9 C 8/2024

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o 55 141,52 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje do částky 187,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 187,53 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 668,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 668,72 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 28 285,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 953,99 Kč od 28. 4. 2023 do 25. 10. 2023 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 285,27 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 7. 8. 2023 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky, které dovozovala ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 50 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek. Ke dni 27. 4. 2023 byl celý úvěr zesplatněn. Žalobkyně se vyjádřila k procesu uzavření smlouvy. Žalovaný si na webových stránkách , webová adresa, vybral parametry úvěru, vyplnil registrační formulář, do nějž uvedl i své telefonní číslo a e-mailovou adresu, byl seznámen se smluvními ujednáními, učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy, po přijetí verifikační platby doplnil zbývající údaje. Úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a na základě úvěrové historie a lustrace v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI. Dokumentací k lustraci ani k příjmům a výdajům žalovaného žalobkyně nedisponuje. Pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, měla být na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že se v tomto řízení domáhá zaplacení celkové částky 60 371,58 Kč sestávající z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 44 769,94 Kč, ze smluvního úroku ve výši (ke dni zesplatnění) 10 184,05 Kč a smluvní pokuty ve výši 187,53 Kč (součet uvedených položek však neodpovídá částce 60 371,58 Kč tvrzené žalobkyní, nýbrž částce 55 141,52 Kč – k opravě žaloby viz dále); dále žádala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 60 371,58 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení.

2. Podáním doručeným soudu dne 14. 8. 2024 (č. l. 38) vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 187,53 Kč (smluvní pokuta) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 187,53 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení. Současně uvedla, že v návrhu byla zjevná písařská chyba, jelikož předmětem žalobního návrhu není pohledávka v celkové výši 60 371,58 Kč, nýbrž v celkové výši 55 141,52 Kč. Vedle toho žalobkyně v témže podání zahrnula rozdíl mezi částkami 60 371,58 Kč a 55 141,52 Kč (tj. 5 230,06 Kč) do částečného zpětvzetí částky 5 417,59 Kč (již zmíněná smluvní pokuta 187,53 Kč + 5 230,06 Kč) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 417,59 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil dne 31. 5. 2022 částku 5 836,12 Kč. Kvůli prodlení s úhradou byl upomínán již 25. 2. 2023, poté 27. 3. 2023 a k zesplatnění došlo 27. 4. 2023.

3. Soud dospěl k závěru, že co do částky 5 230,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 4. 2023 do zaplacení se nejednalo o zpětvzetí žaloby, ale o odstranění vady žaloby dle § 43 o. s. ř., konkrétně rozporu mezi skutkovými tvrzeními a konečným návrhem (mezi požadovanou částkou 60 371,58 Kč a součtem položek, z nichž měla sestávat; tento součet činí 55 141,52 Kč).

4. O zpětvzetí šlo pouze co do částky 187,53 Kč (smluvní pokuta) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 187,53 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání, soud bez zjišťování stanoviska žalovaného řízení v této části zastavil (výrok I). Dále bylo třeba se zabývat nárokem na zaplacení částky 54 953,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 953,99 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení.

5. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 11. 7. 2024 na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 18. 7. 2024, žalovaný si ji v úložní době nevyzvedl, k doručení tak došlo tzv. fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 29. 7. 2024 (pondělí). Následně byla zásilka dne 15. 8. 2024 vložena do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky. Předvolání k ústnímu jednání doručované taktéž na adresu trvalého pobytu žalovaného bylo doručeno taktéž fikcí ke dni , datum, ; poté byla zásilka dne , datum, vložena do schránky. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

6. Jednání ve věci se konalo dne , datum, . V souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků i právního zástupce žalobkyně. K žalovanému se soud vyjádřil v předchozím odstavci. Žalobkyně i její právní zástupce se z jednání omluvili podáním ze dne 22. 4. 2025 (č. l. 63). Současně žalobkyně žádala, aby ji soud pro případ, že nebude možno žalobě zcela vyhovět, vyzval k doplnění tvrzení a důkazních návrhů. Takto soud nepostupoval, jelikož již společně s předvoláním k ústnímu jednání žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazních návrhů vyzval (č. l. 54) a žalobkyně na tuto výzvu nijak nereagovala (ani v omluvě z jednání, která je zjevně „formulářová“, tedy zasílaná ve stejném znění do různých řízení bez ohledu na stav té které věci). Ve výzvě zasílané s předvoláním bylo avizováno, že bude-li třeba žalobkyni poučit dle § 118 a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. na nařízeném jednání k otázkám, na něž se výzva vztahovala, nebude již poskytnuta další lhůta. Smyslem výzvy bylo zajistit, aby soud mohl rozhodnout při prvním jednání. Tím soud vysvětluje, proč nebylo možno vyhovět požadavku žalobkyně na (další) výzvu. Ostatně soud by nebyl povinen vyhovět ani v případě, že by předchozí výzvu s předvoláním nezasílal, jelikož poučení dle § 118a o. s. ř. se poskytuje při jednání, k němuž se žalobkyně dobrovolně nedostavila.

7. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující:

8. Dle Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (č. l. 15-16) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným se úvěrující zavázala poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit celkovou částku 104 990,76 Kč ve 36 měsíčních splátkách po 2 916,41 Kč splatných od , datum, do 25. 4. 2025. Splátkový kalendář je uveden ve smlouvě, včetně způsobu započítání plateb na jistinu a úrok (k tomu viz dále). V závěrečné části smlouvy je uvedeno, že se žalovaný podrobně seznámil i s Obchodními podmínkami , právnická osoba, (ty jsou na č. l. 39-48). Následuje informace o datu a času odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonním čísle, na které byl zaslán, a datu a času potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu. Soud považuje za nadbytečné poukazovat na jednotlivá ustanovení smlouvy či obchodních podmínek s ohledem na závěry dále uvedené.

9. Dle Sdělení , právnická osoba, ze dne 4. 4. 2025 (č. l. 59) na dotaz soudu (č. l. 54) byl v období od , datum, dosud majitelem a disponentem s účtem č. , č. účtu, žalovaný (dále též jen „účet žalovaného“). Uvedená banka současně doložila příchozí platbu na účet žalovaného ze dne , datum, ve výši 50 000 Kč z účtu , č. účtu, , název účtu: , právnická osoba, (dále též jen „účet právní předchůdkyně žalobkyně“), zpráva pro příjemce: Půjčka od , právnická osoba, č. , hodnota, (č. l. 60).

10. Dle Výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně (č. l. 13-14) obdržela právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, částku ve výši 1 Kč z účtu žalovaného a dne , datum, poukázala na účet žalovaného částku 50 000 Kč (jak bylo uvedeno již výše ve sdělení , právnická osoba, ).

11. Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 5) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, která má povahu rámcové smlouvy, budou mezi smluvními stranami uzavírány dílčí smlouvy o postoupení. K uzavření dílčí smlouvy dochází doručením datové pásky postupníkovi na e-mailovou adresu, a to ve vztahu k pohledávkám v datové pásce uvedeným (čl. 3.1 smlouvy). Dle výňatku z datové pásky (č. l. 7) byla postoupena též pohledávka za žalovaným, která je specifikována jménem, příjmením a rodným číslem dlužníka, dlužnou částkou (60 371,58 Kč) a referenčním číslem (, hodnota, ). Žalobkyně v žalobě uvedla, že toto číslo odpovídá variabilnímu symbolu, pod nímž byla žalovanému její právní předchůdkyní poskytnuta částka 50 000 Kč. To není pravda – variabilním symbolem bylo číslo smlouvy o úvěru (, hodnota, ). Nicméně z údaje o dlužníkovi a výši pohledávky, která odpovídá částce původně uvedené v žalobě, nemá soud pochybnosti o tom, že byla postoupena právě ta pohledávka, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá v tomto řízení.

12. Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 5. 2023 (č. l. 11) měla právní předchůdkyně žalobkyně (zastoupená žalobkyní) oznámit žalovanému postoupení pohledávky. Dle podacího lístku bylo oznámení zasláno dne 18. 5. 2023 na adresu , adresa, (č. l. 10). Žalovaný však měl a má trvalý pobyt na adrese , adresa, , která je uvedena též ve smlouvě o úvěru. Obě uvedené adresy existují, jsou od sebe vzdáleny asi 450 metrů a není zřejmé, proč právní předchůdkyně žalobkyně (zastoupená žalobkyní) zvolila adresu na , adresa, .

13. Dle Výzvy k úhradě ze dne 25. 2. 2023 (č. l. 51) sděluje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že neobdržela splátku a že dluh ke dni 25. 2. 2023 činí 2 991,21 Kč. Tato částka sestává z jistiny po splatnosti ve výši 800,29 Kč, smluvního úroku ve výši 2 116,12 Kč, smluvní pokuty ve výši 24,80 Kč a poplatků za upomínku ve výši 50 Kč. Z porovnání těchto částek se splátkovým kalendářem, jenž je součástí smlouvy o úvěru (č. l. 15v), je zřejmé, že právní předchůdkyně má na mysli dlužnou splátku splatnou 25. 1. 2023 (jistina 800,29 Kč + úrok 2 116,12 Kč, celkem 2916,41 Kč). Tato dlužná splátka je přitom až devátou v pořadí. Výzva tedy nesměřuje k úhradě předchozích 8 splátek splatných v období 5-12/2022, vždy k 25. dni v měsíci, které v součtu činí 23 331,28 Kč. Soud to zmiňuje z toho důvodu, že žalobkyně hovořila v podání ze dne 14. 8. 2024 na č. l. 38 jen o platbě žalovaného ve výši 5 836,12 Kč dne 31. 5. 2022. Pokud by právě toto byla jediná platba, nedlužil by žalovaný dle rozebírané výzvy ke dni 25. 2. 2023 na jistině a úroku „jen“ 2 916,41 Kč (jednu splátku).

14. Dle Výzvy k úhradě ze dne 27. 3. 2023 (č. l. 50) sděluje právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že dluh ke dni 27. 3. 2023 činí 8 919,03 Kč. Tato částka sestává z jistiny po splatnosti ve výši 2 516,13 Kč, smluvního úroku ve výši 6 233,10 Kč, smluvní pokuty ve výši 69,80 Kč a poplatků za upomínku ve výši 100 Kč. Z porovnání těchto částek se splátkovým kalendářem, jenž je součástí smlouvy o úvěru (č. l. 15v), je zřejmé, že právní předchůdkyně má na mysli dlužné splátky 9-11 splatné 25. 1. 2023, 25. 2. 2023 a 25. 3. 2023, jelikož součet částek připadajících z těchto splátek na jistinu (800,29 + 838,11 + 877,73 = 2 516,13 Kč) i součet částek připadajících z těchto splátek na úrok (2 116,12 + 2 078,30 + 2 038,68 = 6 233,10 Kč) zcela korespondují s vyčíslením dlužné jistiny i úroku v rozebírané výzvě. Soud to opět zmiňuje z toho důvodu, že žalobkyně hovořila v podání ze dne 14. 8. 2024 na č. l. 38 jen o platbě žalovaného ve výši 5 836,12 Kč dne 31. 5. 2022. Pokud by právě toto byla jediná platba, nedlužil by žalovaný dle rozebírané výzvy ke dni 27. 3. 2023 na jistině a úroku „jen“ 8 749,23 Kč (3 splátky po 2 916,41 Kč). Ani tato výzva nesměřuje k úhradě 8 splátek splatných v období 5-12/2022, vždy k 25. dni v měsíci, které v součtu činí 23 331,28 Kč.

15. Dle Předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 27. 4. 2023 (č. l. 49) zesplatňuje právní předchůdkyně žalobkyně úvěr poskytnutý na základě smlouvy č. , hodnota, . Dlužnou částku ke dni 27. 4. 2023 vyčísluje na 55 291,52 Kč. Tato částka sestává z celkové dlužné jistiny 44 769,94 Kč, smluvního úroku ve výši 10 184,05 Kč, smluvní pokuty ve výši 187,53 Kč a poplatků za upomínku ve výši 150 Kč. Z porovnání těchto částek se splátkovým kalendářem, jenž je součástí smlouvy o úvěru (č. l. 15v), je zřejmé, že výše dlužné jistiny (44 769,94 Kč) odpovídá rozdílu mezi výší poskytnutého úvěru (50 000 Kč) a částí splátek 1–8 dle splátkového kalendáře, jež měly být započteny na jistinu (553,08 + 579,22 + 606,60 + 635,27 + 665,30 + 696,74 + 729,68 + 764,17 = 5 230,06 Kč). O jejich započtení na jistinu vypovídá i to, že vada žaloby rozebíraná shora se týkala právě částky 5 230,06 Kč (rozdíl mezi částkami 60 371,58 Kč a 55 141,52 Kč). Ani tato „zesplatňující“ výzva ze dne 27. 4. 2023 nesměřuje k úhradě 8 splátek splatných v období 5-12/2022 (nezahrnuje je). Soud to opět zmiňuje z toho důvodu, že žalobkyně hovořila v podání ze dne 14. 8. 2024 na č. l. 38 jen o platbě žalovaného ve výši 5 836,12 Kč dne 31. 5. 2022. Pokud by právě toto byla jediná platba, nedlužil by žalovaný dle rozebírané výzvy ke dni 27. 4. 2023 na jistině „jen“ 44 769,94 Kč.

16. Přestože tedy žalobkyně v žalobě tvrdí jen to, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, aniž by současně tvrdila, kolik žalovaný uhradil, a přestože v podání na č. l. 38 hovořila jen o úhradě částkou 5 836,12 Kč dne 31. 5. 2022, z výzev k úhradě je zcela zřejmé, že žalovaný uhradil splátky uvedené ve splátkovém kalendáři pod č. 1–8 v celkové výši 23 331,28 Kč (8 x 2 916,41 Kč). Tento závěr plně koresponduje s vyčíslením dlužných částek ve třech rozebraných výzvách k datu v nich uvedenému. Pokud totiž právní předchůdkyně žalobkyně ve výzvách tvrdí, že k určitému datu odpovídá dluh určité částce, a soudu je ze splátkového kalendáře zcela zřejmé, jak byla dlužná částka ve výzvách vyčíslena, nelze přijmout jiný závěr než ten, že předchozí splátky, které žádná z výzev nezahrnuje, zaplaceny byly. Žalobkyní tvrzená částka 5 836,12 Kč by nepatrně převyšovala součet pouze dvou splátek (5 832,82 Kč). S ohledem na vyčíslení ve výzvách lze vyloučit, že by žalovaný zaplatil „jen“ tuto částku. Uhradil nejméně 23 331,28 Kč. Pokud uhradil více, měl to tvrdit a prokázat, což vzhledem k procesní pasivitě neučinil.

17. Soud k výzvám doplňuje, že k žádné z nich nebyl doložen doklad o doručení či odeslání žalovanému.

18. Dle Výzvy před podáním žaloby ze dne 18. 5. 2023 (č. l. 12) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 64 457,68 Kč sestávající z částky 55 649,68 Kč jako součtu „všech nákladů a sankcí“ a z částky 8 808 Kč jako nákladů právní zastoupení. Ani vyčíslení v této výzvě nijak nezpochybňuje závěr soudu dovozený výše z předchozích výzev. Naopak jej podporuje. Činila-li dle „zesplatňující“ výzvy dlužná částka ke dni 27. 4. 2023 celkem 55 291,52 Kč (z níž připadalo 44 769,94 Kč na jistinu), nepatrný nárůst této částky na částku 55 649,68 Kč odpovídá přirostlému příslušenství za necelý měsíc od předchozí výzvy. Jinými slovy, i v této částce je zahrnuta jistina 44 769,94 Kč odpovídající rozdílu poskytnutého úvěru (50 000 Kč) a částí splátek 1–8, které právní předchůdkyně žalobkyně dle splátkového kalendáře započetla na jistinu (5 230,06 Kč). Ostatně jistina je na částku 44 769,94 Kč vyčíslena i v žalobě.

19. Výzva před podáním žaloby byla dle podacího lístku zaslána dne 18. 5. 2023 na adresu , adresa, (č. l. 10). Žalovaný však tehdy měl a stále má trvalý pobyt na adrese , adresa, , která je uvedena též ve smlouvě o úvěru. Obě uvedené adresy existují, jsou od sebe vzdáleny asi 450 metrů a není zřejmé, proč právní předchůdkyně žalobkyně (zastoupená žalobkyní) zvolila adresu na , adresa, . Tato výzva byla s ohledem na datum odeslání zasílána současně s oznámením o postoupení pohledávky (viz výše).

20. Dle obálky typu II na č. l. 22 byla zásilka zasílaná žalovanému na adresu trvalého pobytu žalované (, adresa, ) obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 20. 10. 2023. Vrácená (žalovaným v úložní době nevyzvednutá) zásilka je na č. l. 31.

21. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, částku 50 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného (na účet připsáno dne , datum, ), že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně plnil částkou 23 331,28 Kč (k tomu viz podrobně výše), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, že oznámení o postoupení pohledávky nebylo zasláno na adresu uvedenou ve smlouvě ani na adresu trvalého pobytu žalovaného, ale na adresu jinou, a to stejně jako předžalobní výzva prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, a že se žalovanému dostal dne 20. 10. 2023 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

22. Soud naopak nemá za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve znění doloženém žalobkyní ani že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (k otázce úvěruschopnosti nebyla splněna ani povinnost tvrzení). Žalobkyně ani její právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavili a o možnost být poučeni dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. se tak připravili. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů k oběma těmto otázkám však byla žalobkyně vyzvána již v souvislosti s předvoláním k jednání, jak bylo rozvedeno shora.

23. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

24. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

25. Byť žalovanému nebylo řádně oznámeno ani prokázáno postoupení pohledávky (viz doručování na nesprávnou adresu popsané výše), aktivní legitimace žalobkyně v této věci byla prokázána předloženou smlouvou o postoupení. Žalobkyně doložila přílohu s postoupenými pohledávkami, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným. Soud považuje tuto smlouvu za platnou, resp. nezjistil žádný důvod neplatnosti, k němuž by měl přihlédnout z úřední povinnosti (ke zkoumání platnosti smlouvy o postoupení v případě, že dlužníkovi nebylo postoupení oznámeno či prokázáno, viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 23 Cdo 712/2024).

26. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.

27. Žalobkyně prokazovala vznik smluvního vztahu mezi její právní předchůdkyní a žalovaným listinou (smlouvou o úvěru), jež sice obsahuje v podpisové části informace o datu a času odeslání potvrzovacího kódu žalovanému, telefonním čísle, na které byl zaslán, a datu a času potvrzení návrhu smlouvy žalovaným pomocí kódu, k tomuto tvrzení však žalobkyně nic nedoložila (např. SMS či jinou komunikaci s žalovaným, která měla připojení kódu předcházet). Nebylo možno učinit závěr, že si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným ujednaly jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednaly.

28. Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Přesto se soud bude věnovat i posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy otázce, která by byla relevantní jen v případě, že by smlouva o spotřebitelském úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena byla.

29. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

30. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

31. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (viz rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 30. 10. 2023, č. j. 7 C 157/2023-22, který je zveřejněn v databázi beck-online mj. s právě uvedenou právní větou). Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

34. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. V žalobě pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích a na základě úvěrové historie a lustrace v CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI. Výslovně sdělila, že dokumentací k lustraci ani k příjmům a výdajům žalovaného nedisponuje. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k této otázce, která byla zasílána společně s předvoláním, nereagovala. Žalobkyně tedy netvrdí, jaké měl žalovaný v době poskytnutí úvěru příjmy, jaké výdaje, z čeho sestávaly, jak její právní předchůdkyně zjištěné informace konkrétně vyhodnotila. Neunesla-li žalobkyně břemeno tvrzení, vychází soud k její tíži z toho, že její právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalované způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

35. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena krátce před účinností zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od tohoto data je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě sám přihlédl k tomu, že žalobkyně řádně netvrdila, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje, a to jako neplatnost absolutní.

36. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

37. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

38. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

39. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. S ohledem na závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 50 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný však dle žalobkyní doložených výzev s vyčíslením dluhu ke konkrétním datům již plnil částkou 23 331,28 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy je třeba celou tuto částku (nikoli jen v části 5 230,06 Kč, jak to podle splátkového kalendáře učinila právní předchůdkyně žalobkyně) započítat na jistinu. Proto soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení (zaplatit částku) 26 668,72 Kč (výrok II).

42. Soud dále přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o úvěru (zahrnujíc v to i nárok na vydání bezdůvodného obohacení), dne 20. 10. 2023, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 22 a 31). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 20. 10. 2023 (pátek) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak byla středa 25. 10. 2023 a od 26. 10. 2023 je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. V případě prodlení nastalého v roce 2023 činila zákonná sazba úroku z prodlení 15 %. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost (po uplynutí lhůty bez zbytečného odkladu), nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, jelikož nebylo zjištěno, zda a kdy byly žalovanému doručeny (navíc byly zasílány na nesprávnou adresu). Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. Praha: Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). C. H. Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, E. in Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v Praze 7 Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu.

43. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

44. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem III. Zde soud poukazuje na to, že po odstranění vad žaloby (žalovaná částka činí 55 141,52 Kč s přísl., nikoli 60 371,58 Kč s přísl.) a částečném zpětvzetí (co do částky 187,53 Kč s přísl.), bylo třeba žalobu zamítnout co do částky 28 285,27 Kč [55 141,52 – (přiznaných 26 668,72 + zpětvzatých 187,53)]. Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 953,99 Kč od 28. 4. 2023 do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal ve výroku II zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 668,72 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 54 953,99 Kč od 28. 4. 2023 do 25. 10. 2023 (což je dle soudu poslední den lhůty bez zbytečného odkladu, v rámci níž měl žalovaný plnit) a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 285,27 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení (jelikož od uvedeného data sice byl zákonný úrok z prodlení přiznán, nicméně z nižší než požadované částky).

45. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem IV. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere soud v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či usnesením téhož soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017). Žalobkyně byla úspěšná co do jistiny 26 668,72 Kč a příslušenství, jež činí ke dni vyhlášení rozsudku 6 038,82 Kč, celkem tedy co do částky 32 707,54 Kč. Naopak žalovaný byl úspěšný co do částky 38 777,81 Kč (28 285,27 Kč + vyčíslené příslušenství 10 492,54 Kč). Procesně úspěšnějšímu žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.