10 C 159/2020

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní titul Kristinou Románkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr zpět spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši [částka], ve 13 splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila, žalovaný však nikoli a ocitl se tak v prodlení. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. Žalovaný musel k ověření úvěruschopnosti předložit dokumenty jako je např. výpis z účtu na jméno žalovaného za poslední 3 měsíce, pracovní smlouvu či potvrzení o výši příjmu apod. Žalobkyně uzavřela s původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný celkově uhradil částku [částka]. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože jej k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaný se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoliv byl k ústnímu jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] soud zjistil, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal uhradit spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] ve 13 měsíčních splátkách po [částka] RPSN činila 187,6% ročně. Z výpisu z [obec] národní banky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla oprávnění poskytovat spotřebitelské úvěry na základě licence vydané Českou národní bankou.

6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný měl 2 vyživovací povinnosti a byl zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. s příjmem [částka]. Výdaje měl [částka], výdaje celé domácnosti činily [částka]. Žalovaný předložil pracovní smlouvu a SIPO za poslední 3 měsíce.

7. Z transakční historie soud zjistil, že žalovaný žalobkyni zaplatil celkem částku [částka].

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a smlouvy o prodeji části závodu bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum].

9. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum] zaslanou na adresu trvalého pobytu, nikoli na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě jako doručovací adresu.

10. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr:

11. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se předmětný úvěr zavázal vrátit ve 13 splátkách po [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem v celkové výši [částka]. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr tím, že s žalovaným vyplnila zákaznickou kartu. V té žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o. s příjmem [částka]. Výdaje měl [částka], výdaje celé domácnosti měly činit [částka]. Žalovaný svůj závazek řádně a včas nehradil, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil [částka]. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.

12. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

13. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně dle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je–li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však nedoložila, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru splnila svoji povinnost vyplývající ze shora citovaného ustanovení tohoto zákona, a to před poskytnutím úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele, tj. žalovaného, splácet spotřebitelský úvěr. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost byla ověřena, neboť žalovaný musel k ověření úvěruschopnosti předložit dokumenty jako je např. výpis z účtu na jméno žalovaného za poslední 3 měsíce, pracovní smlouvu či potvrzení o výši příjmu apod. Žalobkyně soud zahrnula listinami s očekáváním, že si soud sám zjistí rozhodné skutečnosti, které řádně netvrdila, ačkoli k tomu byla povinna, tj. jaké konkrétní dokumenty byly žalovaným předloženy, jaké měl příjmy a v jaké výši byly zjištěny jeho výdaje. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. K tomu je třeba dodat, že je nepřípustné, aby soud na účastníkovo tvrzení (na jeho verzi právně významné skutečnosti) usuzoval z výsledků dokazování či ze skutečností, které jinak vyšly v řízení najevo. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu. Absolutní neplatnost právního úkonu potom působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

18. V důsledku shora popsaných skutečností se však žalovaný bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu právní předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat po žalovaném to, co sama plnila, tedy vrácení částky [částka]. Z částky [částka] žalovaný dosud uhradil [částka], zbývající část dlužné částky ve výši [částka] žalovaný neuhradil. Tuto dlužnou částku neuhradil nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, o čemž byl žalovaný řádně informován. Soud má potom za to, že na postupníka může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když jí účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 648/2009).

19. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou částky [částka] v prodlení vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného žalobkyní od [datum] do zaplacení. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8% bodů.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.