4 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 176 331,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 176 331,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Řízení se co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 644 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 810 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Rakovníku náklady řízení státu ve výši 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 176 331,50 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že podniká v oblasti oprav, půjčování motorových vozidel a asistenčního servisu. Žalobkyně dne [datum] odtáhla do servisu z důvodu poruchy vozidlo VW [anonymizována dvě slova] [registrační značka] a zapůjčila náhradní vozidlo Škoda Scala [registrační značka], přičemž řidičem i osobou, která vše sjednávala, byla žalovaná. Náhradní vozidlo měla žalovaná zapůjčeno od [datum] do [datum]. Za užívání náhradního vozidla byla vyúčtována částka 20 928,52 Kč. Dále byla vyúčtována cena za odtah poškozeného automobilu, dotankování pohonných hmot, mytí a tepování, odstranění zápachu z cigaret, ozonizace, spoluúčast za dopravní nehodu, drobný a pomocný materiál. Celkově byla vystavena faktura na částku 36 879 Kč, kterou žalovaná neuhradila. Žalobkyně využila svého zadržovacího práva vůči dotčenému poškozenému automobilu do doby splnění fiskálních povinností žalované a pohledávka vůči žalované se navýšila o parkovné v obvyklé místně časové výši v rozsahu 250 Kč bez DPH za den, přičemž k datu [datum] činil dluh na parkovném částku 139 452,50 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky.

2. Žalovaná při druhém ústním jednání k žalobě uvedla, že si je vědoma dluhu za zapůjčení náhradního vozidla a odtah porouchaného vozidla, tuto částku nerozporuje. Rozporovala nárok na úhradu parkovného, neboť vozidlo nebylo v jejím vlastnictví a nevěděla, kde je. Soud žalované na její žádost poskytl časový prostor pro možnost nechat se zastoupit, přičemž žalovaná tohoto časového prostoru nevyužila.

3. Soud ve věci dále jednal v nepřítomnosti žalované, neboť se k ústnímu jednání nedostavila, a ačkoli požádala o odročení jednání, nestalo se tak z podložených důležitých důvodů, neboť žalovaná požádala o odročení z důvodu autonehody nejlepšího kamaráda, přičemž nic bližšího k tomuto neuvedla a ani nedoložila. Nebylo tedy zřejmé, kdy se autonehoda měla stát, jaké měly být její následky a jakým způsobem měla ovlivnit žalovanou, proto omluvu soud nepovažoval za řádnou.

4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Z předávacího protokolu ze dne [datum] soud zjistil, že předávací protokol na vozidlo [příjmení] [registrační značka] za cenu [číslo] včetně odtahu vozidla jako náhradu za vozidlo [registrační značka] podepsala žalovaná a za žalobkyni pan [příjmení]. Součástí předávacího protokolu byl půjčovní řád, kde byla mimo jiné stanovena spoluúčast při případné pojistné události a povinnost doplacení nižšího množství pohonných hmot.

6. Z faktury č. NVF [číslo] soud zjistil, že byla vystavena žalobkyní dne [datum] příjemci - žalované s datem splatností [datum]. Daňový doklad byl vystaven za práce: odtah vozu, ozonizace interiéru a ostatní: náhradní vozidlo [registrační značka], pohonné hmoty, mytí a tepování, odstranění zápachu cigaret, spoluúčast na dopravní nehodě a drobný a pomocný materiál. [příjmení] k úhradě byla 36 879 Kč.

7. Z nájemní smlouvy č. AP17 [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi pronajímatelem – žalobkyní a nájemcem – žalovanou na vozidlo [příjmení] [registrační značka], datum zapůjčení bylo [datum], datum vrácení [datum], se sazbou 900 Kč za den. Vozidlo bylo vráceno [datum] Celkem byla účtována za období [datum] až [datum] částka 13 797,63 Kč za 7 dnů po 900 Kč a ujeté km ve výši 5 103 Kč bez DPH.

8. Z nájemní smlouvy č. AP17 [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena uzavřena mezi pronajímatelem – žalobkyní a nájemcem – žalovanou na vozidlo [příjmení] [registrační značka], datum zapůjčení bylo [datum], datum vrácení [datum], se sazbou 550 Kč za den. Celkem byla účtována za období [datum] až [datum] částka 3 850 Kč bez DPH za 7 dnů a ujeté km částka 2 043,30 Kč bez DPH, celkově 7 130,89 Kč s DPH.

9. Ze srovnání cen parkovného bylo dále zjištěno, že cena parkování osobního automobilu za den se pohybuje v [obec] od 250 Kč/den do 700 Kč/den, případně 6 100 – 9 075 Kč/měsíc.

10. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 36 879 za odtah poškozeného vozidla a zapůjčení náhradního vozidla a k úhradě parkovného za 434 dnů ve výši 131 285 Kč, zároveň byla žalovaná vyrozuměna o zadržení poškozeného automobilu z důvodu splatného dluhu žalované vůči žalobkyni.

11. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že u žalobkyně pracuje jako odtahová služba, pracovník asistenční služby. Žalovaná svědkovi zavolala, číslo mohla najít na internetu, že má problém s vozidlem na dálnici D1, a jestli by jí nějak dokázal pomoci. Bylo domluveno, že svědek na místo doveze náhradní vozidlo a to porouchané odveze do servisu, kde může být opraveno. Na dálnici proběhla rychlá předávka, byl sepsán předávací protokol, bylo domluveno, že se žalovaná má později dostavit do autoservisu, avšak ona přestala komunikovat, nechtěla zapůjčené vozidlo vrátit. Poté žalovaná asi po 14 dnech zavolala, že náhradní vozidlo, které si zapůjčila, je u ní doma nabourané. Svědek tedy zajel i pro toto vozidlo někam do [obec]. Svědek si nepamatoval žádného jiného člověka, který by cokoli domlouval, hovořil pouze s žalovanou. Svědek doplnil, že žalovaná na dálnici uvedla, že nemá technický průkaz od porouchaného vozidla. Po předestření předávacího protokolu, svědek uvedl, že je to ten předávací protokol, o kterém hovořil, a jedná se rovněž o jeho podpis na tomto protokolu.

12. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.

13. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

14. Žalovaná si u žalobkyně objednala odtah porouchaného vozidla a bylo jí poskytnuto náhradní vozidlo Škoda Scala [registrační značka] a to dne [datum]. Za období od [datum] do [datum] bylo žalované vyúčtováno 7 130,89 Kč s DPH za počet dnů a ujeté kilometry. Za období od [datum] do [datum], kdy bylo vozidlo vráceno, bylo vyúčtováno 13 797,63 Kč s DPH za počet dnů a ujeté kilometry. Žalobkyně vystavila fakturu na celkovou částku k úhradě ve výši 36 879 Kč a to i za další práce tedy ozonizaci interiéru, mytí a tepování, pohonné hmoty, odstranění zápachu cigaret, spoluúčast na dopravní nehodě a drobný a pomocný materiál. Svědek, který vozidlo odtáhl a přivezl žalované náhradní vozidlo, s nikým jiným nejednal, vše objednávala žalovaná. Cena parkování osobního automobilu za den se pohybuje v [obec] od 250 Kč/den do 700 Kč/den, případně 6 100 – 9 075 Kč/měsíc. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a byla vyrozuměna o zadržení porouchaného vozidla.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

16. Podle § 1395 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat.

17. Podle § 1397 odst. 1 o. z. kdo zadržel cizí věc, vyrozumí dlužníka o jejím zadržení a jeho důvodu. Má-li věřitel věc u sebe na základě smlouvy uzavřené v písemné formě, vyžaduje i vyrozumění písemnou formu.

18. Podle § 1397 odst. 2 o. z. je věřitel povinen pečovat o zadrženou věc jako řádný hospodář a má proti dlužníku právo na náhradu nákladů jako řádný držitel. Užívat zadrženou věc může věřitel jen se souhlasem dlužníka a způsobem pro dlužníka neškodným. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch z věci na náhradu nákladů podle odstavce 1.

19. Podle § 1746 odst. 2 o. z. mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

20. Podle § 2321 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

21. Podle § 2324 o. z. nájemce zaplatí nájemné po ukončení užívání dopravního prostředku; je-li však nájem ujednán na dobu delší než tři měsíce, platí nájemce nájemné ke konci každého kalendářního měsíce.

22. V daném případě si žalovaná u žalobkyně objednala odtah vozidla a náhradní vozidlo. Žalobkyně svou smluvní povinnost splnila a žalované porouchané vozidlo odtáhla a zaparkovala, neboť následně nedošlo k žádným ujednáním o opravě vozu. Žalobkyně žalované zároveň poskytla náhradní vozidlo, které žalovaná užívala od [datum] do [datum], kdy bylo vráceno. Žalovaná však za odtah vozidla, užívání náhradního vozidla a další dodatečně práce na náhradním vozidle (např. mytí, odstranění zápachu) nezaplatila částku 36 879 Kč, která byla žalobkyní za jednotlivé práce vyfakturována. [jméno] žalovaná uvedla, že si je vědoma dluhu za zapůjčení náhradního vozidla a odtah porouchaného vozidla, tuto částku nerozporovala.

23. Žalobkyně dále požadovala po žalované úhradu parkovného, přičemž žalovaná tento nárok žalobkyně rozporovala s tím, že vozidlo nebylo v jejím vlastnictví a nevěděla, kde je. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná si objednala odtah, svědek [příjmení] jednal pouze s žalovanou, která svědkovi neuvedla, že není vlastníkem vozidla a bez objednávky žalované by vozidlo nebylo odtaženo a zaparkováno u žalobkyně.

24. Na základě smlouvy může věřiteli věc předat nejen její vlastník; podle ustálené judikatury soudů může smlouvu o dílo, jejímž předmětem je oprava nebo úprava věci, nebo jinou smlouvu, s jejímž provedením (uskutečněním) je spjato předání (odevzdání) věci druhému účastníku, platně uzavřít (jako objednatel opravy nebo úpravy věci anebo jiné činnosti) i ten, kdo není vlastníkem věci (srov. například Zhodnocení rozhodování soudů ve sporech ze zhotovení věci na zakázku a z opravy nebo úpravy věci provedené býv. občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR, které bylo uveřejněno pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1989), a proto právem má věřitel u sebe movitou věc též tehdy, předal-li mu ji na základě platné smlouvy nebo jiného právního důvodu její nevlastník. Ten, kdo věc podle platné smlouvy nebo z jiného právního důvodu převzal, je povinen ji vrátit (vydat) tomu, kdo mu ji odevzdal, ledaže by bylo stanoveno (sjednáno) vrácení (vydání) věci někomu jinému (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2265/2005).

25. Žalobkyně tak převzala porouchané vozidlo od žalované na základě objednávky o odtahu, tedy na základě platného smluvního vztahu a žalobkyně by ji tak byla povinna, v souladu s citovanou judikaturou, vydat tomu, kdo jí odevzdal, tedy žalované. Žalovaná však má vůči žalobkyní splatný dluh uvedený výše (za odtah, nájemné a související práce), žalobkyně tak k porouchanému vozidlu uplatnila zadržovací právo ve smyslu § 1395 o. z. Z citované judikatury pak vyplývá, že věřitel, tj. žalobkyně může k zajištění své pohledávky zadržet i věc, která nepatří dlužníkovi. Žalovaná byla zároveň žalobkyní dle zákona písemně vyrozuměna o zadržení porouchaného vozidla i o důvodu zadržení.

26. Jelikož žalobkyni v souvislosti se zadrženým porouchaným automobilem vznikají náklady, přičemž žalobkyně je povinna o zadrženou věc pečovat jako řádný hospodář, má právo na náhradu těchto nákladů vůči žalované, tedy dlužnici. Žalobkyni v souvislosti se zadržením porouchaného vozidla vznikají denně náklady ve výši 250 Kč, kdy se jedná o cenu parkovaného obvyklou v okolí hlavního města, přičemž obvyklá cena byla žalobkyní prokázána. Náklady vzniklé žalobkyni za zaparkování od [datum], kdy bylo porouchané vozidlo odtaženo, do dne podání žaloby [datum] činí za 461 dnů částku 139 452,50 Kč s DPH.

27. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

28. Žalobkyně vzala žalobu zpět co do příslušenství, z tohoto důvodu bylo řízení co do úroku z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 9 644 Kč od [datum] do zaplacení, zastaveno podle § 96 odst. 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“) (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř. tak, že ve věci úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení. Přiznány tak byly doložené hotové výdaje, cestovné ve výši 3 993 Kč za cesty na tři ústní jednání a zpět (z [obec] do Rakovníka) a dále zaplacený soudní poplatek ve výši 8 817 Kč Celkem tedy jde o částku 12 810 Kč a žalovaná je povinna zaplatit je do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).

30. Soud naproti tomu žalobkyni nepřiznal požadovanou náhradu v paušální výši ve výši 1 500 Kč, neboť tento nárok lze nezastoupenému účastníkovi přiznat jen tehdy, pokud nedoloží výši hotových výdajů a soud by tak rozhodoval o náhradě nákladů řízení podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Zákon totiž ponechává na nezastoupeném účastníkovi, zda jako náhradu nákladů řízení bude uplatňovat hotové výdaje, jež mu skutečně vznikly a které také doložil, nebo zda bude uplatňovat náhradu hotových výdajů v paušální výši, aniž by musel dokládat jejich skutečnou výši (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2018, sen. zn. 104 VSPH 641/2018). Jinými slovy, u náhrady nákladů řízení nezastoupeného účastníka nelze tyto možnosti kombinovat a je na účastníkovi, aby si vybral, zda bude požadovat paušální náhradu těchto nákladů, nebo náhradu ve skutečné výši, kterou ovšem musí v uplatněném rozsahu doložit. V tomto případě žalobkyně zkombinovala paušální náhradu nákladů řízení podle citované vyhlášky i doložila hotové výdaje v podobě cestovného, soud v takovém případě žalobkyni přiznal doložené hotové výdaje, kdy ostatně tato částka je i vyšší, než požadovaná paušální náhrada nákladů řízení.

31. Soud při vyhlášení rozsudku zároveň uložil žalované nahradit státu na účet soudu náklady za svědečné podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. (výrok IV.), neboť svědek uvedl, že bude požadovat náhradu mzdy a byly mu předány listiny pro uplatnění tohoto nároku, avšak o svědečné formou refundace nebylo zaměstnavatelem svědka zažádáno, náklady státu tak v daném případě byly nulové.