzvy ve výši 11 374,80 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Dle podacího archu (č. l. 12) byla tato výzva zaslána dne 2. 12. 2024 na adresu , adresa, . Soud se žalobkyně dotazoval, o jakou adresu se jedná (č. l. 43); nejde totiž ani o adresu trvalého pobytu žalovaného, ani o adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. K tomu žalobkyně sdělila, že tuto adresu eviduje jako kontaktní adresu žalovaného (č. l. 54), k čemuž nic nedoložila (na rozhodnutí to však nemělo vliv).

18. Dle rozsudku (pro zmeškání) Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , jenž nabyl právní moci dne 18. 10. 2022 (č. l. 6-7), bylo žalovanému uloženo, aby žalobkyni zaplatil částku 48 201 Kč [dle odůvodnění rozsudku jde o součet dlužné jistiny 36 972,86 Kč, dlužného úroku 8 430,50 Kč, smluvní pokuty 998 Kč (2 x 499 Kč) za prodlení s úhradou splátek delší než 30 dnů a nákladů 1 800 Kč (9 x 200 Kč) za prodlení s úhradou splátek delší než 15 dnů], úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 201 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, částku 7 627,20 Kč [dle odůvodnění jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 45 403,36 Kč od 26. 10. 2021 do 11. 4. 2022, tedy smluvní pokutu za období předcházející tomu, za něž žalobkyně žádá smluvní pokutu v tomto řízení (12. 4. 2022 až 18. 12. 2022)], úroky ve výši 86,10 % ročně z částky 36 972,86 Kč od 26. 10. 2021 do 17. 11. 2021 ve výši 1 939,36 Kč, úroky ve výši 8,5% ročně z částky 36 972,86 Kč od 18. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 10. 2021 dosáhne částky 171 475 Kč. Součet uvedených položek ke dni vyhlášení zmíněného rozsudku (tj. ke dni , datum, ) činil 63 698,54 Kč. Z odůvodnění (z části rekapitulující žalobu) se podává, že žalovaný uhradil 16 splátek po 2 977 Kč, tj. 47 632 Kč. Poslední splátku uhradil dne 12. 8. 2021. Nahlédnutím do žaloby (resp. do návrhu na vydání platebního rozkazu) ze dne , datum, ve věci se sp. zn. , spisová značka, (v systému ISAS) soud zjistil, že uvedená úhrada koresponduje s tvrzeními v návrhu. Dále soud zjistil, že podklady, které předkládala žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného v tomto řízení (, spisová značka, ), předkládala i v řízení se sp. zn. , spisová značka, .

19. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 40 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet dne , datum, , že žalovaný uhradil celkovou částku 47 632 Kč (poslední úhrada proběhla 12. 8. 2021), že se žalobkyně v říjnu 2021 dovolávala automatického zesplatnění úvěru a že se žalobkyně úspěšně domáhala nároků ze smlouvy o úvěru u zdejšího soudu ve věci se sp. zn. , spisová značka, , a to přesto, že řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.

20. Soud předně uvádí, že není vázán závěry v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Jednalo se o rozsudek pro zmeškání dle § 153b odst. 1 o. s. ř. Z odůvodnění přitom není zřejmé, zda se soud vypořádal s tím, jestli vydání rozsudku pro zmeškání není v rozporu s § 153b odst. 3 o. s. ř. (rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír), jenž odkazuje též na § 99 odst. 2 o. s. ř. upravující smír (soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy). Soud je přesvědčen o tom, že žalobou uplatněný nárok je v rozporu s právními předpisy, a to jednak pro nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy [k nemožnosti vydat v těchto případech (mimo jiné) rozsudek pro zmeškání viz Jäger, M. Porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele v procesních souvislostech. Soudní rozhledy, 2025, č. 1, s. 3-8], jednak pro rozpor ujednání o výši úroku (86,10 % ročně) s dobrými mravy, což má dopad i na žalobou uplatněný nárok v této věci.

21. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 12. 2018 do 30. 6. 2020 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

26. Soud má za prokázané, že žalobkyně povinnost plynoucí ze zákona č. 257/2016 Sb. nesplnila. Žalobkyně uvedla měsíční příjem žalovaného, k němuž doložila pracovní smlouvu, rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, výplatní pásky za 2 měsíce i doklad o jejich vyplacení na účet žalovaného. Řádně však nezkoumala výdajovou stranu „rozpočtu“ žalovaného. Zde se spokojila především s informacemi od žalovaného, který uvedl výdaj na bydlení 2 000 Kč. Dle formuláře Hodnocení klienta žil žalovaný v nájemním bydlení. Žalobkyně si však nevyžádala doklad o výši nájemného či jakýkoli jiný doklad k tomu, že částka 2 000 Kč odpovídá skutečnému stavu. Totéž platí pro položku „splátky“. Ve formuláři Hodnocení klienta je uvedeno, že splátky činí 3 000 Kč měsíčně. Žalobkyně však nezjišťovala, o jaké splátky se jedná, nepožadovala k tomu žádné doklady. V této souvislosti lze uvést, že pokud žalobkyně tvrdila a prokázala, že prováděla lustraci v registru SOLUS, bylo vyvráceno její tvrzení na č. l. 50, že „žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy nikde s dlužnou částkou po splatnosti“. Z předloženého výpisu (č. l. 91) se podává, že po splatnosti byly celkem 4 splátky a dlužná částka činila 1 348 Kč. Žalobkyně dále pracovala s částkou životního minima v tehdejší výši 3 410 Kč namísto toho, aby zkoumala skutečné výdaje žalovaného, které se od částky životního minima mohou zásadně lišit. Na tom nic nemění ani zohlednění rezervy 1 000 Kč, kterou žalobkyně přičetla k výdajům žalovaného. K výdajům neměla žalobkyně žádný doklad, ačkoli i jejich doložení je součástí odborné péče dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. Z takto nedostatečných informací nemohla žalobkyně dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Lze uzavřít, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

27. Posuzovaná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a na projednávanou věc aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

28. Je-li smlouva absolutně neplatná, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Takovým nárokem je i v tomto řízení uplatňovaná smluvní pokuta dle čl. 9.5 smlouvy o úvěru. Neplatností je stižena celá smlouva, tedy i ujednání o smluvní pokutě. Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení, konkrétně na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 40 000 Kč. Žalovaný jí však uhradil (již ke dni 12. 8. 2021, což je datum poslední „splátky“) částku 47 632 Kč.

29. Již tento závěr postačuje k zamítnutí žaloby. Soud však doplňuje, že i kdyby žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (což se nestalo), žaloba by přesto úspěšná nebyla s ohledem na ujednání o úroku ve výši 86,10 % ročně.

30. Podle § 1812 odst. 1 věty první o. z. k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

31. Ujednání o úroku z úvěru je ujednáním „o ceně“ (úrok je cenou poskytnutých peněz) ve smyslu citovaného § 1813 o. z., tudíž se na ně nevztahuje kritérium přiměřenosti, je-li informace o něm poskytnuta spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem.

32. Od zkoumání přiměřenosti ujednání je však třeba odlišit zkoumání rozporu s dobrými mravy. To samozřejmě druhou větou § 1813 o. z. vyloučeno není. K neplatnosti ujednání pro rozpor s dobrými mravy přihlíží soud z úřední povinnosti (viz shora citovaná ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 věta první o. z.).

33. Nejvyšší soud dovodil, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (např. usnesení NS ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3755/2021). Smlouva o úvěru byla uzavřena v lednu 2020. Dle údajů České národní banky činila v lednu 2020 průměrná úroková sazba u korunových úvěrů poskytovaných bankami (domácnosti + NISD) za účelem spotřeby (včetně kontokorentu, běžného účtu a karet) se splatností nad 1 rok do 5 let 9,65 % ročně. U (samotných) pohledávek z karet jde o 18.65 % ročně. Údaje jsou dostupné v systému ARAD na https://www.cnb.cz/cs/statistika/arad-system-casovych-rad/. Je pochopitelné, že úroková sazba nabízená nebankovními poskytovateli spotřebitelských úvěrů bude vyšší. V daném případě však mnohonásobně převyšuje úrokovou sazbu peněžních ústavů. O rozporu s dobrými mravy nemůže být nejmenší pochybnost. Ujednání o úroku je tak neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., protože se příčí dobrým mravům a smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele jako slabší smluvní strany, ale i společnosti jako celku) to vyžaduje. Dle soudu nepřipadá v úvahu ani aplikace § 577 o. z. (tzv. platnost zachovávající redukce), jelikož neplatnost má v tomto případě sankčně-motivační funkci (srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 709). V opačném případě by nebyl poskytovatel úvěru nijak motivován obdobná ujednání do smluv o úvěru nevčlenit, jelikož by měl vždy nárok alespoň na úrok v obvyklé výši. Ze stejného důvodu by neměl být aplikován ani § 1802 věta druhá o. z. Na tuto situaci nedopadá ani hypotéza § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

34. Neobstojí-li ujednání o úroku, nemůže obstát ani ujednání o smluvní pokutě (čl. 9.5 smlouvy), jejíž výpočtovou základnu tvoří nezaplacená jistina ke dni zesplatnění úvěru a (neplatně sjednaný) úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru. Pokud žalovaný uhradil celkem 47 632 Kč (již v srpnu 2021) před tvrzeným zesplatněním úvěru (říjen 2021), je zřejmé, že žádná „nová jistina“ ve smyslu čl. 9.5 smlouvy ke dni zesplatnění vzniknout nemohla, jelikož původní jistina ve výši 40 000 Kč byla uhrazena a ujednání o smluvním úroku je absolutně neplatné (plnění žalovaného mělo být započteno na jistinu, nikoli na neplatně sjednané úroky).

35. Je nadbytečné se dále podrobněji zabývat tím, zda je z důvodu neplatnosti ujednání o úroku neplatná i celá smlouva o úvěru. Soud se přiklání k závěru, že ano, jelikož smlouva o úvěru je pojmově úplatná (úplatou je právě úrok) a je těžko představitelné, že by žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru bez ujednání o této úplatě. V takovém případě není neplatné ujednání oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy (§ 576 o. z.).

36. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zcela zamítl (výrok I).

37. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Plný procesní úspěch je na straně žalovaného. Ten však zůstal zcela nečinný, žádné náklady mu nevznikly, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).