4 C 54/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka], částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 14,57 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátu, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Předmětnou půjčku se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách ve výši [částka]. Žalovaná se nadto zavázala hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 14,57 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaná zavázala k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši [částka], poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši [částka] a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze [částka]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaná dosud neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože ji k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaná se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřila. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla k ústnímu jednání ve věci postupem podle § 45 – 50 o.s.ř. řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] spolu s obchodními produktovými podmínkami právní předchůdkyně žalobkyně, sazebníku poplatků, přehledu rozpisu plateb soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] Paribas Personal Finance se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] s úrokem 14,57% ročně.

5. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalované byla zaslána částka [částka].

6. Z osobního dotazníku soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že v době poskytnutí půjčky žila u rodičů, pracovala jako závozník s příjmem [částka] a celkové náklady domácnosti činily [částka].

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne [datum].

8. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne [datum].

9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr:

10. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy jí byla poskytnuta půjčka ve výši [částka]. Žalovaná se ji zavázala vrátit ve splátkách po [částka] s úrokem ve výši 14,57% ročně. Před poskytnutím půjčky právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované hradit poskytnutý úvěr tím, že žalovaná vyplnila dotazník, ve kterém uvedla, že má příjem [částka] a celkové náklady domácnosti činily [částka]. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze [částka]. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalované písemně oznámila.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, resp. úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalované úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila, žalobkyně doložila dotazník vyplněný žalovanou. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace získané od žalované ověřila, není zřejmé, zda tak skutečně učinila, co z předložených dokladů vyplynulo ani, zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalované. Žalobkyně totiž tvrdila, že měla doložené údaje o zaměstnavateli a trvání pracovního poměru, k tomuto nedoložila ničeho. Žalobkyně tedy svá tvrzení týkající se ověřování příjmů žalované žádným způsobem nedoložila, a tyto údaje dle soudu ničím objektivně nepodložila. Co se týče výdajů na domácnost, ty měly být ve výši [částka], taková abnormálně nízká výše výdajů tedy měla být rovněž ověřena, aby právní předchůdkyně žalobkyně dostála povinnosti posuzovat schopnost splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobkyně ani netvrdila, jakým způsobem byly výdaje žalované ověřovány. V tomto směru tak žalobkyně dle soudu neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

18. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaná se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu právní předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat po žalované to, co sama plnila, tedy vrácení částky [částka]. Žalovaná však dosud uhradila pouze [částka]. Zbývající část dlužné částky neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně informovala. Dle soudu na postupníka může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

19. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky částky [částka], částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 14,57 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl. Naopak ohledně částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, vyhověl a uložil žalované povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.

20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je s úhradou částky [částka] v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného od [datum] do zaplacení. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů.

21. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 3 o.s.ř. a žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka]. [jméno] částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], dále paušální náhrada v řízení nezastoupeného účastníka podle § 1 odst. 3 § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za čtyři úkony a to za výzvu k plnění a písemný návrh ve věci samé, účast na jednání dne [datum] a dne [datum], k tomu náhrada DPH 21% z přiznané paušální náhrady, tj. [částka], celkem [částka]. Podání ze dne [datum] nebylo podáním ve věci samé dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

23. Soud za účelně vynaložené náklady žalobkyně vedle nákladu soudního poplatku považuje jen náklady odpovídající paušální náhradě, jež by náležela i nezastoupenému účastníku, a s nimi spojené náklady na daň z přidané hodnoty, nikoli však náklady odměny za zastoupení advokátem, neboť na zastoupení žalobkyně nelze hledět jinak, než že současný právní zástupce žalobkyně s ohledem na své personální propojení s žalobkyní fakticky poskytuje při daném právním zastoupení právní služby sám sobě (byť nikoli formálně právně). Náklady na takovéto zastupování hodnotí soud nikoli jako účelně, ale naopak jako ryze účelové, jejichž smyslem není získání kvalifikované právní pomoci, ale pouze navýšení rozsudkem přiznané částky proti žalovanému o náklady právního zastoupení advokátem (srovnej usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2020 č. j. 27 Co 121/2020-149). Soud tak ve svém rozhodnutí vycházel rovněž z posledního zjištěného stavu, tedy že zástupce žalobkyně je ovládající osobou ve vztahu k žalobkyni.

24. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. O splatnosti náhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o.s.ř.