5 C 153/2025

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce poté, co zkoumal schopnost žalovaného splácet, s žalovaným uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku , částka, . Předmětnou částku se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem. Dne , právnická osoba, .2025 právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni podání žaloby žalovaný uhradil pouze , částka, . Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože jej k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, včetně všeobecných podmínek a prohlášení klienta soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně - společnost , právnická osoba, . se zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši , částka, za úrokovou sazbu ve výši 64,31 % ročně. Žalovaný se jej zavázal spolu s úrokem vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN úvěru činilo 87,09 %.

5. Z dodatku č. , hodnota, k návrhu smlouvy o úvěru/smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný v něm uvedl bankovní spojení na svoji osobu , č. účtu, . Z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, soud zjistil, že číslo účtu , č. účtu, je vedeno na jméno žalovaného.

6. Z hodnocení klienta ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný měl mít ke dni vyhotovení tohoto hodnocení příjem ze zaměstnání na hlavní pracovní poměr ve výši , částka, měsíčně. Měl splácet právní předchůdkyni žalobkyně další úvěr částkou , částka, měsíčně. Neměl žádnou vyživovací povinnost. Za bydlení měl vynakládat , částka, měsíčně. Jeho měsíční výdaje měly činit , částka, měsíčně, měl volné zdroje k úhradě dalších splátek ve výši , částka, měsíčně. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovanému v listopadu 2022 bylo zaměstnavatelem vyplaceno , částka, a v lednu , částka, . Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá záznam. Z výpisu z nebankovního registru informací soud zjistil, že žalobce dosáhl skóre 509, dle kterého u něj měla být vyšší pravděpodobnost splácení úvěru. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně ji měl k dispozici.

7. Z oznámení o schválení úvěru ke Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně akceptoval návrh na uzavření smlouvy o úvěru ve znění jeho dodatku č. , hodnota, .

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobce dne , datum, poukázal na účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částku , částka, .

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , právnická osoba, .2025, společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávek a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož data soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzval jej k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci.

11. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud skutkový závěr, že právní předchůdce žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalovaného zjistil, že byl zaměstnán. V listopadu 2022 i v lednu 2023 měl příjem , částka, . Žalovaný žalobkyni sdělil, že nemá žádnou vyživovací povinnost a za bydlení vynakládá , částka, . Žalovaný neměl žádný negativní záznam v registru SOLUS a v nebankovním registru klientských informací měl skóre 509. Následně byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně spolu se smluvním úrokem ve výši 64,31 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Splátky však řádně a včas nehradil. Celkem uhradil , částka, . Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému písemně oznámil. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dlužné částky, žalovaný však dlužnou částku dosud neuhradil.

12. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z.o.s. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

17. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

18. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že tak neučinil. Ačkoliv prověřil příjmy žalovaného a zkontroloval, zda žalovaný prochází některými registry, zcela liknavě přistoupil k hodnocení deklarovaných výdajů žalovaného. Při jejich hodnocení právní předchůdce žalobkyně vycházel jen z prohlášení žalovaného. Toto prohlášení si však žádným způsobem neověřil (např. z nájemní smlouvy, výpisu z účtu apod.). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Lze tedy uzavřít, že dle soudu právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr, aniž by řádně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet, proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba).

19. Žalovaný se však dle soudu bez právního důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatil, když právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku , částka, , z níž žalovaný dosud uhradil , částka, . K úhradě tak zbývá , částka, . Danou částku žalovaný dosud nevrátil nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, a o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného řádně informoval.

20. Z popsaných důvodů soud žalobě v rozsahu částky , částka, vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která ve smyslu § 87 z.o.s. odpovídá tomu, že konkrétní poměry a možnosti žalovaného soudu nejsou známy, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní.

21. Naopak ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 z.o.s., tedy v nové době splatnosti určené dohodou účastníků nebo soudem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, , dle kterého je ustanovení § 87 z.o.s. ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení). Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tak dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou částku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 ods.t 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i ke kapitalizované výši příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z sp. , spisová značka, ze dne , datum, a nález ústavního soudu sp. I US 2717/08).