4 C 10/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 9 301 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 940 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 389,75 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 940 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 361 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 953,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 285,84 Kč, úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 5 575,05 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 635,05 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 301 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému byla poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se zavázal uhradit poplatek ve výši 8 361 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, když ničeho neuhradil. Dne [datum] právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně žalovaného písemně informoval. Žalobkyně tak po žalovaném požaduje zaplacení částky 5 575,05 Kč na jistině a částky 3 725,95 Kč na poplatku. Dle žalobkyně se potom žalovaný ve smlouvě o zápůjčce kromě shora uvedeného zavázal také k úhradě smluvního úroku ve výši 20,5% ročně. Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení. Žalovaný uhradil celkově částku 9 060 Kč. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný do dne jejího podání neuhradil, a to nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože k tomu byl vyzván.

2. Žalovaný se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřil. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoliv byl k ústnímu jednání ve věci postupem podle § 45 – 50 o.s.ř. řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně: společností [právnická osoba] a žalovaným dne [datum] soud zjistil, že na jejím základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 10 000 Kč za poplatek 8 361 Kč. Žalovaný se předmětnou zápůjčku zavázal uhradit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 307 Kč.

5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor výroby s příjmem 14 400 Kč, výdaje má na nájem 2 000 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč. Má nezaopatřené dítě. Právní předchůdce žalobkyně dle karty ověřil pracovní smlouvu a výplatní pásky.

6. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný částku 10 000 Kč splácel.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, že jeho prostřednictvím právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky za žalovaným.

9. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne [datum] zaslanou na adresu, kterou žalovaný uvedl ve smlouvě.

10. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným jako spotřebitelem uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které mu poskytl zápůjčku ve výši 10 000 Kč za poplatek 8 361 Kč. Žalovaný se předmětnou zápůjčku zavázal vrátit v pravidelných splátkách po 307 Kč týdně. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán jako operátor výroby s příjmem 14 400 Kč, výdaje má na nájem 2 000 Kč, telefon 200 Kč, výdaje na domácnost 5 000 Kč. Má nezaopatřené dítě. Žalovaný dané splátky řádně a včas nehradil. Žalovaný uhradil celkově 9 060 Kč. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému písemně oznámil a k úhradě dlužné částky ho vyzval.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně dle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

13. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je–li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

14. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

16. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

18. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně jako věřitel přenechal žalovanému jako dlužníkovi částku 10 000 Kč s tím, že žalovaný mu ji v pravidelných týdenních splátkách vrátí. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí zápůjčky jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však nedoložila, že by její právní předchůdce před poskytnutím zápůjčky splnil svoji povinnost vyplývající ze shora citovaného ustanovení tohoto zákona, a to před poskytnutím úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele tedy žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 však věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně totiž tvrdila, že byla ověřena pracovní smlouva a výpis z účtu, avšak netvrdila, co bylo z těchto listin zjištěno. Žalobkyně soud zahrnula listinami s očekáváním, že si soud sám zjistí rozhodné skutečnosti, které sama ani netvrdila, ačkoli k tomu byla povinna. Z karty zákazníka navíc není zřejmé, zda byly ověřeny i výdaje žalovaného. V tomto směru tak žalobkyně dle soudu neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. K tomu je třeba dodat, že je nepřípustné, aby soud na účastníkovo tvrzení (na jeho verzi právně významné skutečnosti) usuzoval z výsledků dokazování či ze skutečností, které jinak vyšly v řízení najevo. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu. Absolutní neplatnost právního úkonu potom působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

19. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaný se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatil, neboť právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu právní předchůdce žalobkyně měl právo požadovat po žalovaném to, co sám plnil, tedy vrácení částky 10 000 Kč. Žalovaný však dosud uhradil pouze 9 060 Kč. Zbývající část dlužné částky neuhradil, a to nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného řádně informoval. Dle soudu na postupníka může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

20. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky 8 361 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 953,94 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 285,84 Kč, úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 5 575,05 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 635,05 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl. Naopak ohledně částky 940 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, vyhověl a uložil žalovanému povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.

21. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou částky 940 Kč v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného od [datum] do zaplacení, který žalobkyně z části kapitalizovala za období od [datum] do [datum]. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů.

22. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.