4 C 48/2020

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o odstranění nahrávacího zařízení

I. Žalovaná je do 15 dnů od právní moci rozsudku povinna odstranit dvě kamery, nacházející se na budově [adresa], stojící na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec Petrovice, katastrální území Petrovice u Rakovníka, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Rakovník, tak, aby nesnímaly žádnou část pozemku žalobce, a to jednu nacházející se na přední straně budovy a druhou na zadní straně budovy při pohledu od pozemní komunikace vlevo. Žaloba se co do povinnosti žalované odstranit z této budovy kameru, nacházející se na zadní straně domu při pohledu od pozemní komunikace vpravo, zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla do 15 dnů od právní moci rozsudku povinna znehodnotit veškeré zaznamenané zvukově-obrazové záznamy z kamer uvedených pod výrokem I, na kterých je zaznamenaná jakákoliv část pozemku žalobce nebo osob či předmětů na něm se nacházejících, se zamítá.

III. Vzájemná žaloba, kterou se žalované domáhala, aby žalobce byl do 15 dnů od právní moci rozsudku povinen odstranit záznamové zařízení: obě kamery umístěné na vedlejší stavbě přístavku (hospodářském stavení) stojícího na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec Petrovice, katastrální území Petrovice u Rakovníka, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Rakovník, a to tak, aby nesnímaly pozemek parc. [číslo] parc. [číslo] zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro obec Petrovice, katastrální území Petrovice u Rakovníka, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Rakovník, s veřejným prostranstvím a veřejně přístupnou komunikací, se zamítá.

IV. Vzájemná žaloba, kterou se žalovaná domáhala, aby žalobce byl do 15 dnů od právní moci rozsudku povinen znehodnotit veškeré obrazové záznamy z kamer uvedených pod výrokem III, na kterých je zaznamenána žalovaná, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 39 252 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se po žalované domáhal odstranění veškerých nahrávacích zařízení nacházejících se na budově uvedené ve výroku I tohoto rozsudku a také znehodnocení všech jimi pořízených zvukově- obrazových záznamů, na nichž je zachycena jakákoliv část jeho pozemku nebo osob či předmětů na něm se nacházejících. Později svoji žalobu upřesnil v tom smyslu, že se domáhá odstranění pouze tří kamer na daném domě, patřícím žalované, přičemž z obsahu jeho podání ze dne [datum] plyne, že jde o jednu kameru nacházející se na přední straně dané budovy při pohledu od pozemní komunikace vlevo a dvě kamery nacházející se na zadní straně budovy. Žalobu odůvodnil tím, že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného bez zákonného důvodu, přičemž pořizování záznamu obydlí je považováno za zásah do soukromí, který není dovolen podle § 86 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Je si vědom toho, že žalovaná může chránit svou nemovitost kamerou, ta však musí být nastavena přiměřeně a adekvátně na sledování chráněné nemovitosti, nesmí být nastavena do prostoru nemovitosti souseda. Jelikož dané kamery nahrávají soukromý pozemek žalobce, zasahuje tím žalovaná do jeho osobnostních práv. Proto ji ještě před podáním žaloby vyzval ke zjednání nápravy a odstranění veškerých záznamů z předmětných kamer, k čemuž nedošlo. Přitom i pokud by kamery na jeho pozemek pouze směřovaly, necítil by se komfortně, byl by pod tlakem pocitů, že je na své vlastní zahradě proti své vůli sledován. Z tohoto důvodu ho také odmítají navštěvovat přátelé ze sousedství a celý loňský rok i jeho těhotná dcera, jelikož nechtěla být natáčena těhotná. Též jeho devadesátiletá matka, která se již špatně pohybuje, považuje za velmi nepříjemné, že někdo zaznamenává její zdravotní problém a odmítá vycházet před budovu, kde dříve sedávala nebo i jedla. Po přípravném jednání dne [datum] doplnil, že existenci a zaměření daných kamer chce prokázat mj. jejich fotografiemi a ohledáním na místě samém, dále že existenci nahrávacích zařízení a také nahraných záznamů, jejichž znehodnocení požaduje, nemůže prokázat přímo, ale výslechem svědků, stejně jako to, do jaké míry dochází k zásahu do jeho osobnostních práv.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, uvedla, že má sice na své nemovitosti umístěno několik venkovních kamer, ale to za účelem ochrany svého majetku. Žádná z nich přitom nezabírá ani část pozemku žalobce, navíc nejsou záznamovými zařízeními pro uchování obrazového záznamu. Tedy žalovaná nesleduje a nenahrává soukromí žalobce. Žalovaná je těžce zdravotně postiženou osobou, která žije sama v odlehlé části obce Petrovice a v minulosti došlo k poškození jejích nemovitostí a ke krádežím na jejím pozemku. Proto se domnívá, že je oprávněna mít za účelem ochrany svého majetku a své osoby na dané nemovitosti umístěny kamery pro sledování bez záznamu. Doplnila, že sousedské vztahy jsou mezi účastníky dlouhodobě velmi narušené, řešili spolu spor o hranici mezi pozemky, žalobce jí měl bez jejího vědomí odstranit plot, vyvolal kontrolu ze strany [obec] inspekce životního prostředí a„ udává“ její návštěvy a osoby, které o ni pečují, za špatné parkování u policie. Žalobce jí tak jen soustavně ztěžuje život.

3. Současně žalovaná uplatnila ve smyslu § 97 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), proti žalobci vzájemný návrh, kterým požadovala odstranění obou kamer umístěných na vedlejší stavbě přístavku, uvedeného ve výroku III tohoto rozsudku, a znehodnocení veškerých obrazových záznamů z těchto kamer. Tyto dvě kamery zabírají nejen nemovitosti žalobce, ale také veřejné prostranství a veřejnou účelovou komunikaci, a to v mnohem větším rozsahu, než žalobce nezbytně potřebuje k ochraně svého majetku. Jde-li o ochranu automobilu, může jej parkovat na svém pozemku, naopak předmětná komunikace je pro žalovanou jediným schůdným přístupem k jejím nemovitostem a žalobce tak neoprávněně zasahuje do soukromého života žalované, když zaznamenává její pohyb, odchody a příchody, tedy monitoruje a pořizuje záznam o tom, kdy je přítomna doma a kdy je mimo bydliště, popř. má možnost sledovat účel jejího odchodu. Takové sledování žalovanou mimořádnou měrou obtěžuje a je šikanózní, mj. vzhledem k tomu, že je osobou zdravotně postiženou a žalobce může snímat a nahrávat ošetření a nástup žalované do vozidla zdravotní služby. Žalovaná se rovněž dozvěděla, že žalobce bez jejího souhlasu a vědomí nahrávky ukazoval třetím osobám a používal je i jako podklad pro oznámení proti žalované nebo vůči návštěvám osob, které ji zajišťují péči. Žalobce o skutečnosti, že kamery zabírají také veřejné prostranství, a rovněž o skutečnosti, že jde o kamery se záznamem, navíc neinformuje veřejnost. Žalovaná byla Úřadem pro ochranu osobních údajů odkázána na občanskoprávní řízení, proto se zmíněných nároků, které chce prokázat prostřednictvím fotografií, místním šetřením, výslechem svědků a řadou listin, domáhá vzájemnou žalobou.

4. Žalobce se k vzájemnému návrhu žalované vyjádřil tak, že kamera na přístavku byla instalována z důvodu ochrany majetku žalobce před opakovaným poškozováním ze strany žalované, přičemž ještě před montáží konzultoval umístění kamer s Úřadem pro ochranu osobních údajů a bylo mu doporučeno, aby kamera zabírala i prostor vedle vozidla, aby možné zaznamenat i případného útočníka. Vzhledem k tomu, že vozovka je na místě velmi úzká, nelze jinak, než snímat i větší část komunikace, kromě toho byl do listopadu 2020 nucen parkovat právě zde vzhledem ke svažitosti a původně měkkému povrchu své zahrady. Díky kamerovému záznamu pak byla žalovaná uznána vinnou za poškozování laku na vozidle žalobce. Dále uvedl, že na přístavku je umístěna jen jedna kamera, namontován byl k ní později pouze externí infračervený přísvit. Je sice pravdou, že u informační cedule není uvedeno, že jde o kamerový systém se záznamem, ale nápis„ Objekt střežen kamerovým systém“ byl zcela dostačující při jeho přihlašování u Úřadu pro ochranu osobních údajů, ze strany úřadu mu nebyla sdělena žádná chyba v umístění, ani námitky proti nepřetržitému sledování. Nahrávky z instalovaných kamer nebyly ukazovány třetím osobám, pouze jedna z ruční kamery, a byly použity jako důkaz celkem třikrát, ovšem ne všechny incidenty byly hlášeny policii. Jinak se záznamy jeho kamerového systému automaticky po 14 dnech vymazávají. Zdůraznil, že veškeré jeho kroky byly vždy vyvolané šikanózním jednáním žalované. Ta má kromě toho možnost přístupu ke své nemovitosti bez snímání, navíc jeho kamery nezabírají komunikaci před pozemkem žalované, ani část tohoto pozemku, takže dané kamery nesměřují také na vozidla lékařské služby, která zastavují před vchodovými vrátky nemovitosti žalované. Žalobce proto do soukromého života žalované nezasahuje.

5. Strany mezi sebou učinily nesporným vlastnictví dotčených nemovitostí, tedy že ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky je pozemek parc. č. St. [anonymizováno], jeho součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], a pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], katastrální území Petrovice u Rakovníka. K prokázání ostatních tvrzení soud provedl následující dokazování.

6. Ohledáním na místě samém dne [datum] soud zjistil, že na ve výroku III tohoto rozsudku uvedené stavbě přístavku žalobce se nachází jedna kamera a jeden noční přísvit, oba směřující od této nemovitosti na pozemní komunikaci k lesu. Dále zjistil, že na ve výroku I tohoto rozsudku uvedené budově žalované se nachází celkem pět kamer, přičemž ze tří, které jsou předmětem řízení, je při pohledu od pozemní komunikace jedna umístěna na přední straně budovy vlevo a dvě na zadní straně budovy u zahrady. Kamera na přední straně budovy směřovala kupředu přímo na pozemní komunikaci, zadní kamera umístěná při pohledu od pozemní komunikace vpravo také směřovala kupředu směrem k lesu a levá zadní kamera byla umístěna tak, že směřovala doleva směrem k pozemku žalobce a jeho manželky. Všechny kamery byly umístěny dostatečně vysoko, pod úrovní střechy, aby měly co nejširší záběr. První kamera na přední straně budovy vlevo by při pootočení byla schopna zabírat i pozemek žalobce. Tato zjištění odpovídala i následně provedeným listinným důkazům v podobě snímku katastrální mapy a situačního plánku umístění kamer na nemovitosti žalované, který předložil žalobce, pouze zaměření první kamery na přední straně domu bylo na plánku zakresleno tak, že směřovalo přes zeď na pozemek žalobce.

7. Ze série fotografií, předložených žalobcem i žalovanou, a ze dvou videozáznamů předložených žalovanou, které byly provedeny k důkazu následně, vyplynula identická zjištění, pouze kamera na přední straně budovy žalované směřovala přes zídku oddělující oba pozemky na pozemek žalobce. Kromě toho část fotografií zachycovala opadanou omítku, blíže neurčené poškozené zdivo, zeď, detaily kamer, předmětné pozemky obou účastníků řízení a veřejnou komunikaci procházející u těchto pozemků, blíže nespecifikované automobily na této komunikaci, přičemž záběr z kamery žalobce umístěné na přístavku potvrdil, že směřuje k lesu a zabírá také danou komunikaci. Série fotografií, předložená žalobcem v reakci na zjištění učiněná při ohledání na místě samém dne [datum], zachycovala hraniční zídku a budovu žalované ještě bez kamery (datováno 2005), kamery žalované, přičemž přední kamera byla vyměněna (datováno 2016, 2018, [datum], 2015, 2016, červenec 2017, [datum], [datum] a červenec 2021) a montáž kamery na nemovitosti žalované (datováno 2020).

8. Rozhodnutím Městského úřadu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] [příjmení], č. j. [spisová značka], byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přestupku proti majetku podle § 50 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona, když [datum] přesně nezjištěným předmětem způsobila rýhu o délce nejméně 10 cm na osobním automobilu žalobce, čímž mu způsobila škodu ve výši 2 900 Kč. Za to jí byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč, poškozený byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na soudní řízení.

9. Usnesením Městského úřadu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], č. j. [spisová značka], byla věc podezření, že žalobce měl v době nejméně od [datum] do [datum] narušit občanské soužití v podobě schválnosti vůči jinému tím, že měl na svém domě v [obec] umístěn kamerový systém zachycující plot a volně přístupnou pozemní komunikaci, odložena, neboť došlé oznámení neodůvodňovalo zahájení řízení o přestupku nebo předání věci. Z odůvodnění plyne, že kamerový systém žalobce instaloval k ochraně svého majetku, přičemž směřuje k lesu, na druhou stranu od nemovitosti žalované, a záznam právě z tohoto systému byl významným důkazem v přestupkové věci poškození jeho automobilu žalovanou.

10. Usnesením Městského úřadu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] [příjmení], č. j. [spisová značka], byla věc podezření, že žalovaná měla [datum] při couvání narazit do zaparkovaného vozidla manželky žalobce a tím jej poškodit, odložena, neboť správní orgán měl pochyby o spáchání dopravního přestupku.

11. Z oznámení o zpracování (změně zpracování) osobních údajů ze dne [datum] a z přehledu registrace ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce oznámil Úřadu pro ochranu osobních údajů, že za účelem ochrany majetku bude třemi stacionárními kamerami umístěnými na jeho rekreační chalupě v [adresa] snímat jak svou zahradu, tak prostor přiléhající k plotu a bude tak zaznamenávat i náhodně procházející osoby. Režim sledování bude nepřetržitý, kamerové záznamy budou uchovávány po dobu 14 dnů a budou uzamčeny v budově. Procházející budou o těchto systémech informováni nálepkou„ Objekt střežen kamerovým systém (em (“.

12. Ze dvou stížností žalované ze dne [datum] a [datum] a z odpovědí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalovaná si stěžovala na kamerové systémy žalobce, které sledují veřejné prostranství a tím sledují i její osobu, když tudy prochází, což si nepřeje, neboť je tím ohroženo její soukromí a soukromí všech, kdo ji navštěvují. Žádala, aby úřad situaci na místě prošetřil a aby dané kamery byly odstraněny. Úřad jí k tomu sdělil, že zmíněné provozování kamerového systému je považováno za zpracování osobních údajů, na což se vztahuje oznamovací povinnost, kterou žalobce splnil. Jestliže zpřístupnil sekvenci kamerového záznamu správnímu úřadu či policii z důvodu doložení útoku na jeho majetek, jedná se o postup v souladu se zákonem, neoprávněné zpřístupnění nebylo doloženo. Jde-li ovšem o déletrvající sousedské spory, lze v případě nemožnosti dohody věc řešit občanskoprávní žalobou u soudu. Dozorové možnosti úřadu přitom neumožňují kontrolovat soukromá obydlí, jako je tomu v daném případě. Jestliže by šlo o jednání, které by mohlo naplňovat znaky přestupku proti občanskému soužití, k projednání by byl příslušný obecní úřad.

13. Z odpovědi na informace k provozování kamery odeslaným Úřadu pro ochranu osobních údajů dne [datum] soud zjistil, že žalobce a jeho manželka úřad informovali o tom, že na dřevníku na adrese [adresa žalované] je umístěna pouze jedna kamera, která snímá i část obecní komunikace a lesa, nikoli však soukromý pozemek. Umístěna je zde z důvodu ochrany plotu, zdi protější stavby a parkovaného automobilu. Umístění bylo předem konzultováno s úřadem a na vchodových vrátkách je informační nápis. Kamera je běžná, barevná zabezpečovací, umožňující rozeznat obličej i postavu. Záznam je nahráván ve 24hodinovém cyklu a později přepisován. Na základě získaných záběrů již měla být dokázána čtyři větší poškození majetku a poškozovatelem má být sousedka„ H. M.“, která také měla zaslat úřadu stížnost. Závěrem vyjádřili přesvědčení, že se touto kamerou nedopouštějí porušení zákona, neboť nemají jinou možnost svůj majetek chránit, a pokud ano, chtěli by být o tom od úřadu informováni.

14. Z potvrzení [jméno] [jméno] ze dne [datum] soud zjistil, že už od roku 2004 poskytuje žalované servis spočívající v údržbě, kontrole a opravách pěti venkovních bezpečnostních kamer, které jsou nainstalovány na její nemovitosti v obci [obec] [příjmení] [jméno] potvrdil, že umístěny jsou napevno, nastaveny jsou tak, že zabírají jen objekty žalované, nedají se natočit ovládáním na dálku a nemají režim záznamu, neslouží tedy pro pořizování a ukládání záznamu. Jedná se o kamery zastaralého typu, jejich stáří a instalaci odhadl na více jak 20 let. 15. [jméno] [příjmení], dcera žalobce, vypověděla, že je nepříjemné jezdit na chatu a trávit tam čas, a to kvůli dvěma kamerám žalované, umístěným na horní a dolní zahradě, neboť člověk má pocit, že je pořád sledován. Nejvíce ji vadí přední kamera u silnice, jelikož prodělala rizikové těhotenství a nemohla ani v plavkách ven. Také babičce to bylo velice nepříjemné, dříve přitom spolu na dané zahradě sedávali a dávali si např. snídani. Teď už tam nechtějí kvůli tomu chodit ani kamarádi nebo sousedi. Kamery jsou tam již asi 10 nebo 12 let, neví však o tom, že by nahrávaly a existovaly také nějaké nahrané záznamy. V noci jen viděla, jak kamera svítí. Také ví, že žalovaná má na žalobce a jeho manželku fotodokumentaci. Dále viděla jednu videonahrávku, jak žalovaná poškozuje klíčem vůz rodičů, o záběrech z jiné kamery ale neví. Přední kamera je vidět i přes plot, protože je vysoko. Na rozdíl od sledování kamerami by jí nevadilo, kdyby ji venku na zahradě viděl kolemjdoucí nebo i žalovaná, v jejímž domě byla na návštěvě, ještě když žil manžel žalované. 16. [jméno] [příjmení], který v [obec] bývá spolu se svou manželkou přes léto, vypověděl, že kamarádí s rodinou žalobce, ale už za nimi nechodí, protože žalovaná na jejich pozemek namířila dvě kamery z obou stran svého domu. Kamery jsou tam umístěny už dlouho, ale nebyly tam, když ještě žil manžel žalované. O případných záznamech z kamer žalované nic neví. Na návštěvě u Kutilů byl naposledy před týdnem, přičemž žalobce má také jednu kameru, ale ta mu nevadí a nic nenatáčí. 17. [jméno] [příjmení], který chodí pomáhat žalované, vypověděl, že udržuje a opravuje dům žalované, což dělá už 25 let. Dříve tam byl i zaměstnán. Žalovaná má asi pět kamer, na místě jsou minimálně 10 let. Občas čistil místo okolo nich, jinak pouze pomáhal mechanikovi [jméno] [jméno], když je instaloval. Neví, jaký mají rozptyl, ale nesměřují přímo na pozemek žalobce, přední kamera určitě nemůže dohlédnout až k lesu. Také neví, jestli s nimi lze manipulovat, jestli něco nahrávají nebo jestli dokáží snímat i zvuk. Co se týče kamer žalobce, tak ví o dvou, jedna je na domě a druhá na přístavku, která směřuje na silnici k lesu. Tato kamera mu nevadí.

18. Z dopisu zástupkyně žalobce ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána, aby ještě před podáním žaloby odstranila veškeré kamery, které jsou způsobilé snímat také pozemek a další nemovitosti žalobce, a ke zničení veškerých záznamů z nich, které by byly způsobilé dotknout se osobnostních práv žalobce. Žalovaná potvrdila, že jí tato výzva byla doručena.

19. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť zčásti byly uplatněny žalobcem až po uplynutí tzv. koncentrační lhůty podle § 114c odst. 4 o. s. ř. a zčásti měl již pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by už nemohly přinést jiná zásadní zjištění. Týká se to zejména návrhů obou účastníků vztahujících se k jejich sousedským konfliktům v předchozích letech (parkování, narušování občanského soužití, poškozování věcí, stavba zdi či kanalizační přípojky, kontroly ze strany veřejných orgánů apod.), neboť ačkoli lze mít za to, že toto řízení je jen dalším vyústěním jejich zhoršených sousedských vztahů, jeho předmětem je pouze oboustranně tvrzený zásah do osobnostních práv prostřednictvím kamerových systémů.

20. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

21. Podle § 81 odst. 1 o. z. chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

22. Podle § 81 odst. 2 o. z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

23. Podle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

24. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

25. Osobnost člověka představuje z hlediska její právní ochrany jeden z předmětů absolutních soukromých práv stanovených občanským zákoníkem. Nedílnou součástí osobnosti člověka je také jeho soukromí, přičemž jde o jednu z nejpřísněji chráněných osobnostních hodnot vůbec. Soukromí představuje přirozenou hodnotu lidské osobnosti ve smyslu jeho intimní sféry, ať již ohraničené prostorově nebo obsahově, do které nesmí nikdo jiný bezdůvodně vstupovat či zasahovat, a která zahrnuje mj. obydlí člověka či jiné soukromé prostory. Součástí práva na ochranu soukromí je proto také možnost vlastního uvážení zda, popř. v jakém rozsahu a jakým způsobem mají být skutečnosti osobního soukromí člověka zpřístupněny jiným lidem a zároveň možnost se bránit proti neoprávněným zásahům do této sféry ze strany jiných osob. Pod rozsah ochrany soukromí člověka spadá i ochrana obsahu soukromých informací v osobních písemnostech, ochrana rodinného života apod. 26. [příjmení] byla dána soukromoprávní odpovědnost za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti člověka, musí být splněny všechny následující předpoklady: a) existence zásahu, který je objektivně způsobilý vyvolat nemajetkovou újmu, spočívající buď v porušení, nebo jen v ohrožení osobnosti člověka v jeho fyzické či morální integritě, b) neoprávněnost (protiprávnost) daného zásahu a c) existence příčinné souvislosti mezi tímto zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka (o vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem protiprávního úkonu, tedy je-li jednání škůdce a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, k újmě by nedošlo). Jestliže není požadována satisfakce podle § [číslo] odst. 2 a § 2956 o. z., ale jde o případ zdržovací či odstraňovací žaloby podle § 82 odst. 1 o. z., jako je tomu zde, nevyžaduje se zavinění ze strany toho, kdo zasáhl do osobnostních práv poškozeného, jde tedy o odpovědnost objektivní.

27. Nejde přitom jen o to, zda došlo k zásahu do osobnostních práv, ale především o to, zda tento zásah byl neoprávněný (v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem), přičemž daný zásah může ještě trvat, nebo může být dána důvodná obava, že nastane, resp. že se bude opakovat. Také platí, že se v těchto případech nepřihlíží k subjektivnímu vnímání poškozeného, ale rozhodující je, jak by zásah v daném kontextu vnímala běžná osoba průměrných vlastností.

28. Z ustálené rozhodovací praxe dále plyne, že v rámci ochrany osobnosti může žaloba znít také na uložení povinnosti odstranit určitý předmět, který má neoprávněně a nepříznivě působit na žalobcova osobnostní práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Přeneseno na posuzovaný případ to znamená, že nejen odstraňovací, ale i zdržovací žalobou lze žádat, aby protistraně byla uložena preventivní povinnost odstranit kameru, jestliže jejím prostřednictvím došlo k dotčení osobnostních práv, zde k zásahu do soukromí druhého, a hrozí, že se takový zásah bude opakovat i v budoucnu.

29. Žalobce se po žalované domáhal odstranění tří jejích kamer, umístěných na jejím domě, jedna se nachází na přední straně budovy při pohledu od pozemní komunikace vlevo a dvě kamery se nachází na zadní straně budovy. Provedeným dokazováním, zejména ohledáním na místě samém, bylo zjištěno, že na nemovitosti žalované se nachází celkem pět kamer, tři z toho tak, jak je označil žalobce. Při ohledání pouze jedna z nich, umístěná na zadní straně budovy vlevo při pohledu od pozemní komunikace, byla nasměrována na pozemek (zadní zahradu) žalobce, a byla zjevně schopna jej zabírat celý, druhá zadní kamera byla nasměrována k lesu a vzhledem k její vzdálenosti by i při jiném nasměrování zřejmě nemohla zabírat podstatnější část daného pozemku. Přední kamera pak byla sice nasměrována kupředu na pozemní komunikaci, ale provedenými fotografiemi má soud dále za prokázáno, že s ní bylo manipulováno, neboť ještě před ohledáním (kdy byly žalobcem fotografie předloženy) zřetelně směřovala přes hraniční zeď na přední zahradu žalobce a s ohledem na její výšku a umístění byla také schopna zabírat ji prakticky celou.

30. Už jen z tohoto důvodu soud nemohl vyhovět žalobě, co se týče třetí kamery, umístěné na zadní straně budovy při pohledu od pozemní komunikace vpravo. Ostatně také z výslechu svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] vyplynulo, že ví o jen dvou kamerách žalované, které sledují pozemek žalobce. Tyto výpovědi má přitom soud za věrohodné, neboť ačkoli se jedná o dceru žalobce a o souseda, se kterým má žalobce kamarádské vztahy, zjištěné skutečnosti odpovídají obecné lidské zkušenosti, že by nikomu jistě nebylo příjemné a považoval by za obtěžující, pokud by měl být ve svém soukromí sledován kamerovým systémem druhé osoby. V tomto ohledu lze právě s odkazem na běžnou osobu průměrných vlastností konstatovat, že už jen takový zásah do soukromí je i bez pořizování případných zvukových či obrazových záznamů v rozporu s ustanovením § 86 o. z., protože jde o neoprávněné sledování soukromého života. Je zde přitom rozdíl oproti situaci, kdy by např. žalobce a jeho rodinu spatřili na přední zahradě kolemjdoucí, jelikož stacionární kamera je bude sledovat neustále, aniž by mohli vědět, kdy konkrétně je takto žalovaná ze svého domu pozoruje. V důsledku toho se v oblasti záběru takové kamery zcela ztrácí pocit soukromí a žalobce a jeho blízcí jsou vystaveni nepříjemnému a omezujícímu tlaku ze strany své sousedky. Ze všeho uvedeného plyne, že v řízení byl nejen prokázán zásah (dvě kamery sledující pozemky žalobce) a jeho protiprávnost, ale také existence příčinné souvislosti mezi jednáním žalované, která si tyto kamery umístila na svůj dům, a dotčením osobnostních práv žalobce vzhledem k intenzitě a zjevně i dlouhodobosti tohoto zásahu. Soud by mohl konstatovat též evidentní úmysl v jednání žalované, avšak, jak shora uvedeno, zavinění v tomto případě nehraje roli. Ve vztahu k přední kameře rovněž nebylo prokázáno pouze to, že k zásahu v minulosti došlo (prostřednictvím fotografií, jak shora taktéž uvedeno), ale že tento neoprávněný zásah hrozí opakováním, a to pouze tím, že by daná kamera byla později uvedena do původní polohy.

31. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že žalobě, směřující na další zdržení se uvedeného neoprávněného zásahu tím, že žalované bude uložena (zčásti prevenční) povinnost odstranit dvě zmíněné kamery, je na místě vyhovět. Naopak ve vztahu ke třetí kameře, umístěné na zadní straně domu, soud žalobu zamítl, neboť u ní takový zásah do osobnostních práv žalobce prokázán nebyl. Lze jen dodat, že tvrdila-li žalovaná, že kamerové systémy provozuje kvůli své bezpečnosti, tento účel jí bezpečně pokryjí tři zbývající kamery, umístěné na všech třech stranách domu.

32. Podobně nebylo v řízení prokázáno tvrzení žalobce o existenci zvukově-obrazových záznamů z daných kamer, zde své břemeno důkazní neunesl, naopak prostřednictvím potvrzení [jméno] [jméno] má soud za prokázáno, že uvedené kamery žalované nemají režim záznamu. Z tohoto důvodu žalobu, v tomto rozsahu odstraňovacího nároku ve smyslu § 82 odst. 1 o. z., zamítl.

33. Soud také zamítl vzájemnou žalobu žalované, neboť dospěl k závěru, že v případě dotčených kamerových systémů žalobce k protiprávnímu zásahu do osobnostních práv žalované nedošlo. Jednak bylo zejména ohledáním, ale také prostřednictvím fotografií a výpovědí [jméno] [příjmení] zjištěno, že na shora uvedené budově přístavku žalobce je nainstalována pouze jedna kamera, druhé zařízení je pouze nočním přísvitem, jednak bylo také bez dalších pochyb prokázáno, že tato jedna kamera směřuje na pozemní komunikaci směrem k lesu, tedy od nemovitosti žalované, kterou vůbec zabírat nemůže. Na rozdíl od dvou kamer žalované tedy nesměřuje na soukromý pozemek žalované a nemůže ve smyslu § 86 o. z. už jen z tohoto důvodu primárně sledovat její soukromý život.

34. Prostřednictvím listinných důkazů (zejména usnesením Městského úřadu Rakovník ze dne [datum], ve vztahu k Úřadu pro ochranu osobních údajů také oznámením žalobce ze dne [datum], přehledem registrace ze dne [datum] a odpovědí žalobce a jeho manželky ze dne [datum]) bylo zjištěno, že žalobce tento svůj systém provozuje z důvodu ochrany majetku, neboť v minulosti došlo k jeho poškození, a to minimálně v jednom případě žalovanou (rozhodnutí Městského úřadu Rakovník ze dne [datum]). S ohledem na sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne [datum] a dne [datum] je také prokázáno, že žalobce splnil svou veřejnoprávní oznamovací povinnost.

35. Jestliže má tedy žalobce předmětnou kameru nainstalovánu kvůli ochraně svého majetku důvodně, směřuje jen na veřejnou komunikaci a je tak schopna snímat pouze náhodně procházející osoby, přičemž záznamy z ní jsou v případě nutnosti předávány příslušným orgánům, je zdejší soud toho názoru, že jde o zcela oprávněné umístění kamerového systému. Nastavení kamery snímající veřejný prostor totiž musí být efektivní, neboli musí umožnit dosažení účelu snímání, zachycení eventuálních pachatelů protiprávní činnosti, přičemž je podstatné, zda jde o prevenci před reálně hrozícími útoky např. na majetek, nebo zda je taková protiprávní činnost jen hypotetická a spíše nepravděpodobná (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

36. S ohledem na uvedené, kdy předmětná kamera nesleduje soukromý prostor žalované, a kvůli její oprávněnosti i minimálnímu zásahu do osobnostních práv žalované v případě, kdy bude danou veřejnou komunikací procházet, má soud za to, že je na místě, aby ji žalovaná, stejně jako ostatní náhodní kolemjdoucí, byla povinna strpět. Vzájemnou žalobu na její odstranění (i na odstranění nočního přísvitu) proto zamítl. Stejně tak z tohoto důvodu nevyhověl návrhu na znehodnocení veškeré obrazových záznamů z ní, byť lze podotknout, že, jak bylo také prokázáno, dané záznamy jsou po 14 dnech mazány.

37. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšnému žalobci náleží pouze poměrná náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou, které podle § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 2 500 Kč, a to za každý ze 14 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a účast na jednání před soudem, včetně ohledání na místě samém, ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý tento úkon. Dále jí náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši 100 Kč za každou započatou půlhodinu cesty ze svého sídla do sídla soudu a zpět, což při shora uvedených jednáních činí celkem 2 400 Kč. Soud naproti tomu nepřiznal požadované cestovné, neboť nebylo nijak doloženo, jaké vozidlo bylo využito, nemohla být proto ověřena spotřeba paliva a podle § 4 vyhlášky č. 589/2020 Sb. také určena průměrná ceny pohonné hmoty. Dohromady tak jde spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 % (mimo soudního poplatku) o částku 52 336 Kč.

38. Jde-li o žalobu na ochranu osobnosti, úspěch ve věci se posuzuje ve vztahu k jednotlivým uplatněným nárokům. Žalobce se domáhal odstranění tří kamer z nemovitosti žalované a aby byly znehodnoceny veškeré jimi učiněné zvukově-obrazové záznamy, žalovaná se domáhala odstranění dvou kamer z nemovitosti žalobce a znehodnocení veškerých obrazových záznamů, které jimi byly pořízeny. Protože žalobě žalobce bylo vyhověno pouze co do dvou kamer žalované, je zde jeho úspěch poloviční (dva úspěšné nároky vůči jednomu neúspěšnému ohledně třetí kamery a dalšímu neúspěšnému co se týče znehodnocení záznamů), žalovaná zde tedy byla rovněž úspěšná z 50 %. Žalované pak nebylo vyhověno vůbec, nebyla úspěšná a žalobce je zde tedy úspěšný ze 100 %. Při celkovém zhodnocení z toho vyplývá, že žalobce byl úspěšný ze 75 %, poměrná náhrada nákladů řízení z uvedené částky tak činí 39 252 Kč.

39. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebylo důvodu stanovit lhůtu delší nebo plnění ve splátkách, a místo plnění bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobce.