4 C 74/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [jméno], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku [částka]. Tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Žalobkyně požaduje žalovanou částku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, případně z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, jelikož původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši [částka], který měl být splacen nejpozději dne [datum] Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, kdy k uživatelskému účtu měla přístup pouze žalovaná. Schopnost žalované splácet úvěr byla zjišťována z veřejně dostupných databází. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [bankovní účet]. Žalobkyně dále požaduje poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši [částka] ve smyslu dodatku ke smlouvě. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu, přesto k dnešnímu dni ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřila. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla k ústnímu jednání ve věci postupem podle § 45 – 50 o.s.ř. řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Původní věřitel dne [datum] zaslal žalované částku [částka] na její účet č. [bankovní účet] pod var. symbolem [číslo], dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k zaplacení dlužné částky.

4. K aktivní legitimaci žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou, na základě smlouvy o postoupení pohledávky, a to od původního věřitele společnosti [právnická osoba]

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši [částka], který se žalovaná zavázala uhradit nejpozději do [datum]. Z dodatku ke smlouvě bylo zjištěno, že bylo sjednáno prodloužení termínu splatnosti jednotlivých splátek o 30 dnů za poplatek ve výši [částka].

6. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

7. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

9. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

10. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

11. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

12. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi původním věřitelem a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, resp. úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a původní věřitel při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda původní věřitel řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalované úvěr splácet původní věřitel dostatečně prověřila, žalobkyně nedoložila ničeho. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě žalobkyně tvrdila, že schopnost žalované splácet úvěr byla posouzena na základě veřejných databází, původní věřitel tedy neposuzoval konkrétní příjmy a výdaje žalované. V tomto směru tak žalobkyně dle soudu neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

13. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaná se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor původního věřitele obohatila, neboť původní věřitel žalované plnil a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu původní věřitel měl právo požadovat po žalované to, co sám plnil, tedy vrácení částky [částka]. Žalovaná však dosud neuhradila ničeho a to nejen původnímu věřiteli, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, o čemž byla žalovaná řádně informována. Dle soudu na postupníka může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

14. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítl. Naopak ohledně částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, vyhověl a uložil žalované povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je s úhradou částky [částka] v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného od [datum] do zaplacení. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů.

15. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., jelikož žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná pouze z části, a to ze 80 % a žalovaná z 20 %. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 60 % nákladů řízení žalobkyně. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou [částka], tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka], -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 ve znění § 14b odst. 5 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši [částka]. Poměrná část nákladů ve výši 60 % činí po zaokrouhlení částku [částka].

17. Při určení výše nákladů řízení, co se týče stanovení odměny advokáta, soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje [částka] a řízení bylo původně zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podle ustáleného vzoru podávaným opakovaně touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (srov. např. řízení vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 34/2021 nebo 5 C 82/2021).

18. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.); náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).