9 C 85/2025

Plný text

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Jakubem Štosem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 36 118,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 145,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 27 145,99 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 972,88 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 228,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 400 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 900 Kč od 30. 7. 2024 do 10. 3. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 754,01 Kč od, Anonymizováno, 11. 3. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 27 145,99 Kč od 11. 3. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu bylo dne 2. 12. 2024 zahájeno řízení, v němž žalobkyně uplatňovala vůči žalovanému nároky dovozované ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným. Tvrdila, že dne , datum, byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále též jen jako „smlouva o úvěru“ nebo „smlouva“), na jejímž základě mohl žalovaný čerpat bezúčelový úvěr až do výše 30 000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal a ve smlouvě se zavázal zaplatit sjednaný smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr byl ke dni 4. 2. 2024 zesplatněn. Žalovaný uhradil pouze částku 4 165,44 Kč. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 900 Kč, dlužného úroku z jistiny do zesplatnění (tj. do 4. 2. 2024) ve výši 5 218,87 Kč (součet těchto tří položek odpovídá částce 36 118,87 Kč, již žalobkyně uvádí v navrhovaném petitu), dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 400 Kč (má se jednat o úrok ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny od 5. 2. 2024 do 29. 7. 2024), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 228,23 Kč (má se jednat o zákonný úrok z prodlení „z aktuální dlužné částky“ od 5. 2. 2024 do 29. 7. 2024), úroků ve výši 30 % ročně z dlužné jistiny 30 000 Kč od 30. 7. 2024 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 900 Kč (30 000 Kč + 900 Kč) od 30. 7. 2024 do zaplacení. Pohledávka ze smlouvy o úvěru měla být na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, k úhradě dlužné částky byl před podáním žaloby vyzván.

2. Podáním doručeným soudu dne 3. 7. 2025 (č. l. 59-60) žalobkyně na výzvu soudu doplnila další tvrzení. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že její právní předchůdkyně vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů, zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, kterou žalovaný prokázal zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalovaného a z údajů o příchozích a odchozích platbách získala ucelené informace o finanční situaci žalovaného. Proto dospěla k závěru, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu 30 000 Kč. K procesu uzavření smlouvy žalobkyně odkázala na čl. 2 smluvních podmínek. Žalovaný si podal dne , datum, online žádost o uzavření smlouvy. K žádosti doložil všechny potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady totožnosti. V návaznosti na to mu byl zaslán PIN k přihlášení do účtu , název, . Právní předchůdkyně žalobkyně doklady vyhodnotila, dne , datum, žádost o uzavření smlouvy akceptovala, což oznámila žalovanému potvrzující SMS zprávou a oznámením online v účtu , název, , který mu byl zřízen. Téhož dne byla uzavřená smlouva doručena žalovanému do jeho účtu , název, . K čerpání žalobkyně uvedla, že žalovaný mohl čerpat úvěr opakovaně až do výše 30 000 Kč, celkem čerpal 31 311,43 Kč, a to na účet dle smlouvy. K upomínkám a zesplatnění žalobkyně doplnila, že výzvou ze dne 31. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě tehdejší dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění. K tomu došlo v souladu s čl. 11.3 a 18.3 smluvních podmínek ke dni 4. 2. 20243. Podáním doručeným soudu dne 1. 8. 2025 (č. l. 92; po prvním jednání ve věci) žalobkyně vysvětlila, že pokud tvrdila, že žalovaný čerpal 31 311,43 Kč, nejedná se o rozšíření žaloby. Žalovaný nejprve čerpal 30 000 Kč. Poté uhradil částku 2 082,44 Kč, jež byla započítána na jistinu v rozsahu 533,26 Kč. Následně uhradil částku 2 083 Kč, která byla započítána na jistinu v rozsahu 778,17 Kč. Součet částek 533,26 Kč a 778,17 Kč odpovídá posléze čerpané částce 1 311,43 Kč. Žalovanému se totiž uvedenými úhradami obnovila možnost čerpat úvěr do sjednaného limitu 30 000 Kč.

4. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě mu bylo zasláno dne 16. 5. 2025 v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na adresu trvalého pobytu (, adresa, ). Žalovaný zásilku osobně převzal 28. 5. 2025. Předvolání k prvnímu jednání bylo žalovanému doručováno taktéž na adresu trvalého pobytu, zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne 27. 6. 2025, žalovaný si ji nevyzvedl, došlo tak k doručení fikcí dle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni, Anonymizováno, 7. 7. 2025. Předvolání k druhému jednání bylo žalovanému doručeno rovněž fikcí, a to ke dni 11. 8. 2025. Žalovaný se k žádnému jednání nedostavil.

5. Jednání ve věci se konalo ve dnech , datum, a , datum, a v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní a vyžádané soudem (k účtu žalovaného), z nichž zjistil následující:- Dle listiny nazvané žalobkyní jako „Online žádost žalovaného o poskytnutí úvěru“ nebo „Schválená žádost“ (č. l. 67-69), která je výstupem z portálu péče o zákazníky, byla žádost podána dne , datum, . Obsahuje informace o žalovaném (mj. e-mailovou adresu, telefon, číslo účtu – , č. účtu, – dále jen „účet žalovaného“), výši schváleného úvěru (30 000 Kč), čistý měsíční příjem žalovaného (30 000 Kč), životní náklady žalovaného (0 Kč), ostatní úvěry, resp. celkové měsíční závazky žalovaného (9 000 Kč), požadovanou částku (20 000 Kč). K měně soud uvádí, že u některých položek není měna specifikována, u jiných je uvedena měna euro (€), např. u požadované částky, u čistého příjmu žalovaného či u jeho celkových měsíčních závazků. Je však zcela zřejmé, že jde o částky v Kč (měna € je zřejmě nastavena automaticky). Žalobkyně doložila též kopii občanského průkazu žalovaného včetně fotografie žalovaného držícího občanský průkaz (č. l. 26-27).- Dle listiny nazvané žalobkyní „Žádost schválená“ (č. l. 65), která je výstupem z interního systému právní předchůdkyně žalobkyně, byla žalovanému zaslána dne , datum, informace o schválení žádosti o úvěr s tím, že částka 30 000 Kč je již zasílána na účet žalovaného a smlouva je k dispozici v zákaznickém účtu , název, po přihlášení.- Dle listiny nazvané žalobkyní jako „PIN a hesla k žádosti“ (č. l. 70) byla dne , datum, zaslána zpráva obsahující PIN kód a informaci o tom, že jeho zadáním do žádosti o , název, půjčku adresát žádá o půjčku za podmínek předložených ve smluvní dokumentaci.- Dle listiny nazvané „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouva č. , hodnota, “ (č. l. 28-32) měl být mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným sjednán dne , datum, bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu. Tento strop činil 30 000 Kč. Byla sjednána roční pevná úroková sazba 54 %. Žalovaný měl hradit minimální měsíční platby, o jejichž výši, počtu a četnosti bude informován v rozpisu plateb dostupném online na účtu , název, . Součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky. Dle jejich čl. 2.1 se za uzavření smlouvy považuje okamžik, kdy je smlouva podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně doručena žalovanému do jeho účtu , název, a kdy se s ní žalovaný prostřednictvím přihlášení do tohoto účtu seznámil či seznámit mohl. Úvěr měl být poskytnut bezhotovostně na účet žalovaného. Podmínky, za nichž je možno žádat splacení celého úvěru pro prodlení žalovaného, jsou upraveny v čl. 11.

3. Na smlouvě samotné není uveden žádný podpis či jiný projev vůle žalovaného. Žalobkyně předložila též Standardní informace o spotřebitelském úvěru (č. l. 32v-33v).- Dle dvou Potvrzení o provedení transakce (č. l. 61, 61v) poskytla právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného dne , datum, částku 30 000 Kč a dne , datum, částku 1 311,43 Kč, vždy se zprávou pro příjemce: „, název, půjčka od , právnická osoba, “.- Dle Tabulky umoření (č. l. 35-37) vyhotovené dne , datum, čerpal žalovaný dne , datum, částku 30 000 Kč a dne , datum, částku 1 311,43 Kč. Naopak uhradil dne 7. 9. 2023 částku 2 082,44 Kč a dne 5. 10. 2023 částku 2 083 Kč, celkem tedy 4 165,44 Kč.- Dle Výzvy před zesplatněním dluhu ze dne 31. 12. 2023 (č. l. 10) vyzývá právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě částky 5 123,63 Kč s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru.- Dle Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (č. l. 16-21) uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem byly na žalobkyni postoupeny pohledávky uvedené v Příloze č.

1. Žalobkyně předložila výňatek z této přílohy (č. l. 14, 22), v níž je uvedena i pohledávka za žalovaným specifikovaná číslem smlouvy o úvěru a jménem a příjmením dlužníka (žalovaného). Žalobkyně doložila i potvrzení o úhradě kupní ceny za postoupení (č. l. 11).- Dle Oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, (č. l. 34) oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila na žalobkyni. Dle podacího lístku (č. l. 24) odeslala žalobkyně toto oznámení dne 16. 8. 2024 na adresu , adresa, .- Dle Výzvy k plnění ze dne 31. 10. 2024 (č. l. 6-7) vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě celkové částky 46 287,18 Kč s odkazem na smlouvu o úvěru. Dle podacího lístku (č. l. 25) byla tato výzva zaslána společností , právnická osoba, jako odesílatelem dne 1. 11. 2024 na adresu , adresa, .- Dle Sdělení , právnická osoba, (č. l. 73) na dotaz soudu, kdo je majitelem a disponentem s účtem č. , č. účtu, v období od , datum, dosud, je majitelem účtu a jediným disponentem s ním žalovaný.- Dle Výpisu z běžného účtu žalovaného za měsíc , měsíc, 2023 (č. l. 79-83), který si soud vyžádal od , právnická osoba, , činil počáteční zůstatek 4 031,13 Kč a konečný zůstatek 38 593,42 Kč. Žalovaný v tomto měsíci čerpal i jiné spotřebitelské úvěry než od právní předchůdkyně žalobkyně. Konkrétně dne , datum, částku 4 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 10 000 Kč od , právnická osoba, , dne , datum, částku 10 000 Kč opět od , právnická osoba, , dne , datum, částku 7 000 Kč od , právnická osoba, a , datum, (tedy v den čerpání úvěru od právní předchůdkyně žalobkyně) částku 8 000 Kč od , právnická osoba, V měsíci červenci 2023 dále žalovaný hradil splátky jiných úvěrů, a to částkami 168,38 Kč, 294,47 Kč, 604,39 Kč, 421,47 Kč, 3 936,25 Kč a 1 102,75 Kč. Rovněž vynaložil celkem 48 667 Kč na platby ve prospěch portálu tipsport.cz. Právě za tímto účelem zřejmě úvěry čerpal, jelikož po čerpání úvěru vždy následuje použití peněz tímto způsobem. Z výpisu je patrná i příchozí platba od právní předchůdkyně žalobkyně dne , datum, ve výši 30 000 Kč.- Dle obálky typu II na č. l. 42 byla zásilka zaslaná žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu (, adresa, ) a obsahující též návrh na vydání elektronického platebního rozkazu uložena a připravena k vyzvednutí dne 5. 3. 2025.- Z čestného prohlášení o odeslání oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 62-64 soud žádná zjištění neučinil.

6. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet dne , datum, částku 30 000 Kč a dne , datum, částku 1 311,43 Kč, že žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil (vrátil) částku 4 165,44 Kč (součet plateb ze dnů 7. 9. 2023 a 5. 10. 2023), že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení ze dne , datum, na žalobkyni, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému oznámení o postoupení pohledávky, že žalobkyně zaslala žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvu k úhradě a že se žalovanému dostal dne 5. 3. 2025 do dispozice návrh na vydání elektronického platebního rozkazu.

7. Soud naopak nemá za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru ve znění doloženém žalobkyní ani že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (k otázce úvěruschopnosti nebyla splněna ani povinnost tvrzení). Proto soud na jednání poučil právního zástupce žalobkyně dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. Ten nová tvrzení ani důkazní návrhy neuplatnil.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek včetně její přílohy, v níž je pohledávka za žalovaným (ještě) řádně specifikována (alespoň číslem smlouvy a jménem a příjmením dlužníka).

11. Podle § 1725 o. z. smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1731 o. z. z návrhu na uzavření smlouvy (dále jen „nabídka“) musí být zřejmé, že ten, kdo jej činí, má úmysl uzavřít určitou smlouvu s osobou, vůči níž nabídku činí. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. Podle § 1751 odst. 1 věty první o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy.

12. Soud společně s předvoláním k jednání žalobkyni vyzval mimo jiné k tomu, aby doplnila tvrzení a důkazní návrhy k tomu, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným smlouvu právě ve znění, které bylo předloženo. Tehdy totiž byla součástí spisu jen listina nazvaná „Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru“ bez jakéhokoli projevu vůle ze strany žalovaného (bez podpisu). Žalobkyně na výzvu reagovala, tvrzení i důkazní návrhy doplnila (viz rekapitulace výše), nicméně ani z nich nelze mít prokazovanou skutečnost za prokázanou. Pokud měla být smlouva dle čl. 2 smlouvy uzavřena okamžikem, kdy je smlouva podepsaná právní předchůdkyní žalobkyně doručena do účtu žalovaného (účet , název, ), nebylo prokázáno, že právě to znění, jež bylo předloženo, měl žalovaný k dispozici, tedy že právě s tímto zněním vyslovil souhlas. To se z žádné z doložených listin nepodává. Samotná smlouva má charakter všeobecných obchodních podmínek ve smyslu § 1751 o. z., které se mohou stát součástí smluvních ujednání jen tehdy, byly-li připojeny k nabídce nebo stranám známy. Nebylo možno učinit závěr, že si právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným ujednali jako obsah smlouvy právě to, co je obsahem předložených listin, ani závěr, že si cokoli ujednali.

13. Již na základě tohoto závěru by soud mohl uzavřít, že z důvodu neprokázané existence smlouvy je třeba vypořádat toliko bezdůvodné obohacení. Přesto se soud bude věnovat i posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy otázce, která by byla relevantní jen v případě, že by smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena byla.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (s ohledem na datum uzavření posuzované smlouvy; v tomto znění dále jen jako „zákon č. 257/2016 Sb.“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Smluvní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným podléhá citované úpravě zákona č. 257/2016 Sb., jelikož se jednalo o spotřebitelský úvěr. Žalobkyně proto byla povinna tvrdit a prokázat, že její právní předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, a to způsobem vyhovujícím citovaným ustanovením. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žadatele o úvěr, má žalobce (poskytovatel úvěru), a proto musí být v zásadě schopen soudu předložit dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti (prokazující příjmy a výdaje) žalovaného (spotřebitele), jimiž disponoval před uzavřením úvěrové smlouvy. V opačném případě nelze uzavřít, že úvěruschopnost posuzoval s odbornou péčí ve smyslu § 75 ve spojení s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Odborná péče se vztahuje nejen na posuzování úvěruschopnosti konkrétního spotřebitele, ale též na věrohodné prokázání toho, že tak poskytovatel úvěru učinil (viz např. nález finančního arbitra ze dne 1. 11. 2024, č. j. FA/SR/SU/201/2024-50, bod 7.4).

19. Žalobkyně nesplnila již povinnost tvrzení. Omezila se na naprosto obecná tvrzení o zohlednění sociálních a demografických dat, informací z databází a registrů či o zkoumání bonity a udržitelnosti příjmů žalované. Z jakých konkrétních dat vycházela a jak konkrétně je zohlednila, však neuvedla. Netvrdila dokonce ani příjem a výdaje žalovaného. Dle listiny „Online žádost žalované o poskytnutí úvěru“ (č. l. 67-69) činil čistý měsíční příjem žalovaného 30 000 Kč, životní náklady žalované 0 Kč a ostatní úvěry, resp. celkové měsíční závazky žalovaného, částku 9 000 Kč. Pokud by měl soud považovat za tvrzení k poměrům žalovaného obsah uvedené listiny (na niž však žalobkyně v souvislosti s posuzováním úvěruschopnosti ani neodkazuje), nic by to na jeho závěrech nezměnilo. Není totiž zřejmé, z čeho příjem žalovaného plyne, jaké závazky hradí atd. Absentující údaj o životních nákladech žalovaného jen dokresluje přístup právní předchůdkyně žalobkyně k plnění zákonné povinnosti. I kdyby žalobkyně splnila povinnost tvrzení (což se nestalo), nepředložila jedinou listinu, kterou by bylo možno považovat za podklad k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Soud pak z výpisu z účtu žalovaného za měsíc , měsíc, 2023 zjistil, že pravidelně čerpá úvěry a takto získané prostředky používá k sázkám. Tím se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala, přestože žalobkyně tvrdí, že zkoumala i transakce na účtu žalovaného. Pokud by tak skutečně činila a splnila zákonnou povinnost, úvěr by poskytnout nemohla. Lze uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně v žádném případě nepostupovala s odbornou péčí, jak to po ní vyžadoval § 75 zákona č. 257/2016 Sb., a úvěruschopnost žalovaného způsobem vyžadovaným § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nezkoumala.

20. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena po účinnosti zákona č. 96/2022 Sb., jenž s účinností od 29. 5. 2022 novelizoval § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Až od účinnosti tohoto zákona je výslovně upraveno, že soud přihlédne k neplatnosti úvěrové smlouvy (pro porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb.) i bez návrhu. Předchozí právní úprava stanovila, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Soud je však dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost (k tomu viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18). Pokud by tak soud měl činit jen k námitce spotřebitele, ochrana spotřebitele poskytovaná citovanými ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. by byla spíše iluzorní a soudní moc by svými rozhodnutími stvrzovala nezákonný postup poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Proto soud i v tomto případě (navíc již dle výslovné právní úpravy) sám přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Soud proto vyhodnotil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, jelikož smysl a účel zákona (ochrana spotřebitele, ale i společnosti jako celku) neplatnost vyžaduje. Jedná se o neplatnost absolutní.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

22. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

23. Podle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

24. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

25. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

26. S ohledem na závěr o neprokázané existenci smlouvy (resp. i závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud by uzavřena byla) je třeba posoudit plnění právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalovaného částkou 31 311,43 Kč jako bezdůvodné obohacení, konkrétně plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný již právní předchůdkyni žalobkyně plnil částkou 4 165,44 Kč, proto mu soud ve výroku I uložil povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi částkou reálně poskytnutou a částkou vrácenou.

27. Soud žalobkyni dále přiznal zákonný úrok z prodlení. Přitom vycházel z toho, že žalovaný byl v řízení zcela nečinný, tudíž netvrdil a neprokázal, že není v jeho možnostech dluh uhradit v požadované lhůtě. Je primárně na žalovaném, který nejlépe zná své poměry a schopnosti, aby je tvrdil a doložil. Pokud tak neučinil, nenastal „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., jímž je míněn aktivní a nevyřešený střet rozdílných představ věřitele a dlužníka o přiměřené době plnění (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2025, sp. zn. 27 Co 35/2024, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 18. 3. 2025, sp. zn. 28 Co 121/2024). Proto soud neaplikoval speciální úpravu v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., ale obecnou úpravu v § 1958 odst. 2 o. z. dopadající též na splatnost práva na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaný se mohl prokazatelně dozvědět o tom, že se vůči němu žalobkyně domáhá plnění ze shora specifikované smlouvy o úvěru, dne 5. 3. 2025, kdy byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující návrh na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronický platební rozkaz zasílaná na adresu jeho trvalého pobytu (č. l. 42). K tomuto datu se výzva (v podobě žaloby) dostala prokazatelně do dispozice žalovaného (byla ve sféře jeho vlivu), jelikož si ji mohl vyzvednout. Projev vůle mu došel ve smyslu § 570 odst. 1 o. z. Od 5. 3. 2025 (středa) soud počítal lhůtu bez zbytečného odkladu dle § 1958 odst. 2 o. z. Za ni lze v daném případě považovat lhůtu tří pracovních dnů (rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), jelikož dlužná povinnost záležela jen v poukázání dlužné částky na účet věřitele. Posledním dnem lhůty tak bylo pondělí , datum, a od , datum, je žalovaný s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení. Soud doplňuje, že za výzvu k plnění, od níž by odvíjel splatnost, nepokládal oznámení o postoupení pohledávky ani předžalobní výzvu k plnění, které žalovanému sice byly odeslány, nebylo však zjištěno, zda a kdy byly doručeny. Ustanovení § 573 o. z. přitom neupravuje domněnku dojití, nýbrž domněnku doby dojití (ostatně takto je ustanovení i nadepsáno). Na tom se shoduje i komentářová literatura. Melzer konstatuje [Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek III. § 419-654. 1. vydání. , adresa, : Leges, 2014, s. 695]: „Toto ustanovení v žádném případě neusnadňuje důkaz samotného dojité projevu vůle, naopak jej předpokládá (…) Prokázání samotného dojití stále tíží toho, kdo právně jednal.“ Beran k tomu uvádí [Beran, V. in , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). , právnická osoba, . Beck, 2024]: „Domněnka doby dojití se uplatní pouze u zásilek, u nichž bylo prokázáno dojití. Nepostačuje prokázání doby odeslání a prokázat dojití musí ten, kdo se ho dovolává.“ Obdobně Dobrovolná [Dobrovolná, , právnická osoba, Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2022, s. 1830]: „Tato vyvratitelná domněnka však platí jen v situaci, kdy zásilka adresátovi prokazatelně došla (viz dikce zákona „došlá zásilka“), a řeší pouze dobu dojití pro případ, že ji nelze jinak určit, resp. že není prokázána jiná doba dojití (VS v , adresa, Cmo 89/2017, I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy v žádném případě o domněnku dojití písemnosti, která nebyla prokazatelně adresátovi doručena, i když byla prokazatelně odeslána.“ Byť je soudu známo, že ustanovení § 573 o. z. je mnohdy (nesprávně) aplikováno jako domněnka samotného dojití, ve shodě s jednomyslným názorem komentářové literatury takto nepostupuje a vychází z data uložení zásilky obsahují žalobu, od kterého běžela lhůta bez zbytečného odkladu. Jde-li o sazbu zákonného úroku z prodlení, soud vycházel ze sazby rozhodné pro prodlení nastalé v 1. pololetí roku 2025 (12 %), nikoli ze sazby uplatněné žalobou (14,75 %).

28. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.

29. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta výrokem II. S ohledem na neexistenci, resp. absolutní neplatnost smlouvy o úvěru nemohly být žalobkyni přiznány nároky, které měly být touto smlouvou založeny (poplatek, úrok). Jde-li o žalobní požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tak vzhledem k tomu, že soud žalobkyni přiznal zákonný úrok z v rozsahu uvedeném ve výroku I, musel žalobu zamítnout co do zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, (den splatnosti práva na vydání bezdůvodného obohacení), zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, (rozdíl částek , částka, a přiznané jistiny , částka, ) od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 2,75 % ročně (rozdíl sazby uplatněné žalobou a sazby přiznané) z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. Uplatní se zásada procesního úspěchu ve věci dle § 142 o. s. ř. Zde soud poukazuje na to, že při výpočtu poměru procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného bere v potaz nejen požadovanou jistinu, ale též příslušenství, a to v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či usnesením téhož soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, . Ke dni vyhlášení rozsudku činil úspěch žalobkyně , částka, a úspěch žalovaného , částka, . Je tak namístě postup dle § 142 odst. 2 o. s. ř. při částečném úspěchu každé ze stran. Žalovaný navíc zůstal zcela nečinný, tudíž by mu (jako procesně úspěšnějšímu) právo na náhradu nákladů řízení nezastoupeného účastníka (dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.) stejně nevzniklo. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.