9 C 56/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 121 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 121 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 85,76 Kč za období od 31. 1. 2026 do 17. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 121 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 778 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta, , právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 17. 2. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“).

2. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že ji lze uzavřít prostřednictvím webových stránek , webová adresa, nebo v mobilní aplikaci žalobkyně. Zájemce vyplní požadované údaje, poté probíhá automatický schvalovací proces. Je-li žádost schválena, na webových stránkách či v mobilní aplikaci se objeví text smlouvy. Na telefonní číslo uvedené v žádosti je zaslán podpisový SMS kód. Zadáním tohoto kódu na webových stránkách či v mobilní aplikaci je smlouva uzavřena. Následně je odeslána na e-mailovou adresu uvedenou v žádosti, v daném případě na , e-mail, . Totožnost žadatele o úvěr je ověřována z kopie dokladů totožnosti, nedošlo-li k jejímu ověření prostřednictvím Bank ID.

3. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že zkoumá, zda má žadatel u jiných společností úvěry a zda je platí, a to prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS a dále z centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Rovněž provádí tzv. credit scoring, posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává ukazatele jako věk, rodinný stav a jiné. Dále žalobkyně odkázala na listinu „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ (č. l. 19–20). Soud tuto listinu považuje za součást žalobních tvrzení. Je v ní popsána metodika posuzování úvěruschopnosti, zejména statistický model, jehož výstupem má být pravděpodobnost dodržení závazku ze strany klienta. Žalobní tvrzení obsahují jen informace obecné, nikoli individualizované ve vztahu k žalovanému. Proto soud žalobkyni vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů (č. l. 48), což žalobkyně učinila podáním doručeným 28. 4. 2026 (č. l. 53–59). Kromě odkazu na Metodiku posouzení úvěruschopnosti a Kartu klienta doplnila výpočty limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS) žalovaného i jeho domácnosti s tím, že vychází z nižšího ze dvou uvedených limitů. Při výpočtu MLS žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 41 000 Kč, životního minima dospělých členů domácnosti ve výši 7 520 Kč, splátek jiným společnostem dle NRKI ve výši 20 400 Kč, splátek vůči žalobkyni ve výši 0 Kč a výše splátky schváleného úvěru, tj. 1 094 Kč; zbývající MLS žalovaného činí dle tohoto výpočtu 11 986 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti vycházela žalobkyně z příjmu dle žádosti ve výši 41 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 0 Kč, splátek jiným společnostem dle NRKI ve výši 20 400 Kč, splátek vůči žalobkyni ve výši 0 Kč, životního minima členů domácnosti ve výši 10 000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 6 000 Kč, výše splátky schváleného úvěru, tj. 1 094 Kč; zbývající MLS domácnosti činí dle tohoto výpočtu 3 506 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že provedla lustraci žalovaného v SOLUS (s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“), NRKI (s výsledkem „klient nalezen, pozitivní hodnocení, měsíční splátka věřitelům 43 575 Kč“, z toho úvěr se splátkou 28 792 Kč měl být doplacen před uzavřením smlouvy; žalobkyně dále v souvislosti s lustrací v NRKI zmínila 11 existujících úvěrů a 6 odmítnutých úvěrů) a CRIBIS (s výsledkem „bez exekuce“). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nenabyla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit.

4. K samotné smlouvě o úvěru žalobkyně uvedla, že žalovanému poskytla dne , datum, bezhotovostním převodem na jeho účet č. , č. účtu, částku 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný měl uhradit kromě poskytnuté jistiny též poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč. Dále byly sjednány zpoplatněné volitelné služby, a to , název služby, (výplata do 60 minut od ověření identity klienta) za poplatek 199 Kč, tzv. , název služby, (umožňující dvakrát za trvání smlouvy odložit splatnost splátky o měsíc) za poplatek 99 Kč s , název služby, (zasílání informací o každé důležité události na sdělené telefonní číslo) za poplatek 49 Kč měsíčně. V případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině. Úroky byly účtovány ve dnech , datum, , , datum, a , datum, , vždy pevnou částkou 490 Kč. Žalovaný na úvěr neplnil ani částečně. Žalovaný se dostal s úhradou do prodlení, žalobkyně jej vyzývala prostřednictvím SMS a e-mailu. Žalobkyně účtovala žalovanému smluvní pokutu za prodlení, a to ve dnech 29. 9. 2025, 14. 10. 2025 a 14. 11. 2025, vždy částkou 500 Kč, celkem 1 500 Kč. Dále účtovala účelně vynaložené náklady, konkrétně ve dnech 17. 9. 2025, 20. 10. 2025 a 14. 11. 2025 vždy částku 300 Kč a dne 5. 12. 2025 částkou 130 Kč (zde za zesplatňující dopis), celkem 1 030 Kč. Žalobkyně popsala, jak k těmto nákladům dospěla (rozdělila je do oblastí segmentace a reporting, operátoři, rozvoj a kontrola kvality operátorů a zásadní systémová podpora). Dne 20. 10. 2025 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru doporučeným dopisem. Úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni 5. 12. 2025 a žalovaný byl doporučeným dopisem vyzván k úhradě. Posléze mu byla zaslána předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

5. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení neuhrazené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za , název služby, ve výši 199 Kč, poplatků za , název služby, ve výši 396 Kč (účtované ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, vždy částkou 99 Kč), poplatků za , název služby, ve výši 196 Kč (účtované ve dnech , datum, , , datum, , , datum, a , datum, vždy částkou 49 Kč), úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč, smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč – přičemž součet dosud uvedených položek odpovídá částce 15 121 Kč uvedené v petitu návrhu, a dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 85,76 Kč za období od 31. 1. 2026 do 17. 2. 2026 (žalobkyně požaduje úrok z prodlení od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy) a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 121 Kč od 18. 2. 2026 do zaplacení.

6. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 12. 3. 2026 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“] na adresu trvalého pobytu (, adresa, ), zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí 16. 3. 2026, žalovaný si ji nevyzvedl, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 26. 3. 2026. Shodně bylo žalovanému doručováno též předvolání k jednání; i v tomto případě došlo k doručení fikcí, a to ke dni , datum, .

7. Jednání ve věci se konalo , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti obou účastníků (i právního zástupce žalobkyně). Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili, žalovaný nikoli. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem (k účtu žalovaného), z nichž zjistil následující:

8. Dle Úvěrové zprávy (č. l. 60–64) měl žalovaný před poskytnutím úvěru ze strany žalobkyně – jde-li o splátkové kontrakty – celkem šest existujících kontraktů, dva ukončené, dvě odmítnuté žádosti a dvě odvolané žádosti. Existující splátkové kontrakty byly sjednány , datum, (celková výše úvěru 103 000 Kč, k úhradě zbývá 110 měsíčních splátek po 1 742 Kč), , datum, (celková výše úvěru 15 000 Kč, k úhradě zbývá 37 týdenních splátek, datum poslední delikvence , datum, , maximální dlužná částka 452 Kč), , datum, (celková výše úvěru 80 000 Kč, k úhradě zbývá 236 496 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 4 927 Kč), , datum, (celková výše úvěru 5 000 Kč, k úhradě zbývá 10 432 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 592 Kč), , datum, (celková výše úvěru 22 000 Kč, k úhradě jednou splátkou zbývá 28 792 Kč) a , datum, (celková výše úvěru 30 000 Kč, k úhradě zbývá 43 901 Kč v 8 měsíčních splátkách po 5 488 Kč). Odmítnuty byly žádosti ze dnů , datum, (o úvěr ve výši 150 000 Kč) a , datum, (o úvěr ve výši 250 000 Kč). Jde-li o nesplátkové kontrakty, v úvěrové zprávě je uveden jeden existující a tři odvolané. Existujícím nesplátkovým kontraktem je kontokorent sjednaný , datum, (úvěrový rámec 25 000 Kč, datum poslední delikvence , datum, a maximální přečerpání 468 Kč). Jde-li o kreditní karty, v úvěrové zprávě jsou uvedeny čtyři existující kontrakty, čtyři odmítnuté žádosti a dvě odvolané žádosti. Existující kontrakty z kreditních karet byly sjednány , datum, (revolvingový úvěr, úvěrový rámec 90 000 Kč, zůstatek jistiny 85 970 Kč), , datum, (úvěrový rámec 20 000 Kč, zůstatek jistiny 20 000 Kč), , datum, (revolvingový úvěr, úvěrový rámec 12 000 Kč, zůstatek jistiny 12 000 Kč), , datum, (úvěrový rámec 20 000 Kč, zůstatek jistiny 20 000 Kč). Odmítnuty byly žádosti ze dnů , datum, (úvěrový rámec 100 000 Kč), , datum, (úvěrový rámec 25 000 Kč), , datum, (úvěrový rámec 50 000 Kč) a , datum, (úvěrový rámec 135 000 Kč).

9. Dle Karty klienta (č. l. 18) potvrzuje Oddělení řízení rizik žalobkyně, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici mimo jiné následující informace sdělené žalovaným: počet dětí (1), zdroj příjmů (zaměstnanec), výše příjmu (41 000 Kč), příjem ostatních členů domácnosti (0 Kč), splátky jiným společnostem uvedené v žádosti (4 000 Kč). Dále byl žalovaný lustrován v NRKI, SOLUS a CRIBIS.

10. Smluvní či předsmluvní dokumentace (č. l. 30–38, 15) sestává z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informačního memoranda o zpracování osobních údajů, samotné Úvěrové smlouvy, Splátkového kalendáře a Sazebníku. Dle Úvěrové smlouvy ze dne , datum, (č. l. 32–35) činil úvěr 10 000 Kč, poplatek za jeho poskytnutí 330 Kč, celková částka k úhradě (bez zohlednění doplňkových služeb) 13 760 Kč, byla sjednána doplňková služba , název, za jednorázový poplatek 199 Kč, doplňková služba , název, za 99 Kč měsíčně, doplňková služba , název, za 49 Kč měsíčně, poplatek za korunový odklad splatnosti úvěru činil 990 Kč, úvěr měl být uhrazen 24 splátkami splatnými od , datum, do , datum, , 1. splátka odpovídá částce 1 094 Kč, 2. až 8. splátka částce 1 055 Kč, 9. až 23. splátka částce 565 Kč a 24. splátka částce 557 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet žalovaného č. , č. účtu, . V podpisové části úvěrové smlouvy je u jména a příjmení žalovaného uvedena IP adresa zařízení, na němž byla smlouva podepsána, dále SMS kód (, hodnota, ), telefonní číslo, datum a čas odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem (, datum, v 11:15) a datum podpisu smlouvy tímto kódem (, datum, v 11:16).

11. Dle splátkového kalendáře zmíněného v předchozím odstavci by žalovaný při řádném splácení uhradil ke dni vyhlášení tohoto rozsudku částku 9 044 Kč, tedy částku nižší než poskytnutou jistinu.

12. Dle sdělení , název banky, ze dne 29. 4. 2026 (č. l. 67) učiněného na výzvu soudu (č. l. 48) byl žalovaný v období od , datum, (datum uzavření smlouvy o úvěru) do dne podání zprávy jediným majitelem a disponentem s účtem č. , č. účtu, (dále jen „účet žalovaného“).

13. Dle výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025 (č. l. 68; provedeno k důkazu v elektronické podobě sdělením ze systému ISAS), předloženého , název banky, na výzvu soudu (č. l. 48), činil počáteční zůstatek na účtu 1 800 Kč a konečný zůstatek -0,16 Kč, celkové příchozí platby 1 335 280,05 Kč a celkové odchozí platby 1 337 080,21 Kč. K účtu byl zjevně sjednán kontokorent s ohledem na opakující se příchozí platby „Čerpání úvěru“ a odchozí platby „Splátka úvěru“ s uvedením protiúčtu č. , č. účtu, . Žalovaný měl pravidelný příjem od společnosti , právnická osoba, – obdržel dne 14. 5. 2025 částku 32 303 Kč, dne 12. 6. 2025 částku 43 660 Kč a dne 14. 7. 2025 částku 38 148 Kč. Vynakládal značné prostředky na sázení. Odchozí platby označené jako „GOPAY *TIPSPORT.CZ“ činí za květen 2025 částku 21 088 Kč, za červen 2025 částku 142 408 Kč a za červenec 2025 částku 98 799 Kč. Žalovaný též (kromě čerpání kontokorentu) opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry, např. , datum, ve výši 7 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 8 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 80 000 Kč od , právnická osoba, , (opět) , datum, ve výši 22 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 12 500 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 22 000 Kč od , právnická osoba, , (opět) , datum, ve výši 17 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 5 000 Kč od , Jméno žalobkyně, , , datum, ve výši , částka, od , právnická osoba, , , datum, ve výši 30 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 20 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 7 000 Kč od , právnická osoba, , , datum, ve výši 10 000 Kč od , Jméno žalobkyně, . V den čerpání úvěru od žalobkyně (, datum, ) čerpal žalovaný další spotřebitelské úvěry, a to ve výši 6 100 Kč a 20 000 Kč od , právnická osoba, Čerpané prostředky ze spotřebitelských úvěrů jsou obvykle ihned odepsány na úhrady kontokorentu.

14. Výpisem z účtu žalovaného je též prokázáno, že žalobkyně žalovanému dle smlouvy o úvěru vyplatila dne , datum, částku 10 000 Kč. Platba je specifikována variabilním symbolem , var. symbol, (jde o variabilní symbol pro platby dle úvěrové smlouvy), což koresponduje s žalobkyní doloženou listinou „, název, “ (č. l. 13).

15. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje v pozici žalovaného v dalších řízeních vedených u zdejšího soudu. Ve věci se sp. zn. , spisová značka, zahájené návrhem ze dne 27. 2. 2026 se žalobkyně , právnická osoba, (původní věřitel , právnická osoba, ) domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (úvěr ve výši 30 000 Kč). Ve věci se sp. zn. , spisová značka, zahájené návrhem ze dne 9. 4. 2026 se žalobkyně , právnická osoba, domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (z návrhu není zřejmé, jakou částku žalovaný čerpal). Ve věci se sp. zn. , spisová značka, zahájené návrhem ze dne 2. 4. 2026 se žalobkyně , právnická osoba, (původní věřitel , právnická osoba, ) domáhá nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (úvěr ve výši 12 000 Kč). V žádné z uvedených věcí dosud nebylo ani nepravomocně rozhodnuto.

16. Dle Výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. l. 17) neplnil žalovaný na dluh ze smlouvy o úvěru ani zčásti (celková úhrada 0 Kč).

17. Dle Výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 20. 10. 2025 (č. l. 25) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 3 749 Kč s upozorněním na zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení do 30 dnů. Dle poštovního podacího archu (č. l. 24) byla výzva zaslána žalovanému dne 21. 10. 2025 na adresu , adresa, , která je uvedena v úvěrové smlouvě jako adresa trvalého pobytu i adresa pro doručování (č. l. 32).

18. Dle Výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 5. 12. 2025 (č. l. 26) vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě celého dluhu dle úvěrové smlouvy ve výši 15 121 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy. Dle poštovního podacího archu (č. l. 27) byla výzva zaslána žalovanému dne 8. 12. 2025 na adresu , adresa, .

19. Dle Předžalobní výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 (č. l. 22) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 15 121 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru nejpozději do 30. 1. 2026. Dle poštovního podacího archu (č. l. 23) byla výzva zaslána žalovanému dne 19. 1. 2026 na adresu , adresa, .

20. Žalobkyně dále učinila součástí podání ze dne 28. 4. 2026 kopie (výňatky) e-mailových výzev k úhradě (č. l. 56–59) ze dnů 14. 9. 2025, 16. 9. 2025, 17. 9. 2025, 22. 10. 2025, 1. 11. 2025, 13. 11. 2025 a 14. 11. 2025, z nichž se však nepodává, že by byly žalovanému odeslány.

21. Dle doručenky na č. l. 44v byla zásilka zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného (, adresa, ) a obsahující návrh a výzvu k vyjádření se k němu uložena a připravena k vyzvednutí dne 16. 3. 2026.

22. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru; že žalobkyně na základě této smlouvy vyplatila žalovanému na jeho účet dne , datum, částku 10 000 Kč; že žalovaný žalobkyni dosud neplnil ani zčásti (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal procesně nečinný); že žalobkyně zaslala žalovanému na adresu pro doručování uvedenou v úvěrové smlouvě dne 21. 10. 2025 (před žalobkyní tvrzeným zesplatněním úvěru) výzvu k úhradě v té době dlužné částky, dne 8. 12. 2025 zesplatňující výzvu k úhradě celého úvěru a dne 19. 1. 2026 předžalobní výzvu k plnění; že žalovanému byla dne 16. 3. 2026 uložena a připravena k vyzvednutí výzva k vyjádření se k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu včetně tohoto návrhu; že by žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozsudku neuhradil částku odpovídající poskytnuté jistině (10 000 Kč), i kdyby plnil v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Soud dále zjistil a má za prokázané, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru způsobem zákonem vyžadovaným, jelikož (zejména) nijak nezjišťovala skutečné příjmy a výdaje žalované (viz dále).

23. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

24. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Soud již v rámci rekapitulace tvrzení žalobkyně pod bodem 3 odůvodnění shrnul tvrzení k otázce posouzení úvěruschopnosti. Z těchto tvrzení i z provedených důkazů plyne, že žalobkyně vycházela z informací od žalovaného, z lustrací v dostupných registrech a z výpočtového modelu. Neměla však k dispozici dostatečné informace o skutečných příjmech a výdajích žalovaného. Soud přitom z výpisu z účtu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru žalobkyní (který předložila na žádost soudu , název banky, ) zjistil, že žalovaný opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry a vyplacené prostředky byly obvykle ihned spotřebovány na úhradu dluhu na kontokorentu. Žalovaný dále vynakládal značné prostředky na sázení. Kdyby se žalobkyně seznámila s výpisy z účtu žalovaného, musela by dospět k závěru, že úvěruschopný není. Soud uzavírá, že žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

35. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jde o neplatnost absolutní.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

39. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 10 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dosud neplnil ani zčásti. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč (výrok I).

42. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout jednak od splatnosti sjednané v neplatné smlouvě, jednak od skutečností známých soudu z úřední činnosti. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, jelikož u žádné z výzev nebylo prokázáno její dojití do sféry žalovaného (§ 570 odst. 1 o. z.). Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití, a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného 16. 3. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh a výzvu k vyjádření se k němu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného. Pokud by soud právě od tohoto data počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že žalovaný má vydat bezdůvodné obohacení dříve, než by měl shodnou částku uhradit dle sjednané splatnosti v absolutně neplatné smlouvě. Takový závěr by byl nepřiměřený a v rozporu s ochranou žalovaného jako spotřebitele. Pokud by žalovaný hradil od , datum, (sjednaná splatnost první splátky dle splátkového kalendáře na č. l. 32v) řádně a včas sjednané měsíční splátky, ke dni vyhlášení rozsudku (, datum, ) by měl uhrazeno („pouze“) 9 044 Kč (1.–9. splátka); při splácení dle splátkového kalendáře sjednaného v neplatné smlouvě by zcela vydal bezdůvodné obohacení po zaplacení (části) 10. splátky splatné (až), Anonymizováno, 12. 6. 2026 (po vyhlášení rozsudku). To je stěžejní důvod, který vedl soud k zamítnutí požadavku na zaplacení jakéhokoli zákonného úroku z prodlení. Nad rámec toho soud uvádí, že zákon č. 257/2016 Sb. obsahuje ještě speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé, dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. I zjištěné poměry žalovaného (viz zejména množství čerpaných úvěrů vypočtených výše a nalézací řízení vedená u zdejšího soudu) vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy splatnosti v zákoně č. 257/2016 Sb. (srov. Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl.). K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec shora uvedených zjištění neměl z důvodu pasivity žalovaného dostatečné informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové dosud dlužné částky 10 000 Kč již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

43. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 25. 5. 2026 byla částka 15 668,87 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, tj. 63,82 %, žalovaný co do částky 5 668,87 Kč, tj. 36,18 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 27,64 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (k doměření soudního poplatku do této částky viz další odstavec), a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupce žalobkyně vykonal následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a návrh ve věci samé. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 28. 4. 2026. Tvrzení a důkazní návrhy zde uvedené a týkající se posouzení úvěruschopnosti mohly a měly být obsaženy již v návrhu. Odměna za tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. činí 3 x 400 Kč, celkem 1 200 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS). Ostatně sama žalobkyně dle tohoto ustanovení náklady řízení v návrhu vyčísluje. Právní zástupce žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 315 Kč (0,21 x 1 500 Kč). Náklady právního zastoupení činí celkem 1 815 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 2 815 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 27,64 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 778 Kč (výrok III).

44. Lhůty k plnění byly stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., Platební místo bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

45. Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč [dle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (s ohledem na nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku soud stanovil v souladu s § 7 odst. 1 větou druhou zákona o soudních poplatcích (výrok IV).