11 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Nitkou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 16 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce částka, a to k rukám zástupkyně žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal zaplacení částky částka s příslušenstvím za měsíc prosinec 2025. Tvrdil, že mezi účastníky nadále trval nájemní vztah k bytové jednotce č. hodnota v domě na adrese adresa, neboť výpověď zaslaná žalovaným e-mailem v červnu 2024 byla podle něj neplatná. Dále tvrdil, že žalovaný byt nevyklidil, ponechal v něm své věci a byt užíval nejméně jako skladiště, a proto je povinen hradit nájemné a zálohy na služby i za prosinec 2025. Žalobce poukazoval i na to, že dne datum byla žalovanému při soudním jednání doručena nová písemná výpověď z nájmu, takže nájem měl skončit až ke dni datum.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Namítal, že nájemní vztah již v prosinci 2025 neexistoval, neboť skončil nejpozději v roce 2024, a že byt po skončení nájmu opustil, všechny klíče odevzdal správcové domu paní jméno FO a dal jasně najevo, že se do bytu nevrátí. Uvedl, že v bytě ponechal pouze nábytek a drobné věci, které již nechtěl užívat, a které považoval za věci opuštěné. Tvrdil, že žalobce měl o tomto stavu dlouhodobě vědomost a že za prosinec 2025 mu již žádné plnění nenáleží.

3. Soud ve skutkově téměř totožné věci již dvakrát rozhodoval, přičemž soud vychází z rozsudku zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka, který se týkal týchž účastníků, téhož bytu a shodného skutkového základu, avšak za jiné časové období. Z tohoto rozsudku soud zjistil, že již v předchozí věci bylo mezi účastníky postaveno najisto, že nájemní vztah založený nájemní smlouvou ze dne datum skončil nejpozději ke dni datum, neboť výpověď žalovaného zaslaná e-mailem dne datum byla shledána dostatečnou a výpovědní doba uplynula ke dni datum. V tomto rozsudku však soud současně dovodil, že pro tehdy posuzované období ještě nedošlo k řádnému odevzdání bytu žalobci.

4. Podle § 2295 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu, a to až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Judikatura Nejvyššího soudu přitom dovodila, že pronajímatel má právo na náhradu podle § 2295 o. z. až do skutečného odevzdání bytu ve smyslu § 2292 o. z., a to bez ohledu na to, zda bývalý nájemce byt fakticky užívá; současně však platí, že odevzdání nemusí mít pouze formální podobu a význam má i situace, kdy nájemce byt opustí způsobem, jímž jednoznačně dá najevo, že zanechává užívání bytu s úmyslem se tam již nevrátit.

5. V nynější věci soud dospěl k závěru, že ačkoli pro dřívější období nebylo možno mít byt za odevzdaný, nejpozději ke dni datum došlo ke změně skutkových okolností natolik významné, že od tohoto okamžiku již nelze dovozovat trvání stavu, pro který by žalobci nadále svědčil nárok podle § 2295 o. z. Mezi účastníky již bylo při jednání dne datum (věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka), což plyne z rozsudeku zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka zcela jednoznačné, že žalovaný byt dále užívat nehodlá, nehodlá se do něj vracet a umístění klíčů bylo žalobci známo. V tomto směru soud předně odkazuje na skutková zjištění a právní hodnocení zániku nájemního vztahu na rozsudek zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka.

6. Žalobce byl se shora uvedeným právním názorem soudu seznámen při jednání před soudem. Žalobce proti tomu brojil toliko argumentací, že nájem nezanikl a že ponechané věci nepřevzal, avšak nenavrhl žádné další důkazy, které by tento skutkový závěr vyvrátily. Žalovaný naopak setrval na tom, že byt byl definitivně opuštěn, všechny klíče byly odevzdány a žalovaný se do bytu nevracel.

7. Soud proto uzavírá, že pro měsíc prosinec 2025 již nebyly splněny předpoklady pro přiznání nároku dle § 2295 o. z. Nájemní vztah mezi účastníky netrval již od datum a stav neodevzdání bytu, pro který bylo možno přiznat žalobci plnění za dřívější období, nejpozději dne datum pominul. Od tohoto okamžiku nic objektivně nebránilo žalobci převzít byt do své faktické dispozice a dále s ním nakládat; ponechané movité věci žalovaného samy o sobě nemohly prodlužovat nárok žalobce na další měsíční plnění do nekonečna, jestliže žalovaný již zcela jednoznačně projevil úmysl se do bytu nevracet a žalobce měl informace nezbytné k převzetí bytu. Za tohoto stavu žalobci za prosinec 2025 nenáleží ani nájemné z trvajícího nájmu, ani náhrada podle § 2295 o. z. Žaloba proto byla jako nedůvodná zamítnuta.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.