4 C 129/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v niž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 19,03% ročně z části [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Předmětnou půjčku se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných splátkách spolu s částkou [částka], která představovala úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatek za asistenční služby ve výši [částka]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil [částka]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože ho k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti obou účastníků řízení dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil.

4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné k posouzení věci.

5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], za což se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatek za asistenční služby ve výši [částka]. Půjčku se žalovaný zavázal hradit spolu s popsaným příslušenstvím v 45 pravidelných týdenních hotovostních splátkách po [částka] týdně.

6. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že v době poskytnutí půjčky žil v nájmu a byl zaměstnán u [právnická osoba] a.s. s příjmem [částka] čistého měsíčně. Jeho výdaje na bydlení měly činit [částka] měsíčně a jeho osobní výdaje [částka] měsíčně, výživné [částka], další výdaje [částka], spoření [částka]. Zákaznická karta obsahuje prohlášení, že zaměstnání žalovaného bylo ověřeno z výplatních pásek a pracovní smlouvy, dále byl ověřen doklad o vlastnictví pronajímané věci.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne [datum].

8. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne [datum].

9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr:

10. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy mu byla poskytnuta půjčka ve výši [částka]. Žalovaný se ji zavázal vrátit ve splátkách spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a poplatkem za asistenční služby ve výši [částka]. Před poskytnutím půjčky právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr tím, že s žalovaným vyplnila zákaznickou kartu. V té žalovaný uvedl, že žije v nájmu a je zaměstnán u [právnická osoba] a.s. s příjmem [částka] čistého. Výdaje uvedl ve výši [částka]. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradil pouze [částka]. Dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému písemně oznámila.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

15. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, resp. úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalovaného úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila, žalobkyně doložila kartu zákazníka. Jedná se však o dokument sepsaný žalovaným, event. obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace získané od žalovaného ověřila, není zřejmé, zda tak skutečně učinila, jaké doklady přitom měla k dispozici ani, zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalovaného. Navíc žalobkyně svá tvrzení týkající se ověřování údajů získaných od žalovaného žádným způsobem nedoložila, a tedy tyto údaje dle soudu ničím objektivně nepodložila. V tomto směru tak dle soudu neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

18. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaný se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému plnila a tato plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu právní předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat po žalovaném to, co sama plnila, tedy vrácení částky [částka]. Žalovaný však dosud uhradil pouze [částka]. Zbývající část dlužné částky neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně informovala. Dle soudu na postupníka může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

19. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem ve výši 19,03% ročně z části [částka] od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl. Naopak ohledně částky [částka], o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, vyhověl a uložil žalovanému povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.

20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou částky [částka] v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného od [datum] do zaplacení, který žalobkyně z části kapitalizovala za období od [datum] do [datum]. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i ke kapitalizované výši smluvních úroků a úroků z prodlení (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu, sp. zn. IÚS 2717/08).