9 C 64/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 10 774,43 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 10 774,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 438,76 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 547,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 774,43 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 10 774,43 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 24. 2. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu uzavřené mezi , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „banka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že banka uzavřela s žalovanou nejprve smlouvu o účtu č. , hodnota, dne , datum, . Na základě této smlouvy byl žalované zřízen sporožirový účet. Následně byla dne , datum, uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky i ceník. Na základě smlouvy o úvěru byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr (možnost čerpat peněžní prostředky do záporného zůstatku běžného účtu). Sjednaný limit kontokorentu činil 10 000 Kč. Žalovaná byla povinna hradit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 11,50 % a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu a běžného účtu dle sazebníku. Tyto ceny byly započítávány do výše kontokorentu. Žalovaná se zavázala nepřekročit povolený limit kontokorentu. V případě jeho překročení vznikl tzv. nepovolený debetní zůstatek, který byla povinna vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek činil ke dni 1. 7. 2025 10 774,43 Kč a žalobkyně tuto pohledávku převedla dne 1. 7. 2025 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ode dne následujícího po převedení byla částka 10 774,43 Kč nadále úročena úrokem z kontokorentu ve výši 11,50 % ročně a dále zákonným úrokem z prodlení v souladu s platným oznámením banky. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 10 774,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ke dni postoupení pohledávky ve výši 438,76 Kč, kapitalizovaného úroku ke dni postoupení pohledávky ve výši 547,05 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 774,43 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 10 774,43 Kč od 2. 11. 2025 do zaplacení.

2. Podáním doručeným soudu dne 15. 5. 2026 (č. l. 75–76) žalobkyně v reakci na výzvu soudu (č. l. 65) doplňovala svá tvrzení a důkazní návrhy ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku, výpočtu požadovaných nároků a posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Uvedla, že žalovaná překročila limit kontokorentu ve výši 10 000 Kč o 256,18 Kč tím, že jí byl zaúčtován poplatek za pojištění osobních věcí a karet ve výši 99 Kč a debetní úrok ve výši 157,18 Kč. Dále jí byly ve dnech 30. 4. 2025 a 31. 5. 2025 zaúčtovány poplatky za pojištění osobních věcí a karet, vždy částkou 99 Kč. Poté jí byl zaúčtován úrok z kontokorentu ve výši 18,90 % ročně, konkrétně dne 30. 4. 2025 částkou 157,50 Kč a dne 31. 5. 2025 částkou 162,75 Kč. Součtem těchto částek (10 000 + 256,18 + 198 + 99 + 99 + 157,50 + 162,75) je dán nepovolený debetní zůstatek ke dni převodu na evidenční účet (1. 7. 2025) ve výši 10 774,43 Kč (žalobkyně uvádí na č. l. 75v součet 2 849,60 Kč; zjevně jde o chybu v psaní či počtech). Dále žalobkyně objasnila, jak dospěla ke kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení ve výši 438,76 Kč a kapitalizovanému úroku ve výši 547,05 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že banka především zhodnotila informace získané od žalované při zpracování její žádosti, v rámci kterého byla žalovaná dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Žalovaná uvedla, že je rozvedená, žije u rodičů a má příjem z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou. S ohledem na výši příjmu žalované a výši úvěru dospěla banka k závěru, že schopnost žalované úvěr splácet je dostatečná. K prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila žádost o poskytnutí úvěrového produktu, záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (ve věci nezl. dětí žalované), vyjádření banky k posouzení úvěruschopnosti a výpis z běžného účtu žalované za období předcházející poskytnutí úvěru.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 23. 3. 2026 [v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“] na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 25. 3. 2026, žalovaná si ji v úložní době nevyzvedla, k jejímu doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 7. 4. 2026 (úterý). Shodně bylo žalované doručováno i předvolání k jednání; k doručení fikcí došlo ke dni , datum, . Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, v řízení zůstala pasivní.

4. Na jednání konaném , datum, , které proběhlo v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), provedl soud listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Rámcové smlouvy o finančních službách ze dne , datum, (č. l. 31), uzavřené mezi bankou a žalovanou, a přílohy k této smlouvě (č. l. 10) bylo sjednáno, že banka povede pro žalovanou základní účet č. , č. účtu, v korunách českých.

6. Dle Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, (č. l. 87) žádala žalovaná u banky o poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. V žádosti je mimo jiné uvedeno, že žalovaná bydlí u rodičů, je rozvedená, domácnost tvoří tři osoby, z nichž dvě jsou bez příjmu, žalovaná je od 18. 6. 2018 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , její hlavní příjem činí 10 901 Kč, ostatní příjmy 3 000 Kč, v kolonce týkající se doložení příjmu je vyplněno „sporožirový účet bez potvrzení o příjmu“, v části věnované měsíčním platbám domácnosti je u splátek úvěrů (skupina , název banky, ) uvedeno, že „jsou započítávané dle aktuálních informací“ a u položek „Splátky klienta mimo , název banky, “, „Nájem“ a „Ostatní splátky (např. výživné, srážky ze mzdy, léky)“ je uvedeno „0 Kč“.

7. Dle Smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, (č. l. 7–9) uzavřené mezi bankou a žalovanou se banka zavázala poskytnout žalované neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě kontokorentu ve výši až 10 000 Kč, tedy možnost povoleného přečerpání zůstatku na účtu žalované č. , č. účtu, vedeném v režimu „základní účet“. Žalovaná se zavázala celý úvěr včetně úroků a dalších nákladů úvěru splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat, a to tak, že zajistí, aby nejpozději v poslední den lhůty byly na účet vloženy nebo převedeny prostředky v dostatečné výši, aby zůstatek na účtu nebyl záporný. Po řádném splacení v uvedené lhůtě mohla žalovaná čerpat úvěr opětovně do sjednané výše, a to i opakovaně. Úroková sazba činila 18,90 % ročně, banka ji mohla za sjednaných podmínek jednostranně měnit. Součástí smluvního vztahu byly i Všeobecné obchodní podmínky , název banky, (č. l. 52) a Ceník (č. l. 12–18, 47). Parametry úvěru se dále podávají ze Záznamu o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací (č. l. 88–89), jehož součástí je Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

8. Dle Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne , datum, (č. l. 85–86) banka prohlašuje, jakým způsobem před uzavřením smlouvy o úvěru vyhodnotila úvěruschopnost žalované. Deklaruje, že žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 13 901 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený bankou. Banka měla dále provést lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, z informací z CBCB ověřit její předchozí splátkovou morálku a z historie v interní evidenci klientů ověřit, že o žalované nejsou vedeny žádné relevantní negativní informace. Dle banky žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč. Banka stanovila výdaje žalované na základě dat od žalované v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů o životních nákladech a normativních nákladech na bydlení, na částku 10 734 Kč. Dále banka při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu (maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů). Dle banky činil ukazatel splátkového zatížení žalované po poskytnutí úvěru 5,99 %. Banka lustrací v CCB zjistila, že žalovaná neměla v době podání žádosti žádné závazky z úvěrů. Orientační splátka kontokorentního úvěru (a současně nové splátkové zatížení) činila 833 Kč. Splátka však závisí mj. na čerpání sjednaného úvěrového rámce. Po odečtení orientačního splátkového zatížení by žalované k pokrytí životních nákladů zbyla částka 13 068 Kč. V rozebírané listině je následně argumentováno pro využití ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti, ovšem již bez vazby na žalovanou (jde o přehled judikatury).

9. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalované č. , č. účtu, za měsíce červen, červenec, srpen a září 2018 (č. l. 81–84). Z těchto výpisů však dostatečné informace pro posouzení poměrů žalované neplynou s ohledem na minimum zde uvedených položek (transakcí). Účet byl založen nedlouho před uzavřením smlouvy o úvěru, konkrétně , datum, . Dle výpisu za červen 2018 činil počáteční zůstatek 0 Kč, konečný zůstatek -9,40 Kč, příchozí platby 50 Kč (vklad hotovosti) a odchozí platby 59,40 Kč (pojištění osobních věcí a karet, cena za papírový výpis). Dle výpisu za červenec 2018 činil počáteční zůstatek -9,40 Kč, konečný zůstatek 422,26 Kč, příchozí platby 7 584,58 Kč (především příchozí platba od společnosti , právnická osoba, ve výši 4 169 Kč a od , jméno FO, ve výši 3 000 Kč) a odchozí platby 7 152,92 Kč (zejména výběr částky 7 000 Kč z bankomatu). V červenci 2018 nebyla provedena trvalá platba částkou 580 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu (č. l. 82v). Dle výpisu za srpen 2018 činil počáteční zůstatek 422,26 Kč, konečný zůstatek 73,26 Kč, příchozí platby 11 824 Kč (příchozí platba od společnosti , právnická osoba, ve výši 8 824 Kč a od , jméno FO, ve výši 3 000 Kč – zde s popisem „výživné“) a odchozí platby 12 173 Kč (zejména výběr částky 12 000 Kč z bankomatu). Rovněž v srpnu 2018 nebyla provedena trvalá platba částkou 580 Kč z důvodu nedostatečného disponibilního zůstatku na účtu (č. l. 83). Dle výpisu za září 2018 (což je již měsíc, kdy byla uzavřena smlouva o úvěru) činil počáteční zůstatek 73,26 Kč, konečný zůstatek 451,43 Kč, příchozí platby 15 979 Kč (zejména příchozí platba od společnosti , právnická osoba, ve výši 12 979 Kč a od , jméno FO, ve výši 3 000 Kč) a odchozí platby 15 600,83 Kč (zejména výběr částky 10 000 Kč z bankomatu, úhrada částky 1 500 Kč s popisem „výživné , jméno FO, “, úhrada částky 1 500 Kč s popisem „výživné , jméno FO, “ a úhrada částky 580 Kč s popisem „, jméno FO, stravné“).

10. Dle rozsudku Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (č. l. 77–80), jenž nabyl právní moci 8. 9. 2009, byla schválena dohoda rodičů (žalované a pana , jméno FO, ), dle níž se nezl. děti , jméno FO, , nar. , datum, , a , jméno FO, , nar. , datum, , svěřují na dobu do rozvodu i po rozvodu manželství do výchovy matky (žalované) a otec je povinen přispívat na výživu dcery 1 800 Kč měsíčně a na výživu syna 1 200 Kč měsíčně počínaje dnem , datum, . Žalobkyně tuto listinu předložila, aniž by tvrdila, co jí má být prokazováno. Smlouva o úvěru byla uzavřena v září 2018, tedy téměř 9 let po vydání tohoto rozsudku, měly-li jím být dokladovány poměry žalované. Soud navíc ze systému ISAS zjistil, že od vydání žalobkyní předloženého rozhodnutí do doby poskytnutí úvěru byla v opatrovnickém řízení vydána ještě dvě (aktuálnější) rozhodnutí. Nejprve rozsudek ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci 26. 9. 2014 a jímž soud schválil dohodu rodičů, dle které se výživné stanovené otci rozsudkem ze dne , datum, pod č. j. , spisová značka, pro nezl. , jméno FO, snižuje z částky 1 800 Kč na částku 1 000 Kč měsíčně a pro nezl. , jméno FO, z částky 1 200 Kč na částku 1 000 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 6. 2014, a poté rozsudek ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci 9. 8. 2016 a jímž soud schválil dohodu rodičů, dle které se výživné stanovené otci naposled uvedeným rozsudkem pro nezl. , jméno FO, zvyšuje z částky 1 000 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně a pro nezl. , jméno FO, taktéž z částky 1 000 Kč na částku 1 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 11. 2016. V rozsudku ze dne , datum, je k poměrům žalované uvedeno, že žije ve společné domácnosti pouze s nezl. dětmi, jiné vyživovací povinnosti nemá, nevlastní majetek větší hodnoty, pobírá sociální dávky a dávky sociální podpory, bydlí v obecním bytě, kde hradí nájem a inkaso ve výši 4 600 Kč měsíčně, je v evidenci úřadu práce a absolvovala rekvalifikační kurz na švadlenu. Soud tedy z žalobkyní předloženého rozsudku ve spojení s výpisy z účtu dle předchozího odstavce zjišťuje jen to, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy o úvěru dvě nezletilé děti ve věku 16 a 13 let, na jejichž výživu měl otec , jméno FO, přispívat celkovou částkou 3 000 Kč měsíčně, což odpovídá příchozí platbě na účtu žalované v měsících červenec, srpen a září 2018, byť je tato částka hrazena nikoli z účtu majitele , jméno FO, , ale z účtu paní , jméno FO, (soudu není znám jejich vztah). Pokud dále výpis z účtu za měsíc září 2018 obsahuje odchozí platby 2 x 1 500 Kč s popisem „výživné , jméno FO, “ a „výživné , jméno FO, “, lze usuzovat, že žalovaná, k jejímž rukám mělo být výživné hrazeno, je vyplatila buď přímo nezletilým, případně na účty jiných osob. Dále lze mít za zjištěné, že tzv. ostatním příjmem ve výši 3 000 Kč uvedeným v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, je výživné hrazené otcem na nezletilé děti žalované, nikoli příjem samotné žalované.

11. Dle výpisu z účtu žalované č. , č. účtu, za období od září 2018 do července 2025 (č. l. 11, 92, 93, 103–109; důkaz byl proveden sdělením obsahu z elektronického dokumentu uloženého v ISAS) soud zjistil, že tvrzený nepovolený debetní zůstatek ve výši 10 774,43 Kč vznikl mimo jiné v důsledku účtování úroků. S ohledem na dále uvedené závěry k otázce (ne)platnosti smlouvy o úvěru soud tyto smluvní úroky, na jejichž zaplacení by nevznikl nárok v případě neplatnosti smlouvy, sečetl, aby zjistil, zda nepřevyšují žalovanou jistinu (tvrzený nepovolený debetní zůstatek). Soud zjistil, že na úroky či debetní úroky byly v jednotlivých letech a měsících z účtu žalované odepsány následující částky: rok 2018 – 10/2018: 60,23 Kč, 11/2018: 79,03 Kč, 12/2018: 127,49 Kč (celkem 266,75 Kč); rok 2019 – 1/2019: 0,24 Kč a 135,66 Kč, 2/2019: 0,23 Kč a 140,87 Kč, 3/2019: 0,73 Kč a 151,25 Kč, 4/2019: 0,40 Kč a 133,14 Kč, 5/2019: 0,15 Kč a 43,67 Kč, 6/2019: 68,39 Kč, 7/2019: 117,35 Kč, 8/2019: 0,16 Kč a 138,09 Kč, 9/2019: 0,66 Kč a 140,10 Kč, 10/2019: 1,03 Kč a 158,99 Kč, 11/2019: 0,81 Kč a 137,54 Kč, 12/2019: 156,38 Kč (celkem 1 525,84 Kč); rok 2020 – 1/2020: 0,66 Kč a 157,56 Kč, 2/2020: 0,20 Kč a 136,63 Kč, 3/2020: 143,16 Kč, 4/2020: 68,19 Kč, 5/2020: 58,37 Kč, 6/2020: 128,36 Kč, 7/2020: 76,66 Kč, 8/2020: 0,28 Kč a 159,22 Kč, 9/2020: 0,01 Kč a 150,54 Kč, 10/2020: 0,13 Kč a 153,96 Kč, 11/2020: 0,10 Kč a 146,55 Kč, 12/2020: 152,96 Kč (celkem 1 533,54 Kč); rok 2021 – 1/2021: 0,17 Kč a 154,70 Kč, 2/2021: 0,44 Kč a 144,24 Kč, 3/2021: 0,42 Kč a 158,35 Kč, 4/2021: 0,15 Kč a 156,31 Kč, 5/2021: 0,53 Kč a 152,25 Kč, 6/2021: 0,08 Kč a 138,31 Kč, 7/2021: 0,43 Kč, 0,35 Kč a 140,66 Kč, 8/2021: 0,07 Kč a 159,53 Kč, 9/2021: 154,08 Kč, 10/2021: 0,76 Kč a 156,86 Kč, 11/2021: 0,83 Kč a 155,95 Kč, 12/2021: 0,97 Kč a 162,75 Kč (celkem 1 839,19 Kč); rok 2022 – 1/2022: 1,51 Kč a 162,40 Kč, 2/2022: 1,42 Kč a 146,73 Kč, 3/2022: 0,11 Kč a 162,24 Kč, 4/2022: 1,93 Kč a 155,77 Kč, 5/2022: 1,34 Kč a 162,53 Kč, 6/2022: 1,19 Kč a 156,82 Kč, 7/2022: 161,45 Kč, 8/2022: 157,71 Kč, 9/2022: 5,07 Kč, 17,11 Kč, 199,19 Kč a 145,55 Kč, 10/2022: 162,75 Kč, 11/2022: 10,20 Kč a 156,69 Kč, 12/2022: 1,65 Kč a 162,45 Kč (celkem 2 133,81 Kč); rok 2023 – 1/2023: 1,72 Kč a 160,76 Kč, 2/2023: 2,42 Kč a 146,23 Kč, 3/2023: 0,06 Kč a 160,95 Kč, 4/2023: 1,81 Kč a 157,27 Kč, 5/2023: 1,71 Kč a 161,61 Kč, 6/2023: 1,92 Kč a 157,23 Kč, 7/2023: 1,35 Kč a 154,86 Kč, 8/2023: 1,30 Kč a 145,47 Kč, 9/2023: 0,51 Kč a 117,85 Kč, 10/2023: 0,07 Kč a 150,33 Kč, 11/2023: 1,40 Kč, 0,04 Kč a 112,25 Kč, 12/2023: 0,96 Kč a 154,43 Kč (celkem 1 794,51 Kč); rok 2024 – 1/2024: 1,20 Kč a 87,79 Kč, 2/2024: 0,87 Kč a 140,93 Kč, 3/2024: 0,65 Kč a 155,22 Kč, 4/2024: 1,19 Kč a 157,36 Kč, 5/2024: 1,30 Kč a 162,55 Kč, 6/2024: 1,33 Kč a 155,85 Kč, 7/2024: 1,19 Kč a 161,86 Kč, 8/2024: 1,15 Kč a 161,14 Kč, 9/2024: 1,15 Kč a 152,68 Kč, 10/2024: 1,20 Kč a 162,42 Kč, 11/2024: 1,15 Kč a 156,74 Kč, 12/2024: 1,13 Kč a 162,67 Kč (celkem 1 830,72 Kč); rok 2025 – 1/2025: 0,50 Kč a 161,78 Kč, 2/2025: 1,07 Kč a 138,41 Kč, 3/2025: 0,98 Kč a 157,18 Kč, 4/2025: 157,50 Kč, 5/2025: 162,75 Kč (celkem 780,17 Kč).Součet vypočtených položek odpovídá částce 11 704,53 Kč. Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že tvrzený nepovolený debetní zůstatek ve výši 10 774,43 Kč byl dne 1. 7. 2025 převeden na evidenční účet pohledávek (č. l. 103).

12. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 48–51), přílohy k ní (č. l. 45–46), dohodě o úplatě za postoupení (č. l. 35) a potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení (č. l. 21) postoupila banka na žalobkyni též pohledávku za žalovanou specifikovanou mj. jménem, příjmením a rodným číslem žalované a výší nepovoleného debetu (10 774,43 Kč). Dle oznámení ze dne 12. 11. 2025 (č. l. 24) bylo žalované oznámeno, že pohledávku nabyla žalobkyně; dle podacího lístku (č. l. 30) bylo oznámení zasláno dne 13. 11. 2025 na adresu , adresa, (která je uvedena u žalované ve smlouvě o úvěru).

13. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne 12. 11. 2025 (č. l. 24v–28), která byla zjevně odeslána společně s oznámením o postoupení pohledávky dle předchozího odstavce, dále výzvou ze dne 3. 7. 2025 (č. l. 29) a před podáním žaloby ještě prostřednictvím právního zástupce výzvou ze dne 29. 1. 2026 (č. l. 33–34), jež byla dle podacího lístku (č. l. 32) odeslána dne 30. 1. 2026 na adresu , adresa, .

14. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: , právnická osoba, (v odůvodnění tohoto rozsudku již zavedena zkratka „banka“) uzavřela s žalovanou dne , datum, Rámcovou smlouvu o finančních službách, na základě které byl žalované u banky založen účet č. , č. účtu, . Dne , datum, byla mezi stejnými smluvními stranami uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru, v níž se banka zavázala poskytnout žalované neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení ve formě kontokorentu ve výši až 10 000 Kč. Ke dni 1. 7. 2025 evidovala banka nepovolený debetní zůstatek na zmíněném účtu žalované ve výši 10 774,43 Kč. Tento debetní zůstatek vznikl též účtováním sjednaných úroků, jejichž součet za období od 10/2018 do 5/2025 je vyšší než žalobkyní tvrzený nepovolený debetní zůstatek. Banka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, .

15. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru neuvedla žalobkyně dostatečně určitá tvrzení (k tomu viz níže), a to ani po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., kterého se jí dostalo na jednání.

16. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

17. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy. Pohledávka za žalovanou je v příloze řádně specifikována.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 3. 1. 2019 (s ohledem na datum uzavření smlouvy, tj. , datum, ; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

23. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

24. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

25. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

27. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

28. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

29. Smluvní vztah mezi bankou a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tedy byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovanému ustanovení. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

30. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024, konstatoval následující: „Podle přesvědčení dovolacího soudu právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru s odbornou péčí náležitě neověřila schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách v situaci, kdy sice zjistila její příjmy, avšak neverifikovala její pravidelné měsíční výdaje. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověřit údaje, které věřitel získal od dlužníka (…) Tak např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, přijal závěr, podle něhož gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům či zprostředkovatelům úvěrů povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), přičemž pro případ, byl-li úvěr poskytnut, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti dlužníka vyplývá, že zde jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, následuje sankce v podobě neplatnosti smlouvy. Závěr odvolacího soudu, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované, neodpovídá tomu, co je výše uvedeno. Dovodil-li totiž odvolací soud, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované stačí data z interních systémů SOLUS a BRKI a údaje o částkách životního minima (na obživu 2.690,- Kč) a na chod domácnosti (2.270,- Kč), pročež žalované zbývá ‚dostatečná částka‘ (21.600,- Kč) na úhradu měsíčních splátek úvěru, nelze než dospět k závěru, že se odvolací soud dostatečně nezabýval úvěruschopností žalované, nepřihlédl-li k jejím faktickým (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům, jak je dovozoval ‚z publikovaných údajů o životním minimu‘. Rovněž lze zmínit závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 25 odůvodnění: „Bez ověřených údajů o příjmech a o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet (…) zákon sice spotřebiteli ukládá povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 3 citovaného zákona), nicméně odpovědnost za řádné posouzení úvěruschopnosti je na straně věřitele.“ Z rozhodnutí nižších soudů k tomu, že nepostačí vycházet pouze z fiktivních výdajů spotřebitele, srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 27 Co 184/2024, bod 41 odůvodnění, v němž s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že „není dostatečné a nestačí vyjít jen z dat interních systémů a ‚z publikovaných údajů o životním minimu‘, ale musí být přihlíženo k faktických (nikoliv fiktivním) pravidelným měsíčním výdajům žadatele o úvěr“.

31. Soud má za to, že žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení, a to zejména ve vztahu k výdajové straně rozpočtu žalované. Žalobkyně uvedla pouze to (č. l. 76), že žalovaná byla před poskytnutím úvěru rozvedená, žila u rodičů a měla příjem z pracovního poměru sjednaného na dobu neurčitou. Dostatečné informace pro vyhodnocení úvěruschopnosti se nepodávají ani z žalobkyní doložených a odkazovaných listin, pokud by je soud měl považovat za součást žalobních tvrzení. Dle žádosti o úvěr žalovaná bydlela u rodičů, byla rozvedená, domácnost tvořily tři osoby, z nichž dvě byly bez příjmu, žalovaná byla od 18. 6. 2018 zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , její hlavní příjem činil 10 901 Kč, ostatní příjmy 3 000 Kč. K výdajové straně rozpočtu žalované není uvedeno nic. Ostatně z listiny nazvané „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ plyne, že žalovaná uvedla v žádosti o úvěr výdaje ve výši 0 Kč a banka tyto výdaje stanovila na 10 734 Kč. Nebylo však vysvětleno, jak konkrétně banka k této částce dospěla, ani z jakých položek má sestávat. Spolehlivý obraz o majetkové situaci žalované neposkytují ani výpisy z jejího účtu za měsíce červen až září 2018, jelikož účet byl založen cca 3 měsíce před poskytnutím úvěru, v červnu 2018 na něm nebyl téměř žádný obrat, v červenci a srpnu 2018 již ano, avšak žalovaná vždy vybrala částku odpovídající příchozím platbám (od zaměstnavatele či na výživné) z bankomatu. Příchozí platby v měsících červenec a srpen 2018 byly spíše nižší (7 584,58 Kč a 11 824 Kč), navíc v nich byla v každém měsíci zahrnuta částka 3 000 Kč na výživném pro nezletilé děti žalované, které měl dle rozsudku zdejšího soudu hradit otec nezletilých k rukám žalované. Po odečtení bankou dovozených výdajů 10 734 Kč pak lze stěží přijmout závěr, že nevznikly pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila, jak bylo při posuzování úvěruschopnosti zohledněno, že žalobkyně má dle opatrovnického rozsudku v péči dvě nezletilé děti ve věku 16 a 13 let. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaná žije u rodičů a domácnost má tři členy. Není zřejmé, zda žalovaná o nezletilé děti osobně pečovala (v takovém případě by byl počet členů domácnosti dle žádosti vyšší) či nikoli (k tomu viz rozeslání částky 2 x 1 500 Kč na výživné trvalými platbami v měsíci září 2018 poté, co žalovaná výživné ke svým rukám obdržela).

32. Neunesení břemene tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti žalované má za následek, že soud vychází k tíži žalobkyně z toho, že její právní předchůdkyně tuto povinnost nesplnila.

33. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí (a v této věci aplikovatelná) právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Smlouva o úvěru je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

34. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

35. Je-li smlouva absolutně neplatná, nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Neplatností je stižena celá smlouva. Žalobkyni mohlo vzniknout toliko právo na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího rozdílu mezi částkou poskytnutou a částkou žalovanou dosud uhrazenou. Ani tento nárok však není dán. Soud předně uvádí, že za situace, kdy je smlouva o sjednání kontokorentu neplatná, měla by především žalobkyně doplnit svá tvrzení o tom, v jaké výši bezdůvodné obohacení na straně žalovaného přetrvává, jelikož může být mnohdy obtížné „očistit“ předložené výpisy z účtu o položky, jejichž účtování se opírá o neplatnou smlouvu. V tomto případě však (i s ohledem na nižší tvrzenou výši nepovoleného debetního zůstatku) zcela postačilo sečíst pouze některé položky, které jsou jednoznačně účtovány na základě neplatné smlouvy (úroky, debetní úroky, přičemž rozhodně nejde o všechny položky účtované žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru), aby soud mohl uzavřít, že jejich součet (11 704,53 Kč) převyšuje tvrzený nepovolený debetní zůstatek (k tomu viz výše skutková zjištění z výpisů z účtu žalované). Žádné bezdůvodné obohacení na straně žalované tak nepřetrvává. Proto soud žalobu zcela zamítl (výrok I).

36. V řízení byla plně úspěšná žalovaná, proto by měla dle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaná však zůstala po celou dobu řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly. Soud tedy rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok II).

37. Soud dále v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé [§ 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (pro nedostatečná tvrzení k posouzení úvěruschopnosti žalovaného) a soudní poplatek ve výši 800 Kč vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku (který je přílohou uvedeného zákona), je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 1 000 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi, jelikož jeho nezaplacení na výzvu učiněnou dříve by stejně nemohlo vést k zastavení řízení (viz dosud respektované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Lhůtu k zaplacení doplatku soudního poplatku stanovil soud dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok III).