9 C 7/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 23 820,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 570,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 570,62 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 250 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10 802,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 25 575,67 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 289,92 Kč od 28. 9. 2023 do 28. 11. 2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 719,30 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 18,15 % ročně z částky 17 289,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 31. 10. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalované nároky, které dovozovala ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o zápůjčce č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná měla zaplatit nad rámec poskytnuté jistiny částku 14 250 Kč sestávající z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 634 Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,15 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 507 Kč (žalobkyně označuje tyto položky souhrnně jako „poplatek“). Celkovou dlužnou částku měla žalovaná zaplatit v 15 měsíčních splátkách po 2 284 Kč se splatností poslední splátky dne 16. 9. 2015. Pohledávka ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Žalovaná uhradila do uzavření smlouvy o postoupení pohledávek částku 5 300 Kč a od uzavření smlouvy o postoupení do sepisu žaloby postupně dalších 5 129,38 Kč (v návrhu jsou podrobně rozepsány platby činící v součtu 5 129,38 Kč). Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení částky 23 820,62 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 17 289,92 Kč a dlužného poplatku ve výši 6 530,70 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 25 575,67 Kč (jak je podrobně rozepsáno v návrhu), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 10 802,17 Kč (jak je podrobně rozepsáno v návrhu), úroků ve výši 18,15 % ročně z dlužné jistiny 17 289,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny 17 289,92 Kč od, Anonymizováno, 28. 9. 2023 do zaplacení.

2. K tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně posoudila před uzavřením smlouvy o zápůjčce úvěruschopnost žalované, se žalobkyně vyjádřila jednak v návrhu, jednak na výzvu soudu v podání doručeném dne 25. 4. 2025 (č. l. 60-61). Uvedla, že její právní předchůdkyně zhodnotila informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti vyžádaným dokladům a zaznamenány do zákaznické karty žalované. Ze zákaznické karty ze dne , datum, dle žalobkyně plyne, že majetková situace žalované byla ověřena z pracovní smlouvy a z insolvenčního rejstříku. Žalovaná měla uvést, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako obsluha toalety ve společnosti , právnická osoba, a její měsíční příjem činí 10 500 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně i s ohledem na výši požadované zápůjčky a výši příjmu žalované dospěla k závěru, že schopnost žalované zápůjčku splácet je dostatečná. Kopie dokladů ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně nemá; ty se předkládají pouze při sjednávání a uzavírání smlouvy.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě jí bylo zasláno dne 12. 3. 2025 do datové schránky fyzické osoby (v souladu s § 45 odst. 2 a § 46 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu; dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná se do datové schránky ještě téhož dne přihlásila a usnesení s výzvou jí bylo dne 12. 3. 2025 doručeno. Ve stanovené lhůtě (ani později) nereagovala. Předvolání k ústnímu jednání jí bylo doručeno do datové schránky dne 8. 4. 2025. Přestože o jednání věděla, bez omluvy se nedostavila.

4. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalované. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

5. Dle Zákaznické karty ze dne , datum, (č. l. 9) žádala žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně o zápůjčku ve výši 15 000 Kč. V žádosti jsou vyplněny následující údaje: žalovaná žije s rodiči, je bývalým/stávajícím zákazníkem (dotaz na „marketingový zdroj“), v té době zápůjčku u právní předchůdkyně žalobkyně neměla, zápůjčku žádá na běžné výdaje domácnosti, má dvě nezaopatřené děti (narozené 2007 a 2011), je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako obsluha WC u zaměstnavatele , právnická osoba, , mzda žalované činí 9 500 Kč, státní podpora/přídavky 1 000 Kč, celkové výdaje ve výši 5 750 Kč sestávají z nájmu/inkasa ve výši 1 000 Kč, výdajů na telefon ve výši 250 Kč, na splátky zápůjček/výživné ve výši 500 Kč, na domácnost ve výši 4 000 Kč, použitelný příjem odpovídá částce 4 750 Kč, nemá kreditní kartu, má bankovní účet, má zápůjčku u jiné společnosti. V části „Ověřené dokumenty“ je zaškrtnuto, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalované, pracovní smlouvu/ŽL a „Jiné“; k poslednímu údaji je ručně dopsáno „výpis zdrav. poj.“.

6. Dle Smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 7-8) poskytuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit za zápůjčku poplatek ve výši 14 251 Kč sestávající z úroku ve výši 2 634 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a hotovostní režim splátek ve výši 7 507 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 34 251 Kč měla žalovaná uhradit formou 15 měsíčních splátek (14 splátek po 2 284 Kč a poslední 15. splátka ve výši 2 275 Kč). Ke smlouvě byly doloženy též Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce. S ohledem na dále uvedené závěry nemá význam konkrétnější popis smluvních ujednání.

7. Dle Přehledu plateb (č. l. 65) vyhotoveného ke dni , datum, (datum uzavření smlouvy o postoupení pohledávek) uhradila žalobkyně v období od , datum, do , datum, celkem částku 5 300 Kč. Z přehledu je zřejmé, že ani jedna z 9 plateb v něm uvedených nedosahuje výše sjednané měsíční splátky (2 284 Kč). Blíží se jí jen první platba (2 000 Kč) a druhá platba (1 500 Kč), ostatní jsou výrazně nižší. Soud doplňuje, že plnění poskytnuté žalovanou po postoupení pohledávek (5 129,38 Kč) bylo specifikováno (co do částek i dat úhrad) již v žalobních tvrzeních.

8. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 21-35) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 20, 36), v níž je (na č. l. 20) uvedena pod č. , hodnota, , Anonymizováno, i pohledávka za žalovanou specifikovaná číslem smlouvy o zápůjčce (, hodnota, ), jménem, příjmením, datem narození a bydlištěm dlužníka a dlužnou částkou (28 950 Kč).

9. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 10) oznamuje právní předchůdkyně žalobkyně žalované, že pohledávku ze smlouvy č. , hodnota, , která k datu postoupení činí 28 950 Kč, postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 11) odeslala právní předchůdkyně žalobkyně toto oznámení dne , datum, na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ).

10. Dle Výzvy k plnění ze dne 21. 6. 2018 (č. l. 13-14) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou k úhradě celkové částky 41 117,78 Kč s odkazem na smlouvu o zápůjčce č. , hodnota, . Dle podacího lístku (č. l. 12) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 22. 6. 2018 na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ).

11. Dle obálky typu II na č. l. 42 a vrácené zásilky na č. l. 51 byla zásilka zasílaná žalované na adresu trvalého pobytu (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 25. 11. 2024.

12. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané následující: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, ze dne , datum, částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaná uhradila do postoupení pohledávky na žalobkyni částku 5 300 Kč. Dne , datum, postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy na žalobkyni a odeslala žalované dne , datum, na adresu jejího trvalého pobytu oznámení o tomto postoupení. Žalovaná uhradila po postoupení pohledávky částku 5 129,38 Kč (i zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaná, kterou tíží břemeno tvrzení a důkazní o tom, že plnila, byla zcela pasivní). Žalobkyně zaslala žalované dne 22. 6. 2018 předžalobní výzvu na adresu jejího trvalého pobytu. Dne 25. 11. 2024 se dostal do dispozice žalované návrh na vydání elektronického platebního rozkazu v této věci.

13. Soud naopak neměl za řádně tvrzené ani prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce způsobem zákonem vyžadovaným. Proto žalobkyni na jednání poučil podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. (k doplnění tvrzení a důkazních návrhů soud žalobkyni vyzval již v souvislosti s předvoláním k ústnímu jednání, na což žalobkyně sice reagovala, ale ani po tomto doplnění neunášela břemeno tvrzení). Přítomný právní zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně žádná další tvrzení ani důkazní návrhy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované neuplatňuje.

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

15. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána postoupením pohledávky za žalovanou. Žalobkyně doložila výňatek z přílohy s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovanou, která je řádně specifikována.

17. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

19. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, do , datum, (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 145/2010 Sb.“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. V § 2 zákona č. 145/2010 Sb. jsou upraveny výluky z předmětu úpravy tohoto zákona.

20. Podle § 3 písm. a) zákona č. 145/2010 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Podle § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb. se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

21. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

22. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

23. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou podléhá citované úpravě zákona č. 145/2010 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr (smlouva ze dne , datum, nenaplňuje znaky žádné z výluk uvedených v § 2 zákona č. 145/2010 Sb., žalovaná vyhovuje definici spotřebitele a právní předchůdkyně žalobkyně vyhovuje definici věřitele dle uvedeného zákona). Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4). Byť byly citované závěry konstatovány při aplikaci nyní účinného zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, plně se uplatní i na předchozí (a pro posouzení této věci rozhodnou) právní úpravu.

24. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Její tvrzení v žalobě i v dalším podání reagujícím na výzvu soudu zůstala zcela obecná – uvedla pouze existenci pracovního poměru žalované, její příjem a konstatovala, že s ohledem na výši požadované zápůjčky a výši příjmu žalované dospěla její právní předchůdkyně k závěru, že schopnost žalované zápůjčku splácet je dostatečná. Ze zákaznické karty, kterou žalobkyně předložila, lze však nabýt významné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Dle vyplněných údajů žalovaná pobírala státní podporu/přídavky ve výši 1 000 Kč a její celkový měsíční příjem činil jen 10 500 Kč. V době uzavření posuzované smlouvy již měla dluh ze zápůjčky vůči jiné společnosti. Měla vyživovací povinnost ke dvěma nezaopatřeným dětem ve věku 4 a 8 let. Prostředky chtěla použít na běžné výdaje domácnosti. Nebylo tvrzeno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakkoli prověřovala výdaje žalované (pomine-li soud tvrzení žalobkyně o tom, že měla k dispozici nájemní smlouvu, jelikož toto tvrzení uvádí žalobkyně ve všech svých podáních pouze jako příklad dokladů, které jsou vyžadovány; dle zákaznické karty měla žalovaná bydlet s rodiči). Žalovaná měla mít bankovní účet, avšak mezi podklady, jež měly být k dispozici, výpis z účtu uveden není (a není ani tvrzeno, že by vyžadován byl). Soud nepřehlédl, že žalovaná dle zákaznické karty požadovala zápůjčku ve výši 15 000 Kč, byla jí však poskytnuta v částce vyšší (20 000 Kč). Z takto nedostatečných informací nemohla právní předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že je (slovy zákona) „zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet“. Právě naopak. Z žalobkyní tvrzených plateb je zřejmé, že žalovaná nezaplatila splátku ve sjednané výši 2 284 Kč ani jednou (viz přehled plateb na č. l. 65 ve vztahu k plnění do postoupení pohledávky a přehled plateb v žalobě ve vztahu k plnění po postoupení pohledávky). To jen dokládá, že žalovaná opravdu nebyla schopna úvěr splácet. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., a úvěruschopnost žalované požadovaným způsobem nezkoumala.

25. Teprve po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele i bez návrhu. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet, tedy její solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná ustanoveními zákona č. 145/2010 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

26. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

27. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

28. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

29. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované částkou 20 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaná povinna vydat. Žalovaná již plnila částkou 10 429,38 Kč (5 300 Kč do postoupení pohledávky + 5 129,38 Kč po postoupení pohledávky), proto jí soud ve výroku I uložil povinnost vydat (zaplatit) žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

32. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Zákon č. 145/2010 Sb. neobsahoval ustanovení obdobné § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., dle kterého je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (i v takovém případě by však bylo na žalované jako spotřebiteli, aby tvrdila a prokázala, jaké jsou její poměry a že není v jejích možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě – viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud aplikoval obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná se mohla prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči ní žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy, dne 25. 11. 2024, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jejího trvalého pobytu (č. l. 42 a 51). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalované (byla ve sféře jejího vlivu), jelikož si ji mohla vyzvednout. Projev vůle jí došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 25. 11. 2024 (pondělí) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byl čtvrtek 28. 11. 2024 a od 29. 11. 2024 je žalovaná s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalované sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby uplatněné žalobou, tj. 8,05 % ročně, nikoli ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé ve 2. pololetí roku 2024 (12,75 %). V opačném případě by nepřípustně překročil žalobní návrh.

33. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 289,92 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 570,62 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 289,92 Kč od 28. 9. 2023 do 28. 11. 2024 a ve výši 8,05 % ročně z částky 7 719,30 Kč od 29. 11. 2024 do zaplacení.

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla převážně neúspěšná. Zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalované bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017. Žalovaná zůstala zcela nečinná, tudíž nemá právo ani na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.