6 C 47/2024

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Mydlou ve věci žalobci: a) Jméno žalobce A , narozený Datum narození žalobce A b) Jméno žalobce B , narozená Datum narození žalobce B oba bytem Adresa žalobce B oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o určení vlastnického práva

I. Žaloba o určení vlastnického práva žalobců se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalované do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku ve výši , částka, .

1. Žalobou z , datum, se žalobci vůči žalované domáhají určení vlastnického práva k části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, ve výměře 23 m2, oddělené dle geometrického plánu s tím, že každý je spoluvlastníkem podílu o velikosti ½. Žalobu odůvodňují zejména tím, že aktuálně stav zapsaný v katastru nemovitostí odpovídá tomu, že je zde zapsáno vlastnické právo žalované k označené části pozemku dle geometrického plánu. Žalovaná se stala výlučným vlastníkem předmětného pozemku na základě darovací smlouvy od své sestry v roce 2009. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky sousedního pozemku parc. č. st. 14, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinné rekreace, č. ev.

5. Dále žalobci uvádí, že mezi oběma pozemky tvoří hranici dřevěný plot s kamennou podezdívkou, postavený již kolem 1980. Žalobce a) dále uvádí, že vlastnické právo nabyl , datum, a žalobkyně b) , datum, . Žalobci podotýkají, že spor se týká pouze spodní části pozemku parc. č. , hodnota, , pod plotem v dosahu 23 metrů čtverečních z celkové rozlohy pozemku 54 metrů čtverečních. Žalobci uvádí, že spornou část pozemku užívají po celou dobu svého vlastnického práva s tím, že předmětná část pozemku byla užívána a spravována již jejich právním předchůdcem panem , jméno FO, , který byl otcem žalobce a) a manželem žalobkyně b). Žalobci uvádí, že část pozemku je naznačeným způsobem užívána nejméně od roku 1982, o čemž svědčí fotografie vyobrazující dřevěný plot, který se na stejném místě nachází také dnes. Žalobci předestírají k řešení otázku, zda vlastnické právo k předmětné části pozemku nevydržel již jejich právní předchůdce. K podané žalobě dále argumentují tím, že hranice sporného pozemku nebyla nikdy nikým zpochybňována, a proto mají za to, že splnili podmínky jak pro řádné, tak i pro mimořádné vydržení uvedené části pozemku. Při započtení vydržecí doby právního předchůdce, tak v dobré víře drží žalobci předmětnou část pozemku nepřetržitě po dobu minimálně 41 let. Dále žalobci poukazují na to, že žalovaná nevyjádřila svůj nesouhlas s tím, že žalobci uvedeným způsobem část pozemku užívají, a to až do října 2023, kdy žalobcům zaslala předžalobní výzvu k vyklizení sporné části pozemku. Dále žalobci argumentují tím, že dřevěný plot na hranici pozemku byl postaven společnou prací právního předchůdce žalobců a otcem žalované. Na podporu svých tvrzení žalobci k podané žalobě poukazují na čestné prohlášení pana , právnická osoba, .

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila písemně podáním z , datum, , kde navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Žalobkyně učinila nesporným tvrzení, na základě jakých listin a kdy nabyla vlastnické právo k nemovitým věcem, zapsaným na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , žalovaná a na základě jakých listin nabyli spoluvlastnické právo k nemovitostem zapsaným na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, žalobci. Pro pochopení širších historických souvislostí žalovaná uvádí, že sporný pozemek parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, vlastnila již od roku 1900 její prababička , jméno FO, , která jej v roce 1941 postoupila na svého syna a snachu Václava a , jméno FO, , tj. na dědu a babičku žalované. Od roku 1929 byl ve vlastnictví rodiny , jméno FO, i domek č. p. 23, dnes evidovaný pod č. ev. 05, který v současné době vlastní žalobci. V letech 1960 až 1964 v tomto domku bydleli rodiče žalované, manželé , adresa, , jméno FO, . Protože oba dva sousední domy vlastnila jedna rodina, žádné ploty mezi nimi nebyly. V roce 1967 prodala rodina , jméno FO, parcelu p. č. , hodnota, s domem č. p. 23 starším manželům Aloisu a , adresa, . V této době parcela p. č. , hodnota, oplocená nebyla a byla volně přístupná z parcely p. č. , hodnota, s domem č. p.

22. Tento stav má žalovaná zachycen na několika rodinných fotografiích z roku 1974. Později si manželé , jméno FO, pořídili slepice, a proto byl vystavěn lehký plot z drátěnky bez jakékoli podezdívky a byl postaven na skutečné hranici pozemků. Po úmrtí pana , jméno FO, dům v roce 1976 koupili žalobkyně , Jméno žalobce B, se svým manželem , jméno FO, a se svojí tchyní , právnická osoba, . , jméno FO, zakoupili nemovitost tak, jak byla tehdy oplocena, tj. s drátěným plotem pro výběh slepic na skutečné hranici pozemků. Z dětství si žalovaná i její mladší sestra , jméno FO, vybavují vzpomínku, že , jméno FO, žádali jejich rodiče o posunutí plotu tak, aby mohli část pozemku p. č. , hodnota, užívat, maminka s tím zásadně nesouhlasila, nicméně otec se nechal přemluvit, že jim kus zahrady do užívání přeci jen bezplatně nechá na dobu neurčitou, ale s tím, že na požádání zabranou část pozemku vyklidí a vrátí zpět. Dle žalované pak z právního hlediska šlo o výprosu, byť je zde pochybnost, zda byl otec žalované oprávněn takto jednat. Dále žalovaná uvádí, že na přelomu let 2000 – 2001 si , jméno FO, nechali své pozemky geodetem zaměřit, kde zjistili, že cesta, která byla desítky let na základě ústní dohody užívána jako přístupová pro 3 chalupy, není obecní, ale je jejich. Cestu oplotili, čímž znemožnili přístup k domu č. p. 24 sousedovi z druhé strany, kdy v té době žalovaná pana , jméno FO, žádala o vrácení své části zahrady. Žalovaná dovozuje, že nejsou splněny podmínky ani pro řádné ani pro mimořádné vydržení, neboť pan , jméno FO, dobře věděl, že užívá cizí pozemek a že si jeho užívání vyprosil, kdy odstranil původní oplocení z pletiva a vybudoval nový plaňkový plot s podezdívkou na jiném místě. Žalovaná namítá nepoctivý úmysl právnímu předchůdci žalobců ve smyslu § 1095 občanského zákoníku, naplňující znaky nepravé držby, kdy držitel usiluje proměnit v trvalé právo, to co mu bylo povoleno jen výprosou. Čestné prohlášení žalovaná zpochybnila tím, že , právnická osoba, žil v obci , adresa, .

3. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá nabytí vlastnického práva k sousedním pozemkům zapsaných na LV č. , hodnota, a 10 pro k. ú. , adresa, , tak, jak je to popsáno v čl. II. žaloby. Sporné v dané věci bylo to, zda žalobci, resp. jejich právní předchůdce splnil podmínky pro řádné vydržení, příp. pro vydržení mimořádné u předmětné části pozemku parc. č. 28/2 v k. ú. , adresa, , tak jak je označena v geometrickém plánu připojeném k žalobě.

4. Z písemné komunikace účastníků před podáním žaloby, a to z dopisu zástupkyně žalované z , datum, vyplývá, že již tehdy žalovaná sdělila zástupkyni žalobců, že žalobci jsou si vědomi, že předmětnou část pozemku, její užívání, si vyprosili u otce žalované, který jim dovolil předmětnou část pozemku na dobu neurčitou užívat s tím, že ji na požádání vrátí zpět. Dále žalovaná v dopise argumentuje tím, že žalobkyně b) zpočátku žádala o souhlas se vším zásadním, co na užívaném cizím pozemku chtěla dělat, např. porazit jabloň nebo zrušit velký kulatý záhon s tím, že postupem času se už neptala a pozemek začala užívat nevhodným způsobem.

5. Z čestného prohlášení , právnická osoba, z , datum, vyplývá, že jmenovanému je známo, že mezi shora citovanými sousedními pozemky je vystavěn dřevěný plot s betonovým základem, přičemž tímto způsobem jsou pozemky rozděleny již mnoho let a takto byly rozděleny a užívány již otcem žalované, jakož i otcem žalobce a) a jeho rodinou.

6. Při ústním jednání soudu konaném dne , datum, ze shodných tvrzení účastníků vyplynulo, že dřevěný plot s podezdívkou byl vybudován již v roce 1980, příp. 1982. Žalobce a) v souladu s podanou žalobou uvedl, že se držby sporné části pozemku ujal v roce 2018. Žalobkyně b) v souladu s žalobou uvedla, že se držby sporné části pozemku chopila již v roce 1976. Žalovaná při ústním jednání uvedla, že ve špičce sporného pozemku stála jabloň, která byla poražena někdy v roce 1988, resp. 1990. Žalovaná dále uvedla, že někdy na jaře roku 1977 se manželé , jméno FO, domlouvali s rodiči žalované ohledně výstavby dřevěného plotu. Matka žalované tehdy vyjádřila nesouhlas, přičemž žádala, aby dřevěný plot byl postaven na skutečné hranici pozemku parc. č. , hodnota, .

7. Z výslechu svědka , právnická osoba, vyplynulo, že v době, kdy byl vybudován dřevěný plot, byl zřejmě na vojně, v roce 1980 dostal byt v Panoším , adresa, , kde také bydlel. Svědek uvedl, že nezaznamenal žádné spory mezi rodiči žalované a rodiči žalobce a), do Tyter jezdil denně. Svědek potvrdil, že rodina , jméno FO, , od které , jméno FO, zakoupili sousední nemovitosti, zřejmě chovala slepice, tehdy měl slepice na vsi každý.

8. Z výslechu sestry žalované, paní , jméno FO, vyplynulo, že dřevěný plot byl vystaven, když byla na základní škole. K výstavbě tohoto plotu svědkyně uvedla, že si pamatuje, že její rodiče ten plot řešili, maminka svědkyně nesouhlasila s tím, aby plot byl postaven, tak jak nyní je, rodiče svědkyně se kvůli tomu hádali. Když manželé , jméno FO, sousední dům kupovali, tak její matka chtěla, aby hranice byla tak, jak má být. Svědkyně dále uvedla, že její matka tehdy ustoupila s tím, že pokud bude ten pozemek vrácen a plot dán na správné místo, tak nakonec s postavením plotu problém nemá. Matka svědkyně ale nesouhlasila s tím, aby ten plot měl podezdívku. Svědkyně uvedla, že její otec si tehdy nechtěl dělat špatné sousedské vztahy. K výstavbě plotu svědkyně uvedla, že když na místo přijeli, tak se rodiče pohádali, když viděli tu podezdívku. Svědkyně dále uvedla, že neví, zda její matka dala svůj nesouhlas najevo také manželům , jméno FO, . Ohledně výstavby plotu svědkyně uvedla, že nebyla u toho, když se plot stavěl. K fotografii na č.l. 21 svědkyně uvedla, že je na ní vyobrazen strom, jabloň, která tam již není, dříve byla jabloň na jejich pozemku, chodila si tam hrát. Svědkyně uvedla, že si již nevybavuje, zda někdo žádal, zda může porazit jabloň. Dále svědkyně k fotografii na č.l. 21 označila místo, kde byl kulatý záhon, okolo kterého chodila do domu rodiny , jméno FO, . Rovněž u kulatého zákonu svědkyně uvedla, že si již nevybaví, zda někdo někoho žádal o jeho zrušení. Dále svědkyně uvedla, že v době, kdy byl postavený plot, tak již k , jméno FO, nechodili, už tam nebydleli. Svědkyně dále uvedla, že si již nevybavuje, zda mezi manželi , jméno FO, a jejími rodiči byly spory kvůli nesouhlasu její matky s výstavbou plotu. K tomu svědkyně uvedla, že její matka onemocněla a zemřela v roce 1981.

9. K dotazu zástupkyně žalované svědkyně uvedla, že ohledně plotu bylo něco dohodnuto ve smyslu zápůjčky s tím, že po uplynutí doby nebo na požádání se plot odplotí. Svědkyně k předmětné části pozemku uvedla, že špička pozemku, podle toho, co jí sděloval její otec, vždy patřila svědkyni a žalované. Dále svědkyně uvedla, že její otec jí sděloval, že ten plot měl být někde jinde. K tomu, že měl být pozemek na požádání vrácen, sdělila svědkyně, že o tom její otec hovořil, když se dohadoval s matkou svědkyně. Svědkyně zopakovala, že matka byla rezolutně proti umístění dřevěného plotu. Dále svědkyně uvedla, že si vybavuje, že když chodila k , jméno FO, , tak na pozemku byl drátěný plot, rodina , jméno FO, si to tehdy oplotila, protože měla slepice. Svědkyně uvedla, že drátěný plot nebyl tam, kde je teď plot s podezdívkou. Svědkyně k fotografii na č.l. 21 ukázala, že jabloň byla v takové vykousnuté špičce, za kterou vedl plot. Svědkyně na č.l. 21 naznačila linii, kde vedl původní drátěný plot od výše popsané špičky k pravé spodní části fotografie. Dále se svědkyně vyjádřila k fotografiím předloženým žalovanou s tím, že je na nich zřejmé, že v místě, kde je jabloň, chybí plot. Dále svědkyně uvedla, že žalovaná řešila s panem , jméno FO, starším pozemky, když si zaplocovali pozemek, který dříve sloužil jako příjezdová cesta ke třem domům. Tehdy žalovaná vyjádřila požadavek, aby si pan , jméno FO, starší srovnal všechny hranice svých pozemků. Dále se svědkyně vyjádřila k pozemku parc. č. , hodnota, , vyobrazeném na č.l. 21 spisu s tím, že záhon byl uprostřed, pod domem byly zasázené pnoucí květiny a nacházel se na pozemku také malý zeleninový záhonek, dále dolů k plotu , jméno FO, byl trávník s tím, že část zahrady za tím drátěnkovým plotem byla rodiny , jméno FO, . Záhon byl již na zahradě rodiny , jméno FO, . Svědkyně uvedla, že si nevybavuje, že by se její otec podílel na výstavbě dřevěného plotu.

10. Obdobně vyznívá také výpověď svědka, manžela žalované, pana , jméno FO, , který uvedl, že žalovanou zná od roku 1990, znal také otce žalované, do Tyter jezdil každý týden o víkendu. Svědek uvedl, že se bavil s otcem žalované o dřevěném plotu, který je na č.l. 21 spisu. Otec žalované mu vyprávěl, že ten plot nebýval vždycky, dříve byl plot zároveň s domem , jméno FO, , dříve plot nebyl tak, jak je teď. Svědek uvedl, že když začal jezdit do Tyter, tak se plot nacházel již na současném místě. Ke stromu na č.l. 21 svědek ve shodě s předchozí výpovědí svědkyně uvedl, že strom byl u , jméno FO, , tj. rodičů žalované. Dále svědek uvedl, že mu otec žalované ukazoval v terénu rukou, že pozemek parc. č. , hodnota, , který patřil prarodičům žalované, tak vedl až před tu jabloň, to označil svědek na fotografii na č.l. 21, kde uvedl bod, znázorňující hranici pozemku s tím, že ve shodě s výpovědí výše jmenované svědkyně svědek uvedl, že hranice pozemku před jabloní byla vykousnutá. Svědek k tomu uvedl, že hranice byla více než metr od sloupku směrem k , jméno FO, . Dále svědek uvedl, že po zakoupení sousedního domu rodinou , jméno FO, se k sousedům nechodilo vraty, ale spodem s tím, že na současném místě nebýval vůbec žádný plot. Dále svědek uvedl, že s příchodem nově kupujících byl udělaný nový plot, ale na jiném místě, než je vidět na fotografii na č.l. 21, bylo to uděláno drátěným plotem, aby slepice neběhaly na vedlejší pozemek. Svědek uvedl, že vznikl spor ohledně zarovnání plotu s tím, že to bylo řešeno půjčkou. K tomu svědek uvedl, že se tehdy od otce žalované dozvěděl, že otec žalobce a) šel za otcem žalované, chtěl postavit plot v současné poloze, otec žalované to nechtěl dovolit, protože to nechtěla jeho manželka, nakonec se dohodli, manželka otce žalované byla na něj naštvaná, že to , jméno FO, povolil. Matka žalované trvala na zaplocení podle hranice, jak svědek ukázal na č.l. 21.

11. Dále svědek uvedl, že se mu otec žalované svěřil s tím, že bylo dohodnuto, že když budou potřebovat, že si vezmou zpátky část pozemku. Svědek nicméně nedokázal ve shodě s předchozí svědkyní vysvětlit, jak si to otec žalované představoval, když plot byl na zděné podezdívce. Svědek k tomu nicméně uvedl, že si nemyslí, že by otec žalované chtěl předmětnou část pozemku , jméno FO, tehdy darovat. K tomu, kdy zazněl požadavek na vrácení pozemku, svědek uvedl, že otec žalovaného a) to řešil zhruba v roce 2001, tehdy žalovaná řešila se , jméno FO, , jak bude zajištěn přístup k chalupám s tím, že pokud bude pan , jméno FO, st. chtít nahoře plotit, měl by odplotit to, co je na č.l. 21 spisu. Svědek k tomu uvedl, že tehdy otec žalobce a) sdělil žalované, že se nějak domluví, nakonec k tomu ale nedošlo. Svědek uvedl, že u těchto událostí byl přímo. Dále svědek potvrdil, že k zaměření došlo také v roce 2022. K dotazu soudu svědek sdělil, že podrobnosti z vyprávění otce žalované s ním probíral někdy v roce 1990 až 1992, bylo to v , adresa, . Svědek potvrdil, že otec žalované se tehdy pohádal se svou manželkou, která nesouhlasila s tím, aby plot byl přemístěn do současné podoby. Svědek dále uvedl, že otec žalované byl mírnější, nechtěl mít špatné sousedské vztahy se , jméno FO, . Nebylo to ale tak, že otec žalované sdělil , jméno FO, , ať si dělají, co chtějí. Svědek dále k dotazu soudu uvedl, že neví, kdo dřevěný plot stavěl, otec žalované se mu nesvěřoval ani s tím, zda se řešilo něco s jabloní nebo záhonem. Dále svědek uvedl, že od otce žalované neví nic o tom, že by žádal otce žalobce a) o přemístění plotu, který je na č.l. 21 spisu. Svědek k vrácení plotu uvedl, že otec žalované byl domluven tak, že když požádá, pan , jméno FO, pozemek vrátí.

12. Soud dále provedl účastnický výslech žalované, která rovněž potvrdila, že její rodiče se kvůli výstavbě nového plotu pohádali. Žalovaná k tomu uvedla, že , jméno FO, tehdy přišli k nim do chalupy, byli tam oba manželé , jméno FO, , že si chtějí postavit plot, tehdy chtěli srovnat plot, protože dole byla podezdívka od , jméno FO, , na kterou to chtěli vyrovnat. Matka žalované s tím tehdy nesouhlasila, , jméno FO, odešli s tím, že si to rozmyslí. Otec žalované tehdy zmiňoval, že pozemek nepotřebují, matka žalované oponovala s tím, že pozemek je jejich. Žalovaná uvedla, že nebyla u toho, když se její otec domlouval s manželi , jméno FO, . Žalovaná uvedla, že se domnívá, že k tomu ani nedošlo, protože když přišli do Tyter, tak ten plot už stál, tehdy došlo znovu k hádce mezi rodiči žalované. Matka žalované tehdy posílala jejího otce za panem , jméno FO, , aby plot předělali. Otec žalované se vrátil s tím, že se nakonec domluvili, že až pozemek budou potřebovat, tak jim ho vrátí. Žalovaná dále vyloučila, že by její otec společně s otcem žalobce a) stavěl dřevěný plot. Ve shodě s výpovědí své sestry uvedla, že tehdy přijeli, žalovaná byla 6 týdnů v lázních, a když se vrátila, tak podezdívka již byla vybudována s tím, že otec žalované byl 14 dní na dovolené a nemohl tedy společně s otcem žalobce a) stavět podezdívku. Žalovaná rovněž vyloučila, že by její otec společně s otcem žalobce a) budovali zbytek plotu. Žalovaná nicméně připustila, že nedokáže vyloučit, že otec žalobce a) měl svolení k výstavbě plotu. Žalovaná ve své výpovědi rovněž potvrdila, že si vybavuje, jak se její otec bavil s manželem žalované v 90. letech. Žalovaná rovněž potvrdila, že žádala o vrácení části své zahrady na přelomu let 2000/2001 pana , jméno FO, . Tehdy přišel otec žalobce a) na jejich dvůr s tím, že si chce zaplotit svou cestu, žalovaná toto akceptovala, avšak současně žádala o vrácení části zahrady. K dotazu zástupkyně žalobců, z jakého důvodu od roku 2001 do roku 2022 žalovaná nežádala vrácení části zahrady, žalovaná uvedla, že v roce 2004 její otec zemřel a když s ním v roce 2001 mluvila, tehdy měl její otec zdravotní problémy a žalovaná mu sdělila, že , jméno FO, zaplotili cestu a bude žádat o vrácení části zahrady, otec ji žádal, aby se se , jméno FO, nedohadovala, dokud je naživu. Při ústním jednání soudu dne , datum, žalovaná v souladu s výpovědí svědkyně uvedla, že drátěnkový plot byl až před jabloní.

13. Žalobci věrohodnost výše uvedených výpovědí zpochybňovali, kdy k jejich návrhu soud v tomto ohledu provedl výslech žalobkyně b).

14. Žalobkyně b) odmítla, že by ohledně sporné části pozemku byla řeč o zápůjčce. Spory vznikla až když byla zaměřena dole cesta. Podezdívku plotu postavil jejím manžel s otcem žalované. Rodiče žalované se hádali pořád, ale nebylo to kvůli plotu, hádali se kvůli majetku, matka žalované sdělovala otci žalované, že mu tam nic nepatří, ať do toho nemluví. Plot z drátěnky na pozemku byl už když kupovali své pozemky, a to ve stejném místě jako dnes plot dřevěný. Žalobkyně b) dále uvedla, že byla u toho, když se domlouvala výstavba dřevěného plotu, stáli na zahradě s manželem a oběma rodiči žalované. K tomu, proč vlastně jednala se sousedy ohledně plotu uvedla, že to bylo složité, ze strany sousedů stále zaznívalo: „tohle bylo naše“. Žalobkyně b) k tomu uvedla, že neví jestli měli pravdu, už takto pozemky koupili od paní , adresa, . Poprvé se dozvěděla o tom, že plot mají na cizím pozemku až v roce 2023. K dotazu soudu žalobkyně b) uvedla, že neví, jaký motiv má žalovaná ke svým tvrzením. Žalobkyně b) potvrdila, že slepice nechovali.

15. Po právní stránce soud věc posoudil dle ustanovení § 1091 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušitá držba trvající 10 let s tím, že podle § 1095 občanského zákoníku platí, že pokud uplyne doba dvojnásobně dlouhá, než jak by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá; to neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl. Podle ustanovení § 1096 odst. 2 občanského zákoníku přitom platí, že při mimořádném vydržení se nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

16. K citovaným ustanovením Nejvyšší soud s odkazem na ustanovení § 993 občanského zákoníku, již v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, vyložil, že nepoctivým ve smyslu § 1095 občanského zákoníku je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, a to pokud se držitel úmyslně vetřel držbu svémocně nebo se v ní vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou.

17. Z komentářové literatury k ust. § 993 občanského zákoníku publikované nakladatelstvím , právnická osoba, . Beck, autora J. , jméno FO, , bod 8, vyplývá, že podmínka „usiluje proměnit trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“, neplatí jen pro výprosu ve smyslu ustanovení § 2189 občanského zákoníku, ale obdobně také pro vztahy, ve kterých někdo dal jinému možnost užívat bezplatně věc či právo s tím, že smí užívání dle libosti ukončit. Autor dovozuje, že občanský zákoník zde navazuje na zákon č. 946/1811 Sb., který v § 345 stanovil, že nepravá držba je dána tehdy, pokud někdo hledí to, co se mu povolilo z ochoty bez podrobení se stálé povinnosti přeměnit v trvalé právo. Obdobně Nejvyšší soud již v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, formuloval a odůvodnil právní závěr, dle kterého je-li právo k cizí věci vykonáváno se souhlasem vlastníka, který může být kdykoliv odvolán, nemůže takový souhlas založit dobrou víru vedoucí k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemenu.

18. V dané věci žalovaná v rámci svého výslechu připustila, že nedokáže vyloučit, že otec žalobce a) měl svolení jejího otce k vybudování dřevěného plotu, tak jak je popsán v žalobě. Již z toho důvodu nelze uzavřít, že otec žalobce a) se vetřel v držbu předmětné části pozemku svémocně nebo že by se v ní vloudil potajmu nebo lstí.

19. Z provedeného dokazování nicméně vyplynulo, že žalobci usilují proměnit trvalé právo to, co bylo jejich právnímu předchůdci povoleno jen výprosou, resp. to, co jim otec žalované povolil pouze dočasně, kdy na požádání mělo být užívání předmětné části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, vráceno žalované.

20. Pro tento závěr je stěžejní hodnocení provedených důkazů, kdy soud zvažoval, která z výpovědí je pro rozhodnutí dané věci určující. V tomto ohledu se soud přiklonil k výpovědi svědků, kdy sestra žalované jako svědkyně logickým způsobem a v souladu s ostatními důkazy vypověděla, že jabloň byla v době jejího dětství ještě na jejich pozemku, na kterém si chodila hrát. Původní drátěnkový plot nebyl mezi sloupky, ale až za jabloní na pozemku , jméno FO, . Shodně s tím vyzněla také výpověď svědka, manžela žalované, který uvedl, že mu otec žalované ukazoval kudy vede hranice podél domu žalobců, kde byl původně drátěnkový plot. Oba svědci vypověděli, že matka žalované vyjádřila jasně nesouhlas s přemístěním původního drátěnkového plotu do současné polohy, kde byl vybudován dřevěný plot. Věrohodnost svědecké výpovědi sestry žalované nesnižuje ani fakt, že na č.l. 21 spisu je umístění původního drátěnkového plotu ze strany soudu zakresleno poněkud nepřesně. Stěžejní je v tomto ohledu výpověď svědkyně, která uvedla, že plot byl ještě před jabloní v takové vykousnuté špičce a vedl k pravému dolnímu rohu fotografie vyobrazené na č.l. 21 spisu, z čehož je zřejmé, že plot vedl podél domu č. ev. 5, tak jak to uvedl ve své svědecké výpovědi manžel žalované. Oba svědci vypovídali po řádném poučení pro svědky podle § 126 občanského soudního řádu, kdy soud neshledal žádné okolnosti, které by v zásadních bodech jejich výpověď znevěrohodňovaly. Hodnocení výpovědí svědků odpovídá také výpověď žalobkyně b), která nesdělila žádný motiv, pro který by žalovaná (její výpověď je ve shodě s výpověďmi obou svědků) vypovídala nepravdivě. Je sice pravdou, že svědci jsou rodinnými příslušníky žalované, nicméně oba vylíčili svou výpověď velmi podrobným způsobem, jejich výpovědi jsou konzistentní, navzájem na sebe logicky navazují a jsou v souladu i s ostatními důkazy, včetně fotografií. Z fotografií ze 70. let je zřejmé, že v místě mezi jabloní a třešní, kde se nyní nachází dřevěný plot, se žádný plot nenacházel, a to ani drátěnkový, tak jak ve své výpovědi uváděla žalobkyně b). Tomu odpovídá výpověď žalobkyně b), která uvedla, že na sporném pozemku byly smrky, švestky, chtěla vytvořit zahrádku a poté zbudovat dřevěný plot. Z výpovědi svědkyně i žalobkyně b) vyplynulo, že právní předchůdci žalobkyně b) měli na pozemcích slepice.

21. Svědecká výpověď manžela žalované, pokud jde o umístění drátěnkového plotu sice neodpovídá časově tomu, co sdělila žalovaná a její sestra v rámci svědecké výpovědi, totiž že drátěnkový plot vybudovali ještě předchůdci rodiny , jméno FO, , kteří chovali slepice. Samotná tato nepřesnost ale výpověď svědka jako celek neznevěrohodňuje, neboť pro posouzení výpovědi svědka bylo rozhodující, jaké skutečnosti sdělil ohledně přemístění původního drátěnkového plotu do místa, kde nyní je plot dřevěný, a na to navazující výpověď, týkající se jednak nesouhlasu matky žalované a následně svolení otce žalované, které odpovídá výprose. V těchto zásadních bodech jsou obě svědecké výpovědi v souladu a jsou podporovány rovněž dalšími provedenými důkazy. V dané věci není rozhodující, zda otec žalované skutečně vystavěl dřevěný plot společně s otcem žalobce a), neboť taková okolnost nevylučuje, že matka žalované se stavbou plotu v současné poloze nesouhlasila a otec žalované následně umožnil užívat manželům , jméno FO, předmětnou část pozemku pouze přechodně.

22. Přesvědčivě naopak nevyznívá výpověď žalobkyně b), že nesouhlas matky žalované se netýkal postaveného plotu. Žalobkyně b) v tomto ohledu nedokázala přesvědčivě vysvětlit, proč vůbec řešili se sousedy výstavbu dřevěného plotu. Výpověď žalobkyně b) zůstala v tomto ohledu osamocena. Z výpovědi žalobkyně b) přitom vyplynulo, že matka žalované měla výhrady k vlastnictví pozemku a i svému manželovi sdělovala, až do toho nemluví, že mu tam nic nepatří. Tomu odpovídá výpověď svědků, že matka žalované jasně projevila nesouhlas s posunutím drátěnkového plotu a s výstavbou plotu dřevěného v současném místě. Vnitřní rozpor ve výpovědi žalobkyně b) pak spočívá i v tom, že na jednu stranu sděluje, že spory u předmětného pozemku vznikly, když byla zaměřena přístupová cesta, tj. zhruba v roce 2001, oproti tomu žalobkyně b) uvádí, že o tom, že dřevěný plot je na cizím pozemku se dozvěděla až v roce 2023. Je třeba přihlédnout rovněž ke skutečnosti, že oproti svědkům žalobkyně b) nečelí s ohledem na poučení pro účastníka případnému trestnímu stíhání pro křivou výpověď.

23. Soud proto vyšel z výpovědi svědků, kteří nejprve podali výpověď ohledně přemístění původního drátěnkového plotu do místa, kde se nyní nachází plot dřevěný, kdy za věrohodnou je třeba považovat i další část jejich výpovědi, že matka žalované zásadně nesouhlasila s tímto přemístěním plotu a v návaznosti na to otec žalované nakonec svolil s vybudováním plotu v současné podobě, avšak pouze na přechodnou dobu s tím, že na požádání bude plot přemístěn na skutečnou hranici sousedních pozemků, tzn. žalované bude předmětná část pozemku parc. č. , hodnota, vrácena zpět do užívání. Z výpovědí obou svědků pak vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s oplocením příjezdové cesty již v roce 2000 – 2001 žádala otce žalobce a) o navrácení uvedené části pozemku, čímž se držba manželů , jméno FO, stala ve smyslu ust. § 993 občanského zákoníku nepravou, což má za důsledek i skutečnost, že žalobce a) si nemůže započítat vydržecí dobu svého otce ve smyslu § 1096 občanského zákoníku. V souladu se shora citovanými závěry Nejvyššího soudu pak nemohou být splněny podmínky pro řádné ani mimořádné vydržení žalobců, resp. jejich právního předchůdce.

24. Z výše uvedeného je zřejmé, že u žalobců ani u právního předchůdce žalobců nejsou splněny podmínky pro vydržení ani pro mimořádné vydržení předmětné části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, . Soud proto žalobu žalobců jako nedůvodnou zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení vůči neúspěšným žalobcům. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení žalované zástupcem za 6 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis dvou písemných podání a účast na dvou ústních jednání, kdy první přesáhlo 2 hodiny) po , částka, vypočteno z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu. Ke každému úkonu právní služby náleží režijní paušál ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkovou částku náhrady nákladů řízení ve výši , částka, soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil zaplatit žalobcům do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalované.