5 C 45/2024

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kučerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 12 894,88 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení a úrokem ve výši 27,21% ročně z částky částka od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne datum se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že její právní předchůdce poté, co zkoumal schopnost žalovaného splácet, s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Předmětné peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných týdenních splátkách spolu se smluvním úrokem a poplatkem za jejich poskytnutí. Dne datum právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. O této skutečnosti právní předchůdce žalobkyně žalovaného písemně informoval. Dlužnou částku ve výši uplatněné v žalobě žalovaný dosud neuhradil, a to nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani žalobkyni, přestože jej k tomu opakovaně vyzývala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil níže uvedené skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný dle jeho vlastních tvrzení má základní vzdělání, je svobodný, žije v nájmu. Jeho hlavním příjmem by měl být invalidní důchod ve výši částka a odhadované měsíční výdaje měly činit částka. Neměl mít spotřebitelský úvěr u jiné společnosti.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum včetně všeobecných podmínek soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka za poplatek ve výši částka (včetně úroku). Žalovaný se je zavázal spolu s poplatkem vrátit v 52 pravidelných splátkách po částka týdně. RPSN úvěru činilo 221,19 %.

6. Z tabulky umoření ke smlouvě č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně nic neuhradil.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.

9. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum včetně podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby ve věci.

10. Po zhodnocení shora uvedeného učinil soud níže popsaný skutkový závěr. Poté, co žalovaný vyplnil žádost o spotřebitelský úvěr, v níž uvedl, že jeho jediným příjem je invalidní důchod ve výši částka měsíčně, přičemž žije v nájmu a má výdaje ve výši částka měsíčně, právní předchůdce žalobkyně - společnost právnická osoba uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalovanému poskytl peněžní prostředky ve výši částka za poplatek částka (včetně smluvního úroku). Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně spolu s poplatkem vrátit v pravidelných týdenních splátkách. Ani jednu splátku neuhradil. Dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, což právní předchůdce žalobkyně žalovanému písemně oznámil. Před podáním žaloby ve věci žalobkyně žalovaného opětovně vyzývala k úhradě dlužné částky.

11. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů ve znění platném v době uzavření smlouvy. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 odst. 1 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ustanovení § 86 odst. 2 z.o.s. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 87 odst. 2 z.o.s. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle ustanovení § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

16. Podle § 1879 o.z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

17. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. V posuzovaném případě přesto, že žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného splácet úvěr její právní předchůdce posuzoval, svá tvrzení doložila pouhým prohlášením žalovaného. Takové prohlášení je nedostatečné, neboť informace v něm obsažené týkající se příjmů i výdajů žalovaného si právní předchůdce žalobkyně měl ověřit, což minimálně na straně výdajů dle prohlášení neučinil (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. I kdyby však soud považoval předmětné prohlášení žalovaného za pravdivé, je z něj dle soudu zřejmé, že pravděpodobnost, že žalovaný bude schopen úvěr splácet byla minimální. Deklarované příjmy žalovaného totiž činily částka, přičemž životní a existenční minimum v roce 2023 jako minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb činilo částka. Pokud by soud vyšel jen z tohoto minima na straně výdajů žalovaného za stravu a ostatní základní potřeby, žalovanému by zbývalo částka měsíčně, z nichž na poskytnutý úvěr měl splácet částka měsíčně (měsíc má v průměru 4 týdny). Navíc žalovaný kromě těchto výdajů, musel mít i výdaje na bydlení, neboť žil v nájmu.

19. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně dle předložených důkazů posuzoval schopnost žalovaného úvěr splácet značně liknavě. Jiná tvrzení a jim odpovídající důkazy týkající se zkoumání úvěryschopnosti žalovaného žalobkyně nepředložila. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být poučena při jednání podle ustanovení § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. o nedostatcích svých tvrzení a důkazů v tomto směru. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je v projednávané věci absolutně neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

20. Žalovaný se však dle soudu bez právního důvodu na úkor právního předchůdce žalobkyně obohatil, když právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku částka, z níž žalovaný dosud nic nevrátil nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, a o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného řádně informoval. Pro úplnost je třeba konstatovat, že na postupníka může přejít pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když jí účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp. zn. spisová značka).

21. Z popsaných důvodů soud žalobě v rozsahu částky částka vyhověl. Povinnost uhradit dlužnou částku soud uložil žalovanému ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, která ve smyslu § 87 z.o.s. odpovídá tomu, že konkrétní poměry a možnosti žalovaného soudu nejsou známy, neboť žalovaný zůstal v řízení zcela pasivní.

22. Naopak ve zbývající části soud žalobu zamítl, a to včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 z.o.s., tedy v nové době splatnosti určené dohodou účastníků nebo soudem (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp.zn. spisová značka, dle kterého je ustanovení § 87 z.o.s. ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení). Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tak dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí splátku dlužné částky ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

23. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití ustanovení § 151 ods.t 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl ve věci úspěšnější než žalobkyně, v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci potom soud přihlédl i ke kapitalizované výši příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR z sp. spisová značka ze dne datum a nález ústavního soudu sp. I US 2717/08). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.