5 C 143/2025

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 25 738,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, , advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované revolvingový úvěr, který žalovaná čerpala ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr pravidelně splácet spolu se sjednaným úrokem. Svoji povinnost však řádně neplnila. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužnou částku neuhradila, a to ani částečně, přestože k tomu byla žalobkyní opakovaně vyzývána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci:

4. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, (dále jen „smlouva“) uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně: společností Multitude Bank p.l.c. a žalovanou bylo zjištěno, právní předchůdce žalobkyně se zavázal žalované poskytnout úvěrový limit ve výši , částka, , který se žalovaná zavázala pravidelně splácet. RPS činilo 299,98 %, úroková sazba 146,949 % ročně.

5. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobkyně a ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že dne , datum, právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalované částku , částka, .

6. Z faktury VS: , var. symbol, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě částky , částka, do , datum, .

7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, ke smlouvě ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a výzvy k úhradě před podáním žaloby z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobkyni. Z podacího lístku vyplývá, že dopis byl žalované odeslán , datum, .

9. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z dokumentu označeného jako „application details“, z předledu plateb, standardních podmínek úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

10. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně, aniž by jakkoliv zkoumal schopnost žalované úvěr splácet, s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy o úvěru žalované poukázal celkem , částka, . Smlouvou o postoupení pohledávek včetně jejího dodatku byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Do dne podání žaloby ve věci žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně ani žalobkyni dlužnou částku neuhradila, přestože k tomu byla opakovaně vyzývána.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z.o.s. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

16. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalované úvěr splácet. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že schopnostžalované splácet úvěr její právní předchůdce posuzoval, svá tvrzení ničím nedoložila. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila, čímž se sama vzdala možnosti být poučena při jednání podle § 118a odst. 1,3 o.s.ř. o nedostatcích svých tvrzení a důkazů v tomto směru. Lze tedy uzavřít, že soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalované, a proto je dle shora citovaných ustanovení smlouva neplatná.

17. Soud však dospěl k závěru, že žalovaná se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatila, neboť právní předchůdce žalobkyně žalované plnil a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalované částku , částka, , z níž žalovaná dosud nic nevrátila nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, a o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovanou řádně informoval. Pro úplnost je třeba konstatovat, že na postupníka může přejít pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když jí účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ).

18. Z popsaných důvodů soud žalobě v rozsahu částky , částka, vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která ve smyslu § 87 z.o.s. odpovídá tomu, že konkrétní poměry a možnosti žalované soudu nejsou známy, neboť žalovaná zůstala v řízení zcela pasivní.

19. Naopak ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 z.o.s., tedy v nové době splatnosti určené dohodou účastníků nebo soudem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , dle kterého je ustanovení § 87 z.o.s. ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení). Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tak dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí splátku dlužné částky ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalobkyni, která byla ve věci úspěšnější než žalovaná, přiznal náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků potom soud zohlednil i výši požadovaného zákonného úroku z prodlení (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, ). Z výše uvedeného potom vyplývá, že žalobkyně byla úspěšná v 74 % (v částce , částka, z částky , částka, ) uplatněného nároku a žalovaná ve 26 % uplatněného nároku (v částce , částka, z částky , částka, ). Žalobkyně, která uspěla ve větší míře, tak má právo na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalované, tedy 48 %. V případě plného úspěchu ve věci by žalobkyně měla nárok na náhradu nákladů řízení v plné výši , částka, (kterou tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna za zastupování advokátem ve výší , částka, za tři úkony právní služby po , částka, dle ustanovení § 7, § 11 odst. 1 písmeno a), d), § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, dále jen „AT“, neboť žalobce podal svůj návrh na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, náhrada hotových výdajů ve výši , částka, po , částka, za jeden úkon právní služby a DPH ve výši , částka, ). 48% z této částky činní , částka, . Podle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce, který je advokátem.

21. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.