10 C 125/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Románkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru, který na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. V rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná požádala o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, dle kterých se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala převést částku uvedenou v přehledu specifických podmínek, jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží či služeb. Právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost a na účet zprostředkovatele zaslala dne [datum] částku ve výši požadovaného úvěru [částka]. Předmětnou částku spolu s příslušenstvím se žalovaná zavázala splácet právní předchůdkyni žalobkyně ve splátkách po [částka] měsíčně. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila poskytnutý úvěr za splatný v celé výši ke dni [datum]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaná do dne jejího podání neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni přesto, že ji k tomu opakovaně vyzývala.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila celkem [částka]. Dále sdělila, že její právní předchůdkyně splnila povinnost podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když vycházela z informací, které jí poskytla samotná žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru, mj. rodinný stav, bydlení, pozice v zaměstnání a údaje o zaměstnavateli, čistý měsíční příjem [částka], celkové měsíční náklady domácnosti [částka] a další finanční závazky [částka]. Kromě toho právní předchůdkyně aktivně vyhledávala informace v bankovních registrech a interních systémech. Je toho názoru, že postupovala při posuzování úvěruschopnosti dostatečně zodpovědně, odborně a zcela v souladu se zákonem i s péčí, kterou po ni bylo možné rozumně požadovat.

3. Žalovaná se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřila.

4. Soud jednal v nepřítomnosti žalované dle § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť se k jednání bez omluvy nedostavila.

5. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr s úvěrovým rámcem [částka]. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly sjednány specifické podmínky čerpání a splácení v rámci uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru, kdy celková výše čerpání za specifických podmínek (odchozí úhrada z úvěrového účtu) činila částku [částka] a výše měsíční splátky čerpání za specifických podmínek byla sjednána ve výši [částka].

7. Z žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná v ní uvedla, že je svobodná, nemá žádné vyživované děti, pracuje u společnosti T- [právnická osoba] jako specialista, její čistý měsíční příjem činí [částka], měsíční výdaje na domácnost [částka] a finanční závazky žalované činí [částka].

8. Z výpisu z úvěru [číslo] vyplývá, že poskytnutý úvěr byl čerpán ve výši celkem [částka], z toho činily úroky [částka], poplatky [částka] a pokuta [částka].

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávky na žalobkyni.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího archu soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.

11. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

22. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Z předložené žádosti o revolvingový spotřebitelský úvěr je zřejmé, že právní předchůdkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, co zde žalovaná uvedla. Nebyla tedy objektivně doložena výše měsíčních příjmů ani nákladů na bydlení, nebyly specifikovány výdaje na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci zcela formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace.

23. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale kromě toho zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

24. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku [částka] (úvěr čerpán ve výši celkem [částka] minus úroky [částka], poplatky [částka] a pokuta [částka]), plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaná doposud uhradila pouze [částka], zbývající část dlužné částky nezaplatila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého částečně úspěšné žalobkyni náleží pouze náhrada nákladů řízení v poměru k jejímu úspěchu ve věci, a to ve výši 20 % (úspěch 60 % po odečtení neúspěchu 40 %), neúspěšná byla žalobkyně v rozsahu zamítavého výroku. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i k výši smluvních úroků a úroků z prodlení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu sp zn. I ÚS 2717/08). V posuzované věci byla žalovaná jistina ve výši [částka], a dále rovněž požadované příslušenství, to je kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 23,76 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, celkem tedy (ke dni vyhlášení rozsudku) po zaokrouhlení částka [částka] Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a v odměně advokáta ve výši [částka] za úkon právní služby dle § 7 bod 5. vyhl. 177/ 1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (advokátní tarif) přičemž učinil celkem 4 úkony právní služby: příprava a převzetí věci; kvalifikovaná výzva k plnění; podání žaloby; vyjádření ve věci samé, paušální náhradě hotových výdajů 4x [částka] (§ 13 odst. 3 adv. tarifu), náhradu za promeškaný čas při cestě na jednání a zpět v trvání 5 půlhodin po [částka] (požadována ½), cestovné za použití osobního automobilu Volvo XC 60 na trase [obec] - [obec] a zpět na jednání dne [datum] v délce 140 km ve výši [částka] (požadována ½), a náhradě za 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a jeho hotových výdajů ve výši [částka] (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Poměrná část nákladů ve výši 20 % činí po zaokrouhlení částku [částka]. Požadované náklady řízení za úkon právní služby vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum] nebyl soudem žalobkyni přiznán, neboť se nejedná o úkon právní služby ve smyslu § 11 adv. tarifu, nadto se jednalo o administrativní chybu žalobkyně, která k návrhu nepřipojila označené důkazy.

27. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.