4 C 175/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 89 700,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 29 426 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 585,29 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 426 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 274,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 832,40 Kč, úroku ve výši 17,87 % ročně z částky 88 630,77 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 195,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 274,77 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 89 700,77 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu [číslo] (dále jen„ smlouva“), jejíž součástí se staly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace. [příjmení] je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 440 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána na 17. 87 % p.a. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 80 574 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne [datum] a před podáním žaloby.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který ačkoliv byl k ústnímu jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené elektronicky mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], přílohy a příručky k půjčce soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 440 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána na 17. 87 % p.a.. Celková částka splatná spotřebitelem byla ujednána na částku 207 648 Kč.

6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, potvrzení o provedené platbě, informace [jméno] [příjmení] [příjmení] a opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne [datum] žalovanému na jeho bankovní účet částku 110 000 Kč a dále jakým způsobem byla částka žalovaným splácena.

7. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že dle žádosti byl příjem žalovaného 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 25 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 9 200 Kč. Žalovaný dle žádosti bydlel ve vlastní nemovitosti a měl 1 dítě. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení], ISIR.

8. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum] s podacím lístkem a předžalobní výzvy ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr:

10. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným jako spotřebitelem smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se předmětný úvěr zavázal vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 440 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána na 17. 87 % p.a.. Celková částka splatná spotřebitelem byla ujednána na částku 207 648 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 80 574 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalovaného hradit poskytnutý úvěr tím, že byla v rámci zjišťování kreditního skóre posouzena jeho příjmová a výdajová stránka a přezkoumány klientské informace poskytnuté v žádosti o úvěr, kde žalovaný uvedl, že má příjem 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 25 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti 9 200 Kč, bydlí ve vlastní nemovitosti a má 1 dítě. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení], ISIR. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

15. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně jako věřitel přenechala žalovanému jako dlužníkovi částku 110 000 Kč s tím, že žalovaný ji ve sjednané době vrátí. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí zápůjčky jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však nedoložila, že by před poskytnutím spotřebitelského úvěru splnila svoji povinnost vyplývající ze shora citovaného ustanovení tohoto zákona, a to před poskytnutím úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele tedy žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 však věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně tvrdila, že posouzení úvěryschopnosti žalovaného spočívalo v lustraci registrů a posouzení příjmové a výdajové stránky a přezkoumání klientských informací. Žalobkyně však netvrdila, ani nedoložila, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalovaného uvedená v žádosti ověřována, jaké konkrétní listiny žalovaný musel předložit a co z nich bylo zjištěno, aby žalobkyně dostála povinnosti posuzovat schopnost splácet úvěr s odbornou péčí. V tomto směru tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěryschopnost žalovaného a smlouva o spotřebitelském úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu. Absolutní neplatnost právního úkonu potom působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

17. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaný se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatil, neboť žalobkyně žalovanému plnila a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně měla právo požadovat po žalovaném to, co sama plnila, tedy vrácení částky 110 000 Kč.

18. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 274,77 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 832,40 Kč, úroku ve výši 17,87 % ročně z částky 88 630,77 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 195,68 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 60 274,77 Kč od [datum] do zaplacení, zamítl. Naopak ohledně částky 29 426 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil, když žalobkyni dosud vrátil částku 80 574 Kč, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.

19. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný je s úhradou částky 29 426 Kč v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného od [datum] do zaplacení, který byl částečně kapitalizován. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů.

20. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i ke kapitalizované výši smluvních úroků a úroků z prodlení (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015 a nález Ústavního soudu, sp. zn. IÚS 2717/08).