10 C 153/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Mydlou ve věci žalobkyň: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno dne Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno obě zastoupeny advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 2/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 2/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 2/0 o určení vlastnického práva k nemovitosti

I. Určuje se, že , jméno FO, , r.č. , č. účtu, , zemřelý dne , datum, , a , jméno FO, , r.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , zemřelá dne , datum, , oba posledně bytem , adresa, , jsou ke dni úmrtí , jméno FO, , r.č. , č. účtu, , tj. ke dni , datum, , společně vlastníky, v bezpodílové spoluvlastnictví, pozemku parc. č. st. 58/3 o výměře 90 m², obec , adresa, , Katastrální území , adresa, , odděleného dle přiloženého geometrického plánu číslo , hodnota, -48/2000, zhotovitele , jméno FO, spol. s.r.o., od pozemku parc. č. st. 58/1 v obci , adresa, , Katastrální území , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Nedílnou součástí tohoto rozsudku je geometrický plán č. , hodnota, -48/2000, vyhotovený společností , jméno FO, spol. s.r.o.

II. Žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem celého pozemku parc. č. st. 58/1 v Katastrálním území , adresa, o výměře 2414 m² je žalovaný, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyň , Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0, advokáta.

IV. Žalovaný je povinen nahradit státu náklady řízení, jejíž výše bude stanovena v samostatném usnesení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v , adresa, na soudním poplatku částku , částka, , a to na účet Okresního soudu v , adresa, č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhaly určení, že , jméno FO, , zemřelá dne , datum, , a , jméno FO, , zemřelý dne , datum, , jsou ke dni jejich úmrtí vlastníky (bezpodílové spoluvlastnictví manželů) pozemku parc. č. st. 58/3 o výměře 90 m2, katastrální území a obec , adresa, , odděleného dle předloženého geometrického plánu č. , hodnota, -48/2000 zhotovitele , jméno FO, spol. s r.o., od pozemku parc. č. st. 58/1 v obci a katastrálním území , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále jen „pozemek“, „předmětný pozemek“ nebo „sporný pozemek“). Zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí ohledně pozemku neodpovídá skutečnému stavu právnímu, neboť jako vlastník celého pozemku parc. č. st. 58/1 je v katastru nemovitostí evidován žalovaný. Podle žalobkyň vydrželi jejich právní předchůdci , jméno FO, a , jméno FO, část pozemku parc. č. st. 58/1, na němž dnes stojí přístavba domu č. p. 52, tj. vydrželi dle geometrického plánu oddělovaný pozemek parc. č. st. 58/3. , jméno FO, a , jméno FO, starší uzavřeli jako kupující dne , datum, smlouvu trhovou, jejímž předmětem byl dům č. p. 52 v , adresa, se stavební parcelou 58/2 pro katastrální území , adresa, , se všemi k tomuto domu patřícími právy a povinnostmi tak, jak tuto nemovitost sama prodávající , jméno FO, vydržela a užívala. Prodávané nemovitosti jim prodávající předala s tím, že pozemek parc. č. st. 58/2 je i dvůr náležející k domu č. p. 52, který k domu bezprostředně přiléhal a byl k němu ohraničen okolními stavbami. Právní předchůdci žalobkyň se ujali držby předmětných nemovitostí a užívali je pro sebe včetně dvora náležejícího k domu č. p. 52 v dobré víře, že jsou vlastníky a tedy oprávněnými držiteli a uživateli těchto nemovitostí. Oprávněné držbě právních předchůdců žalobkyň ke dvoru (jako pozemku parc. č. st. 58/3) svědčila samotná situace staveb domu č. p. 52 a sousedního domu č. p. 51, neboť dům č. p. 51 svojí zdí vždy historicky v terénu fakticky odděloval sousední dvory statků domů č. p. 52 a č. p. 51 a vytvářel tak hranici držby dvora. Dvůr domu nikdy nesloužil a nebyl využíván pro potřeby sousedního domu č. p. 51, z domu č. p. 51 na dvůr směřovala pouze okna, která byla zazděná. Dvůr byl přístupný z , adresa, pouze průjezdem právě v domě č. p. 52, jenž byl opatřen vraty. V délce pak dvůr končil a byl ohraničen stavbou plotu napříč mezi skladem a zdí domu č. p.

51. Plot byl umístěn právě v místě, kde je v současné v katastrální mapě zakreslen na hraniční čáře na pozemku parc. č. st. 58/1. V takto vymezených hranicích právní předchůdci žalobkyň dvůr užívali nerušeně v dobré víře, že jsou jeho vlastníky od uzavření trhové smlouvy v roce 1948 až do jejich smrti, tj. téměř 45 let. Sousední pozemek parc. č. st. 58/1, jako jehož součást je nyní v katastru nemovitostí evidován dřívější dvůr k domu č. p. 52, byl tehdejšímu vlastníkovi , jméno FO, ke dni , datum, znárodněn a přešel na stát. Byl mu znárodněn teprve poté, co právní předchůdci žalobkyň zakoupili sousední nemovitosti. Pozemek parc. č. st. 58/1 byl z majetku státu vydán v restituci , jméno FO, na základě dohody o vydání věci z , datum, . , jméno FO, starší zemřel dne , datum, . Na základě rozhodnutí o dědictví se vlastníkem pozemku parc. č. st. 58/2 s domem č. p. 52 stal , jméno FO, mladší, otec žalobkyň. Také on užíval uzavřený dvůr nerušeně v dobré víře, že na základě uvedených titulů je jeho vlastníkem po rodičích. V dobré víře o vlastnictví dvora byl otec žalobkyň utvrzen i tím, že při vydání stavebního povolení ze dne , datum, byl dvůr evidován v mapách jako pozemek parc. č. st. 58/2 a ani vlastník sousedních nemovitostí , jméno FO, (právní předchůdkyně žalovaného) proti stavbě přístavby domu č. p. 52 neměla jako soused žádných námitek a souhlasila s ní. Oznámením Katastrálního úřadu ze dne , datum, byl otec žalobkyň vyrozuměn o opravě chyby v katastru, kdy došlo k chybnému zákresu v mapě katastru nemovitostí u pozemku parc. č. st. 58/2. V důsledku opravy zákresu došlo ke zrušení slučovacích značek a dvůr, na kterém přístavba domu č. p. 52 stojí, katastr nemovitostí eviduje v současnosti jako pozemek parc. č. st. 58/1. Vzhledem k provedené opravě zákresu katastrální mapy v roce 2000, v důsledku které dvůr není evidován v katastru jako pozemek parc. č. st. 58/2, katastr nemovitostí neeviduje rozhodnutí o dědictví a darovací smlouvu jako nabývací titul ke dvoru a tak dvůr nebyl zahrnut ani do dědictví po otci žalobkyň.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, když zároveň podal vzájemný návrh s tím, aby bylo určeno, že vlastníkem celého pozemku parc. č. st. 58/1 v katastrálním území , adresa, , o výměře 2414 m2 je žalovaný. Žalovaný odmítá, že byl pozemek vydržen ze strany žalobkyň nebo jejich právních předchůdců, u kterých od počátku absentovala dobrá víra, která je nezbytná pro vydržení, neboť právní předchůdci žalobkyň pouze využili skutečnosti, že na majetek otce žalovaného – pana , jméno FO, – byla , datum, uvalena národní správa a v roce 1949 mu byl majetek definitivně znárodněn. Neoprávněně se ujali držby pozemku, který skutečně začali užívat jako vlastní, avšak ve zlé víře. Argumentace vydržení pozemku se objevila až v rámci řízení o odstranění stavby, tj. 17 let po upozornění Katastrálního úřadu o opravě chyby v katastrální mapě a zřízení neoprávněné stavby. Právní předchůdce žalobkyň – pan , jméno FO, mladší – nemohl pozemek vydržet, protože se jeho držby ujal v roce 1993 a nejpozději v roce 2000, tj. před uplynutím desetileté vydržecí doby, byl Katastrálním úřadem zpraven o tom, že vlastníkem pozemku je , jméno FO, , matka žalovaného. , jméno FO, mladší pozemek nezdědil ani jinak nenabyl, a to se týká i žalobkyň. Pozemek byl předmětem restitucí a s ohledem na specialitu restitučních předpisů a princip nápravy majetkových křivd by vrácení pozemku původnímu vlastníku či jeho právnímu nástupci mělo přednost před vydržením. Kupující byli výslovně upozorněni na věcné břemeno (služebnost) jízdy a chůze průjezdem domu č. p. 52 s parcelou č. st. 58/2 pro majitele přilehlých domů a pozemku parc. č. st. 58/1 a zahrady parc. č. , hodnota, . Současně měli kupující přístup přes cizí dvůr v části svého pozemku parc. č. st. 8/2 a výlučně takto jej mohli užívat. Žalovaný tvrdí, že pozemek nebyl ke dni , datum, nijak oplocen, neboť jinak by nebylo možné přes něj chodit na zahradu parc. č. , hodnota, , která se nacházela vzadu. Situace aktuální k roku 1948 včetně poměrů pak vyplývá ze smlouvy trhové uzavřené dne , datum, mezi firmou , jméno FO, , Perutz v , adresa, jako prodávajícím a manželi , jméno FO, jako kupujícími s tím, že z pozemku parc. č. st. 58 byl oddělen pozemek parc. č. st. 58/1, který si ponechal prodávající. Smlouvou byly převedeny dům č. p. 52 a parc. st. 58/2 s tím, že prodávající si vyhradil zřízení věcného břemene služebnosti jízdy a chůze pro dům č. p. 49 a 50/51, zejména pro budovy, které stojí na dvoře parc. č. st. 58/1 a na zahradě parc. č. , hodnota, , a to průjezdem domu č. p. 52 v kteroukoli denní a noční dobu a dále užívání záchodu na parc. č. st. 58/2 ve prospěch dělníků, kteří pracují v přilehlých budovách. Právní předchůdci žalobkyň s ohledem na upozornění ve smlouvě ohledně věcného břemene jízdy a průchodu k pozemku parc. č. st. 58/1 a zahradě parc. č. , hodnota, měli přinejmenším velice pádný důvod pochybovat, že nabývají vlastnické právo k pozemku, respektive k celému dvoru, který dle všeho nemohl být uzavřen (oplocen). Ve smlouvě trhové z roku 1948 se o plotu nemluví, navíc by pak nemohl být přes dvůr přístup k zahradě, proto pozemek oplocen být nemohl a nebyl. Současně nabývali právní předchůdci žalobkyň nemovitosti za úplatu, proto lze očekávat jejich opatrnost a předpokládat, že se přesvědčili o situaci z katastrální mapy a dobře věděli, které pozemky nabývají. , jméno FO, mladší nabyl pozemek na základě darovací smlouvy ze dne , datum, , kterou mu matka darovala svou ideální polovinu, když v darovací smlouvě je uvedena správná výměra pozemku parc. č. 58/2, tj. 243 m2. Samotná zastavěná plocha domu č. p. 58 přitom činí cca 200 m2 a je tedy zjevné, že zbývající výměra 43 m2 neodpovídá velikosti dvoru. Právní předchůdkyně žalobkyň , jméno FO, znala pravou výměru jí vlastněného pozemku parc. č. 58/2 a tedy nemohla být, stejně jako její manžel, v dobře víře ohledně držby celého dvora. Žalovaný namítá nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyň k podání žaloby a absenci právního zájmu na požadovaném určení. Vlastníkem nemovitostí zapsaných nyní na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, byl od roku 1945 pan , jméno FO, , otec žalovaného, který v , adresa, též bydlel. Dne , datum, , tj. před koupí sousedních nemovitostí ze strany manželů , jméno FO, v prosinci 1948, byla na předmětné nemovitosti ve vlastnictví otce žalovaného uvalena národní správa a on nad nimi ztratil dispozici a přístup k nim. Následně byl propuštěn ze zaměstnání v , adresa, a byl nucen vyklidit byt v , adresa, do 48 hodin a přestěhovat se do Prahy. Ke dni , datum, byly nemovitosti bez náhrady otci žalovaného zestátněny. Dne , datum, otec žalovaného zemřel a jeho dědičkou se stala paní , jméno FO, , tj. manželka zůstavitele. Předmětné nemovitosti byly , jméno FO, vráceny na základě zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích ve znění pozdějších předpisů, na základě dohody o vydání věci uzavřené s Fondem národního majetku dne , datum, . Skutečnost, že sousední nemovitosti byly od , datum, v národní správě, kdy rodina žalovaného zcela pozbyla jejich držbu a přístup k nim, a v roce 1949 bez náhrady zestátněny, vysvětluje, proč nikdo nezakročil proti svévolnému a neoprávněnému užívání pozemku ze strany právních předchůdců žalobkyň. Žalovaný navíc dlouhodobě od roku 1969 žije v USA a nemá nad svým majetkem přímou kontrolu.

3. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, (dále jen „zdejší soud“ nebo „soud prvního stupně“) ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále jen „původní rozsudek“) bylo určeno, že , jméno FO, a , jméno FO, jsou ke dni jejich úmrtí v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů vlastníky pozemku parc. st. č. 58/3 odděleného dle geometrického plánu č. , hodnota, -48/2000 (dále jen „geometrický plán“) od pozemku parc. č. st. 58/1 v obci a k. ú. , adresa, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (výrok I.). Zároveň byla zamítnuta žaloba, aby bylo určeno, že vlastníkem celého pozemku parc. č. st. 58/1 v uvedeném k. ú. o výměře 2 414 m2 je žalovaný (výrok II.), žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyním společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku , částka, (výrok III.) a konečně byla žalovanému uložena povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v , adresa, na soudním poplatku částku , částka, (výrok IV.).

4. Zdejší soud v původním rozsudku po skutkové stránce uzavřel, že právní předchůdci žalobkyň zakoupili na základě trhové smlouvy ze dne , datum, pozemek parc. č. 58/2 a budovu č. p. 52 v , adresa, , přičemž od té doby předmětný pozemek užívali jakožto dvůr k domu č. p.

52. Dvůr byl uzavřený, ze dvou stran obklopený sousedními budovami a ze třetí dřevěným stavením využívaným jako kůlna či dílna. Dvůr užívala výlučně rodina žalobkyň pro soukromé účely a vstup z ulice byl možný pouze průjezdem domu č. p.

52. Ze dvora vedly dveře pouze do domu č. p. 52 a jeho přístaveb, ze sousedních nemovitostí do dvora žádný přístup zřízen nebyl. , jméno FO, , jméno FO, jakožto právní předchůdci žalobkyň společně předmětný pozemek užívali až do smrti , jméno FO, v roce 1992. V letech 1999 – 2002 byla na předmětném pozemku zčásti postavena stavba v podobě přístavby k domu č. p. 52 – zastřešení dvora. Ze strany katastrálního vlastníka (nejprve státu, poté v letech 1992 – 2002 paní , jméno FO, , a od roku 2002 žalovaného) nebyla až do roku 2017 vznesena námitka proti užívání předmětného pozemku právními předchůdci žalobkyň, a rovněž nebyl uplatněn ani nárok týkající se předmětného pozemku.

5. Po právní stránce zdejší soud dospěl k závěru, že žalobkyně mají naléhavý právní zájem na určení, že jejich právní předchůdci byli ke dni jejich smrti vlastníky předmětného pozemku, neboť takové určení je předpokladem projednání nemovitosti v pozůstalostním řízení. Naopak v případě žalovaného právní zájem na určení jeho vlastnictví celého pozemku parc. č. st. 58/1 v k. ú. , adresa, dán není, neboť žalovaný je jakožto vlastník tohoto pozemku v katastru nemovitostí zapsán. Zdejší soud rovněž dospěl k závěru, že právní předchůdci žalobkyň se ujali držby předmětného pozemku v roce 1948 a k , datum, , kdy nabyla účinnosti novela zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), jej nepřetržitě drželi. Právní předchůdci žalobkyň nabyli pozemek parc. č. st. 58/2 včetně domu č. p. 52, a to na základě smlouvy trhové ze dne , datum, jako domnělého (putativního) právního titulu rovněž k nabytí části přilehlého pozemku parc. č. st. 58/1, kde se nacházel dvůr, jež následně po desítky let nerušeně užívali. Dvůr byl uzavřený, ohraničený okolními stavbami a dřevěnými budovami v čele dvora, které právní předchůdci žalobkyň užívali jako kůlnu či dílnu, a s domem č. p. 52 tvořil jeden funkční celek, přičemž přístup na dvůr byl možný rovněž pouze vchodem domu č. p.

52. Dvůr přitom po celou dobu užívali pouze právní předchůdci žalobkyň a jejich rodina, a proto lze jejich omyl spočívající v tom, že dvůr není součástí pozemku parc. č. 58/2, za omluvitelný. Ani jiné okolnosti současně nebyly způsobilé vyloučit dobrou víru právních předchůdců žalobkyň.

6. S ohledem na vše výše uvedené tudíž zdejší soud v původním rozsudku uzavřel, že se právní předchůdci žalobkyň ujali dobrověrné držby předmětného pozemku v omluvitelném omylu a pozemek drželi jako vlastní již od roku 1948, přičemž oprávněnou držbu vykonávali nepřetržitě po dobu více než 44 let. V důsledku toho došlo k , datum, k vydržení vlastnického práva, neboť dle ustálené judikatury lze do vydržecí doby, která v případě nemovitých věcí činí 10 let, započíst i dobu držby před , datum, , a to i tehdy je-li předmětem vydržení věc nezpůsobilá být předmětem vydržení před tímto dnem. Zdejší soud tedy podané žalobě v plném rozsahu vyhověl.

7. Proti původnímu rozhodnutí zdejšího soudu se po věcné stránce odvolal žalovaný, načež Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) svým rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, (dále též „rozsudek odvolacího soudu“), původní rozsudek zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal vadu řízení spočívající v nedostatku žaloby, kterou zdejší soud procesně relevantním způsobem neodstranil. Odvolací soud uvedl, že žalobkyně požadují určení spoluvlastnického práva manželů , jméno FO, k pozemku, který vznikl oddělením podle geometrického plánu až po smrti obou manželů, a jehož vlastníkem je žalovaný, a to ke dvěma rozdílným datům smrti každého z manželů. V řízení však dosud nebylo zjištěno, jakého konkrétního práva ve vztahu ke konkrétní osobě a konkrétnímu datu se žalobkyně domáhají. Odvolací soud tedy zdejšímu soudu uložil, aby procesně relevantním způsobem vyzval žalobkyně k odstranění nesrozumitelnosti a neurčitosti žaloby, jde-li o konkrétní a jednoznačné vyjádření toho, jakého určení konkrétního práva ve vztahu ke konkrétní osobě a konkrétnímu datu se svou žalobou domáhají. Z tohoto důvodu tedy odvolací soud původní rozsudek zdejšího soudu v celém rozsahu zrušil a věc zdejšímu soudu vrátil k dalšímu řízení, aniž by se původním rozsudkem zabýval po věcné stránce.

8. Zdejší soud tedy v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu následně žalobkyně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzval k odstranění vad tak, aby z návrhu bylo patrné, jakého určení konkrétního práva ve vztahu ke konkrétní osobě a konkrétnímu datu se žalobou domáhají. Zdejší soud zároveň usnesením z téhož dne, č. j. , spisová značka, , rozhodl s ohledem na úmrtí původní žalobkyně c) , jméno FO, , nar. , datum, , k němuž došlo dne , datum, , o procesním nástupnictví s tím, že v řízení bude namísto žalobkyně c) nadále pokračováno se žalobkyněmi a) a b) jakožto jejímu dědičkami, jež vstoupily do práv a povinností žalobkyně c). Toto usnesení nabylo právní moci dne , datum, .

9. V návaznosti na uvedenou výzvu následně žalobkyně upřesnily žalobní petit a navrhly, aby bylo soudem určeno, že , jméno FO, a , jméno FO, jsou ke dni úmrtí , jméno FO, , tj. ke dni , datum, , společně vlastníky, v bezpodílové spoluvlastnictví, pozemku parc. č. 58/3 o výměře 90 m², obec , adresa, , Katastrální území , adresa, , odděleného dle geometrického plánu, od pozemku parc. č. st. 58/1 v obci , adresa, , Katastrální území , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, .

10. Soud při svém rozhodování po zrušení původního rozsudku vycházel z důkazů provedených před kasačním rozhodnutím odvolacího soudu, které doplnil pouze v minimální míře (k tomu viz níže), neboť učiněná skutková zjištění považoval pro rozhodnutí za zcela dostatečná. Jednotlivá skutková zjištění má tudíž soud za prokázaná z následujících důkazů.

11. Z připojeného spisu Okresního soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil následující:

12. Svědkyně , jméno FO, vypověděla, že pan , jméno FO, mladší oslovil pana , jméno FO, , který je současným druhem svědkyně, aby s ním zkonzultoval svou představu o tom, že by na předmětném pozemku postavil přístavbu a rozšířil tak své podnikatelské prostory, to bylo asi v roce 1999. Na předmětném pozemku byla, vzal je do dvora, provedl je tam, vcházeli příjezdem – vchodem domu č. p.

52. Co si pamatuje, tak v čele toho dvora byla nějaká dřevěná stavba, pravděpodobně kůlna, kde měl pan , jméno FO, uskladněné nějaké věci. Ještě si pamatovala, že asi v roce 1975 nebo 1976 pan , jméno FO, v této dílně dělal dva vozíky za auto, z nichž jeden byl právě pro pana , jméno FO, . V té době předmětný pozemek vypadal úplně stejně jako později, když tam byla v roce 1999. Stejně tak průchod byl pouze průjezdem domu č. p.

52. Prostor byl uzavřený kůlnou, respektive dřevěnou stavbou, neví přesně, co to bylo za stavbu. Co si pamatuje, pozemek užíval výhradně pan , jméno FO, , nikdy tam neviděla nikoho jiného. S panem , jméno FO, se o pozemku nikdy nebavila. Neví, zda tam byl vchod i přímo z prodejny. Po levé straně byla vysoká zeď, po pravé straně byla pavlač, nějaké dveře a okno, ale neví přesně, co tam bylo. Má za to, že pan , jméno FO, využíval předmětný pozemek k parkování (protokol na čl. 208-210). Svědek , jméno FO, uvedl, že žalobkyně zná už jako děti, protože se s rodinou , jméno FO, přátelili. , jméno FO, byla nějakou dobu i jeho kolegyní. , jméno FO, ml. znal už od začátku sedmdesátých let. Byli spolu dokonce i na společné dovolené. Svědek byl u , jméno FO, často, dole byl velký prostor, ze kterého postupně potom byl obchod. Nahoře byl byt a ještě nahoře podkroví. Byl tam také dvůr, na kterém byla dílna, kam chodil panu , jméno FO, pomáhat, protože mu slíbil přívěsný vozík. Někdy na dvoře i parkoval, protože tam měl uskladněné nějaké dražší věci, když stavěl dům. Na dvůr se vcházelo z náměstí, co si pamatuje, nebyl průjezdný. Na druhé straně byl nějaký plot, protože kdyby byl průjezdný, tak by tam určitě svoje auto nenechával. O pozemku se s panem , jméno FO, nebavili. Nepamatuje si přesně, co bylo na levé a pravé straně, pravděpodobně nějaký plot nebo zeď. Dvůr byl určitě zamčený, nebyl veřejně přístupný. Přestože tam parkoval, vždy musel poprosit , jméno FO, , aby mu odemkli. Neví, zda kromě nich dvůr využíval ještě někdo jiný. Naposledy byl na pozemku cca dvacet let zpátky, stav byl stále stejný (protokol o provedení výslechu mimo jednání na čl. 214-215). Žalovaná 1) , Jméno zainteresované osoby 0/0, vypověděla, že jejich rodina předmětný pozemek využívala vždy pro sebe. Jako dítě tam chodila k prarodičům a nepamatuje si, že by někdy od rodiny slyšela ohledně nějakého sporu o tom pozemku nebo že by pozemek nebyl jejich. Pamatuje si, že když tam chodila jako dítě, děda tam měl nějakou dílnu a kůlnu a babička tam měla malou zahrádku. Babička vyprávěla, že dům koupili od židů. Předpokládá, že to bylo někdy kolem války, pravděpodobně po válce. Neví přesně, kdy byla uzavřena kupní smlouva, ani v jakém rozsahu ho tehdy užívali. Co si pamatuje, byl užíván vždy ve stejném rozsahu. Na předmětný pozemek se chodilo průjezdem, její nejzazší vzpomínky jsou z let asi 1964 – 1965. Průjezdem se vešlo na dvůr, kde v čele byla kůlna či dílna, co tam měl dědeček a vlevo byla sousední budova. Byla tam nějaká okna, nepamatuje si, zda zamřížovaná. Napravo byla zeď vedlejší budovy a dál nějaká prádelna. Ze staveb bylo možné vyjít jen na předmětný dvůr. Z druhé strany tento dvůr průchozí nebyl. Dvůr vypadal stejně do doby, než se tam provedla přístavba. Chvíli tam parkovalo auto pana , jméno FO, , který tam vždy chodil s jejím otcem. V letech 1992 – 1993 měl její otec obchod a o dům se staral. Až v souvislosti s prováděnou přístavbou se dozvěděla, že sousední pozemek restituovala paní , jméno FO, . Když se otec tehdy dotazoval na možnost přístavby a sešel se s paní , jméno FO, , tak podle toho, co otec uváděl, souhlasila se stavebním povolením a odkázala otce na pana doktora , jméno FO, , který veškeré věci ohledně jejích nemovitostí řešil. V době, kdy byla realizována stavba, tak jí nikdo nebránil. Do přístavby je přístup pouze z domu č. p. 52 a přístavba je s domem stavebně propojena. Otec jim řekl asi tři roky nazpět, že si někdo činí na předmětný pozemek nárok. Sám z toho byl překvapený. Později jim otec řekl, že se tam vyskytla nějaká nesrovnalost v katastru nemovitostí. Otec o této nesrovnalosti údajně hovořil s panem doktorem , jméno FO, , který mu přislíbil pomoc, aby byl pozemek přepsán na otce, ale doktor , jméno FO, následně zemřel a nebylo to vyřešeno. S panem , jméno FO, se nikdy nesetkala, nevybavuje si, že by se někdy dřív o ten předmětný pozemek zajímal. V současné době je přístavba pronajímána České podnikatelské pojišťovně, nájem činí , částka, měsíčně. Žalovaná 2) , Jméno zainteresované osoby 1/0, uvedla, že v dětství chodila také k prarodičům do domu č. p.

52. Co si pamatuje, tak tam byl ten dvůr. Vlevo stěně říkala babička octárna. Nalevo té stěny byla nějaká okna. Na dvůr se vcházelo pouze z průjezdu. Další vzpomínky si vybavuje, až když tam otec začal provozovat obchod, dvůr využíval především k soukromým účelům, měl tam dílnu a kůlnu a chodil tam s panem , jméno FO, . Nikdy od nikoho z rodiny neslyšela, že by tam ohledně toho předmětného pozemku byl nějaký spor. Žádný jiný přístup na ten pozemek nebyl, pouze průjezdem domu č. p.

52. Vpravo byla nějaká pavlač, pod ní byla prádelnička. Když se přišlo na dvůr z domu, tak vepředu od zdi ke zdi byly nějaké budovy, dřevěné kůlny či dílny, které využíval otec, a babička pěstovala na zahrádce rajčátka. Přístup z jiné budovy na ten předmětný dvůr nebyl. Z toho důvodu nebylo možné, aby ho využíval některý z majitelů sousedních nemovitostí. V době, kdy předmětná budova s pozemkem přecházely na otce, si nevybavuje, že by byly nějaké nesrovnalosti v tom, jaký pozemek na něj přechází. Nároky na budovu nebo pozemky, které využívali, si nikdo nedělal do doby, kdy jim přišel dopis pravděpodobně od zástupce žalobce, který je informoval o tom, že si pan žalobce nárokuje předmětný pozemek. Se jménem paní , jméno FO, se setkala až v době, kdy vyřizovali stavební povolení. Její manžel pomáhal řešit otci nějaké věci s tou stavbou, byl tehdy u paní , jméno FO, na návštěvě něco řešit. Co si pamatuje, po tom jednání přijeli, byli úplně v pohodě, že paní souhlasí a není žádný problém. Nikdo ze sousedů tehdy žádné výhrady proti prováděné přístavbě neměl. V době, kdy přišlo oznámení o opravě chyby v katastru, se otec domníval, že se jedná zkrátka o nějakou chybu, to bylo někdy v roce 2000 – 2001 (protokol o jednání před soudem prvního stupně na čl. 224-226).

13. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo rozhodnuto, že žaloba, aby soud uložil žalovaným (, Jméno zainteresované osoby 0/0, , , Jméno zainteresované osoby 1/0, ) povinnost odstranit vlastním nákladem stavbu bez č.p./č.ev. na pozemku parc. č. st. 58/1, zapsaném na LV č. , hodnota, pro k.ú. a obec , adresa, , Katastrální úřad pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, a uvést pozemek žalobce (, Jméno zainteresované osoby 2/0, ) do původního stavu, se zamítá s tím, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Soud se v projednávaném případě jako předběžnou otázkou zabýval otázkou vlastnictví předmětného sporného pozemku a jeho vydržení právními předchůdci žalovaných. V dané věci ve prospěch existence dobré víry právních předchůdců žalovaných svědčí hned několik zásadních okolností. Právní předchůdci žalovaných manželé , jméno FO, a , jméno FO, , užívali předmětný pozemek od roku 1948 na základě domnělého právního titulu kupní smlouvy ze dne , datum, . Na předmětném pozemku byl dvůr, který s domem č. p. 52 ve vlastnictví manželů , jméno FO, vždy tvořili jeden funkční celek (tuto skutečnost ostatně ani žalobce nerozporoval). Dvůr byl uzavřený, ohraničený okolními stavbami (zdí sousedních nemovitostí a dřevěnými budovami, které užívali právní předchůdci žalovaných) a přístupný pouze vchodem domu č. p. 52, z přilehlých nemovitostí žalobce na dvůr žádný přístup nevedl. Rovněž bylo prokázáno, že dvůr po celou dobu užívali pouze právní předchůdci žalovaných a jejich rodina. Na dvoře byly po pravé straně umístěny další stavby, které příslušely k domu č. p. 52 a stály na pozemku ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných, do nichž byl vstup ze dvora a které končily na západní straně současně s předmětným pozemkem. Z těchto důvodů se nejeví jako zjevně nepřiměřené, domnívali-li se původní vlastníci a následně i původní žalovaní, že předmětný pozemek sloužící jako dvůr domu č. p. 52, je součástí pozemku parc. č. st. 58/2, když okolnosti případu neodůvodňovaly potřebu, aby činily další kroky, které by z požadavku na zachování obvyklé opatrnosti vybočovaly. Ostatně judikatura nepožaduje, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem příslušné katastrální mapy, přeměřovala výměru pozemku nebo požadovala vytyčení hranic (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I ÚS 4365/12), tedy, aby se o skutečném průběhu hranic přesvědčila. Případný nedostatek náležité péče při uzavírání kupní smlouvy na straně právních předchůdců žalovaných lze shledat omluvitelným též vzhledem k době, kdy byla smlouva uzavírána, neboť se zásadně lišila situace týkající se evidence nemovitostí, dostupností informací a rovněž neplatila zásada dobré víry v existenci právních vztahů zapsaných v evidenci nemovitostí. Právo průjezdu jako služebnost zmíněné v kupní smlouvě z roku 1948, na které též poukazoval žalobce, zjevně nebylo dlouhodobě fakticky realizováno a nelze rovněž ohlédnout od skutečnosti, že evidovanými vlastníky začalo být právo uplatňováno teprve v roce 2017, tedy až zhruba 25 let poté, co rodina žalobce získala znárodněný majetek zpět v restituci a 15 let poté, co byla postavena předmětná stavba, jejíhož odstranění se žalobce domáhá. Právní předchůdkyně žalobce – paní , jméno FO, – oprávněnou držbu právních předchůdců žalovaných nijak nezpochybňovala, přestože jí poměry v místě byly známy, a byl pro to dostatečný časový prostor. Dle ustálené judikatury při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je mimo další hlediska též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku, pokud léta užívání svého pozemku trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Tento závěr nemůže ovlivnit ani skutečnost, že po znárodnění majetku právních předchůdců žalobce byl po dlouhou dobu evidovaným vlastníkem předmětného pozemku stát. Ostatně i mapy předložené stranou žalovanou (polní náčrt z roku 1963 a mapa, která byla součástí spisu stavebního úřadu v roce 1999) nasvědčují tomu, že právní předchůdci žalovaných neměli důvodné pochybnosti o tom, že předmětný pozemek je součástí pozemku parc. č. 58/2, jenž byl s tímto pozemkem v grafickém znázornění spojen slučovací značkou. Pokud jde o velikost předmětného pozemku a poměru jeho plochy k ploše pozemku žalovaných, judikaturou bylo dovozeno, že pro posouzení, jaký poměr plochy nabytého a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele, nelze stanovit jednoznačné hledisko a proto je třeba každý případ posoudit individuálně, omluvitelný omyl a tedy i oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více, záleží i na tvaru pozemků a jejich umístění v terénu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). V tomto případě výměra předmětného pozemku dosahuje velikosti asi 1/3 výměry pozemku parc. č. st. 58/2. Nelze tedy s přihlédnutím k ostatním hlediskům vyloučit dobrou víru právních předchůdců žalovaných jen z tohoto důvodu. Dále je třeba zohlednit i to, že se jednalo o držbu dlouhodobou trvající několik desítek let, na kterou dokonce nový občanský zákoník váže mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu, byť za použití starší úpravy lze tuto skutečnost zhodnotit pouze jako jednu z okolností, která nasvědčuje dobré víře věřitele (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Žalobci se nepodařilo dobrou víru právních předchůdců nějak vyvrátit, naopak v její prospěch hovoří řada výše uvedených a v řízení prokázaných skutečností a zákon v této otázce jasně stanoví, že v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Vzhledem k tomu, že dle judikatury je třeba pro účely vydržení do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, započíst i dobu, po kterou věc držel před , datum, , a to i v případě, že šlo o státní vlastnictví, přestože v době socialistického vlastnictví tyto pozemky nebyly způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), je třeba uzavřít, že k vydržení předmětného pozemku právními předchůdci žalovaných došlo nejpozději dnem , datum, . Na základě výše uvedených skutečností a s přihlédnutím ke všem relevantním okolnostem případu tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, drželi předmětný pozemek v omluvitelném omylu jako vlastní, přestože nebyl předmětem trhové smlouvy ze dne , datum, , neboť spolu se zakoupenou nemovitostí se ujali jeho držby a v dobré víře jej pokládali za část nemovitosti zakoupené, byli tedy oprávněnými držiteli předmětného pozemku a oprávněnou držbu vykonávali nepřetržitě po dobu více než 44 let, v důsledku čehož k , datum, došlo k vydržení vlastnického práva k tomuto pozemku a právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, se stali vlastníky předmětného pozemku. Pochybnosti o vlastnictví předmětného pozemku prokazatelně vznikly až v roce 2000 v souvislosti s oznámením katastrálního úřadu o provedené opravě v katastru nemovitostí, což na této skutečnosti již nemohlo nic změnit. Je rovněž pravdou, že žalované by se s úspěchem nemohly domáhat určení, že předmětný pozemek je v jejich vlastnictví, neboť k vydržení ze strany žalovaných ani jejich otce nedošlo, to však pro projednávanou věc není relevantní (rozsudek Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ).

14. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , byl rozsudek zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, potvrzen s odůvodněním, že v řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že jako vlastník pozemku parc. č. st. 58/1 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 2414 m2, jehož součástí je stavba č. p. 51, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je v katastru nemovitostí evidován žalobce , Jméno zainteresované osoby 2/0, . Jako vlastník pozemku parc. č. st. 58/2 (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 243 m2, jehož součástí je stavba č. p. 52, zapsaného na listu vlastnictví č. , hodnota, obec a k. ú. , adresa, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , je pak v katastru nemovitostí evidován původní žalovaný , jméno FO, ml. Z rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. D 1054/92-17 vzal soud prvního stupně za prokázané, že jednu polovinu domu č. p. 52 s pozemkem parc. č. st. 58/2 nabyl původní žalovaný , jméno FO, ml. v dědickém řízení po svém otci , jméno FO, , zemřelém dne , datum, . Z notářského zápisu sp. zn. NZ 126/93 ze dne , datum, soud prvního stupně zjistil, že druhou polovinu domu č. p. 52 s pozemkem parc. č. st. 58/2 nabyl původní žalovaný , jméno FO, ml. na základě darovací smlouvy od své matky , jméno FO, . Právní předchůdci (prarodiče) žalovaných koupili pozemek parc. č. st. 58/2 a budovu č. p. 52 v , adresa, na základě trhové smlouvy ze dne , datum, uzavřené s prodávající , jméno FO, . , jméno FO, a , jméno FO, jako kupující zároveň uzavřením smlouvy vzali na vědomí, že na prodávané nemovitosti je vložena služebnost jízdy a chůze průchodem domu č. p. 52 se stavební parcelou č. 58/2 jako statku služebném pro majitele domů č. p. 49, 50 a 51, stavební parcely č. 58/1 a zahrady č. , hodnota, jako statku oprávněného. Prarodiče žalovaných od té doby užívali rovněž dvůr k domu č. p. 52 ležící na pozemku parc. č. st. 58/1. Dvůr byl uzavřený, ze dvou stran obklopený sousedními budovami a ze třetí dřevěným stavením, které bylo využíváno jako kůlna či dílna. Dvůr užívala výhradně rodina žalovaných pro soukromé účely. Vstup na dvůr byl z ulice pouze průjezdem domu č. p. 52, ze dvora vedly dveře pouze do domu č. p. 52 a jeho přístaveb, ze sousedních nemovitostí do dvora žádný přístup nebyl, z nemovitosti žalobce tam vedla pouze okna. , jméno FO, , jméno FO, společně užívali dvůr na pozemku parc. č. st. 58/1 až do smrti , jméno FO, v roce 1992. Z polního náčrtu listu mapy č. 17/2 v k. ú. , adresa, ze dne , datum, soud prvního stupně zjistil, že část pozemku parc. č. st. 58/1 odpovídající předmětnému dvoru je zvlášť zakreslena v katastrální mapě a slučovacími značkami spojena s pozemkem parc. č. st. 58/2. V letech 1999 až 2002 byla na části předmětného pozemku tvořícího dvůr postavena stavba – přístavba k domu č. p. 52, zastřešení dvora. Ze snímku pozemkové mapy, která je součástí spisu , právnická osoba, v , adresa, , odboru výstavby a investic, jako stavebního úřadu, sp. zn. 330/927/99 ve věci stavebního řízení týkajícího se zastřešení dvora domu č. p. 52 v , adresa, soud prvního stupně zjistil, že předmětný pozemek je v této mapě slučovací značkou sloučen s pozemkem parc. č. st. 58/2. Až do roku 2017 nebyla ze strany v katastru zapsaného vlastníka pozemku parc. č. st. 58/1 (státu, od roku 1992 paní , jméno FO, a od roku 2002 žalobce) vznesena námitka proti užívání předmětného pozemku právními předchůdci žalovaných ani uplatněn nárok týkající se předmětné části tohoto pozemku. Dalším návrhům na dokazování ze strany žalobce včetně situačního nákresu na oddělení staveb parc. č. st. 58/2 z roku 1925 včetně trhové smlouvy ze dne , datum, nebylo soudem prvního stupně vyhověno. V daném případě soud prvního stupně správně dovodil, že ve prospěch existence dobré víry právních předchůdců žalovaných, , jméno FO, a , jméno FO, svědčí několik okolností. Tyto okolnosti se týkají především titulu uchopení se držby části pozemku parc. č. st. 58/1, tedy právního důvodu nabytí práva, který svědčí o poctivosti nabytí (usnesení NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Právní předchůdci žalovaných, manželé , jméno FO, a , jméno FO, nabyli pozemek parc. č. st. 58/2 včetně domu č. p. 52 na základě trhové smlouvy ze dne , datum, jako domnělého právního titulu k nabytí i části přilehlého pozemku parc. č. st. 58/1 (titulus putativus) a od té doby ji nerušeně užívali. Na části předmětného pozemku parc. č. st. 58/1 byl dvůr, který s domem č. p. 52 ve vlastnictví manželů , jméno FO, tvořil jeden funkční celek. Na tomto závěru nemůže nic změnit fakt, že do roku 1925 celou parc. č. , hodnota, vlastnila firma židovského majitele , jméno FO, , který ji nechal rozdělit na parc. č. st. 58/2, kterou následně na základě trhové smlouvy ze dne , datum, převedl manželům , jméno FO, , a na parc. č. st. 58/1, kterou si ponechal. Dvůr totiž byl uzavřený, ohraničený okolními stavbami a to zdí sousední nemovitosti č. p. 51 na parc. č. st. 58/1, domem č. p. 52 na parc. č. st. 58/2 a dřevěnými budovami v čele dvora, které užívali právní předchůdci žalovaných jako kůlnu či dílnu, jak vyplynulo z výslechu svědkyně , jméno FO, a žalované 2). Dvůr byl přístupný pouze vchodem domu č. p. 52, kdy z přilehlého domu č. p. 51 ve vlastnictví žalobce na dvůr žádný přístup nevedl. Dvůr po celou dobu užívali pouze právní předchůdci žalovaných a jejich rodina, na dvoře byly po pravé straně umístěny další stavby, které příslušely k domu č. p. 52, a stály na pozemku parc. č. st. 58/2 ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných a do nichž byl vstup ze dvora. Jejich omyl v tom, že dvůr není součástí pozemku parc. č. st. 58/2, tak lze považovat s přihlédnutím ke všem okolnostem omluvitelným. Dobrou víru právních předchůdců žalovaných přitom nemohlo zpochybnit konstatování v článku III. trhové smlouvy ze dne , datum, , že „na prodávané nemovitosti jest vložena služebnost jízdy a chůze průjezdem domu č. p. 52 se stavební parcelou č.k. 58/2 jako statku služebném pro majitele domů 49, 50, 51, stavební parcela č. k. 58/1 a zahrady č. k. 42 jako statku oprávněného“, které jednak nijak neodkazovalo na trhovou smlouvu ze dne , datum, , jejíž součástí byl situační plán, který přesně vymezoval oba sousední pozemky, a které jednak deklarovalo existenci služebnosti, která nebyla dlouhodobě využívána. Tato služebnost ostatně ani zčásti využívána být nemohla, neboť zahrada č. k. 42 již v letech 1964 – 1965 nebyla ze dvora přístupná, neboť dvůr byl ze všech stran obehnán okolními stavbami. Námitka žalobce, že právní předchůdci žalovaných nemohli být v dobré víře s ohledem na právo průjezdu jako služebnost zmíněné v trhové smlouvě z roku 1948, je tak nedůvodná. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že při zvažování dobré víry držitele, který se chopil držby i části pozemku sousedícího s pozemkem v jeho vlastnictví, je mimo další hlediska též třeba přihlédnout k postoji vlastníka takto držené části sousedního pozemku. Pokud léta užívání svého pozemku trpěl, je třeba vyjít z toho, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku. Právní předchůdkyně žalobce, , jméno FO, oprávněnou držbu právních předchůdců žalovaných nijak nezpochybňovala, přestože jí poměry v místě byly známy a byl pro to dostatečný časový prostor. Tento závěr nemůže ovlivnit ani skutečnost, že po znárodnění majetku právních předchůdců žalobce byl po dlouhou dobu evidovaným vlastníkem předmětného pozemku stát. Podstatné přitom je, že ani stát prostřednictvím příslušné socialistické organizace po znárodnění až do roku 1989 neuplatňoval žádné nároky k předmětnému dvoru, resp. vlastnictví a držbu dvora právními předchůdci žalovaných nezpochybňoval. Žalobce přitom netvrdil ani neprokazoval, že by oprávněnou držbu části předmětného pozemku využívaného jako dvůr ze strany právních předchůdců žalovaných zpochybňoval v době od , datum, (uzavření trhové smlouvy) do , datum, (znárodnění) tehdejší vlastník domu č. p. 51 na pozemku parc. č. st. 58/1, , jméno FO, . Ostatně i polní náčrt z roku 1963 a pozemková mapa, která byla součástí spisu stavebního úřadu v roce 1999 nasvědčují tomu, že právní předchůdci žalovaných neměli důvod mít pochybnosti o tom, že předmětná část pozemku parc. č. st. 58/1 je součástí pozemku parc. č. st. 58/2, když tato část pozemku parc. č. st. 58/1 byla s tímto pozemkem v grafickém znázornění spojena slučkou, která následně byla odstraněna až v roce 2000 v souvislosti s oznámením katastrálního úřadu o provedené opravě chybného zákresu parc. č. st. 58/2 k. ú. , adresa, v mapě katastru nemovitostí. Dobrou víru právních předchůdců žalovaných nelze vyloučit ani z hlediska poměru výměry části pozemku, jejíž držby se právní předchůdci žalovaných chopili a pozemku, který na základě trhové smlouvy ze dne , datum, nabyli (rozsudek NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Výměra předmětné části pozemku parc. č. st. 58/1 (88 m2) totiž dosahuje velikosti cca 1/3 celkové výměry pozemku parc. č. st. 58/2 (243 m2). Žalobci se ani dalšími námitkami nepodařilo dobrou víru právních předchůdců žalovaných vyvrátit. Ostatně i v případě, kdy by přesto byly dány pochybnosti o dobré víře právních předchůdců žalovaných, uplatnila by se vyvratitelná domněnka, že jejich držba části pozemku parc. č. 58/1 byla oprávněná (§ 130 odst. 1 věta druhá obč. zák. a § 145 odst. 2 zákona č. 141/1950 Sb.). Existovala-li zde oprávněná držba části předmětného pozemku parc. č. st. 58/1 v k. ú. , adresa, právními předchůdci žalovaných, došlo k vydržení této části pozemku již k , datum, , kdy v souvislosti s novelou obč. zák., provedenou zákonem č. 509/1991 Sb., Sb., byla odstraněna nemožnost vydržení pozemků v tzv. socialistickém vlastnictví (rozsudek NS ČR sp. zn. , spisová značka, ). Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, drželi část předmětného pozemku parc. č. st. 58/1, na němž přístavba žalovaných stojí, v omluvitelném omylu jako vlastní, přestože nebyl předmětem trhové smlouvy ze dne , datum, , kdy se spolu se zakoupeným domem č. p. 52 na pozemku parc. č. st. 58/2 ujali jeho držby a v dobré víře jej pokládali za část nemovitostí jimi nabytých, byli tedy oprávněnými držiteli části předmětného pozemku parc. č. st. 58/1 a oprávněnou držbu vykonávali nepřetržitě po dobu více než 44 let, v důsledku čehož k , datum, došlo k vydržení vlastnického práva k části tohoto pozemku parc. č. st. 58/1, na němž přístavba stojí (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Na základě toho se právní předchůdci žalovaných , jméno FO, a , jméno FO, stali vlastníky části předmětného pozemku parc. č. st. 58/1, na němž přístavba žalovaných stojí. Z tohoto důvodu nelze přístavbu považovat za neoprávněnou stavbu, neboť byla postavena na části pozemku ve vlastnictví právních předchůdců žalovaných. Pokud proto soud prvního stupně žalobu zamítl, rozhodl správně. Pokud žalobce namítal, že právní předchůdci žalovaných zanedbali svoji péči, pokud jde o průběh hranice pozemku parc. č. st. 58/2 a parc. č. st. 58/1, resp. zákres jimi nabytého pozemku parc. č. st. 58/2 v pozemkové mapě, odvolací soud uvádí, že jednak v řízení nebylo prokázáno, jak konkrétně byl pozemek parc. č. st. 58/2 v pozemkové mapě v roce 1948 zakreslen, jednak pokud byl právním předchůdcům žalovaných dvůr ze strany , jméno FO, předán v rozsahu jimi následně užívaném, neměli důvod pochybovat o průběhu vlastnického hranice a konečně ani judikatura nepožaduje, aby se osoba, která se ujala držby pozemku, seznámila s obsahem příslušné katastrální mapy, přeměřovala výměru pozemku nebo požadovala vytýčení hranic (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 4365/12), běhu hranic přesvědčila (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ).

15. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bylo dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odmítnuto. Nejvyšší soud uvedl, že ve věci šlo především o posouzení toho, zda omyl předchůdců žalovaných, že jsou vlastníky sporného pozemku, byl omluvitelný, jejich držba oprávněná (§ 131 odst. 1 obč. zák.) a způsobilá k vydržení (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Omluvitelný je omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud dále uvedl, že služebnost cesty zmíněná v trhové smlouvě z roku 1948 a zatěžující předmětný pozemek byla dlouhodobě nevykonávaná, a ani stavební uspořádání dvora její výkon neumožňovalo. Při porovnání výměry skutečně nabytého pozemku s výměrou pozemků, jejichž držby se nabyvatel chopil, je třeba zohlednit, že většina plochy nabytého pozemku byla zastavěna. Při posuzování dobré víry je třeba rovněž přihlédnout k postoji původního vlastníka části sousední parcely, přičemž pokud tento léta její užívání trpěl, je odůvodněný předpoklad, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho parcely. Přitom samotná skutečnost, že se vlastník drženého pozemku nemohl držbě s ohledem na znárodnění v roce 1949 objektivně bránit, sama o sobě nevylučuje dobrou víru držitele, splňuje-li další požadovaná kritéria. S tím rovněž souvisí to, že evidovanými vlastníky začalo být právo uplatňováno teprve v roce 2017, tj. zhruba 25 let poté, co rodina žalobce získala znárodněný majetek zpět v restituci, a 15 let po postavení stavby, jejíhož odstranění se žalobce domáhal. Nejvyšší soud tudíž po zhodnocení všech okolností uzavřel, že úvaha nižších soudů o dobré víře žalované není zjevně nepřiměřená.

16. Z obsahu spisu v projednávané věci soud dále zjistil následující skutečnosti:

17. Žalobkyně a) a b) zdělily každá jednu ideální polovinu pozemku evidovaného jako stavební parcela č. st. 58/2 – zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba č. p. 52, způsob využití bydlení, s příslušenstvím a liniovými stavbami, v , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, , v řízení o pozůstalosti po jejich otci , jméno FO, , zemřelém , datum, s tím, že zůstavitel nezanechal žádné pořízení pro případ své smrti, Ze zákonné dědické posloupnosti byly povolány v první třídě dědiců pozůstalá manželka , jméno FO, a pozůstalé dcery , Jméno zainteresované osoby 0/0, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, , které jsou způsobilé dědit, dědictví neodmítly a vypořádaly se mezi sebou dohodou o rozdělení pozůstalosti. Usnesení nabylo právní moci dne , datum, (usnesení Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

18. Dne , datum, požádal stavebník , jméno FO, , právnická osoba, v , adresa, , odbor výstavby investic, o vydání stavebního povolení, kdy jako vlastník sousedních nemovitostí č. p. 57 a 50/I, Trojanova ulice, je uvedena , jméno FO, zastoupená advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, , a 59/1 (č. p. 51/I Husovo nám. – Slávie) , jméno FO, , , jméno FO, , obě zastoupeny , jméno FO, . Termín realizace byl stanoven - zahájení stavby 05/99, dokončení stavby 04/2001. (žádost o vydání stavebního povolení na čl. 10). K žádosti byla připojena projektová dokumentace vypracovaná , jméno FO, – stavebnětechnická kancelář, s tím, že projekt pro stavební povolení řeší zastřešení dvora u č. p. 52/I na stavební parcele č. parc. 58/2, k. ú. , adresa, . Zastřešení je navrženo cca z 1/2 dvoupodlažní. Projekt je zpracován na základě výkresů stávajícího objektu č. p. 52/I výškového i prostorového zaměření dvora. Jako podklady projektu pro stavební povolení jsou uvedeny výpis z listu vlastnictví, výkresy stávajícího stavu objektu č. p. 52/I, prostorové a výškové zaměření dvora, požadavek stavebníka, platné příslušné předpisy a ČSN. Vlastníkem pozemku parc. č. st. 58/2 o výměře 243 m2 včetně budovy č. p. 52 byl ke dni , datum, , jméno FO, (výpis z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, na čl. 14). Přiložený snímek pozemkové mapy znázorňuje situaci ke dni podání žádosti o vydání stavebního povolení a taktéž plánovaného projektu přístavby je zde rovněž patrná tzv. slučka (snímek pozemkové mapy na č. l. 15).

19. Dne , datum, vydal , právnická osoba, , odbor výstavby a investic v , adresa, , stavební povolení přístavba č. p. 52/I v , adresa, , s tím, že stavba bude provedena podle dokumentace ověřené ve stavebním řízení, které je součástí tohoto rozhodnutí, bude dokončena nejpozději do , datum, , když předmětem stavebního povolení je zastřešení dvorního traktu u domu č. p. 52/I v , adresa, . Účastníky řízení byla , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , právnická osoba, ., STE a.s., STP a.s. (stavební povolení na č. l. 16-17). , právnická osoba, , adresa, , odbor výstavby a investic, vydal dne , datum, kolaudační rozhodnutí s tím, že povoluje užívání stavby “stavební úpravy objektu č. p. 52/I - zastřešení dvora“ na pozemku st. p. č. 58/3 v k. ú. , adresa, . Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, , součástí je geometrický plán ze dne , datum, vyhotovený zhotovitelem , jméno FO, spol. s r.o., kdy je dosavadní stav evidován u pozemku parc. č. st. 58/2, výměra parcely 243 m2, u parcely č. st. 58/1 2433 m2 a nově je označena parc. č. st. 58/3 o výměře 90 m2 (kolaudační rozhodnutí na č. l. 18 včetně geometrického plánu na č. l. 19).

20. Vlastníkem pozemku parc. č. st. 58/1 o výměře 2414 m2 zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, je žalovaný (informace o pozemku na č. l. 20, ortofotomapa na č. l. 21).

21. Žalobkyně a) a b) jsou spoluvlastníky každá v rozsahu ideální 1/2 pozemku parc. č. st. 58/2, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, na LV č. , hodnota, o výměře 243 m2 pro k. ú. a obec , adresa, včetně tzv. slučky (informace o pozemku na č. l. 22, ortofotomapa na č. l. 23, výpis z katastru nemovitostí).

22. Zástupce žalobkyň vyzval k vyřešení rozporu, kdy stav evidovaný v katastru nemovitostí o vlastnictví žalovaného předmětné části pozemku parc. č. st. 58/1, na němž stojí přístavba domu č. p. 52 neodpovídá skutečnému stavu právnímu a tento rozpor je třeba v zájmu klientů odstranit tak, aby v katastru nemovitostí byl zapsán skutečný vlastník (přípis zástupce žalobkyň ze dne , datum, na č. l. 26 včetně potvrzení o odeslání).

23. Dne , datum, byla uzavřena smlouva trhová mezi , jméno FO, jako prodávající a , jméno FO, a , jméno FO, jako kupujícími, na základě které prodávající kupujícím prodala a odevzdala dům č. p. 52 v , adresa, se stavební parcelou č. 58/2 a se všemi k tomu domu patřícími právy a povinnostmi tak, jak tuto nemovitost sama držela a užívala, za kupní cenu 326 000 Kčs. Strana kupující zároveň uzavřením smlouvy vzala na vědomí, že na prodávané nemovitosti je vložena služebnost jízdy a chůze průchodem domu č. p. 52 se stavební parcelou č. 58/2 jako statku služebném pro majitele domu č. p. 49, 50 a 51, stavební parcely č. 58/1 a zahrady č. , hodnota, jako statku oprávněného (smlouva trhová na č. l. 28-29). Předmětný pozemek je na plánu vodovodní přípojky a rozvodu vody ze dne , datum, označen jako dvůr k domu (k domu č. p. 52), z něhož je vstup do světnice domu č. p. 52 a dále jediný vstup do dalších staveb na dvoře umístěných označených jako prádelna a kolny (plán vodovodní přípojky na č. l. 30 a 109).24. , právnická osoba, jako osoba povinná a , jméno FO, jako osoba oprávněná uzavřely dne , datum, dohodu o vydání věci a to mimo jiné pozemku parc. č. st. 58/1 o výměře 2433 m2, který byl z vlastnictví státu na základě uplatněného restitučního nároku vydán v roce 1992 právní předchůdkyni žalobce paní , jméno FO, jako vdově původního vlastníka , jméno FO, , zemřelého dne , datum, , který byl vlastníkem předmětného majetku, kterému byl majetek bez náhrady znárodněn zestátněním na základě výměru Ministerstva výživy z , datum, , č. j. 103 846/49-III 2b, a výměrem téhož ministerstva ze dne , datum, , č. j. , adresa, /50-III 2b. Na Československý stát přešel majetek ke dni , datum, (dohoda o vydání věci na č. l. 32 – 33).

25. Na základě rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ve věci projednání dědictví po , jméno FO, , zemřelém dne , datum, , bylo rozhodnuto o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů tak, že z tohoto majetku patří do dědictví jedna polovina rodinného domku č. p. 52 se st. p. č. 58/2 v , adresa, , jedna polovina zařízení bytu a elektrospotřebičů a to v celkové hodnotě , částka, . Pozůstalé manželce , jméno FO, připadá druhá polovina shora uvedeného majetku rovněž v hodnotě , částka, . Rozhodnutí nabylo právní moci dne , datum, (rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, ).26. , jméno FO, jako dárkyně a , jméno FO, , narozený , datum, , jako obdarovaný, uzavřeli darovací smlouvu a dohodu o zřízení věcného břemene doživotního užívání bytu ve formě notářského zápisu čj. NZ 126/93, N 126/93, s tím, že , jméno FO, je na základě smlouvy trhové ze dne , datum, vlastnicí 1/2 domu č. p. 52 se st. p. č. 58/2 o výměře 243 m2, zapsané na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, . Vlastníkem druhé poloviny je pan , jméno FO, . , jméno FO, daruje touto smlouvou 1/2 domu svému synovi , jméno FO, se vším příslušenstvím a současně s právy a povinnostmi s ním spojenými do jeho výlučného vlastnictví a jmenovaný tento dar s díky přijímá. Stav převáděných nemovitostí je nabyvateli dobře znám (notářský zápis na č. l. 36-37). Katastrální úřad v , adresa, v operátu katastru nemovitostí pro obec a k. ú. , adresa, opravil chybný zákres v mapě katastru nemovitostí u st. p. 58/2. Chyba vznikla při překreslování mapy jednotné evidence pozemku a byla zjištěna při realizaci geometrického plánu č. zak. 2533-48-2000. Výměra u stavebního pozemku č. 58/2 nebyla změněna (oznámení o opravě chybného údaje v katastru nemovitostí na č. l. 38).27. , jméno FO, zemřela dne , datum, a , jméno FO, , narozený , datum, , zemřel dne , datum, (úmrtní listy na č. l. 39 – 40).

28. Situační nákres na oddělení staveb parc. č. k 58/2 ze dne , datum, znázorňuje, že od stavební parcely č. k. 58 byla oddělena stavební parcela č. k. 58/2, zbytek označený č. k. 58/1 zůstává dosavadnímu držiteli, služebnost chůze a jízdy průjezdem stavební parc. č. k. 58/2 na stavební parcelu č. k. 58/1. Pod bodem 2) je uvedeno – používání záchodu na stavební parc. č. k. 58/2 pro majitele, respektive zaměstnance majitele, stavební parcely č. k. 58/1. Pod bodem 3) je uvedeno – služebnost chůze a jízdy na stavební parcelu č. k. 58/1 v rozsahu vyznačeném písmeny pro majitele stavební parcely č. k. 58/2 (situační nákres na č. l. 73).29. , jméno FO, , Perutz v , adresa, jako prodávající a manželé , jméno FO, a , jméno FO, jako kupující uzavřeli dne , datum, smlouvu trhovou s tím, že prodávající touto smlouvou již prodala a do vlastnictví a držení odevzdala manželům , jméno FO, a tito od ní kupují a přijímají dům č. p. 52 v , adresa, se stavební parcelou č. k. 58/2 v , adresa, dle situačního nákresu , tituly před jménem, Kašpara ze dne , datum, za kupní cenu , částka, . Dle článku III. smlouvy trhové si mimo tuto kupní cenu a bez srážky z ní vyhrazuje prodávající firma pro dům č. p. 49 a 50/51 v , adresa, s příslušenstvím, zejména pro budovy, které stojí na dvoře č. k. 58/1 a na zahradě č. k. 42 a které se případně na pozemcích postaví – 1) služebnost chůze a jízdy s povozy jakéhokoliv druhu, zejména osobními a nákladními auty, povozy zbožím, nádobím, uhlím, dřívím, popele, fekáliemi a jinými náklady zatíženými, jakož i prázdnými povozy tam i zpět ve kterékoliv době denní a noční průjezdem domu č. p. 52 v , adresa, . Kupující zavazují se k trpění svrchu uvedené služebnosti a předávají k tomu účelu prodávající firmě klíč od domu č. p. 52, aby ona k vykonávání služebnosti klíč měla k dispozici. Dále vyhrazuje osobě prodávající užívání záchodu nalézajícího se na dvoře st. parc. č. k. 58/2 v přízemí ve prospěch tovární budovy, a to pro dělníky, respektive dělnice a ostatní zřízence v továrně zaměstnané, a to s volným příchodem a odchodem. Za tyto uvedené služebnosti dávají kupující firmě , jméno FO, , Perutz koupený dům č. p. 52 se stavební parcelou č. k. 58/2 do zástavy. Dle článku VIII. předmětné smlouvy obě strany svolí k tomu, aby se podle této smlouvy situačního nákresu ze dne , datum, k ní připojeného a výtahu z obchodního rejstříku ze dne , datum, v pozemkové knize rakovnické za 1) ve vložce 52 poznamenalo rozdělení stavební parcely č. , hodnota, na č. k. 58/1 a 58/2, a aby se pozemková parcela č. k. 42 zahrada a stav. parc. č. k. 58/1 z vložky č. , hodnota, odepsaly, nová knihovní vložka pro ně zřídila a v ní na tyto nemovitosti č. k. 58/1 stav. parc. a č. k. 42 zahradu vložilo právo vlastnické dosavadní vlastnící firmě , jméno FO, , Perutz. Za 2) na dům č. p. 52 se stav. parcelou č. k. 58/2 ve vložce č. , hodnota, vloženo bylo právo vlastnické manželům , jméno FO, . Vložena byla služebnost jízdy a chůze tam a zpět průjezdem domu č. p. 52 dle znění odst. III. smlouvy na dům č. p. 52 s pozemkem č. parc. 58/2 jako statek služební ve prospěch majitelů domu č. p. 49 a 50/51 s příslušenstvím, zejména s továrními budovami, aby prospěch pozemku č. k. 58/1 a 42 v , adresa, co statku panujících ve vložkách č. , hodnota, , 50 a 52 obce rakovnické toho času zapsaných. Za 3) na stavební parcelu č. k. 58/1 ve vložce pro ni zřízené vložena byla služebnost chůze jízdy tam i zpět ve smyslu III. odst. smlouvy pol. 3. jako statek služebný ve prospěch majitelů domu č. p. 52 ze stav. parcelou č. k. 58/2 jako statek panující (smlouva trhová ze dne , datum, na č. l. 73-77). V situačním nákresu z roku 1925 je zeleně vyznačena parc. č. k. 58/1, žlutě č. k. 42, modře č. k. 57 a červeně č. k. 55, šipkou je označen průjezd v domě č. p. 49 z , adresa, (situační nákres na č. l. 107 včetně vyhotovení s barevným odlišením na čl. 108).

30. Pod bodem 8 vložky knihovní č. , hodnota, je uvedeno: vkládá se právo vlastníka , jméno FO, , poznamenává se národní správa dle § 15 dekretu prezidenta republiky z , datum, č. , hodnota, Sbírky zákonů (knihovní vložka č. , hodnota, na č. l. 78-79).

31. Na katastrální mapě je zobrazena výměra předmětného pozemku, která činí 97 m2 (katastrální mapa na čl. 80). Užitná plocha domu, respektive spodního patra, činí 200 m2 (orotofotomapa na č. l. 81). Otec žalovaného byl od , datum, zaměstnán v Národním podniku Spojené lihovary a octárny v , adresa, a od , datum, u Národního podniku Československý průmysl lihovarský a drožďařský v Praze (pracovní průkaz na č. l. 82 – 83).

32. Na fotografiích je zachycen průběh výstavby přístavby v roce 1999. Na fotografii na č. l. 103 je viditelný dřevěný plot, který odděluje dvůr zhruba v 1/2. Na fotografii na č. l. 99 je patrný vjezd z domu č. p. 52 v Trojanově ulici a také vchodové dveře. Na č. l. 100 je pak zachycena pavlač. Fotografie na č. l. 105 – 106 zachycují aktuální stav , adresa, domu č. p. 52 z , adresa, (fotografie na č. l. 99 – 106).

33. Svědek , jméno FO, , manžel spoluvlastnice domu paní , jméno FO, , uvedl, že dvůr se měl předělávat na zastavěnou plochu, staral se hlavně o stavbu domu, dvůr byl zastavěný pavlačí na pravé straně, z čela byly dvě garáže. , právnická osoba, byla prádelna a nějaká kůlna. Děda tam měl dílnu. Jednou byl za paní , jméno FO, , vezl tam tchána. Byly připravené plány na přístavbu, které se daly paní , jméno FO, ke schválení. Odkázala je, že to vše bude dělat pan doktor , jméno FO, , který celou stavbu kontroloval. Vezli tam plány toho dvora, jak to mělo vypadat. Řekla, že s tím souhlasí a odkázala je na pana , jméno FO, , který všechno spravoval. Vícekrát paní , jméno FO, neviděl. Dozoroval spíše stavbu, byl tam vlastně plot vzadu na konci, po pravé straně, když se vešlo do dvora, teď je tam zastavěná celá plocha. Na pravé straně byla pavlač, nahoře, když se vycházelo z domu. Pod tím byla dílna, děda tam měl pilu, byla tam prádelna, kousek za tím byl dřevník, který byl do jedné třetiny zastavěný zdí a na to byl napojený dřevěný plot. Před těmi ploty stály dvě garáže. Protože to nebylo průjezdné, tak to bylo celé zahrazené, nechal se tam akorát plot a začalo se stavět. , jméno FO, se stavbou a zastavěním toho dvora souhlasila, že s tím nemá žádný problém a ať už jí neoslovujeme, že to všechno bude řídit pan , jméno FO, . On tam měl kancelář, byl se podívat na stavbě. Tchán potřeboval mít souhlas sousedů ke stavbě. Do domu začal chodit zhruba 35 let zpátky. Dvůr byl uzavřen. Dvěma průjezdy se tam vešlo. Na dvůr byla taková klenba, dnes už tam není. Byla tam modrá vrata, a dozadu byla zeď k přístavbě, tam byl plot, na kraji to bylo vyzděné z cihel pod tou pavlačí, která byla 1,5 – 2 m široká. Vzadu předtím byly pětimetrové garáže se sedlovou střechou. Po levé straně byla zeď vedlejšího domu a vydlážděný dvůr. Dvůr byl výhradně , jméno FO, , nešlo to ani projít. Pamatuje si, že když se stavěla stavba, dostali stavební povolení, tenkrát jim doktor , jméno FO, řekl, že můžou používat po domluvě s paní , jméno FO, zadní vjezd, takže jim povolili průjezd přes jejich pozemek na tu stavbu. Tchán říkal, že se zeptal pana , jméno FO, , jestli by se zeptal paní , jméno FO, , zda by jim to neodprodali, že by mohli zásobovat prodejnu zezadu a ne z náměstí. K tomu pak nedošlo. , jméno FO, řekla, že to neprodá (výpověď svědka , jméno FO, ).

34. Žalovaný v rámci svého účastnického výslechu uvedl, že jeho otec byl vlastníkem zmíněné nemovitosti v roce 1948, když došlo k uvržení národní správy na jeho majetek , datum, . Náhodou se mu podařilo objevit pracovní knížku, kde jsou ty razítka, že od , datum, tam byla národní správa, čili mu bylo znemožněno vykonávat pravomoc tak, jako do té doby. Majetek mu nebyl oficiálně podle soudu vyvlastněn, ale jeho pravomoc byla omezena. V roce 1949 od 1. 4. byl zaměstnán mimo , adresa, . Tvrdit za této situace, že si měl pohlídat jeho vlastnictví, aby nedošlo k tomu vydržení, je absolutní nesmysl. Část parcely byla odprodána v roce 1925 předešlým majitelům a bylo tam právo průchozí, že tam měl být průchod a ten tam byl podle pozemkových knih a podle kupní smlouvy z roku 1948. Otec mu vyprávěl, že bydlel v přední části budovy v Trojanově ulici, dostal tam čtyřpokojový byt a dostal nařízení, že do 48 hodin ten byt musí vyklidit. Pracovní knížka, nejedná se o žádný falzifikát, našel ji čistě náhodou. Matka dostala v restituci zmíněný objekt v roce 1992, někdy v lednu. Byl tam právník , tituly před jménem, , jméno FO, , s nímž se domluvila na pozdějším zastupování. Absolutně mu věřila. Někdy koncem 90. let ve druhé polovině pan , jméno FO, přišel za jeho matkou, ptal se jí vzhledem k tomu, že má malý dvoreček, jestli by nebyla ochotna mu odprodat část, která napojovala na tu jeho parcelu č. 58/2. Ona mu tehdy řekla, že nemá zájem, vzhledem k tomu, že majetek dostala v restituci po otci a chce ho zachovat celistvý tak, jak to bylo za jeho vlastnictví. Vyrozuměl od matky, že pan , jméno FO, věděl, že ta parcela, která se napojovala nebo byla sousedská s jeho parcelou, že měl zájem to tenkrát odkoupit. Byl si vědom, že dvorek patřil jim. O slučce nevěděl, není žádný odborník na zápisy či zaknihování apod. Slyšel o tom až teprve, když došlo ke sporu ohledně toho majetku, od svého právníka, který mu sdělil, že někdy v roce 1963 tam byla umístěna tzv. slučka, která tam nebyla v době, kdy otec o ten majetek přišel, kdy mu to bylo znárodněno. Slučka měla údajně označovat tu část pozemku, o které se bavíme, že by bývala patřila k tomu pozemku 58/2. Dle dokumentace, kterou měl k dispozici, pokud se týká přístavby, pak stavební povolení bylo z roku 1999 a platilo na dva roky s tím, že stavba má být ukončena v roce 2000. Jeho matka zemřela , datum, . , jméno FO, místo toho, aby o kolaudaci v roce 2000, kdy ta stavba měla původně být dodělána, tak teprve po smrti mé matky šel a požádal o prodloužení stavebního povolení. Matka mu o tom, že jí pan , jméno FO, kontaktoval, říkala po telefonu. Bylo to někdy koncem 90. let nebo roku 2000. Byl v kontaktu s , tituly před jménem, , jméno FO, , co matku zastupoval a asi on ho odkázal na matku, aby se jí zeptal, jestli by mu to třeba neodprodala. Matka žila od roku 1945 v Praze (výpověď žalovaného).

35. Po zrušení původního rozsudku odvolacím soudem soud nad rámec již provedeného dokazování doplnil dokazování pouze fotografiemi z připojeného spisu, na nichž je zachycen dřevěný plot na předmětném dvoře (fotografie na č. l. 61 připojeného spisu sp. zn. , spisová značka, ).

36. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci. Výše vypočítané důkazy soud hodnotí jako plně věrohodné, neboť nejsou ve vzájemném rozporu, naopak se logicky doplňují a jako celek přesvědčivě vytvářejí obraz skutkového stavu. Dokazování není třeba doplňovat, neboť skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí.

37. Soud v prvé řadě předem svého rozhodnutí podotýká, že původní rozsudek zdejšího soudu byl odvolacím soudem zrušen s ohledem na vadu žaloby spočívající v neurčitosti petitu, nikoliv z důvodů spočívajících ve věcném posouzení věci zdejším soudem. Z tohoto důvodu tedy zdejší soud po upřesnění petitu žaloby ze strany žalobkyň a rozhodnutí o procesním nástupnictví setrval na svých původních závěrech, neboť v řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by odůvodňoval jiná skutková či právní zjištění.

38. Po provedeném dokazování tudíž soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:39. , jméno FO, a , jméno FO, , prarodiče žalobkyň, nabyli na základě smlouvy trhové uzavřené dne , datum, vlastnické právo k pozemku parc. č. 58/2 a budově č. p. 52 (v této době neplatila zásada superficies solo cedit) v , adresa, . Prarodiče žalobkyň rovněž spolu s koupí předmětných nemovitostí vzali na vědomí existenci služebnosti jízdy a chůze průjezdem domu č. p. 52, kdy jimi nabývaný pozemek byl pozemkem služebným a oprávněnými ze služebnosti byli vlastníci (tehdy majitelé) domů č. p. 49, 50 a 51. Po stavebnětechnické stránce byl dvůr po obou stranách obklopen sousedními budovami a z protější strany uzavřen dřevěnou kolnou, resp. dílnou. Vstup na dvůr byl možný pouze průchodem (průjezdem) domu č. p. 52 a do dvora vedly dveře pouze z budovy č. p. 52, resp. jeho přístaveb, přičemž z ostatních nemovitostí do dvora směřovala pouze okna. Prarodiče žalobkyň následně spolu s rodinou uvedené nemovitosti užívali až do své smrti v roce 1992 (, jméno FO, ), resp. v roce 1993 (, jméno FO, ), a to včetně dvora jako celku zahrnujícího i sporný pozemek. Pozemek parc. č. st. 58/1 v obci a k. ú. , adresa, , jehož součástí byl v té době sporný pozemek, byl tehdejšímu vlastníku , jméno FO, bez náhrady znárodněn k , datum, . Pokud jde o dokazováním zjištěné okolnosti nastalé po roce 1992, tyto nebyly pro rozhodnutí soudu žádným způsobem relevantní, neboť žalobkyně se podanou žalobou domáhaly určení vlastnického práva svých prarodičů ke dni úmrtí prvního z nich, k němuž došlo dne , datum, . Veškeré okolnosti nastalé po tomto datu soud nepovažoval pro své rozhodnutí za relevantní.

40. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

41. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

42. Soud se v první řadě s ohledem na to, že žaloba směřuje na určení, zda tu ke dni , datum, bylo vlastnické právo prarodičů žalobkyň, zabýval v souladu s § 80 o. s. ř. otázkou naléhavého právního zájmu žalobkyň a uzavřel, že žalobkyně na předmětném určení mají naléhavý právní zájem. Určení existence vlastnického práva, jehož se žalobkyně domáhají, je totiž v případě pravomocného vyhovění žalobě předpokladem pro dodatečné projednání dědictví ve vztahu ke spornému pozemku (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož jsou současně v souladu s požadavky ustálené judikatury (srov. např. , spisová značka, ) účastníky řízení všichni známí dědicové zůstavitele, dospěl soud k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyň je v projednávané věci bezesporu dán. Pro úplnost soud konstatuje, že naopak není přiléhavá judikatura, na kterou poukazuje žalovaný ve svém podání z , datum, , neboť se týká skutkově a právně odlišné věci, kdy nebylo žalováno určení vlastnického práva právních předchůdců žalobce.

43. Ke stejnému závěru ohledně existence naléhavého právního zájmu dospěl soud na rozdíl od původního rozsudku zdejšího soudu rovněž ve vztahu k žalovanému, který se podanou vzájemnou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem celého pozemku parc. č. st. 58/1 v obci a k. ú. , adresa, o výměře 2 414 m2. Je pravdou, že žalovaný je v evidenci katastru nemovitostí jako vlastník uvedeného pozemku zapsán. Nicméně za situace, kdy je jeho vlastnické právo k části pozemku žalobkyněmi kvalifikovaně zpochybněno, je i na straně žalovaného dán naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva, neboť samotný zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí nezakládá nevyvratitelnou domněnku vlastnictví. Jelikož současně v daném případě není na místě dán důvod k podání žaloby na plnění, je i u žalovaného dán naléhavý právní zájem na určení, že je vlastníkem celého pozemku parc. č. st. 58/1 v obci a k. ú. , adresa, (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

44. S ohledem na existenci naléhavého právního zájmu všech účastníků řízení se tak soud dále zabýval právní otázkou, zda právní předchůdci, resp. prarodiče žalobkyň sporný pozemek vydrželi či nikoliv. Soud přitom při svém rozhodování vycházel, není-li dále uvedeno jinak, z právní úpravy účinné k , datum, , kdy mělo dle tvrzení žalobkyň k vydržení sporného pozemku dojít.

45. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

46. Podle § 116 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „s. o. z.“) práva vlastnického k věci movité nabude, kdo ji drží oprávněně (§ 145) a nepřetržitě po tři léta; jde-li o věc nemovitou, je třeba vydržecí doby desetileté.

47. Podle § 143 s. o. z. držitelem je, kdo s věcí nakládá jako se svou anebo kdo vykonává právo pro sebe.

48. Podle § 145 s. o. z., je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným (odst. 1). V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná (odst. 2).

49. Podle § 115 s. o. z. vydržením lze nabýt vlastnického práva, nejde-li o nezcizitelné věci, které jsou v socialistickém vlastnictví.

50. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též „obč. zák.“) oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

51. Podle § 129 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (odstavec 1). Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon (odstavec 2).

52. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

53. Jak již bylo uvedeno výše, manželé , jméno FO, jakožto právní předchůdci žalobkyň nabyli pozemek parc. č. st. 58/2 v obci a k. ú. , adresa, a užívali jej spolu se sporným pozemkem od roku 1948, a proto je třeba otázku na otázku vydržení aplikovat tehdy platné a účinné právní předpisy. V době uzavření trhové smlouvy byl účinný císařský patent č. 946/1811 Sb. zák. soud., obecný zákoník občanský. Ten byl však s účinností k , datum, , tj. předtím, než mohlo dojít k vydržení dle obecného zákoníku občanského, který i pro vydržení movitých věcí vyžadoval držbu v trvání 3 let (viz § 1466), nahrazen s. o. z. Za účinnosti s. o. z. přitom k vydržení sporného pozemku dojít nemohlo, neboť tento ve svém ustanovení § 115 vydržení věcí v socialistickém vlastnictví, do něhož sporný pozemek s ohledem na znárodnění spadal, vylučoval. Obč. zák., který následně s účinností k , datum, s. o. z. nahradil, však ve své původní podobě až do , datum, právní úpravu vydržení vůbec neupravoval, a tudíž vydržení v tomto období rovněž nepřicházelo v úvahu. K renesanci institutu vydržení v obč. zák. došlo teprve s účinností k , datum, , kdy bylo do obč. zák. inkorporováno ustanovení § 135a, nicméně citované ustanovení rovněž ve svém odstavci 3 vylučovalo vydržení věci (pozemku) z majetku v socialistickém vlastnictví. K vydržení sporného pozemku tak mohlo dojít teprve ke dni , datum, , kdy nabyla účinnosti novela obč. zák. č. 509/1991 Sb., která citované omezení spočívající v nemožnosti vydržení socialistického vlastnictví vypustila, a judikatura následně dovodila, že do vydržecí doby lze započíst i dobu držby před , datum, , a to i tehdy, jde-li o vydržení věci nezpůsobilé k vydržení podle dřívějších právních předpisů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 196/2000).

54. Podle § 134 obč. zák. přitom k , datum, platilo, že k nabytí vlastnického práva k nemovité věci vydržení je třeba a) oprávněné držení b) po dobu 10 let. S ohledem na výše uvedené je přitom zřejmé, že právní předchůdci žalobkyň drželi sporný pozemek od roku 1948, tj. po dobu více než 40 let, a tato držba trvala i ke dni , datum, , kdy v důsledku změny právní úpravy došlo k zakotvení možnosti vydržení sporného pozemku. Jelikož teda potřebná doba držby byla v daném případě bezesporu naplněna, soud se již dále zabýval pouze otázkou, zda byla držba právních předchůdců žalobkyň oprávněná.

55. Dle obč. zák. je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (§ 129 odst. 1 obč. zák.). Oprávněným je poté takový držitel, který je se zřetel ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc patří (§ 130 odst. 1 obč. zák.), přičemž v pochybnostech zákon zakládá vyvratitelnou domněnku oprávněné držby (§ 130 odst. 2 obč. zák.).

56. Z uvedené se podává, že není-li v řízení vyvrácena vyvratitelná domněnka dobré víry, má se za to, že právní předchůdci žalobkyň sporný pozemek užívali v dobré víře. V řízení přitom nejenže nebyly zjištěny žádné okolnosti, které by samy o sobě či ve vzájemné souvislosti vylučovaly dobrou víru prarodičů žalobkyň, ale naopak pro závěr o dobré víře svědčí celá řada okolností.

57. V dané věci bylo prokázáno, že manželé , jméno FO, nabyli na základě trhové smlouvy z roku 1948 pozemek parc. č. st. 58/2 a budovu č. p. 52 v obci a k. ú. , adresa, a na základě tohoto právního titulu následně po desítky let užívali i sporný pozemek, byť tento na základě trhové smlouvy nenabyli. Trhová smlouva tak ve vztahu ke spornému pozemku představuje tzv. domnělý právní titul (titulus putativus), který sice nevedl k bezprostřednímu nabytí vlastnického práva ke spornému pozemku právními předchůdci žalobkyň na základě smlouvy, ale odůvodňoval jejich navazující řádnou, pravou a poctivou držbu, neboť se domnívali, že se smlouva vztahuje i na sporný pozemek, a svědčí tedy o poctivosti nabytí držby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dvůr užívaný manželi , jméno FO, , včetně sporného pozemku, současně tvořil jednotný funkční celek s nemovitostmi v jejich vlastnictví. Dvůr byl po obou stranách obklopen sousedními budovami a z protější strany uzavřen dřevěnou kolnou, resp. dílnou, a byl užíván výhradně rodinou manželů , jméno FO, . Na dvoře přitom byly i další stavby, které funkčně příslušely k domu č. p. 52, a stály na pozemku parc. č. st. 58/2, do nichž vedl vstup pouze ze dvora. Z nákresů vyobrazených v podání žalobců z , datum, je zřejmé, že vlastník sousední nemovitostí měl přístup z , adresa, zajištěn na jiných svých pozemcích přes průjezd domu čp.

49. Soud tudíž po zhodnocení veškerých uvedených skutečností uzavřel, že omyl právních předchůdců žalobkyň o tom, že sporný pozemek není součástí pozemku parc. č. st. 58/2, lze považovat za omluvitelný, jímž se dle judikatury rozumí omyl, ke kterému došlo přesto, že držitel postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Právní předchůdci žalobkyň přitom obvyklou míru opatrnosti v poměrech projednávané věci neporušili, neboť okolnosti v daném případě nevyžadovaly přeměřování výměry pozemku, požadavek vytyčení hranic či seznámení se s obsahem katastrální mapy, což ostatně dle judikatury není ani povinností držitele (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, či nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 4365/12). Pokud tedy manželé , jméno FO, dvůr včetně sporného pozemku převzali a následně jej pokojně po desítky let užívali, neměli rozumného důvodu o průběhu vlastnické hranice pochybovat, a proto lze jejich omyl, jak již bylo uvedeno výše, považovat za omluvitelný a nijak nevylučující jejich dobrou víru.

58. Dobrou víru právních předchůdců žalobkyň přitom nevylučuje ani článek III. trhové smlouvy, na jehož základě si manželé , jméno FO, museli být vědomi existence služebnosti jízdy a chůze průjezdem domu č. p. 52 se stavební parcelou č. k. 58/2. Trhová smlouva jednak neodkazovala na trhovou smlouvu ze dne , datum, zahrnující situační plán přesně vymezující sousední pozemky, a jednak tato služebnost nebyla dlouhodobě využívána a stavební uspořádání dvora její výkon ani neumožňovala (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ostatně ze samotného textu tohoto článku smlouvy „na prodávané nemovitosti“, který není blíže konkretizován, bylo lze usuzovat, že do vlastnictví kupujících přechází rovněž žalobou dotčený pozemek, jakožto služebný statek pro majitele zahrady čk. 42.

59. Soud rovněž při hodnocení dobré víry manželů , jméno FO, nepominul ani dobu uzavírání smlouvy, kdy dostupnost informací týkajících se katastrální evidence byla ve srovnání s aktuálními poměry nesrovnatelně nižší, a kdy rovněž ještě ani neplatila zásada dobré víry v existenci právních vztahů zapsaných ve veřejném seznamu, tj. princip materiální publicity (viz § 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, resp. v poměrech po rekodifikaci soukromého práva srov. § 980 odst. 2 o. z.). Stejně tak soud přihlédl i k tomu, že manželé , jméno FO, sporný pozemek nerušeně užívali po dobu více než 40 let, tj. po dobu více čtyřnásobně převyšující zákonem požadovanou dobu držby, aniž by do jejich držby bylo jakkoliv zasaženo či tato byla zpochybněna. Na tom nic nemění ani skutečnost, že po znárodnění majetku , jméno FO, v roce 1948 byl majetek po desítky let v socialistickém vlastnictví, a že se původní vlastník tudíž držbě nemohl objektivně bránit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K tomu soud pro úplnost podotýká, že je třeba rovněž přihlédnout k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by se držbě sporného pozemku manžely , jméno FO, v době od uzavření trhové smlouvy (, datum, ) do znárodnění majetku (, datum, ) sám , jméno FO, bránil. Pokud jde o pracovní průkaz , jméno FO, , z tohoto vyplývá, že tento byl ke dni , datum, zaměstnán v , adresa, a následně od , datum, v Praze. Jinými slovy tedy minimálně v období do , datum, byl dle pracovního průkazu zaměstnán v , adresa, , a mohl tedy proti držbě sporného pozemku manžely , jméno FO, brojit, což však prokázáno nebylo. Pokud tedy vlastník sousedního pozemku dekády užívání svého pozemku trpěl, lze předpokládat, že ani on nepředpokládal, že předmětem držby souseda je i část jeho pozemku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Ostatně i sama dlouhodobost držby je jedním z ukazatelů dobré víry držitele (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

60. Pokud jde o jednotlivé námitky žalovaného sumarizované v jeho vyjádření ze dne , datum, (č. l. 232 a násl.), uvádí soud následující.

61. Žalovaný v prvé řadě argumentoval tím, že petit žaloby je nadále vadný, a že právní předchůdce žalobkyň , jméno FO, mladší sporný pozemek vůbec nenabyl, přičemž žalovaný v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle nějž vydržení pozemku právním předchůdcem nemůže vést k úspěchu žaloby, pokud právní předchůdce pozemek nepřevedl na žalobce. K tomu soud podotýká, že žalobkyně se v řízení nedomáhají určení svého vlastnického práva ke spornému pozemku, ale pouze určení, že sporný pozemek byl ke dni smrti jejich právního předchůdce (, datum, ) v bezpodílovém spoluvlastnictví jejich prarodičů. Je pravdou, že žalobkyně by se úspěchem určení svého vlastnického práva v řízení domáhat nemohli, takové určení však předmětem sporu není. Uvedená argumentace je tudíž v daném případě zcela nepřípadná a judikát Nejvyššího soudu na meritum sporu vůbec nedopadá. V tomto ohledu soud naopak přisvědčil argumentaci žalobkyň, které v podání z , datum, konkretizují dědickou linii po prarodičích, s tím, že v rámci dodatečného projednání dědictví dojde k nabytí jejich vlastnického práva k dotčenému pozemku, bude-li žalobě vyhověno.

62. Žalovaný dále tvrdil, že v darovací smlouvě, jíž , jméno FO, darovala svému synovi , jméno FO, mladšímu id. ½ pozemku parc. č. st. 58/2, byla uvedena správná výměra tohoto pozemku (243 m2) bez započtení sporného pozemku, a tudíž , jméno FO, znala pravou výměru pozemku parc. č. 58/2, a tudíž ona ani její manžel nemohli být v dobré víře ohledně držby celého dvora. K této námitce je třeba připomenout, že , jméno FO, při darování podílu na pozemku evidentně vycházela z výměry zaknihované v katastru nemovitostí, pročež z této skutečnosti nelze vyvozovat, že by u ní (či dokonce u obou manželů) absentovala dobrá víra.

63. Další námitka žalovaného spočívala v tom, že sporný pozemek nebyl předmětem darovací smlouvy, jíž , jméno FO, darovala podíl na pozemku parc. č. st. 58/2 svému synovi ani dědického řízení. V tomto ohledu soud odkazuje na svou argumentaci uvedenou výše, tj. že předmětem řízení je určení vlastnického práva ke dni smrti prarodiče žalobkyň , jméno FO, , tj. ke dni , datum, , nikoliv určení vlastnického práva žalobkyň. Také tato námitka je tak zcela bezpředmětná.

64. Žalovaný v rámci další námitky odkazoval na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle nějž: „Je-li po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti řešen spor mezi dědici o vlastnictví zůstavitele k určitému majetku, není dán naléhavý právní zájem na určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem tohoto majetku (§ 193 odst. 1 část věty za středníkem z. ř. s.).“ K tomu soud pro stručnost podotýká, že v nyní projednávané věci nejde o spor mezi dědici, a tudíž nejsou závěry citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze v dané věci vůbec aplikovatelné. K otázce naléhavého právního zájmu žalobkyň soud odkazuje na svou argumentaci uvedenou výše.

65. Žalovaný rovněž namítal, že petit, jímž se žalobkyně domáhají určení, že , jméno FO, byla ke dni svého úmrtí vlastníkem pozemku parc. č. 58/1 (žalovaný měl zřejmě na mysli parc. č. st. 58/3), je absurdní, neboť , jméno FO, před svou smrtí veškerý svůj podíl převedla na svého syna. Zde soud opět pouze pro stručnost uvádí, že po změně petitu žaloby již bylo předmětem řízení pouze určení, zda byli manželé , jméno FO, vlastníky sporného pozemku ke dni , datum, , kdy jako první z manželů zemřel , jméno FO, , a proto je tato námitka již bezpředmětná.

66. Jako důvodnou soud shledal námitku žalovaného směřující k tomu, že v řešené věci není na místě aplikovat závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle nichž: „z hlediska běžné opatrnosti je jistě rozdíl v přístupu nabyvatele v případě, kdy je mu věc prodávaná za úplatu cizí osobou, a v případě, kdy ji získává bezúplatně od nejbližších osob z jejich déletrvající držby. Předmětem tohoto řízení je otázka vydržení sporného pozemku manželi , jméno FO, , kteří sousední pozemek nabyli od třetí osoby za úplatu, a proto na řešenou věc nelze aplikovat výše uvedené judikaturní závěry dopadající na bezúplatné nabytí pozemku od blízkých příbuzných. Soud však na danou věc vztáhl závěry formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu, jak jsou citována v ostatních bodech odůvodnění tohoto usnesení, které s ohledem na zjištěný skutkový stav v dané věci vedou k vyhovění žalobě.

67. Další námitka žalovaného směřovala k rozdílu ve výměrách pozemku, který manželé , jméno FO, skutečně vlastnili (243 m2), kdy z této výměry zhruba 200 m2 představuje zastavěná plocha domu č. p. 58, a tudíž je dle žalovaného zřejmé, že rozdíl 43 m2 zjevně neodpovídá velikosti dvoru, a výměry sporného pozemku (90 m2). Žalovaný rovněž tvrdil, že je třeba porovnávat pouze nezastavěné části bytovým domem, přičemž v takovém případě činí poměr 90:43, a tudíž si manželé , jméno FO, „dvůr zvětšili o 209 %“. Žalovaný v této souvislosti rovněž odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zdejší soud v tomto ohledu odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dle nichž nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele, přičemž oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, kdy výměra drženého pozemku dosahuje 50 % (výjimečně i více) výměry pozemku koupeného. Je pravdou, že v daném případě je třeba zohlednit skutečnost, že většina plochy nabyté právními předchůdci žalobkyň byla zastavěna, nicméně zásadní skutečností je, že v trhové smlouvě z roku 1948 nebylo uvedeno, jaká část pozemku je zastavěna a jaká nikoliv (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Bylo tedy třeba vycházet z judikaturních závěrů, dle nichž je třeba srovnat poměr pozemku koupeného (243 m2) a pozemku drženého (90 m2). Jelikož tedy výměra sporného pozemku dosahuje pouze zhruba třetiny výměry pozemku parc. č. st. 58/2, není s ohledem na veškeré výše uvedené okolnosti případu žádného důvodu uvažovat o existenci důvodných pochybností manželů , jméno FO, (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), pochybovat o naplnění obvyklé míry opatrnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), a to při subjektivním i objektivním hodnocení situace (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Ani tato námitka tak nemohla dobrou víru právních předchůdkyň žalobkyň relevantním způsobem zpochybnit, přičemž k otázce (ne)existence služebnosti cesty a průchodu soud odkazuje na svou argumentaci uvedenou výše.

68. Žalovaný dále tvrdil, že manželé , jméno FO, využili nucené správy a následného znárodnění majetku jeho otce. Toto tvrzení však nebylo v řízení nijak prokázáno, když manželé , jméno FO, sousední pozemek nabyli ještě před znárodněním majetku otce žalovaného a v řízení nebylo žádným způsobem zjištěno, že by zabrání majetku otci žalovaného jakýmkoliv způsobem zneužili.

69. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud uzavřel, že v řízení byla prokázána celá řada skutečností jednoznačně svědčících pro závěr o existenci dobré víry právních předchůdců žalobkyň, a naopak nebyly prokázány žádné relevantní skutečnosti, které by svědčily proti závěru o dobrověrné držbě. Soud nicméně podotýká, že i kdyby v řízení byly zjištěny určité pochybnosti o existenci dobré víry, prosadila by se vyvratitelná právní domněnka o oprávněnosti držby zakotvená v § 145 odst. 2 s. o. z., resp. v § 130 odst. 1 věta druhá obč. zák. Žalovanému se však nejenže nepodařilo tuto zákonnou domněnku vyvrátit, ale naopak byla provedeným dokazováním dobrá víra právních předchůdců žalobkyň v řízení dostatečně prokázána.

70. Jelikož tedy manželé , jméno FO, drželi sporný pozemek v omluvitelném omylu na základě smlouvy trhové z roku 1948 po zákonem požadovanou dobu jako vlastní, byť jej touto smlouvou představující putativní (domnělý) právní titul ve skutečnosti nenabyli, a jejich držba byla s ohledem na prokázanou dobrou víru oprávněná, došlo vzhledem k novelizaci obč. zák. k , datum, a naplnění veškerých zákonných podmínek stanovených v § 134 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném ke dni , datum, k vydržení vlastnického práva ke spornému pozemku. Jinými slovy řečeno se tedy manželé , jméno FO, stali ke dni , datum, vlastníky sporného pozemku. Později vzniklé pochybnosti o jejich vlastnictví nastaly až po smrti obou manželů, a proto jsou ve vztahu k řešené věci zcela irelevantní. O omluvitelnosti omylu manželů , jméno FO, přitom svědčí rovněž existence tzv. slučky.

71. Co se týká námitky žalovaného spočívající v tom, že pozemek parc. č. st. 58/1 byl předmětem restitucí, a proto by s ohledem na specialitu restitučních předpisů a princip nápravy majetkových křivd vrácení pozemku původnímu vlastníku či jeho právnímu nástupci mělo přednost před vydržením, odkazuje zdejší soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. K řešení této otázky Nejvyšší soud uvedl, že: „rozhodnutí správního orgánu o vydání pozemků osobě údajně oprávněné k restituci nemůže mít vliv na existenci vlastnického práva toho, kdo nebyl účastníkem správního (restitučního) řízení (viz , spisová značka, ). Pokud v době před rozhodnutím pozemkového úřadu o vydání nemovitosti nabyla k těmto nemovitostem vlastnické právo fyzická osoba, nelze tuto nemovitost vydat v restituci s výjimkou postupu podle § 8 odst. 1 zákona o půdě. Pokud k vydání nemovitosti někým jiným než jejím vlastníkem přesto dojde, nemá tato skutečnost vliv na vlastnické právo dosavadního vlastníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

72. K tomu zdejší soud podotýká, že právní předchůdci žalobkyň vlastnické právo ke spornému pozemku vydrželi ke dni , datum, , přičemž právní předchůdkyni žalovaného , jméno FO, byl pozemek parc. č. st. 58/1 vydán teprve na základě dohody o vydání věci ze dne , datum, . V souladu s výše citovanými závěry Nejvyššího soudu tak platí, že nebylo možné v rozsahu sporného pozemku nemovitost , jméno FO, vydat, a pokud k vydání přesto došlo, nemá tato skutečnost na vlastnické právo právních předchůdců žalobkyň žádný vliv.

73. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud žalobkyním podané žalobě v plném rozsahu výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Zároveň soud výrokem II. tohoto rozsudku zamítl vzájemnou žalobu žalovaného na určení, že je vlastníkem celého pozemku parc. č. st. 58/1 v k. ú. , adresa, , neboť v řízení bylo zjištěno, že část tohoto pozemku, v rozsahu sporného pozemku, ve vlastnictví žalovaného i přes odlišný zápis v katastru nemovitostí není.

74. Závěrem soud připomíná, že otázka vydržení sporného pozemku byla řešena již v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , v němž zdejší soud a v rámci opravných prostředků i Krajský soud v Praze a Nejvyšší soud dospěly v zásadě ke stejným skutkovým i právním závěrům jako zdejší soud v nyní projednávané věci, na něž lze pro úplnost odkázat. Soud přitom při svém rozhodování nemohl odhlédnout od požadavku legitimního očekávání aprobovaného judikaturou Ústavního soudu, dle níž mohou účastníci řízení legitimně očekávat, že soudy v případě opětovného posuzování stejné předběžné otázky dospějí ke stejnému závěru, přičemž v případě odchýlení se musí vyložit, proč tak činí (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2742/07).

75. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyním, které měly ve věci plný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, včetně daně z přidané hodnoty. Tyto náklady sestávají ze žalobkyněmi zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a dále z nákladů právního zastoupení žalobkyň advokátem. Pokud jde o výši mimosmluvní odměny advokáta, tuto soud stanovil podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“) z tarifní hodnoty ve výši , částka, . Advokát přitom v řízení původně až do úmrtí původní žalobkyně c) zastupoval tři žalobkyně, pročež mu za každý úkon právní služby učiněný ve vztahu ke třem zastoupeným náleží podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši , částka, (, právnická osoba, 100 Kč × 0,80). Za úkony právní služby poskytnuté ve vztahu ke dvěma zastoupeným poté advokátovi náleží mimosmluvní odměna ve výši , částka, (2 × , částka, × 0,80). Ve vztahu ke třem žalobkyním advokát vykonal následující úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d), g) a k) advokátního tarifu: (i) převzetí a příprava zastoupení, (ii) předžalobní výzva, (iii) podání žaloby, (iv) vyjádření ze dne , datum, , (v) účast při jednání soudu dne , datum, , (vi) další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne , datum, , (vii) vyjádření ze dne , datum, , (viii) účast při jednání soudu dne , datum, , (ix) účast na místním šetření dne , datum, , (x) účast při jednání soudu dne , datum, a (xi) vyjádření k odvolání ze dne , datum, . Za účast advokáta při jednání soudu dne , datum, , při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, náleží advokátovi odměna ve výši ½ mimosmluvní odměny podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, tj. odměna ve výši , částka, .

76. V zastoupení dvou žalobkyň se poté advokát zúčastnil jednání soudu dne , datum, , za což mu náleží podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu mimosmluvní odměna v plné výši, tj. ve výši , částka, , a dále jednání soudu dne , datum, , při němž došlo pouze k vyhlášení rozsudku, a proto za něj advokátovi náleží podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu pouze odměna ve výši ½ mimosmluvní odměny, tj. odměna ve výši , částka, .

77. Advokátovi rovněž v souvislosti s jím poskytnutými celkem , hodnota, úkony právní služby náleží dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu také celkem , hodnota, režijních paušálů po , částka, , neboť advokát celkem , hodnota, úkonů právní služby poskytl ve vztahu ke třem zastoupeným a 2 úkony právní služby poté ve vztahu ke dvěma zastoupeným. Za společné úkony při zastupování více osob přitom přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob (srov. PAPEŽ, , jméno FO, . § 12 [Zvýšení nebo snížení]. In: SVEJKOVSKÝ, , adresa, , VYCHOPEŇ, Martin, KRYM, Ladislav, PEJCHAL, Aleš a kol. Zákon o advokacii. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2012, s. 567.). Celková výše režijního paušálu tak činí , částka, .

78. Takto stanovené náklady právního zastoupení žalobkyň ve výši , částka, byly podle § 151 odst. 2 věty druhé o. s. ř. dále zvýšeny o částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 21 %, tj. o částku , částka, . Soud tedy výrokem III. tohoto rozsudku žalovanému uložil, aby žalobkyním na náhradě nákladů řízení zaplatil společně a nerozdílně částku , částka, . Lhůta ke splnění povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení byla určena v obecné třídenní lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty soud neshledal žádné důvody. Náhrada nákladů řízení byla určena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). O nákladech řízení státu vynaložených na pořízení stejnopisů geometrického plánu, které budou připojeny k rozsudku, a které je žalovaný povinen nahradit (výrok IV.), bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

79. Jelikož při vyhotovení protokolu o vyhlášení výroku I. tohoto rozsudku došlo ke zřejmé nesprávnosti spočívající v nesprávném označení pozemku, o určení jehož vlastnictví bylo řízení vedeno, postupoval soud podle § 164 o. s. ř. a zjevně nesprávné označení pozemku jako pozemku „parc. č. 58/3“ opravil na správné označení „parc. č. st. 58/3“. Stejným způsobem soud postupoval rovněž ve vztahu k výroku II. tohoto rozsudku, v němž byl nesprávně označen pozemek jako pozemek „parc. č. 158/1“, pročež soud stejným postupem jeho označení opravil na „parc. č. st. 58/1“.

80. K obdobné zřejmé nesprávnosti došlo při vyhotovení protokolu o vyhlášení výroku III. tohoto rozsudku, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalobkyni namísto uložení této povinnosti solidárně oprávněným žalobkyním. Soud proto i v tomto případě postupoval podle § 164 o. s. ř. a tuto zjevnou nesprávnost opravil.

81. S ohledem na to, že žalovaný dosud neuhradil soudní poplatek za vzájemnou žalobu, jehož výše dle bodu 4 odst. 1 písm. a) Sazebníku poplatků dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), činí , částka, , rozhodl soud v souladu s § 9 odst. 1 věty prvé zákona o soudních poplatcích tak, že žalovaný je povinen uhradit uvedenou částku coby soudní poplatek za podanou vzájemnou žalobu (výrok V.).