9 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 13 996 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení části 2 428 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 428 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení, částky 1 568,08 Kč, úroku ve výši 61,55 % ročně z částky 10 000 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 395,04 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 32 486 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 218,56 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, , právní zástupkyně žalobkyně.

IV. Povinnosti dle výroků I a III je žalovaný povinen splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 564 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 6. 1. 2026 uplatňovala žalobkyně vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“). Tvrdila, že na základě této smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednaný úrok ve výši 61,55 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 564 Kč počínaje měsícem červnem 2025. Žalovaný neplnil ani částečně. Ke dni 21. 8. 2025 tak došlo k automatickému zesplatnění úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy o úvěru. Dosud nezaplacená jistina úvěru a nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění se v souladu s čl. 6.4 smlouvy staly součástí nové jistiny ve výši 11 530,61 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení nové dlužné jistiny ve výši 11 530,61 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6.1 smlouvy ve výši 498 Kč (2 x 249 Kč za prodlení o délce 30 dnů u splátek 1 a 2), náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle čl. 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč (2 x 200 Kč za prodlení o délce 15 dnů u splátek 1 a 2), přičemž součet tří dosud zmíněných položek odpovídá v petitu žaloby prvně požadované částce 12 428 Kč (bez 0,61 Kč), dále zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 12 428 Kč od 23. 8. 2025 do zaplacení (dosud uvedené odpovídá bodu I.1 petitu), dále zaplacení částky 1 568,08 Kč (bod I.2 petitu; jde o smluvní pokutu dle čl. 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny 11 530,61 Kč od 23. 8. 2025 do vyhotovení žaloby), jakož i zaplacení úroku ve výši 61,55 % ročně z původní jistiny 10 000 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 395,04 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 9. 2025 (tj. od 91. dne prodlení) do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 32 486 Kč (bod I.3 petitu).

2. Ke kontraktačnímu procesu žalobkyně tvrdila, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně na adrese , webová adresa, a prostřednictvím e-mailové komunikace. Žalovaný ji podepsal svým jménem, příjmením a připojením jedinečného kódu, který mu žalobkyně předem poskytla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno do osobní stránky v klientské zóně a na e-mailovou adresu. Technický popis uzavření smlouvy je uveden v žalobkyní předložené listině na č. l.

10. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla (zejména v podání ze dne 4. 5. 2026 na č. l. 117–119), že ji prověřila na základě informací od žalovaného, z databází i z jiných zdrojů. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 12. 2024 do 31. 3. 2025 posuzovala příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu žalovaného. Zjistila příchozí platby od zaměstnavatele žalovaného (, právnická osoba, ) ve výši 36 191 Kč ze dne 12. 12. 2024, ve výši 37 163 Kč ze dne 13. 1. 2025, ve výši 29 858 Kč ze dne 13. 2. 2025 a ve výši 27 061 Kč ze dne 13. 3. 2025. Průměr těchto čtyř příchozích plateb činí 32 568,25 Kč. Jde-li o výdajovou stranu, žalobkyně zohlednila intenzivní úvěrový obrat a platby související s jinými úvěry. Nezastírá, že dle výpisů docházelo k opakovanému čerpání úvěrů, splácení úvěrů a okamžitému použití části mzdy na úhradu existujících závazků (zde žalobkyně reagovala na výzvu soudu na č. l. 107, v níž soud tyto skutečnosti zmínil). Právě tyto skutečnosti však žalobkyně promítla do vyhodnocení rizikovosti a do omezení schváleného úvěru na částku 10 000 Kč se splátkou 564 Kč měsíčně. Žalobkyně provedla též lustraci v registrech NRKI a SOLUS. Z registru NRKI zjistila (mimo jiné) dluh po splatnosti ve výši 55 957 Kč; toto zjištění bylo zohledněno v interním skóringu a rizikovém vyhodnocení. Výsledkem posouzení úvěruschopnosti bylo poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč s měsíční splátkou 564 Kč představující cca 1,73 % z průměru příchozích mezd od zaměstnavatele žalovaného.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 13. 3. 2026 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ; jde o adresu tzv. ohlašovny). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí 17. 3. 2026, žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl, k jejímu doručení tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. tak došlo ke dni 27. 3. 2026 (pátek). Předvolání k jednání již bylo žalovanému doručováno postupem dle § 50m o. s. ř. a k doručení fikcí dle § 50m odst. 3 o. s. ř. došlo ke dni , datum, . Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Jednání ve věci se konalo , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující:

5. Dle Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouvy o úvěru č. , hodnota, (tzv. , název, půjčka) ze dne , datum, (č. l. 69–72) uzavřené mezi žalobkyní jako poskytovatelem úvěru a žalovaným jako klientem činila celková výše úvěru 10 000 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, 27 072 Kč, přičemž k úhradě mělo dojít 48 měsíčními splátkami po 564 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 61,55 % ročně, výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr 82,25 %. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Dle čl. 6.1 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Nárok na tuto smluvní pokutu nevznikal po zesplatnění úvěru. Dále byl limitován maximální částkou 2 999 Kč za kalendářní rok. Dle čl. 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Dle čl. 6.3 písm. b) se v případě prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů stává okamžitě splatná celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle čl. 6.4 se ke dni zesplatnění stávají celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny, která je splatná ke dni zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 6.9 nesmí souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. V podpisové části je u žalovaného uveden jedinečný kód , hodnota, , datum , datum, a čas 11:16:28.

6. Dle Předsmluvního formuláře (č. l. 14–16) má úvěr parametry, jak jsou uvedeny ve shora rozebírané smlouvě o úvěru.

7. Dle Důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny (č. l. 11) byl do klientské zóny žalovaného umístěn dne , datum, v 10:50 hodin předsmluvní formulář a návrh smlouvy, v 11:16 hodin smlouva o úvěru a v 11:18 hodin oznámení o schválení smlouvy o úvěru.

8. Dle Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, (č. l. 13) žalobkyně oznamuje žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne , datum, . Přílohou oznámení je kromě smlouvy o úvěru též splátkový kalendář (č. l. 13v). Dle tohoto splátkového kalendáře měl žalovaný uhradit první splátku ve výši 564 Kč dne , datum, a poslední (48.) splátku v téže výši dne 17. 5. 2029.

9. Dle Výzev k zaplacení ze dnů 18. 7. 2025 (č. l. 61) a 18. 8. 2025 (č. l. 62) žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozorňovala jej na možnost zesplatnění úvěru. K žádné z těchto výzev však žalobkyně nepředložila doklad o doručení či odeslání žalovanému.

10. Dle Oznámení ze dne 21. 8. 2025 (č. l. 63) vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků, smluvních pokut a nákladů, a to z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru o délce 65 dnů. Požadovala celkovou částku 12 428 Kč. Žalobkyně nepředložila doklad o doručení ani odeslání tohoto oznámení (výzvy).

11. Dle Předžalobní výzvy ze dne 15. 12. 2025 (č. l. 7) vyzvala žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně žalovaného k úhradě posléze žalované částky. Dle podacího archu (č. l. 66) byla tato výzva zaslána dne 15. 12. 2025 na adresu , adresa, , která je uvedena ve smlouvě o úvěru.

12. Dle Karty klienta (č. l. 64) vyhotovené ke dni 5. 1. 2026 žalovaný dosud neplnil ani částečně.

13. Dle výsledku lustrace v Nebankovním registru klientských informací ze dne , datum, (č. l. 68) bylo u žalovaného v kolonce „Finanční instituce s žádostí“ uvedeno 8, v kolonce „Expozice“ (tj. součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele) částka 399 327 Kč, v kolonce „Limit“ (tj. součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet v roli žadatele a spolužadatele) částka 324 900 Kč a v kolonce „Dluh po splatnosti“ částka 55 957 Kč.

14. Dle výsledku lustrace žalovaného v registru SOLUS ze dne , datum, (č. l. 67) nebyly zjištěny dluhy po splatnosti.

15. Dle sdělení , název banky, ze dne 22. 4. 2026 (č. l. 112), učiněného na výzvu soudu (č. l. 107), je žalovaný majitelem účtu č. , č. účtu, . Právo nakládat s účtem měl v období od , datum, do dne podání zprávy jen žalovaný.

16. Žalobkyně předložila výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, za období od 1. 12. 2024 do 31. 3. 2025. Jde o účet , název účtu, . K účtu byl zjevně sjednán kontokorent, jelikož výpisy obsahují obrovské množství položek „čerpání úvěru“ a „splátka úvěru“, vždy s uvedením protiúčtu , č. účtu, . Za měsíc prosinec 2024 (č. l. 49–60) činil počáteční zůstatek 2 307,16 Kč, konečný zůstatek 3 629,88 Kč, celkové příchozí platby 569 326,09 Kč a celkové odchozí platby 568 003,37 Kč. Žalovaný obdržel od zaměstnavatele , právnická osoba, dne 12. 12. 2024 částku 36 191 Kč. Značné prostředky jsou vynakládány na sázení (odchozí platby ve prospěch , právnická osoba, ), což platí i pro další rozebírané měsíce (byť účel mnoha odchozích plateb nelze ze samotného výpisu zjistit). Žalovaný čerpal (kromě kontokorentu u , název banky, ) též spotřebitelské úvěry u nebankovních poskytovatelů, např. dne 21. 12. 2024 ve výši 1 800 Kč od , právnická osoba, , dne 23. 12. 2024 ve výši 5 000 Kč a 4 970 Kč od , právnická osoba, , (opět) dne 23. 12. 2024 ve výši 15 000 Kč od , právnická osoba, , dne 29. 12. 2024 ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, a dne 30. 12. 2024 ve výši 13 000 Kč od , právnická osoba, . Za měsíc leden 2025 (č. l. 73–95) činil počáteční zůstatek 3 629,88 Kč, konečný zůstatek 7 392,65 Kč, celkové příchozí platby 665 548,44 Kč a celkové odchozí platby 661 785,67 Kč. Žalovaný obdržel od zaměstnavatele , právnická osoba, dne 13. 1. 2025 částku 37 163 Kč. Žalovaný čerpal např. 3. 1. 2025 částku 6 000 Kč od , právnická osoba, , 6. 1. 2025 částku 12 000 Kč od , právnická osoba, , 28. 1. 2025 částku 10 000 Kč od , právnická osoba, a 30. 1. 2025 částku 5 000 Kč od , právnická osoba, . V tomto měsíci bylo žalovanému vyplaceno od , právnická osoba, dne 22. 1. 2025 pojistné plnění na bolestné ve výši 106 492 Kč, které bylo spotřebováno v řádu dnů. Za měsíc únor 2025 (č. l. 28–48) činil počáteční zůstatek 7 392,65 Kč, konečný zůstatek 3 284,79 Kč, celkové příchozí platby 360 345,61 Kč a celkové odchozí platby 364 453,47 Kč. Žalovaný obdržel od zaměstnavatele , právnická osoba, dne 13. 2. 2025 částku 29 858 Kč. Žalovaný čerpal např. 8. 2. 2025 částku 600 Kč od , právnická osoba, , 14. 2. 2025 částku 1 000 Kč od , právnická osoba, , (opět) 14. 2. 2025 částku 997 Kč od , právnická osoba, a 15. 2. 2025 částku 458 Kč od , právnická osoba, . V tomto měsíci bylo žalovanému vyplaceno od , právnická osoba, dne 20. 2. 2025 pojistné plnění na ztrátu na výdělku ve výši 27 789 Kč, které bylo ihned spotřebováno na úhradu dluhů. Za měsíc březen 2025 (č. l. 17–27) činil počáteční zůstatek 3 284,79 Kč, konečný zůstatek 0 Kč, celkové příchozí platby 275 558,26 Kč a celkové odchozí platby 278 843,05 Kč. Žalovaný obdržel od zaměstnavatele , právnická osoba, dne 13. 3. 2025 částku 27 061 Kč. Žalovaný čerpal např. 13. 3. 2025 částku 13 500 Kč od , právnická osoba, , 14. 3. 2025 částku 1 500 Kč od , právnická osoba, a 18. 3. 2025 částku 335 Kč od , právnická osoba, .

17. Soud si dále vyžádal od , název banky, výpisy z téhož účtu žalovaného za období od 1. 4. 2025 do 31. 5. 2025 (50 stran), které provedl k důkazu sdělením jejich obsahu po nahlédnutí do systému ISAS (nikoli v listinné podobě). Výpisem je zejména prokázáno vyplacení částky 10 000 Kč žalobkyní dle smlouvy o úvěru, a to dne , datum, (s. 17/50). Počáteční zůstatek na účtu (období od 1. 4. 2025 do 31. 5. 2025) činil 0 Kč, konečný zůstatek také 0 Kč, celkové příchozí platby 867 013,61 Kč a celkové odchozí platby (rovněž) 867 013,61 Kč. Žalovaný obdržel od zaměstnavatele , právnická osoba, dne 11. 4. 2025 částku 28 289 Kč. V měsíci dubnu 2025 čerpal např. dne 23. 4. 2025 částku 2 000 Kč od , právnická osoba, , dne 24. 4. 2025 částku 1 700 Kč od , právnická osoba, , (opět) 24. 4. 2025 částku 4 000 Kč od , právnická osoba, , 25. 4. 2025 částku 10 100 Kč od , právnická osoba, . Žalovaný čerpal jiné úvěry i bezprostředně před čerpáním úvěru od žalobkyně, konkrétně dne , datum, ve výši 5 000 Kč od , právnická osoba, a ve výši 9 500 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, a ve výši 10 000 Kč od , právnická osoba, . Od naposled uvedené společnosti čerpal úvěr ve výši 5 000 Kč i v den čerpání od žalobkyně.

18. Soudu je dále z úřední činnosti známo, že žalovaný vystupuje v pozici žalovaného v dalších řízeních vedených před zdejším soudem. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se domáhá společnost , právnická osoba, nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (úvěr činil 5 000 Kč). V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se domáhá společnost , právnická osoba, (původní věřitel , právnická osoba, ) nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (úvěr činil 10 000 Kč). V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se domáhá společnost , právnická osoba, (původní věřitel , právnická osoba, ) nároků ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, (na základě smlouvy o revolvingovém úvěru mělo být celkem poskytnuto 16 300 Kč). V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, se domáhá , právnická osoba, příspěvku ve výši 5 418 Kč s příslušenstvím z důvodu nepojištění vozidla v období od 28. 4. 2025 do 29. 6. 2025. V uvedených věcech dosud nebylo ani nepravomocně rozhodnuto. Dne 17. 4. 2026 byl zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky společnosti , právnická osoba, za žalovaným ve výši 13 579,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 13 500 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení, náklady předchozího řízení ve výši 918 Kč, a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce. Exekučním titulem byl rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne 3. 12. 2025, č. j. , spisová značka, . Dne 22. 5. 2026 byl zdejším soudem pod č. j. , spisová značka, pověřen soudní exekutor k vymožení pohledávky společnosti , právnická osoba, za žalovaným ve výši 1 053 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 053 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, náklady předchozího řízení ve výši 1 852 Kč, a dále pro náklady oprávněného a náklady exekuce. Exekučním titulem byl elektronický platební rozkaz Okresního soudu v , adresa, ze dne 13. 3. 2026, č. j. , spisová značka, .

19. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené téhož dne částku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, , že žalovaný dosud neplnil ani částečně (zde soud vychází z tvrzení žalobkyně, jelikož žalovaný, kterého tíží břemeno tvrzení a důkazní ohledně zániku dluhu, zůstal zcela nečinný) a že žalobkyně uvedený úvěr žalovanému poskytla, aniž by řádně zkoumala jeho úvěruschopnost před uzavřením smlouvy. V podrobnostech soud odkazuje na skutková zjištění uvedená výše u jednotlivých listinných důkazních prostředků.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

21. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Soud dále aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 9. 2024 (s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“).

24. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

25. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (…).

27. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

31. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

32. Soud má za prokázané, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Tento závěr soud činí z výpisů z účtu žalovaného předloženého samotnou žalobkyní (jde-li o měsíce 12/2024 až 3/2025), resp. vyžádané soudem (jde-li o měsíce 4,5/2025). Z výpisů z účtu se podává, že na účtu žalovaného je každý měsíc nebývale vysoký obrat (s ohledem na jeho pravidelný měsíční příjem od zaměstnavatele ve výši okolo 30 000 Kč). Ten je dán zejména opakovaným čerpáním a splácením kontokorentu zřízeného k účtu žalovaného, čerpáním spotřebitelským úvěrů, vynakládáním značných prostředků na sázky, případně na jiné účely, které nejsou jen ze samotného výpisu z účtu zjistitelné. Mzda žalovaného či jiné příchozí položky jsou ihned spotřebovány zejména na splácení kontokorentu. Žalobkyně sice v podání ze dne 4. 5. 2026 tvrdila, že tyto skutečnosti (které nijak nerozporovala) zohlednila ve výši poskytnutého úvěru a jeho měsíční splátce, dle soudu však neměla žalovanému poskytnout ani úvěr ve výši 10 000 Kč. U žalovaného se jednalo o typické „vytloukání klínu klínem“, když z nových úvěrů splácel starší dluhy. Žalobkyně navíc neuvedla nic konkrétního k výdajové straně rozpočtu žalovaného – např. s kým žil ve společné domácnosti, jaké byly jeho měsíční výdaje na bydlení či jiné pravidelné výdaje.

33. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovně právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně svoji povinnost nesplnila. Smlouva je neplatná, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

34. Soud se již dále nezabýval tím, zda je smlouva absolutně neplatná též z důvodu sjednané úrokové sazby (61,55 % ročně).

35. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

36. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

37. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

38. Plnění, jež žalobkyně žalovanému vyplatila na základě absolutně neplatné smlouvy (10 000 Kč), představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, konkrétně plnění bez právního důvodu. Žalovaný dosud neplnil ani zčásti, proto je povinen žalobkyni zaplatit 10 000 Kč (výrok I).

39. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru nemohou být žalobkyni přiznány žádné nároky, které měly být touto smlouvou založeny. Soud však žalobkyni nepřiznal ani zákonný úrok z prodlení. Byť byl žalovaný v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokazoval, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě, nelze odhlédnout jednak od splatnosti sjednané v neplatné smlouvě, jednak od skutečností známých soudu z úřední činnosti. Předně je třeba uvést, že žalobkyně neprokázala, že by před podáním žaloby vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení, jelikož u žádné z výzev nebylo prokázáno její dojití do sféry žalovaného (§ 570 odst. 1 o. z.). Domněnku dle § 573 o. z. aplikovat nelze; nejedná se totiž o domněnku dojití, nýbrž o domněnku doby dojití, a předpokladem její aplikace je prokázané dojití (což je i jednomyslný názor komentářové literatury k tomuto ustanovení o. z.). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení je tak možno považovat až návrh (žalobu), který došel do sféry žalovaného 17. 3. 2026, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh a výzvu k vyjádření se k němu zasílaná na adresu trvalého pobytu žalovaného. Pokud by soud právě od tohoto data počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z., za niž lze považovat krátkou lhůtu v řádu dnů, a konstatoval prodlení žalovaného po jejím uplynutí, znamenalo by to, že žalovaný má vydat bezdůvodné obohacení dříve, než by měl shodnou částku uhradit dle sjednané splatnosti v absolutně neplatné smlouvě. Takový závěr by byl nepřiměřený a v rozporu s ochranou žalovaného jako spotřebitele. Pokud by žalovaný hradil od , datum, (sjednaná splatnost první splátky dle splátkového kalendáře na č. l. 13v) řádně a včas sjednané měsíční splátky, ke dni vyhlášení rozsudku (25. 5. 2026) by měl uhrazeno („pouze“) 6 768 Kč (12 x 564 Kč); při splácení dle splátkového kalendáře sjednaného v neplatné smlouvě by zcela vydal bezdůvodné obohacení po zaplacení (části) 18. splátky splatné (až) 17. 11. 2026. To je stěžejní důvod, který vedl soud k zamítnutí požadavku na zaplacení jakéhokoli zákonného úroku z prodlení. Nad rámec toho soud uvádí, že zákon č. 257/2016 Sb. obsahuje ještě speciální úpravu v § 87 odst. 1 větě druhé, dle níž je spotřebitel povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. I zjištěné poměry žalovaného (viz rekapitulovaná nalézací a exekuční řízení vedená u zdejšího soudu) vedly soud k závěru, že se s vydáním bezdůvodného obohacení dosud v prodlení neocitl. V takových případech dokonce připadá v úvahu úplné či částečné zamítnutí žaloby s odůvodněním, že dosud zcela nebo zčásti nenastala splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení dle speciální úpravy splatnosti v zákoně č. 257/2016 Sb. (srov. Jäger, M. Ještě ke splatnosti pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Právní rozhledy 7–8/2026, s. 242 a násl.). K tomu však soud nepřistoupil, jelikož nad rámec skutečností zjištěných z úřední činnosti neměl z důvodu pasivity žalovaného informace k tomu, aby posoudil, v jaké části z celkové dosud dlužné částky 10 000 Kč již žalovaný plnit mohl a v jaké nikoli. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II.

40. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení se uplatní zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, které je třeba v souladu s § 154 odst. 1 o. s. ř. vyčíslit ke dni rozhodnutí soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Předmětem řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni 25. 5. 2026 byla částka 16 300,33 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky 10 000 Kč, tj. 61,35 %, žalovaný co do částky 6 300,33 Kč, tj. 38,65 %. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 22,70 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Náklady řízení na straně žalobkyně sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč [položka 1 bod 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], a nákladů zastoupení advokátem. Při jejich vyčíslení je třeba postupovat podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif; dále jen „a. t.“), ve znění účinném od 1. 1. 2025. Právní zástupkyně žalobkyně vykonala následující úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t.: převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé a účast na jednání před soudem. Soud nepovažuje za samostatný úkon, za který by náležela odměna, vyjádření ze dne 4. 5. 2026. Tvrzení a důkazní návrhy zde uvedené mohly a měly být obsaženy již v návrhu. Odměna za první tři uvedené úkony stanovená podle § 14b odst. 1 bodu 2 a. t. činí 3 x 400 Kč, celkem 1 200 Kč. Paušální náhrada hotových výdajů odpovídá částce 300 Kč (3 x 100 Kč) dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Ustanovení § 14b a. t. soud aplikoval proto, že se v dané věci jedná o opakovaně uplatňovaný nárok téže žalobkyně ustáleným žalobním návrhem ve skutkově i právně shodných věcech (jak soud ověřil nahlédnutím do systému ISAS). Ostatně sama žalobkyně na toto ustanovení ve vyčíslení nákladů řízení předloženém na jednání (č. l. 121) odkazuje. Odměna za úkon účasti na jednání se stanoví dle § 14b odst. 4 ve spojení s § 7 a. t. a činí 1 660 Kč (z tarifní hodnoty 13 996,08 Kč odpovídající žalované jistině dle bodu I.1 a I.2 petitu). K tomu náleží náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. Právní zástupkyně žalobkyně je plátcem daně z přidané hodnoty, v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. tak patří k nákladům řízení i náhrada za ni; ta odpovídá částce 758,10 Kč (0,21 x 3 610 Kč). Náklady právního zastoupení činí celkem 4 368,10 Kč. Po připočtení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč odpovídají náklady řízení na straně žalobkyně částce 5 368,10 Kč. Má-li žalobkyně nárok na náhradu nákladů toliko v rozsahu 22,70 %, je žalovaný povinen jí zaplatit částku 1 218,56 Kč (výrok III). Platební místo bylo stanoveno dle § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Lhůtu k plnění (jak povinnosti uložené výrokem I, tak povinnosti k náhradě nákladů řízení dle výroku III) soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., využil však možnosti stanovit ji delší než třídenní. Soud vzal v potaz shora rozebíranou sjednanou splatnost v absolutně neplatné smlouvě, poměry žalovaného známé soudu z úřední činnosti (viz přehled nalézacích a exekučních řízení uvedený výše), jako i stanovisko žalobkyně. Žalobkyně v podání ze dne 4. 5. 2026 uvedla, že pokud soud shledá smlouvu absolutně neplatnou, žádá, aby žalovaný zaplatil dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, nejméně však ve splátkách 564 Kč měsíčně (výše splátky dle neplatná smlouvy). Na tomto stanovisku setrvala i při jednání. Právě naposled uvedenou měsíční splátku soud považuje za přiměřenou. Pokud žalovaný neuhradí některou ze splátek řádně a včas, o výhodu splátek přijde. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV.