4 C 89/2020

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní titul titul Radkou Lukáškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul titul . jméno příjmení jméno . sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Předmětnou půjčku se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných splátkách spolu s částkou [částka], která představovala úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a pojištění ve výši [částka]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze [částka] s tím, že poslední úhradu provedla dne [datum]. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaná dosud neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože ji k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaná se k návrhu přes výzvu soudu nevyjádřila. Soud věc projednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti žalované, která ačkoliv byla k ústnímu jednání ve věci postupem podle § 45 – 50 o.s.ř. řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, i v nepřítomnosti žalobkyně, která se z účasti na jednání řádně omluvila a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], za což se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok ve výši [částka], poplatek za administrativní činnost ve výši [částka], poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a pojištění ve výši [částka]. Půjčku se žalovaná zavázala hradit spolu s popsaným příslušenstvím v 58 pravidelných týdenních hotovostních splátkách po [částka] týdně.

5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že v době poskytnutí půjčky žila s rodiči a byla zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako operátor ve [právnická osoba] s. k. s. na dobu určitou do [datum] s příjmem [částka] čistého měsíčně. Její výdaje na bydlení měly činit [částka] měsíčně a osobní výdaje [částka] měsíčně. Zákaznická karta obsahuje podpis žalované a obchodního zástupce, neobsahuje potvrzení zaměstnavatele, ale pouze prohlášení, že zaměstnání žalované bylo ověřeno osobně z pracovní smlouvy a výplatních pásek, dále byla ověřena nájemní smlouva a sipo.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku bylo dále zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne [datum].

7. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky výzvou k plnění ze dne [datum].

8. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud tento skutkový závěr:

9. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou jako spotřebitelem smlouvu o půjčce. Na základě této smlouvy jí byla poskytnuta půjčka ve výši [částka]. Žalovaná se ji zavázala vrátit v 58 týdenních splátkách po [částka] týdně spolu s úrokem ve výši [částka], poplatkem za administrativní činnost ve výši [částka], poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] a pojištěním ve výši [částka]. Před poskytnutím půjčky právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalované hradit poskytnutý úvěr tím, že s žalovanou vyplnila zákaznickou kartu. V té žalovaná uvedla, že žije s rodiči a je zaměstnána na dobu určitou do konce srpna 2017 jako operátor s příjmem [částka] čistého. Žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila. Právní předchůdkyni žalobkyně uhradila pouze [částka]. Dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalované písemně oznámila.

10. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

11. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně dle § 1 ZoSÚ se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem nebo zprostředkovatelem.

12. Podle ustanovení § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je–li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Podle ustanovení § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli nebo se s ním jinak vyrovná.

16. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce, resp. úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. K prokázání svého tvrzení, že schopnost žalované úvěr splácet právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila, žalobkyně doložila kartu zákazníka. Jedná se však o dokument sepsaný žalovanou, event. obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně informace získané od žalované ověřila, není zřejmé, zda tak skutečně učinila, co z předložených dokladů vyplynulo ani, zda kromě příjmů ověřila i výdaje žalované. Žalobkyně totiž tvrdila, že ověřila nájemní smlouvu a sipo, avšak netvrdila, co bylo z těchto listin zjištěno. Žalobkyně soud zahrnula listinami s očekáváním, že si soud sám zjistí rozhodné skutečnosti, které sama ani netvrdila, ačkoli k tomu byla povinna. Z karty zákazníka navíc vyplývá pouze údaj o nájmu [částka], přičemž není zřejmé, zda tak žalovaná přispívá svým rodičům, kteří na základě nájemní smlouvy hradí jinou částku, či se jedná o celkový nájem všech členů domácnosti, co vyplynulo ze složenky, nebylo tvrzeno a nevyplývá ani z karty zákazníka. Vyplývá však skutečnost, že žalovaná byla zaměstnána na dobu určitou, kdy pracovní poměr měl skončit dříve než by byl úvěr splacen, z čeho by následně žalovaná úvěr splácela, již ověřeno nebylo. V tomto směru tak žalobkyně dle soudu neunesla důkazní břemeno a břemeno tvrzení. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C [číslo] ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]).

18. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaná se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatila, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu právní předchůdkyně žalobkyně měla právo požadovat po žalované to, co sama plnila, tedy vrácení částky [částka]. Žalovaná však dosud uhradila pouze [částka]. Zbývající část dlužné částky neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně informovala. Dle soudu na postupníka může přejít i pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009).

19. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 23,72% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítl. Naopak ohledně částky [částka], o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, vyhověl a uložil žalované povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku.

20. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná je s úhradou částky [částka] v prodlení, vyhověl soud žalobě i ohledně úroku z prodlení z této částky požadovaného od [datum] do zaplacení, který žalobkyně z části kapitalizovala za období od [datum] do [datum]. Jeho výše byla stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., dle kterého tato odpovídá roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 % bodů.

21. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i ke kapitalizované výši smluvních úroků a úroků z prodlení (viz. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3.12.2015 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08).