10 C 101/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Románkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný žil od roku 2015 ve vztahu s dcerou žalobkyně. Žalobkyně poté, co zjistila, že žalovaný nemá peníze, nabídla dceři a žalovanému finanční výpomoc, neboť očekávali s dcerou narození potomka. Následně žalobkyně zjistila, že je žalovaný zadlužen a nezvládá splácet své dluhy. S pomocí žalobkyně požádal o oddlužení. Mezi žalobkyní, její dcerou a žalovaným bylo ústně dohodnuto, že veškeré finanční prostředky, které žalobkyně vynaloží na nákup věcí pro žalovaného, dceru a vnučku, se budou zapisovat do sešitu s uvedením finanční hodnoty a po ukončení oddlužení žalovaného tyto finanční prostředky žalovaný spolu s dcerou žalobkyni vrátí. Takto žalobkyně v období od února 2016 do dubna 2020 žalovaného a dceru finančně podporovala a veškeré finanční výdaje zapisovala do sešitu, který předkládala žalovanému a dceři k nahlédnutí. V dubnu 2020 opustil žalovaný dceru žalobkyně, když tento okamžik považuje žalobkyně za počátek běhu promlčecí lhůty. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], na který však žalovaný reagoval odmítavě. Žalovaný svůj dluh i částečně plnil a to zasláním částky [částka] dne [datum]. Ke dni podání žaloby neuhradil na dlužnou částku ničeho. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že ústní smlouva byla uzavřena v dubnu roku 2016 s tím, že bylo dohodnuto, že po ukončení oddlužení žalovaného budou žalovaný a dcera žalobkyně zápůjčku žalobkyni dle jejich finančních možností splácet. Zápůjčka byla poskytována nikoli předáváním finančních prostředků žalované a její dceři, ale žalobkyně vždy po dohodě se žalovaným a svou dcerou za ně hradila poplatky a nákupy na nichž se dohodli. Nákupy od dubna 2018 do dubna 2020 hradila žalobkyně v hotovosti.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil s tím, že tvrzený nárok neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že finanční situace v rodině nebyla příznivá, žalovaný splácel ze mzdy své dluhy. S veškerými financemi hospodařila dcera žalobkyně. Je pravdou, že žalobkyně a její rodina finančně podporovali svoji dceru a tedy i žalovaného. Kdy docházelo k hrazení jednotlivých nákupů, za jakých okolností, za jaké částky, ani žádné jiné podrobnosti však žalovanému známy nebyly, vše řešila žalobkyně se svojí dcerou. Žalovaný odmítá, že by někdy uzavřel jakoukoliv smlouvu o zápůjčce se žalobkyní, natož pak desítky jednotlivých smluv o zápůjčce. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že požaduje navrácení pořizovací hodnoty uskutečněných nákupů určených pro rodinu žalovaného, které sama učinila, což zákonné znaky zápůjčky nesplňuje. Žalovaný dále namítal, že jeho oddlužení stále trvá, proto by nemohlo dojít ke splatnosti zápůjčky. Z opatrnosti namítl promlčení, neboť pakliže by nebyla sjednána splatnost zápůjčky a zápůjčitel by tedy mohl požadovat vrácení zápůjčky kdykoliv, počíná promlčecí doba běžet prvním dnem po přenechání zápůjčky a veškerá případná práva na vrácení prostředků vynaložených do [datum] tak musí být promlčena. Žalobkyně žalovaného rovněž žaluje v rozporu s § 109 odst. 1 insolvenčního zákona. Žalovaný potvrdil, že uhradil žalobkyni [částka], jednalo se však o úhradu poloviny nákladů za zastoupení v insolvenčním řízení, s čímž mu žalobkyně skutečně pomáhala.

3. Žalobkyně vzala při jednání soudu dne [datum] žalobu zpět co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky [částka] za období od [datum] do zaplacení. Soud proto řízení v této části usnesením ze dne 15. 11. 2022, č.j. [číslo jednací], zastavil.

4. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů.

5. Žalobkyně sepsala seznam věcí, které měla v období od 6/ 2016 do 4/ 2020 zaplatit (celkový dluh vyčíslení). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] (předžalobní výzva). Zástupce žalovaného dopisem ze dne [datum] sdělil, že žalovaný požadavek žalobkyně neuznává, a to ani částečně. Za dobu soužití žalovaného s dcerou žalobkyně byla rodina skutečně finančně podporována žalobkyní. Žalovaný si od žalobkyně nikdy žádné peníze nezapůjčil. Na finanční výpomoci se měly domlouvat výhradně žalobkyně s její dcerou. U žalovaného byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení dne [datum] a případné pohledávky za žalovaným měly být přihlášeny nejpozději do [datum] (odpověď zástupce žalovaného ze dne [datum]). Insolvenční řízení ohledně žalovaného nebylo doposud skončeno, oddlužení stále trvá (detail insolvenčního řízení). 6. [právnická osoba] jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec si v dohodě o bezhotovostní výplatě mzdy sjednali, že s účinností od 11/ 2017 bude mzda žalovaného vyplácena bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] (dohoda o bezhotovostní výplatě mzdy). Mzda žalovaného za období květen 2019 měla být vyplacena na číslo účtu [bankovní účet] (mzdový lístek). Mzda žalovaného za období 02/ 2020 – 04/ 2020 byla zaslána na číslo účtu [bankovní účet] ([obec] dráhy potvrzení). Mzda žalovaného byla poukazována na účet dcery žalobkyně (nesporné tvrzení účastníků).

7. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dobře o všech zápůjčkách věděl. Žalobkyně přijela v dubnu 2016 do [obec] na první návštěvu, nalezla dceru v sedmém měsíci těhotenství na naházených kůžích v naprostém holobytu. Žalovaný nepřiznal, že je zadlužený. Žalobkyně šla telefonovat manželovi, nastínila mu situaci a domluvili se, že jim nabídnou zápůjčku. Žalovaný s žalobkyní objížděl nákupy, vybavili byt a pořídili výbavu pro miminko. V tuto chvíli došlo k ústní dohodě mezi žalobkyní, její dcerou a žalovaným, že jim budou s manželem vypomáhat. Myslela, že to je jednorázová výpomoc, proto zvolila tuto formu zápisu do sešitu, jinak by si založila minimálně pokladní deník nebo najala účetního. Žalovaný pak přiznal dceři, že má jednu exekuci. Jeho dluhy se stále nabalovaly. Zkoušeli s paní doktorkou se s žalovaným domluvit, ale on odpověděl, že všechny transakce probíhaly pouze mezi žalobkyní a její dcerou a on o ničem nevěděl. Zvláštní je, že v návrhu na úpravu styku sám popisuje, jak se měl cítit jako muž, když si musel říkat i o kapesné. Po podání žaloby už najednou přiznává, že je žalobkyně finančně podporovala, ale že to celou dobu považoval za formu daru. Pokud žalovaný uváděl, že si sešit mohla žalobkyně účelově vytvořit, pak v písemné korespondenci mezi žalovaným a její dcerou se jí vysmívá, ať asi nezapomene všechno zapsat, jako si zapisovala matka nákupy. Takže moc dobře věděl, že to zapisováno je. Každý měsíc jim předkládala onen sešit k nahlédnutí, aby viděli, co tam je za položky. Na to jsou svědci. Minimálně jejich rodina. [příjmení] jako svoji velikou chybu, že to po nich nechtěla podepsat. Ale oni byli její rodina. Velmi se jí dotklo vyjádření, že to, že po žalovaném chce zpět ty peníze, je šikana. Protože po žalovaném chce to, na co má právo, minimálně morální. Pojistku na dítě si založili žalovaný a její dcera jako rodina. Platila ji jako spoustu jiných věcí, protože žalovaný přinesl do rodiny v průměru dvanáct, třináct tisíc, a jenom nájem byl patnáct tisíc. Žalobkyně žalovanému platila telefony, cigarety, to mu nevadilo. Po celou dobu jeho setrvání v jejich rodině, je někdo musel šatit a živit. Dcera se snažila vydělávat brigádně. Žalovaný to řešil tím stylem, že několik dní nebyl doma, protože jezdil po alkoholových dýchánkách, zdemoloval byt, na dceru byl agresivní, dítě odmítal hlídat. Nejprve chtěla po žalovaném, aby si vzal půjčku. Poprvé z něj vypadlo, že si žádnou půjčku vzít nemůže, protože má jednu exekuci. Žalobkyně řekla, že se domluvili s tátou, že jim nakoupí základní vybavení do bytu. Nabídla, že jim udělá první velký nákup. Vrátit jim to měli, až doplatí exekuci. Původně přiznal žalovaný jednu exekuci. [jméno] se domluvili, že až ji splatí, tak budou splácet první zápůjčku. Pak se přestěhovali a na začátku ledna 2017 k nim dcera přišla na návštěvu. Žalobkyně ji sdělila, že jí tohle nevyhovuje. Nevěděla, kolik jaký měsíc budou od ní chtít peněz. Žalobkyně s manželem nabídli žalovanému, že by mu jednorázově poskytli finanční prostředky na doplacení exekuce. Z žalovaného však vypadlo, že má ještě jednu. Když došlo k odhalení dluhů a zjistili, že toho je víc, tak žalovaného vzal k JUDr. [příjmení], která jim pomohla s insolvencí. [jméno] se domluvila žalobkyně s žalovaným, že jí peníze budou vracet, až zaplatí tu insolvenci. S žalovaným a dcerou se domluvili doma. U konkrétních plateb byla jedině dcera a manžel. Mrzí ji, že nemohli požadovat po žalovaném, to co bylo do té insolvence, protože i na to by měla mít právo. Paní doktorka, když vypočítávala jeho insolvenci, tak je na to opakovaně upozorňovala, že by to měla přihlásit do insolvence. Jenomže žalovaný by pak na insolvenci nedosáhl. Zápůjčky požaduje zpět dřív, než bylo splněno oddlužení, protože žalovaný už netvoří rodinu s její dcerou, žalovaný opustil rodinu, vstoupil do vztahu s osobou, která je velmi zámožná, jak sám prezentuje, takto pro žalobkyni padá dohoda, což bylo její rozhodnutí (výpověď žalobkyně).

8. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně], dcera žalobkyně, bývalá přítelkyně žalovaného, uvedla, že se s žalovaným přestěhovala do [obec], protože byla těhotná. Byt byl prázdný. Žalobkyně přijela na první návštěvu a říkala, že takhle to nejde. Žalovaný jim tehdy řekl, že mu žádnou půjčku nikde nedají, protože má jednu exekuci. Žalobkyně z toho byla špatná, tak se domlouvala telefonicky s otcem, jestli by bylo možné, aby jim poskytli finanční půjčku na zařízení bytu. Už s první placenou věcí si žalobkyně zařídila sešit, kam si veškeré finanční výdaje zapisovala. Na tom se dohodli všichni, svědkyně, žalobkyně i žalovaný, že až to půjde a až splatí tu exekuci, začnou žalobkyni finance splácet. Tímto způsobem veškeré výdaje do sešitu zapisovala, vždy jim to dávala ke kontrole. Potom se přestěhovali do [anonymizováno] do většího bytu, který byl finančně nákladnější. Svědkyně neměla žádné finanční prostředky a byli závislí na výplatě žalovaného. Žalobkyně jim řekla, že jí to takto nevyhovuje a nabídla jim, že by žalovanému jednorázově exekuci doplatila, aby neměl žádný dluh. Žalovaný jí poté oznámil, že má ještě další exekuci. Proto poprosili paní [příjmení] [příjmení], aby žalovanému pomohla se zařízením insolvence. Po celou tuhle dobu je žalobkyně musela dotovat a živit, protože finanční prostředky neměli. Tehdy si dávali schůzku u nich doma se sestrou žalovaného a jejím manželem, kde se dohodli na tom, že mu budou posílat [částka], aby mu byla schválena insolvence. Domlouvali se několikrát, že to začnou rodičům splácet, až začne svědkyně pracovat anebo až žalovanému doběhne insolvence. Nejdříve to bylo, až se zaplatí exekuce, potom až skončí insolvence anebo svědkyně začne vydělávat. Poslední dohoda byla ta, že až žalovaný doplatí insolvenci nebo svědkyně začne pracovat. V srpnu 2019 nastoupila do práce a od roku 2020 se snažila žalobkyni svou polovinu splácet. Žalobkyně jí finance poskytovala v hotovosti, posílala i nějaké na účet. Většinou jí dávala peníze na ruku, ale u toho vždycky byl žalovaný. Když jí poslala nějaké finance na účet, tak na výpisu žalovaný viděl, že tam byly finance připsány, anebo se domlouvali na tom, že jim udělají nákup. Nákupy rodiče většinou platili kartou. Pokaždé při zápisu do sešitu přítomni nebyli, ale žalobkyně tam vždy zapsala třeba nákupy, které udělala, a nechala jim u toho účtenky. Většinou jim to předkládala cca jednou za 14 dní nebo za měsíc. S žalobkyní se o tomto řízení, s výjimkou její účasti u soudu jak svědkyně, nebavily. Žalobkyně jí řekla, že bude podávat žalobu k soudu na žalovaného. Co se nákupů týče, takto asi není schopná říct přesné částky, protože to bylo různé, ale byly tam trvalé platby za pojištění, telefony, internet. Kolik to bylo přesně na korunu, to si nepamatuje. Oddlužení žalovaného stále trvá (výpověď svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně]).

9. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. Další navržené důkazy – výslech Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] soud pro nadbytečnost neprováděl, neboť měl všechny rozhodné skutečnosti za prokázané, a provedení důkazu úplným výpisem z účtu za období let 2016, 2017, 2018, 2019 neprovedl, protože tyto důkazy byly soudu předloženy po koncentraci řízení. Výše vypočtené listinné důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné, neboť nejsou ve vzájemném rozporu, naopak se logicky doplňují a jako celek přesvědčivě vytvářejí obraz skutkového stavu. Dokazování není potřeba doplňovat, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Dle § 2393 odst. 1 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů.

13. Judikatura Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 657 obč. zák. je ustálena v závěru, že smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou; znamená to, že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku (k tomu srov. např. důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo] 2015 Sb.). Na tuto judikaturu navázala (vyšla z ní jako z použitelné) i judikatura Nejvyššího soudu k ustanovení § 2390 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1261/2019). Soudní praxe se již ustálila v závěru, že ve sporu o vrácení peněžité zápůjčky má žalobce jako zapůjčitel břemeno tvrzení, že s žalovaným vydlužitelem uzavřel smlouvu o zápůjčce, že vydlužiteli předmět zápůjčky odevzdal a že vydlužitel peněžitou zápůjčku řádně a včas nevrátil. Z tohoto břemene tvrzení pak pro zapůjčitele (žalobce) vyplývá důkazní břemeno, pokud jde o prokázání tvrzení, že smlouva o zápůjčce byla uzavřena a že na základě této smlouvy předal vydlužiteli (žalovanému) finanční prostředky. Budou-li tyto skutečnosti prokázány, unesl zapůjčitel (žalobce) jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Naopak, chce-li se vydlužitel (žalovaný) úspěšně ubránit, musí tvrdit, že peněžitou zápůjčku vrátil, nebo že pohledávka zanikla jiným zákonem stanoveným způsobem, popřípadě že je promlčena, a o svém tvrzení nabídnout důkazy (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2021 pod sp. zn. 33 Cdo 565/2021).

14. S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně domáhala vrácení tvrzeného dluhu, je smlouvou reálnou; nestačí dohoda stran o jejím obsahu, ale k jejímu uzavření je nutné také přenechání předmětu zápůjčky vydlužiteli. Zapůjčitel, který se domáhá po vydlužiteli vrácení předmětu zápůjčky, musí prokázat, že uzavřel smlouvu o zápůjčce, že předmět zápůjčky (peníze) vydlužiteli předal a zda (jak) byla dohodnuta doba splnění dluhu. Smlouva nemusí mít písemnou formu. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by mezi ní, její dcerou a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. právě o takovém obsahu, který tvrdí žalobkyně, neboť z žádného z žalobkyní navržených a soudem provedených důkazů nevyplývá, jaký měl být obsah žalobkyní tvrzené smlouvy o peněžité zápůjčce, kdy konkrétně a mezi kým mělo dojít k jejímu uzavření, předání finanční částky a zda, popř. jakým způsobem, byla dohodnuta doba splnění dluhu. Jediné, co žalobkyně prokazatelně učinila, je, že finančně vypomáhala své dceři a žalovanému, její motiv pro takové jednání však nebyl v řízení jednoznačně prokázán. Pouhý fakt, že žalobkyně vlastnoručně sepsala jí zřejmě vynaložené měsíční výdaje, neprokazuje uzavření smlouvy o peněžité zápůjčce. V řízení pak nebyl předložen jediný důkaz k prokázání tvrzení žalobkyně, že by částky uvedené v jí sepsaném sešitu, tj. tvrzený předmět zápůjčky, byly z její strany skutečně vynaloženy a že by je žalovanému předala. Pokud se týká účastnického výslechu žalobkyně a svědecké výpovědi její dcery, pak jejich výpovědi v části týkající se uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce působily velmi nejistě a rozporuplně. Soud pak i s ohledem na rodinný poměr žalobkyně a svědkyně považuje informační hodnotu svědecké výpovědi za velmi slabou. Ve výpovědích žalobkyně a její dcery nadto existovaly podstatné rozpory týkající se okolností, jakým konkrétním způsobem měly být jednotlivé nákupy placeny (žalobkyně tvrdila, že se tak dělo v hotovosti a naopak její dcera uvedla, že rodiče většinou nákupy platili kartou) či splatnosti tvrzené zápůjčky (žalobkyně nejprve tvrdila, že v dubnu roku 2016 bylo dohodnuto, že po ukončení oddlužení žalovaného budou žalovaný a dcera žalobkyně zápůjčku žalobkyni dle jejich finančních možností splácet, poté v rámci svého výslechu uvedla, že v roce 2016 se dohodli, že jim to vrátí, až doplatí exekuci, a po odhalení dluhů žalovaného v roce 2017 se u JUDr. [příjmení] domluvila žalobkyně s žalovaným, že jí peníze budou vracet, až zaplatí insolvenci, s žalovaným a dcerou se domluvili doma, naopak dcera uvedla, že poslední dohoda byla ta, že peníze začnou splácet až žalovaný doplatí insolvenci nebo svědkyně začne pracovat). Žalobkyně tedy neunesla jak břemeno tvrzení, tak důkazní břemeno ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. a neprokázala svá tvrzení ohledně uzavření smlouvy o peněžité zápůjčce a to ani po poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř., proto jí nemohlo být vyhověno.

15. S ohledem na vše výše uvedené soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za jeden úkon právní služby: za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za vyjádření k předžalobní výzvě dle § 11 odst. 2 písm. h) ve spojení s § 11 odst. 3 a. t. ze dne [datum] (1/2), za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za jeden úkon právní služby: za písemné podání dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum] a z částky [částka] za účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. ze dne [datum] včetně 8 paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši [částka]. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovaného v řízení zastupoval. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř.