10 C 23/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní titul Kristinou Románkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost právnická osoba s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta částka částka za úrok ve výši částka, odměnu za zpracování a doručení ve výši částka a poplatek za administrativní činnost ve výši částka. Předmětnou částku spolu s příslušenstvím se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně v 18 splátkách po částka měsíčně. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když poslední splátku uhradil dne datum Celkem žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně uhradil částka. Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný do dne jejího podání neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni přesto, že jej k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaný se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení dle § 101 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Z provedeného dokazování zjistil soud níže popsané skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouvu o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši částka za úrok ve výši částka, odměnu za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši částka a poplatek za administrativní činnost ve výši částka. Žalovaný se úvěr zavázal splácet v pravidelných 18 měsíčních splátkách po částka (smlouva o zápůjčce ze dne datum). Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne datum (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci (předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího lístku).

6. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr: Dne datum právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalovanému poskytla úvěr ve výši částka. Žalovaný se předmětný úvěr zavázal vrátit v 18 měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem ve výši částka, odměnou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši částka a poplatkem za administrativní činnost ve výši částka. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně měla prověřit schopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr tím, že s žalovaným vyplnila zákaznickou kartu. Ta však nebyla soudu předložena. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze částka. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému písemně oznámila.

7. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

9. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

12. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

13. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

14. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila, žalobkyně žádný důkaz nedoložila. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace získané od žalovaného ověřila, není zřejmé, zda tak skutečně učinila, jaké doklady přitom měla k dispozici, ani zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalovaného. Navíc žalobkyně svá tvrzení týkající se ověřování údajů získaných od žalovaného žádným způsobem nedoložila, a tedy tyto údaje dle soudu ničím objektivně nepodložila. V tomto směru tak dle soudu neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C číslo ve věci OPR- právnická osoba proti GK ze dne datum).

15. V důsledku shora popsaných skutečností se však žalovaný bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Právní předchůdkyně žalobkyně tak měla právo požadovat po žalovaném to, co sama plnila, tedy vrácení částky částka. Žalovaný dosud z této částky uhradil částka, zbývající část dlužné částky ve výši částka žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, a o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně informovala. Soud má potom za to, že na postupníka může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když jí účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011 sp zn. 31 Cdo 668/2009).

16. Z uvedených důvodů soud v žalobu v rozsahu částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úroku 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení zamítl. Naopak žalobě ohledně částky částka, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, vyhověl, a uložil žalovanému povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.

17. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou částky částka v prodlení vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného žalobkyní od datum do zaplacení, který žalobkyně z části kapitalizovala. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8% bodů.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i k výši smluvních úroků a úroků z prodlení (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu sp zn. I ÚS 2717/08). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.