9 C 68/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 48 888,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni:a) částku 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 1 200 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení,b) částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení,to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení:a) částky 13 347,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 342,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 709,99 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 8 632,89 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 632,89 Kč od 22. 10. 2025 do 16. 4. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 7 432,89 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 1 200 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení,b) částky 24 341,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 573,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 193,85 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 271,89 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 16 271,89 Kč od 22. 10. 2025 do 16. 4. 2026, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 271,89 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 17. 4. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) bylo dne 4. 3. 2026 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky dovozované ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „spol. , právnická osoba, “), a žalovanou.

2. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva ze dne , datum, “), na jejímž základě poskytla , právnická osoba, žalované částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 13 666 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 9 416 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 750 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit v 78 týdenních splátkách po 330 Kč se splatností poslední splátky dne , datum, . Žalovaná však uhradila jen 10 800 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala (jde-li o nároky dovozované ze smlouvy ze dne , datum, ) zaplacení částky 14 547,20 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 632,89 Kč a dlužného poplatku ve výši 5 914,31 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 1 709,99 Kč (má se jednat o úrok ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 8 632,89 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 342,23 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 8 632,89 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025), úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 8 632,89 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny 8 632,89 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení (dosud uvedené odpovídá nároku 1 dle návrhu na vydání EPR).

3. Žalobkyně dále tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva ze dne , datum, “; obě smlouvy též společně jen jako „smlouvy o úvěru“ či „smlouvy“), na jejímž základě poskytla , právnická osoba, žalované částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnutého úvěru částku 24 690 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 220 Kč s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč (žalobkyně označuje tyto tři položky souhrnně jako „poplatek“) a pojistného ve výši 2 862 Kč. Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč se splatností poslední splátky dne , datum, . Žalovaná však uhradila jen 10 000 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala (jde-li o nároky dovozované ze smlouvy ze dne , datum, ) zaplacení částky 34 341,24 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 16 271,89 Kč a dlužného poplatku ve výši 18 069,35 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 193,85 Kč (má se jednat o úrok ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 16 271,89 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 573,49 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 16 271,89 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 21. 10. 2025), úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 16 271,89 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny 16 271,89 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení (uvedené odpovídá nároku 2 dle návrhu na vydání EPR).

4. Pohledávky ze smluv o úvěru měly být na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno, k úhradě dlužné částky byla před podáním žaloby vyzvána.

5. Podáním doručeným soudu dne 8. 4. 2026 (č. l. 47–49) žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení k tomu, jak , právnická osoba, posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o úvěru. Uvedla, že , právnická osoba, zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smluv. Žalovaná byla dotazována na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty ze dne , datum, dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena z výměru sociální podpory za 4/2021 a ze složenek za 1/2023. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že má příjem ze státní podpory ve výši 10 000 Kč měsíčně, žije ve vlastním domě či domě bez zástavy a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Ze zákaznické karty ze dne , datum, dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena ze složenek za 8, 9/2022; dále bylo v insolvenčním rejstříku ověřeno, že proti žalované není vedeno insolvenční řízení. Dle žalobkyně žalovaná uvedla, že má příjem ze státní podpory ve výši 10 000 Kč měsíčně a nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. , právnická osoba, i s ohledem na výši požadovaných zápůjček a výši příjmu žalované dospěla k závěru, že schopnost žalované zápůjčky splácet je dostatečná. Kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nemá; ty se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

6. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 9. 4. 2026 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaná si zásilku osobně převzala 13. 4. 2026. Na stejnou adresu bylo žalované doručováno i předvolání k jednání; i v tomto případě žalovaná zásilku osobně převzala, a to , datum, .

7. Jednání se konalo , datum, v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně (§ 101 odst. 3 o. s. ř.); žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaná nikoli. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

8. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 37) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 10 000 Kč či 20 000 Kč (ručně psaná částka není dobře čitelná). V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije ve vlastním bydlení, úvěr čerpá na neočekávané výdaje, má vyživovací povinnost k celkem 7 osobám, zdrojem jejího příjmu je mateřská dovolená (teda zjevně peněžitá pomoc v mateřství), její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, další čisté příjmy domácnosti 0 Kč, celkem tedy 10 000 Kč, externí splátky nejsou žádné, interní splátky (tj. vůči , právnická osoba, ) 2 483 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč, žalovaná nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít , právnická osoba, k dispozici, jsou zaškrtnuty „složenky“ s ručně dopsanou poznámkou „01/2023“ a dále „výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky“ s ručně dopsanou poznámkou „04/2021“. Listina je podepsána osobou jednající za , právnická osoba, i žalovanou.

9. Dle Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, (č. l. 38) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o úvěr ve výši 30 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny zejména následující údaje: žalovaná žije ve spoluvlastnickém bydlení, úvěr čerpá na neočekávané výdaje, má vyživovací povinnost k celkem 7 osobám, zdrojem jejího příjmu je mateřská dovolená (teda zjevně peněžitá pomoc v mateřství), její čistý měsíční příjem činí 10 000 Kč, ostatní příjmy 0 Kč, další čisté příjmy domácnosti 0 Kč, celkem tedy 10 000 Kč, externí splátky nejsou žádné, interní splátky (tj. vůči , právnická osoba, ) rovněž žádné, odhadované měsíční výdaje činí 4 000 Kč, žalovaná nemá kreditní kartu, nemá spotřebitelský úvěr u jiné společnosti, nemá bankovní účet na své jméno. Z podkladů, jež měla mít , právnická osoba, k dispozici, jsou zaškrtnuty „složenky“ s ručně dopsanou poznámkou „08, 09/2022“. Listina je podepsána osobou jednající za , právnická osoba, i žalovanou.

10. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 22–23) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 12 000 Kč v hotovosti (hotovostní forma čerpání a splácení byla sjednána v rozšířené službě komfortního a flexibilního splácení). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 13 666 Kč sestávající z úroku ve výši 9 416 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 750 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 25 666 Kč měla žalovaná uhradit formou 78 týdenních splátek (77 splátek po 330 Kč a poslední 78. splátka ve výši 256 Kč). Listina je podepsána osobou jednající za , právnická osoba, i žalovanou. Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. l. 23).

11. Dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 24–25) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti (hotovostní forma čerpání a splácení byla sjednána v rozšířené službě komfortního a flexibilního splácení). Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši 21 828 Kč sestávající z úroku ve výši 16 220 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Vedle toho bylo sjednáno doplňkové pojištění, které za sjednanou dobu pojištění činilo 2 862 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 44 690 Kč měla žalovaná uhradit formou 18 měsíčních splátek (17 splátek po 2 483 Kč a poslední 18. splátka ve výši 2 479 Kč). Listina je podepsána osobou jednající za , právnická osoba, i žalovanou. Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (č. l. 25).

12. Dle Tabulky umoření vyhotovené dne 23. 10. 2025 a vztahující se ke smlouvě ze dne , datum, (č. l. 13) čerpala žalovaná částku 12 000 Kč a uhradila celkem 17 platbami celkovou částku 10 800 Kč. Poslední evidovaná platba (ve výši 300 Kč) je ze dne 23. 2. 2024.

13. Dle Tabulky umoření vyhotovené dne 23. 10. 2025 a vztahující se ke smlouvě ze dne , datum, (č. l. 11) čerpala žalovaná částku 20 000 Kč a uhradila celkem 4 platbami celkovou částku 10 000 Kč. Poslední evidovaná platba (ve výši 2 500 Kč) je ze dne 13. 3. 2023.

14. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 31–36) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a Potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky (č. l. 21) byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 26, 28–30), v níž jsou uvedeny i pohledávky za žalovanou ze smluv o úvěru specifikované číslem smlouvy a jménem a příjmením dlužníka (žalované).

15. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 (č. l. 10) oznámila , právnická osoba, žalované, že pohledávky ze smluv o úvěru postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 12) odeslala žalobkyně toto oznámení dne 21. 11. 2025 na adresu , adresa, , která je adresou trvalého pobytu žalované a je uvedena též ve smlouvách o úvěru.

16. Dle Výzvy k plnění ze dne 16. 1. 2026 (č. l. 14–15) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 61 400,06 Kč s odkazem na smlouvy o úvěru. Dle podacího lístku (č. l. 16) byla tato výzva podána k poštovní přepravě společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 16. 1. 2026 na adresu , adresa, .

17. Dle doručenky do vlastních rukou typu I (č. l. 54 verte) žalovaná dne 13. 4. 2026 osobně převzala zásilku zaslanou na adresu jejího trvalého pobytu (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu s výzvou k vyjádření se k němu.

18. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle níž jí vyplatila částku 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy; že žalovaná jí na tuto smlouvu dosud uhradila částku 10 800 Kč (jde-li o plnění žalované, soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, zůstala nečinná); že , právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle níž jí vyplatila částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy; že žalovaná jí na tuto smlouvu dosud uhradila částku 10 000 Kč; že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávky za žalovanou ze smluv o úvěru na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, ; že se žalované dostal dne 13. 4. 2026 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

19. Soud naopak nemá za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o úvěru způsobem zákonem vyžadovaným. Soud žalobkyni nemohl poučit dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř., jelikož se k nařízenému jednání nedostavila. Soud však žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzýval již usnesením ze dne 1. 4. 2026 (č. l. 44), žalobkyně reagovala, ani po tomto doplnění však břemeno tvrzení a důkazní neunáší. O tom ji soud zpravil přípisem ze dne 29. 4. 2026 (č. l. 58). Žalobkyně ještě písemně sdělila, že již všechna tvrzení k posouzení úvěruschopnosti uvedla (č. l. 63). V doplnění žaloby uvedla, že kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti k dispozici nemá, jelikož se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

22. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávek za žalovanou ze , právnická osoba, na žalobkyni. Žalobkyně doložila výňatek z přílohy s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figurují i pohledávky za žalovanou, které jsou (ještě) řádně specifikovány (je uvedeno alespoň číslo smlouvy a jméno a příjmení dlužníka).

23. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

24. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření smluv o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

26. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

27. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

28. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

29. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi , právnická osoba, a žalovanou ze smluv o úvěru podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (, právnická osoba, podniká v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, žalovaná smlouvy neuzavírala v souvislosti s podnikatelskou činností). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že , právnická osoba, splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěrů, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Zejména nic netvrdila k výdajové straně rozpočtu žalované. Pokud by soud považoval za součást žalobních tvrzení též informace plynoucí ze zákaznických karet, i v takovém případě by byla nedostatečná. Zejména „odhadované měsíční výdaje“ žalované, které mají činit pouze 4 000 Kč měsíčně, budí značné pochybnosti. Není tvrzeno, jaká je skladba výdajů žalované a co má částka 4 000 Kč zahrnovat. V obou zákaznických kartách je dále uvedeno, že žalovaná má vyživovací povinnost k celkem 7 osobám. Nebylo tvrzeno, jak , právnická osoba, vyhodnotila toto zjištění, činil-li příjem žalované dle tvrzení žalobkyně jen 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyně pak kromě zákaznických karet nepředložila žádné listiny, z nichž měly být tvrzené poměry žalované ověřovány; uvedla, že jimi nedisponuje. Dle shora citovaného § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. má přitom poskytovatel úvěru povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. S ohledem na neunesení procesních břemen žalobkyní soud vychází k tíži žalobkyně z toho, že , právnická osoba, nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

35. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvy o úvěru jako neplatné, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

39. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

40. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smluv o úvěru je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkami 12 000 Kč a 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná již plnila částkou 10 800 Kč (jde-li o neplatnou smlouvu ze dne , datum, ) a částkou 10 000 Kč (jde-li o neplatnou smlouvu ze dne , datum, ). Proto jí soud uložil povinnost zaplatit jednak částku 1 200 Kč, jednak částku 10 000 Kč.

41. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaná byla v řízení zcela nečinná, tudíž netvrdila a neprokazovala, že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalované, která nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdila a doložila. Pokud tak neučinila, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. následující rozsudky Krajského soudu v Brně – ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024; ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024; nebo ze dne 28. 4. 2026, č. j. 28 Co 150/2025). Nebylo-li žalovanou tvrzeno a prokázáno (resp. soudem procesně přípustným způsobem zjištěno), že dosud neuplynula doba přiměřená jejím možnostem (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016), odvíjel soud splatnost bezdůvodného obohacení od uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu od dojití výzvy k plnění do sféry žalované (§ 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze smluv o úvěru, dne 13. 4. 2026, kdy osobně převzala zásilku obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu zasílanou na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 54 verte). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu). Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 13. 4. 2026 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (viz rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 16. 4. 2026 a od 17. 4. 2026 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalované sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny (resp. došly do dispoziční sféry žalované). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data převzetí zásilky žalovanou (kdyby ji osobně nepřevzala, vycházel by z data jejího uložení) obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé během 1. pololetí roku 2026 (11,50 %). Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

42. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I, který je členěn na písm. a) (vypořádání bezdůvodného obohacení ze smlouvy ze dne , datum, ) a písm. b) (vypořádání bezdůvodného obohacení ze smlouvy ze dne , datum, )

43. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok, pojistné). V zamítavém výroku je zohledněn i rozdíl sazby zákonného úroku z prodlení dle žalobního návrhu a dle sazby přiznané ve výroku I. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. Tento výrok je členěn obdobně jako výrok I.

44. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). Žalobkyně byla převážně neúspěšná, avšak žalovaná zůstala zcela nečinná a žádné náklady řízení jí nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (výrok III).

45. Soud dále v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobkyni povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 489 Kč, jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz (mimo jiné pro nedostatečná tvrzení žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované) a soudní poplatek ve výši 1 956 Kč (4 % z částky 48 888,44 Kč, resp. z částky 48 890 Kč s ohledem na zaokrouhlení základu poplatku na desítky nahoru dle § 6 odst. 7 zákona o soudních poplatcích) vybraný dle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, je třeba dle položky 2 bodu 2 Sazebníku doměřit do částky 2 445 Kč (5 % z částky 48 890 Kč) dle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku. O doplatku je třeba rozhodnout až v této fázi (viz dosud respektované závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 2. 2014, sp. zn. 93 Co 56/2013). Splatnost doplatku soudního poplatku byla stanovena dle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o soudních poplatcích (výrok IV).