9 C 63/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 62 561,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 209 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 209 Kč od 20. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 352,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 479,28 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 475,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 23 729,90 Kč od 22. 10. 2025 do 19. 3. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 520,90 Kč od 20. 3. 2026 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 10 209 Kč od 20. 3. 2026 do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 729,90 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 626 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 4. 3. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „, právnická osoba, “), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě poskytla , právnická osoba, žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný měl zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 40 008 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 28 923 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč (žalobkyně označuje tyto tři položky souhrnně jako „poplatek“) a úplaty za pojištění ve výši 3 339 Kč. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný, Anonymizováno, zaplatit ve 21 měsíčních splátkách po 3 334 Kč se splatností poslední splátky dne , datum, . Žalovaný však uhradil jen 19 791 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 62 561,73 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 23 729,90 Kč, dlužného poplatku ve výši 23 831,83 Kč a smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 3 475,94 Kč (má se jednat o úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 23 729,90 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 479,28 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 23 729,90 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025), úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 23 729,90 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 23 729,90 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, k úhradě dlužné částky byl před podáním žaloby vyzván.

2. Podáním doručeným soudu dne 23. 4. 2026 (č. l. 48-49) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak , právnická osoba, posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Uvedla, že , právnická osoba, zhodnotila informace požadované a získané od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného. Ze zákaznické karty ze dne , datum, dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek; dále bylo v insolvenčním rejstříku ověřeno, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Dle žalobkyně žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, v hlavním pracovním poměru jako dělník, jeho měsíční příjem činí 19 673 Kč, další čisté příjmy domácnosti 27 000 Kč, nemá vyživovací povinnost k další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. , právnická osoba, i s ohledem na výši požadované zápůjčky a výši příjmu žalovaného dospěla k závěru, že schopnost žalovaného zápůjčku splácet je dostatečná. Kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nemá; ty se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 12. 3. 2026 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ; jde o adresu tzv. ohlašovny). Ještě před zasláním výzvu soud žalovaného telefonicky kontaktoval na čísle uvedeném ve spisu; žalovaný sdělil, že si písemnosti na ohlašovně přebírá, bydliště nemá. Žalovaný si však zásilku v úložní době nevyzvedl a byla mu doručena tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 26. 3. 2026. Předvolání k jednání již bylo žalovanému doručováno postupem dle § 50m o. s. ř. a k doručení fikcí dle § 50m odst. 3 o. s. ř. došlo ke dni , datum, .

4. Na jednání konaném , datum, v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.) soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

5. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 8) žádal žalovaný u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 40 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaný žije v nájemním bydlení, úvěr čerpá na běžné výdaje domácnosti, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě, zdrojem jeho příjmu je mzda od zaměstnavatele , právnická osoba, , jeho čistý měsíční příjem činí 19 673 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, další čisté příjmy domácnosti 27 000 Kč, celkem 46 673 Kč, externí splátky nejsou žádné, interní splátky (tj. vůči , právnická osoba, ) rovněž žádné, odhadované měsíční výdaje činí 5 500 Kč, žalovaný nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, má bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít , právnická osoba, k dispozici, jsou zaškrtnuty pracovní smlouva/ŽL s ručně dopsanou poznámkou „určito 31. 7. 2023“ a výplatní pásky ŽL s ručně dopsanou poznámkou „01/23 a 02/23“. Listina je podepsána osobou jednající za , právnická osoba, i žalovaným.

6. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 9-10) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč v hotovosti (hotovostní forma čerpání a splácení byla sjednána v rozšířené službě komfortního a flexibilního splácení). Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 36 669 Kč sestávající z úroku ve výši 28 923 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 6 246 Kč. Vedle toho bylo sjednáno doplňkové pojištění, které za sjednanou dobu pojištění činilo 3 339 Kč (k tomu žalobkyně doložila též Zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne , datum, na č. l. 12). Celkovou dlužnou částku ve výši 70 008 Kč měl žalovaný uhradit formou 21 měsíčních splátek (20 splátek po 3 334 Kč a poslední 21. splátka ve výši 3 328 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. l. 10).

7. Dle Tabulky umoření ke smlouvě ze dne 23. 10. 2025 (č. l. 22) čerpal žalovaný částku 30 000 Kč a uhradil celkem 8 platbami celkovou částku 19 791 Kč. Poslední evidovaná platba (ve výši 1 000 Kč) je ze dne 20. 10. 2023.

8. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 16-21) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 7, 14. 33), v níž je uvedena i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru specifikovaná číslem smlouvy a jménem a příjmením dlužníka (žalovaného).

9. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 11) oznámila , právnická osoba, žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 13) odeslala žalobkyně toto oznámení dne 21. 11. 2025 na adresu , adresa, . Tato adresa není uvedena ve smlouvě o úvěru jako adresa trvalého pobytu, adresa výběru ani náhradní kontaktní adresa. Žalobkyně k dotazu soudu písemně uvedla, že žalovaný tuto adresu sdělil , právnická osoba, jako kontaktní adresu, písemný doklad k dispozici nemá.

10. Dle Výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 (č. l. 23-24) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 69 979,29 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Dle podacího lístku (č. l. 25) byla tato výzva podána k poštovní přepravě společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 16. 1. 2026 na adresu , adresa, (o níž platí to, co bylo uvedeno v předchozím odstavci).

11. Dle obálky typu I na č. l. 41 byla zásilka zaslaná žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu (, adresa, ) a obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s výzvou k vyjádření se k němu uložena a připravena k vyzvednutí dne 16. 3. 2026.

12. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle níž mu vyplatila částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy; že žalovaný jí na tuto smlouvu dosud uhradil částku 19 791 Kč (jde-li o plnění žalovaného, soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal nečinný); že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, ; že se žalovanému dostal dne 16. 3. 2026 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

13. Soud naopak nemá za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Soud žalobkyni poučil dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., žalobkyně však prostřednictvím svého právního zástupce nová tvrzení ani důkazní návrhy neuvedla. Žalobkyně navíc sama v doplnění žaloby sdělila, že kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti k dispozici nemá, jelikož se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávek za žalovaným. Žalobkyně doložila výňatek z přílohy s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným, která je (ještě) řádně specifikována (je uvedeno alespoň číslo smlouvy a jméno a příjmení dlužníka). Byť nebylo prokázáno, že by žalovaného o postoupení pohledávky vyrozuměl postupitel (, právnická osoba, ) nebo mu postoupení prokázal postupník (žalobkyně), samotné postoupení prokázáno bylo.

17. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

22. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Smluvní vztah mezi , právnická osoba, a žalovaným ze smlouvy o zápůjčce podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (, právnická osoba, podniká v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, žalovaný smlouvu neuzavíral v souvislosti s podnikatelskou činností). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že , právnická osoba, splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

28. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Netvrdila, co je míněno dalšími čistými příjmy domácnosti ve výši 27 000 Kč, nebo z čeho sestávají odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši pouhých 5 500 Kč (zvláště pokud žalovaný žil – dle zákaznické karty – v nájemním bydlení). Pokud právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z tvrzení žalovaného, je to nedostatečné. I kdyby měla k dispozici dokumenty uvedené v zákaznické kartě (pracovní smlouvu a výplatní pásky), které nepředložila, nepostačovalo by to, jelikož ty neposkytují informace o výdajové straně rozpočtu žalovaného. Žalovaný měl mít bankovní účet na své jméno. Není tvrzeno, že by , právnická osoba, zjišťovala poměry žalovaného z výpisů z účtu. S ohledem na neunesení procesních břemen žalobkyní soud vychází k tíži žalobkyně z toho, že , právnická osoba, nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

29. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

30. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

31. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

32. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

33. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 30 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již plnil částkou 19 791 Kč. Proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 209 Kč.

35. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Nebylo-li žalovaným tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalovaného (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze smlouvy o úvěru, dne 16. 3. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 41). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 16. 3. 2026 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 19. 3. 2026 a od 20. 3. 2026 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalovanému sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny (resp. došly do dispoziční sféry žalovaného). Navíc byly odeslány na adresu, u níž nebylo prokázáno, že by byla adresou žalovaného. Ustanovení § 573 o. z. neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %), nikoli ze sazby uplatněné žalobou (12,75 %). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I.

36. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok, smluvní pokuta). V zamítavém výroku je zohledněn i rozdíl sazby zákonného úroku z prodlení dle žalobního návrhu a dle sazby přiznané ve výroku I. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Žalobkyně byla převážně neúspěšná, avšak žalovaný zůstal zcela nečinný a žádné náklady řízení mu nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).

38. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 626 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 2 503 Kč (4 % z částky 62 561,73 Kč, resp. z částky 62 570 Kč s ohledem na zaokrouhlení základu poplatku na desítky nahoru dle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích) vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 3 129 Kč (5 % z částky 62 570 Kč) dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).