4 C 82/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení , LL.M. sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 11 247 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 063 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 184 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 83,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 11 247 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 11 247 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Žalobu zdůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] úvěrovou smlouvu (dále jen„ smlouva“). Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, byla podrobena důslednému credit scoringu, byla posouzena příjmová a výdajová stránka a další ukazatele. Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná si dvakrát prodloužila splatnost. Žalovaná uhradila celkově 2 937 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 247 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 7 330 Kč, úroků v celkové výši 1 568 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 460 Kč, smluvních pokut ve výši 1889 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 83,28 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 11 247 Kč od [datum] do zaplacení.

2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně odkázala na právní úpravu, odbornou literaturu a na rozhodnutí nejvyšších soudů Švédského království, Litevské republiky a České republiky i Krajského soudu v Ústí nad Labem a sdělila, že svou zákonnou povinnost naplnila prověřováním bonity žalované prostřednictvím jeho kreditního scoringu, přičemž je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Existenci případných pochybností ohledně bonity klienta a jeho schopnosti splácet finanční závazky a hradit i nezbytné životní výdaje minimalizovala jeho kontrolou v externích registrech. Na základě těchto zjištění shledala schopnost žalované splácet daný úvěr. Zdůraznila přitom, že uvedený statistický model je spolehlivějším způsobem posouzení úvěruschopnosti, než na základě vyžádaných dokladů, protože skutečnost, že klient dosáhl určitého příjmu, neznamená, že tohoto příjmu bude dosahovat po celou dobu trvání úvěrového vztahu, a protože řady svých výdajů si ani není vědom. Odbornou péči je tak třeba spatřovat ve výpočtu kreditního skóre žalované, což je statisticky nejspolehlivější ukazatel. Žalobkyně byla přesvědčena, že splnila podmínky zákona.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla k ústnímu jednání řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

5. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, sazebníku, výpisu čerpání, splátek a úhrad a výpisu proplacení a úvěrové smlouvy soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky včetně úroků a poplatků, celkem 11 008 Kč, vrátit ve 24 měsíčních splátkách. Uhradila celkově částku 2 937Kč.

7. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že dle žádosti byl příjem žalované 16 000 Kč, splátky jiným společnostem 5 103 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, CRIBIS, ISIR.

8. Z výzev ze dnů [datum], [datum] s podacím lístkem a předžalobní výzvy ze dne [datum] s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr:

10. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy jí byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se předmětný úvěr zavázala vrátit. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 2 937 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila schopnost žalované hradit poskytnutý úvěr tím, že byla v rámci zjišťování kreditního skóre posouzena její příjmová a výdajová stránka a přezkoumány klientské informace poskytnuté v žádosti o úvěr, kde žalovaná uvedla, že má příjem 16 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení], ISIR. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

15. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z., postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně jako věřitel přenechala žalované jako dlužníkovi částku 8 000 Kč s tím, že žalovaná ji ve sjednané době vrátí. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně však nedoložila, že by před poskytnutím spotřebitelského úvěru splnila svoji povinnost vyplývající ze shora citovaného ustanovení tohoto zákona, a to před poskytnutím úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele tedy žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] však věřitel nedostojí povinnosti postupovat odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelských úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalované spočívalo v lustraci registrů a posouzení příjmové a výdajové stránky a přezkoumání klientských informací. Žalobkyně však netvrdila, ani nedoložila, jakým konkrétním způsobem byla tvrzení žalované uvedená v žádosti ověřována, jaké konkrétní listiny žalovaná musela předložit a co z nich bylo zjištěno, aby žalobkyně dostála povinnosti posuzovat schopnost splácet úvěr s odbornou péčí. V tomto směru tak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované a smlouva o spotřebitelském úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu. Absolutní neplatnost právního úkonu potom působí přímo ze zákona (ex lege) a od počátku (ex tunc), takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

17. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaná se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, neboť žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně měla právo požadovat po žalované to, co sama plnila, tedy vrácení částky 8 000 Kč, přičemž žalovaná dosud uhradila částku 2 937 Kč, zbývající část dlužné částky nezaplatila. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky 5 063 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. stanovil lhůtu k plnění tři dny, která je přiměřená také okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení.

18. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). K vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, proto soud žalobu zamítl i co se týče zákonných úroků z prodlení.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.