5 C 4/2026

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro Anonymizováno s příslušenstvím

I. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem doručeným Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovanou jako podnikatelkou uzavřela v souvislosti s její podnikatelskou činností smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši , částka, . Dle žalobkyně žalovaná z poskytnutého úvěru žalobkyni nic neuhradila, přestože k tomu byla opakovaně písemně vyzývána.

2. Okresní soud v , adresa, ve věci vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz č.j. EPR , č. účtu, -5, proti kterému žalovaná podala včas odpor. V něm namítala, že při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní ani jiné podnikatelské činnosti. Žalobkyně její podnikatelskou činnost ani podnikatelský záměr ve vztahu k poskytovanému úvěru nijak nezkoumala. Žalované poskytla úvěr, aniž by zkoumala její úvěruschopnost. Smlouvu o úvěru žalovaná pravděpodobně od žalobkyně neobdržela, není tedy zřejmé, v jakém znění byla fakticky uzavřena, navíc smlouva obsahuje nesrozumitelná a nemravná ustanovení. Rovněž sporovala, že na úhradu dlužné částky dosud nic neuhradila. Naopak před podáním žaloby ve věci již žalobkyni uhradila částku , částka, . V souvislosti s tím navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a naopak žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku , částka, , o kterou se žalobkyně dle žalované bezdůvodně obohatila.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -0791 ze dne , datum, soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou. V záhlaví smlouvy je žalovaná identifikována také IČ: , IČO, a je zde uvedeno bankovní spojení žalované: , č. účtu, . Dle čl. 2.5. smlouvy byl úvěr sjednáván výlučně na financování podnikatelských potřeb, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Na základě smlouvy měla žalobkyně žalované poskytnout úvěr ve výši , částka, , který se žalobkyně zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 0,7% za každý den jeho čerpání. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, a to za použití verifikačního sms kódu.

5. Z potvrzení po provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, .

6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky.

7. Z výpisu plateb účtu žalované a sdělení společnosti , Anonymizováno, a.s. soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, .

8. Z dokumentu označeného jako „payments info“ z nezjištěného data, z tabulky obsahující osobní údaje žalované a dohody o ukončení pracovního poměru s žalovanou soud nad rámec shora uvedeného nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

9. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne , datum, smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na jejímž základě měla žalované poskytnout úvěr ve výši , částka, na financování podnikatelských potřeb, bez omezení konkrétního podnikatelského účelu úvěru. Dne , datum, žalobkyně na účet žalované poukázala částku , částka, . Následně žalovaná žalobkyni uhradila částku , částka, .

10. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „z.o.s.“) ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 z.o.s., dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

14. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě námitkou žalované, že úvěr nebyl uzavřen jako úvěr podnikatelský, ale žalovaná jej uzavírala jako spotřebitelka. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, je pro posouzení této otázky rozhodující především účel jednání osoby v konkrétním smluvním vztahu, potažmo povaha a účel smlouvy. „Okolnost, že spotřebitel má podnikatelské oprávnění, je pro posouzení jeho právního postavení ve smluvním vztahu s podnikatelem irelevantní. Souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva obsahuje blíže neurčené označení „podnikatelské účely.“ Úvěrující musí vždy odstranit pochybnosti o tom, k čemu je úvěr poskytnut.“15. V posuzovaném případě však z listin předložených žalobkyní nebylo možné povahu a účel poskytnutí úvěru dovodit. Důkazní břemeno ve vztahu k tomuto tvrzení však leželo na žalobkyni. Žalobkyně se ale k jednání ve věci nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. Proto soud dospěl k závěru, že pochybnosti o tom, k čemu byl úvěr poskytnut žalobkyně jako úvěrující v posuzovaném případě neodstranila, a proto smlouvu o úvěru v projednávané věci nelze považovat za smlouvu podnikatelskou.

16. Při uzavírání smlouvy tak měla žalovaná postavení spotřebitele, a proto se na ni vztahují i ustanovení týkající se jeho ochrany při poskytování úvěru. Zejména potom povinnost věřitele zkoumat úvěruschopnost dlužníka. V projednávané věci žalovaná rozporovala autenticitu uzavřené smlouvy o úvěru i skutečnost, že žalobkyně řádné před poskytnutím úvěru posuzovala její úvěruschopnost. Ani k těmto námitkám žalované žalobkyně neuvedla žádná relevantní tvrzení, která by doložila důkazy, a proto ani v tomto směru neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

17. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že žalovaná se bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, neboť žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijala, aniž zde existoval platný závazek. Žalobkyně vyplatila žalované částku , částka, , jejíž vrácení měla právo po žalované požadovat. Předmětnou částku žalovaná žalobkyni dle předložených dokladů již zcela vrátila, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

18. Návrh žalované, kterým se žalovaná domáhala, aby soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku , částka, , soud posuzoval podle ustanovení § 98 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen („o.s.ř.“), dle kterého vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, než co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu. Proto soud o nároku žalované vůči žalobkyni nerozhodoval, neboť se jednalo jen o obranu proti návrhu. Žalovaná vůči žalobkyni požadovala úhradu částky , částka, , tedy částky, která nepřevyšuje pohledávku požadovanou žalobkyní ve výši , částka, (viz. také rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ), která navíc nebyla shledána důvodnou.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 ods.t 1 o.s.ř. a žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, , kterou tvoří:- paušální náhrada v řízení nezastoupeného účastníka dle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za 5 úkonů po , částka, (odpor, 2 x příprava účasti na jednání, 2 x účast při jednání) podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, .

20. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobkyni třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.