5 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kučerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem jméno celé jméno žalovaného , narozeným datum bytem adresa žalovaného v řízení zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05% ročně, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupkyně žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit nejpozději do [datum]. Žalovaný však svoji povinnost řádně nesplnil a právnímu předchůdci žalobkyně dlužnou částku ani částečně neuhradil. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, přestože k tomu byl žalobkyní vyzýván.

2. Okresní soud v Rakovníku ve věci vydal dne 22.4.2021 platební rozkaz č.j. 5 C 50/2021-10, proti kterému žalovaný podal včas odpor. V něm namítl, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl úvěr, aniž by zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Dále poukázal na to, že v době uzavření smlouvy trpěl trvalou duševní poruchou, pro kterou byl následně omezen ve svéprávnosti. Navíc žalobou požadovanou částku ve výši [částka] právnímu předchůdci žalobkyně uhradil již dne [datum], a proto dle žalovaného tato pohledávka nemohla být postoupena na žalobkyni. Konečně s ohledem dobu splatnosti úvěru žalovaný vznesl také námitku promlčení uplatněného nároku.

3. Po provedeném dokazování učinil soud níže popsaný závěr o skutkovém stavu věci: Dne [datum] měl právní předchůdce žalobkyně společnost: [právnická osoba] s žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit do [datum]. Žalovaný však poskytnutou částku ve lhůtě splatnosti nevrátil a uhradil ji až dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným, která měla činit k datu postoupení [částka], na žalobkyni. Postoupení pohledávky právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil dopisem ze dne [datum]. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] odeslaným dne [datum]. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byl žalovaný omezen ve svéprávnosti mimo jiné tak, že není oprávněn uzavírat jakékoliv smlouvy.

4. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen„ o.z.“). Konkrétně vycházel z ustanovení § 2390 odst. 1 o.z., dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydržiteli zastupitelnou věc tak, aby jí užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

5. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZoSÚ“), který byl platný v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 254/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.o.s.“), dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

6. Podle § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).

8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena včetně jejího zajištění. Podle § 1881 odst. 1 o.z. postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Podle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

10. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 611 o.z. se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 619 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle § 638 o.z. právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

11. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce.

12. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný uzavíral smlouvu jako spotřebitel a právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí zápůjčky jednal v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně před poskytnutím zápůjčky posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet. V posuzovaném případě však žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, že její právní předchůdce schopnost žalovaného zápůjčku splatit posuzoval. K jednání ve věci se žalobkyně nedostavila a sama se tak vzdala možnosti být v tomto směru poučena při jednání podle ustanovení § 118a) odst. 1,3 o.s.ř. Z daného důvodu dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je v projednávané věci neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc tak, že subjektivní občanská práva a občanskoprávní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného bylo postupováno s odbornou péčí je povinen z úřední povinnosti (viz rozsudek soudního dvora ve věci C 679/18 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK ze dne [datum]). S ohledem na popsaný závěr o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy soud považoval za nadbytečné zkoumat, zda žalovaný při uzavírání smlouvy jednal v duševní poruše, která jej činila neschopného právně jednat, či nikoliv.

13. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému plnil a tento plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek, je nárok žalobkyně třeba posuzovat jako bezdůvodné obohacení. Z daného důvodu právní předchůdce žalobkyně měl právo požadovat po žalovaném to, co sám plnil, tedy vrácení částky [částka]. Z provedeného dokazování potom vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně částku [částka] vrátil dne [datum].

14. V době od [datum] do [datum] byl žalovaný s úhradou částky [částka] v prodlení. Dlužný zákonný úrok z prodlení žalovaný neuhradil nejen právnímu předchůdci žalobkyně, ale ani samotné žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným představující dlužný zákonný úrok z prodlení v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními postoupena, a o čemž právní předchůdce žalobkyně žalovaného řádně informoval.

15. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný vznesl námitku promlčení celého nároku, zabýval se soud tím, zda je nárok žalobkyně na úhradu úroků z prodlení promlčen. Otázkou počátku běhu promlčecí doby u práva na úroky z prodlení se Nejvyšší soud ČR zabýval např. v rozsudku ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006. V něm mimo jiné dovodil, že právo věřitele na úroky z prodlení vzniká v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku; tímto dnem počíná u tohoto práva běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo na úroky z prodlení promlčí jako celek. Navíc dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3477/2006 ze dne 6. 11. 2007 dojde-li k promlčení hlavního závazkového vztahu, nemůže se takový právní následek nevztahovat k závazku vedlejšímu. V posuzovaném případě se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení dne [datum] (před tímto datem právní předchůdce žalobkyně po žalovaném úhradu poskytnuté částky nepožadoval). Žaloba ve věci byla podána dne [datum], tedy poté, co tříletá promlčecí doba již uběhla a právo na úhradu úroků z prodlení bylo promlčeno. Proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. a žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka]. Povinnost zaplatit náhradu nákladů uložil soud žalobkyni v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalovaného, která je advokátkou. [jméno] částku tvoří: -) odměna za zastupování advokátem ve výši [částka] za 3,5 úkonu právní služby po [částka] (převzetí a příprava věci, odpor a jeho doplnění, účast při jednání a účast při vyhlášení rozhodnutí) dle ustanovení § 1 odst. 2, § 2, § 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ a.t.“), -) náhrada hotových výdajů ve výši [částka] po [částka] za každý z úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 3 a.t., Na rozdíl od vyúčtování právní zástupkyně žalovaného soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení zvlášť za podání blanketního odporu a za jeho doplnění, neboť se dle soudu nejedná o účelně vynaložené náklady, když žalovaný mohl odůvodnění svého postoje sdělit již v rámci odporu samotného. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalobkyni 3 denní lhůtu k plnění a to od právní moci rozsudku.

17. Tento rozsudek je odůvodněn dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci