8 C 101/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně IČO , sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně o 1 618 181,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 138 173,80 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 313 188 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 824 985,80 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 480 007,90 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 250 684,85 Kč od [datum] do zaplacení, ve výši 11,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 209 323,05 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 080 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. [Anonymizovaný odstavec.]

2. Žalobkyně tak na základě rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uhradila poškozené částku v celkové výši 583 872,85 Kč sestávající z částek: 313 188 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku, bolestné, náklady spojené s léčením, cestovné), 73 217,35 Kč (zákonný úrok z prodlení), 162 210 Kč (náhrada nákladů řízení) a 35 257,50 Kč (náhrada nákladů státu na náklady důkazu znaleckým posudkem).

3. Následně žalobkyně na podkladě rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] poškozené uhradila částku ve výši 1 034 308,85 Kč sestávající z částek: 824 985,80 Kč (náhrada za ztížení společenského uplatnění), 69 846,91 Kč (zákonný úrok z prodlení), 137 226,14 Kč (náhrada nákladů řízení) a 2 250 Kč (náklady státu).

4. Celkem tedy žalobkyně poškozené uhradila částku v celkové výši 1 618 181,70 Kč, a to prostřednictvím následujících plateb: dne [datum] ve výši 20 000 Kč (část nákladů státu ve věci sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] ve výši 386 405,35 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku, bolestné, náklady spojené s léčením, cestovné a zákonný úrok z prodlení ve věci sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] ve výši 162 210 Kč (náhrada nákladů řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] ve výši 15 257,50 Kč (zbývající část nákladů státu ve věci sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] ve výši 894 832,71 Kč (náhrada za ztížení společenského uplatnění a zákonný úrok z prodlení ve věci sp. zn. [spisová značka]), dne [datum] ve výši 137 226,14 Kč (náhrada nákladů řízení ve věci sp. zn. [spisová značka]) a dne [datum] ve výši 2 250 Kč (náhrada nákladů státu ve věci sp. zn. [spisová značka]).

5. Jelikož přitom žalobkyně plnění v celkové výši 1 618 181,70 Kč poškozené poskytla z titulu náhrady škody, resp. újmy způsobené žalovaným, domáhá se podanou žalobou zaplacení částky v uvedené výši z titulu postihu, resp. regresu. Současně žalobkyně uvedla, že žalovaný byl k úhradě částky postupně vyzýván, a že mezi účastníky řízení probíhala před podáním žaloby rozsáhlá mimosoudní jednání, která však nebyla úspěšná. Jelikož přitom žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě, žádá též o přiznání úroku z prodlení z částky 563 872,85 Kč ode dne [datum], z částky 20 000 Kč ode dne [datum], a z částky 1 304 308,85 Kč ode dne [datum].

6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že považuje za nesporné, že dne [datum] fyzicky napadl poškozenou na pracovišti Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], avšak neměl v úmyslu způsobit poškozené ublížení na zdraví. Pokud jde o žalobkyní uplatněné nároky, žalovaný uvedl, že není dána příčinná souvislosti mezi jeho jednáním a náhradou nákladů řízení, které byla žalobkyně povinna uhradit poškozené v důsledku z její strany neúspěšně vedených soudních sporů s poškozenou. To platí tím spíše ve vztahu k druhému soudnímu řízení, kdy již bylo postaveno na jisto, že úraz poškozené byl úrazem pracovním, a žalobkyně se přesto nechala znovu zažalovat. Současně žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť k incidentu došlo již před více než 5 lety. Pracovní neschopnost poškozené trvala od [datum] do [datum] a žalobkyně tak měla již v této době povinnost poškozené poskytovat náhradu mzdy ve výši rozdílu mezi jejím průměrným měsíčním výdělkem před pracovním úrazem a vyplacenými dávkami [anonymizováno] pojištění. Žalobkyně tedy od počátku pracovní neschopnosti poškozené věděla, jaká je výše náhrad, i to, že žalovaný je osobou povinnou k náhradě škody způsobené poškozené, což bylo zřejmé od počátku. Žalobkyni tak nic nebránilo poškozenou uplatněné nároky uspokojit a vyplacené náhrady následně v zákonných lhůtách vymáhat po žalovaném. K neúspěšnosti mimosoudních jednání účastníků žalovaný sdělil, že mj. nemá dostatek finančních prostředků, z nichž by mohl náhradu požadovanou žalobkyní uhradit. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

7. Na vyjádření žalovaného reagovala žalobkyně v rámci své repliky tak, že pokud jde o nárok vyplývající z náhrad nákladů soudních řízení vedených mezi ní a poškozenou, je oprávněna tyto částky požadovat, neboť je musela zaplatit v důsledku protiprávního jednání žalovaného, přičemž pokud by žalovaný takto nejednal, k soudním řízením by nedošlo. Soudní spory přitom byly nevyhnutelné, neboť u uplatněných nároků existovala řada skutkově i právně složitých otázek, a to zejména v podobě (ne) existence příčinné souvislosti psychických problémů poškozené s útokem žalovaného (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]), resp. ohledně výše náhrady za ztížení společenského uplatnění (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně se v rámci soudních sporů snažila o zamítnutí žaloby či alespoň snížení částky, čímž de facto jednala v zájmu žalovaného. Výsledek sporů byl poté závislý na verdiktu znalců, resp. na právním posouzení soudu. Žalobkyně má tedy za to, že jí náleží i tyto nároky, které tvoří ve své podstatě příslušenství vlastního regresu. Žalobkyně se rovněž vyjádřila k žalovaným namítanému promlčení nároků, přičemž uvedla, že k počátku běhu promlčecí doby mohlo dojít nejprve od okamžiku vyhlášení jednotlivých rozsudků, resp. až od jejich právní moci, a proto k promlčení žádného z nároků nedošlo.

8. V průběhu jednání před soudem žalobkyně ohledně otázky promlčení dále upřesnila, že promlčecí doba běží až od úhrady předmětných částek, jelikož regres není nárokem na náhradu škody. Současně žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] (a další rozhodnutí obecných soudů) a uvedla, že jelikož zákon o státní službě ani zákoník práce neobsahují speciální úpravu regresu, je na místě aplikovat ustanovení § 2917 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ nebo „občanský zákoník“).

9. V rámci svého dalšího písemného vyjádření žalobkyně uvedla, že předpokladem úspěšného uplatnění regresu je dle citované judikatury nahrazení škody poškozenému, a proto až do doby úhrady škody poškozené nemohl být regres s úspěchem uplatněn, v důsledku čehož nemohla začít běžet ani promlčecí doba. V této souvislosti žalobkyně odkázala také na rozhodnutí Nejvyššího soudu [obec] socialistické republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Promlčecí lhůta se tak rozběhla ve vztahu ke všem žalobou uplatněným nárokům až v průběhu roku 2022.

10. Ze shodných tvrzení účastníků řízení (§ 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“) vzal soud za prokázané, že žalovaný dne [datum] na pracovišti Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] fyzicky napadl poškozenou.

11. Z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že žalovaný byl uznán vinným napadením poškozené, k němuž došlo dne [datum] v budově Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec]. Dle skutkové věty rozsudku žalovaný na poškozenou nejprve zvýšil hlas a následně k ní přistoupil a složkou dokumentů formátu A4 zastrčenou ve fólii a podélně přeloženou ji silně udeřil do levé tváře a do oblasti ucha. Následně vulgárně nadával poškozené i další zaměstnankyni, vysadil vstupní dveře do kanceláře, a poté z budovy úřadu odešel.

12. Z usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplynulo, že žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 20 000 Kč.

13. Z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplynulo, že žalobkyni byla (v daném řízení jakožto žalované) uložena povinnost zaplatit poškozené z titulu služebního úrazu, který jí byl způsobem fyzickým napadením ze strany žalovaného, částku ve výši 313 188 Kč, která sestávala z náhrady za ztrátu na výdělku ve výši 266 257 Kč, bolestného ve výši 25 000 Kč a účelně vynaložených nákladů na léčení ve výši 21 932 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 313 188 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyni byla dále uložena povinnosti k náhradě nákladů předmětného řízení ve výši 162 210 Kč a nákladů státu ve výši 15 257,50 Kč (od této částky již byla odečtena žalobkyní uhrazená záloha ve výši 20 000 Kč na náklady důkazu znaleckým posudkem).

14. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupkyně poškozené vyzvala uvedeného dne žalobkyni k úhradě částky ve výši 18 000 Kč odpovídající výši znalečného, a dále částky ve výši 819 932 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené předmětným pracovním úrazem poškozené. Z textu předžalobní výzvy rovněž vyplynulo, že výše nemajetkové újmy byla stanovena na základě znaleckých posudků, přičemž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2925/20, poškozená uplatnila částku dle občanskoprávní úpravy, nikoliv podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Žalobkyni byla rovněž poskytnuta lhůta k úhradě těchto částek do [datum] s tím, že v opačném případě bude ve věci podána žaloba. K výzvě však nebyla přiložena doručenka.

15. Z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], se dále podávalo, že žalobkyni byla z titulu výše uvedeného služebního úrazu dále uložena povinnost zaplatit poškozené částku ve výši 824 985,80 Kč odpovídající náhradě za ztížené společenské uplatnění poškozené, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Žalobkyni byla dále uložena povinnost k náhradě nákladů tohoto řízení ve výši 137 226,14 Kč a nákladů státu ve výši 2 250 Kč.

16. Z elektronických výpisů z účtu dále vyplynulo, že žalobkyně uhradila poškozené dne [datum] částky ve výši 162 210 Kč a 386 405,35 Kč a téhož dne také Okresnímu soudu v Rakovníku částku ve výši 15 257,50 Kč, přičemž ve prospěch zdejšího soudu byla již dne [datum] uhrazena částka ve výši 20 000 Kč.

17. Z dalších elektronických výpisů z účtu se podávalo, že žalobkyně uhradila poškozené dne [datum] částky ve výši 894 832,71 Kč a 137 226,14 Kč a dne [datum] Okresnímu soudu v Rakovníku částku ve výši 2 250 Kč.

18. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dle přiložené doručenky dne [datum], soud dále zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala s odkazem na výše uvedený služební úraz k uhrazení regresního nároku žalobkyně ve výši 563 872,85 Kč, a to do 15 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy s upozorněním, že v opačném případě bude věc řešena soudní cestou.

19. Ze vzájemné korespondence mezi právním zástupcem žalovaného a žalobkyní a dokladů o doručení (viz č. l. 26 a č. l. 37 spisu) soud zjistil, že mezi zástupcem žalovaného a žalobkyní probíhala po delší dobu mimosoudní jednání, která však nebyla úspěšná. Současně z uvedeného vyplynulo, že žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen dne [datum], jednak k úhradě částky 583 872,85 Kč (původní částka zvýšená o zálohu na důkaz znaleckým posudkem ve výši 20 000 Kč), a nadto taktéž s odkazem na výše specifikovaný služební úraz poškozené k úhradě další částky ve výši 1 034 308,85 Kč, a to do 15 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy s tím, že v opačném případě bude věc řešena soudní cestou. K tomu žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce žalobkyni sdělil, že úhrada takto vysokých částek není v jeho silách. Na to konto žalobkyně žalovanému prostřednictvím jeho právního zástupce v rámci své předžalobní výzvy ze dne [datum], která byla právnímu zástupci žalovaného doručena téhož dne, sdělila, že s podáním žaloby vyčká do [datum].

20. Z rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] a [datum rozhodnutí], sp. zn. 013/ [spisová značka], se dále podávalo, že žalovanému bylo povoleno splácení regresní náhrady ve výši 267 752 Kč, kterou je žalovaný povinen této organizační složce státu uhradit taktéž s ohledem na fyzické napadení poškozené z jeho strany, a to ve splátkách po 6 000 Kč měsíčně s termínem splatnosti první splátky dne [datum] s plánovaným ukončením splácení v listopadu roku 2026. Podle odůvodnění citovaných rozhodnutí činí průměrný měsíční příjem žalovaného 36 028 Kč, přičemž hradí služby a zálohy spojené s užíváním bytu ve výši 8 694 Kč.

21. Pro úplnost soud dodává, že z dalších provedených důkazu nezjistil žádné rozhodné skutečnosti nebo tyto pouze již učiněná zjištění duplovaly. V případě důkazů navržených, avšak neprovedených soud konstatuje, že se jednalo o důkazní návrhy nadbytečné, neboť skutkový stav byl provedených dokazováním dostatečně věrohodně zjištěn.

22. Po právní stránce soud žalobkyní uplatněný nárok posoudil podle občanského zákoníku, neboť obecná občanskoprávní úprava se uplatní, jestliže jiný právní předpis (v tomto případě zákon o státní službě a zákoník práce) neobsahuje zvláštní právní úpravu regresního vztahu mezi přímým škůdcem a tím, kdo je k náhradě škody povinen (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

23. Podle § 2917 o. z. kdo je povinen k náhradě škody způsobené jinou osobou, má proti ní postih.

24. Pokud jde o skutková zjištění zdejšího soudu, tato nebyla v daném případě nijak složitá ani sporná. Ze shodných tvrzení účastníků řízení i [anonymizováno] a dvou civilních rozsudků zdejšího soudu nepochybně vyplynulo, že žalovaný dne [datum] fyzicky napadl poškozenou v prostorách budovy Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec], čímž jí způsobil újmu na zdraví. Jelikož se s ohledem na to, že žalovaný poškozenou napadl při výkonu jejího povolání pro žalobkyni, jednalo o služební úraz, bylo povinností žalobkyně jakožto tehdejšího zaměstnavatele poškozené poskytnout jí náhradu způsobené majetkové i nemajetkové újmy. Jelikož žalobkyně tuto svou povinnost rozporovala a dobrovolně ji nesplnila, byla poškozená nucena domáhat se svých práv v rámci dvou civilních řízení vedených u zdejšího soudu, v jejichž rámci byla v obou případech, až na zcela zanedbatelnou částku, plně úspěšná. Žalobkyni tak byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložena povinnost k úhradě částek ve výši 313 188 Kč (náhrada za ztrátu na výdělku, bolestné, náhrada nákladů spojených s léčením a cestovné) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, 162 210 Kč (náhrada nákladů řízení) a 35 257,50 Kč (náhrada nákladů státu na náklady důkazu znaleckým posudkem), a dále rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] částek ve výši 824 985,80 Kč (náhrada za ztížení společenského uplatnění) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, 137 226,14 Kč (náhrada nákladů řízení) a 2 250 Kč (náhrada nákladů státu).

25. Výše uvedené částky včetně přirostlých zákonných úroků z prodlení ve výši 73 217,35 Kč (nároky uplatněné v řízení sp. zn. [spisová značka]) a 69 846,91 Kč (nároky uplatněné v řízení sp. zn. [spisová značka]) byly následně žalobkyní ve prospěch poškozené a státu uhrazeny platbami provedenými dne [datum], [datum] a [datum], a žalobkyně tedy z titulu služebního úrazu zaplatila částku v celkové výši 1 618 181,70 Kč.

26. Takto uhrazenou částku včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení následně žalobkyně uplatnila vůči žalovanému v nynějším trestním řízení, a to z titulu svého regresního (postižního) nároku podle § 2917 o. z.

27. Soud v prvé řadě podotýká, že podstata tzv. regresu spočívá v tom, že je-li někdo povinen nahradit škodu způsobenou jinou osobou, má vůči přímému škůdci postih, resp. právo na náhradu toho, co plnil. Přestože přitom zákon hovoří o povinnosti nahradit škodu, nikoliv újmu jakožto obecnější pojem zahrnující i újmu nemajetkovou, jedná se pouze o nedůslednost terminologie občanského zákoníku vycházející z historických tradic, a proto se právo regresu bezezbytku uplatní i ve vztahu k nemajetkové újmě (k tomu srov. např. [příjmení], Martin. § [číslo] Škoda a nemajetková újma. In: [obec], [jméno], Výtisk, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání, 2. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. [číslo]).

28. Z citovaného ustanovení § 2917 o. z. a komentářové literatury (srov. [příjmení], Martin. § [číslo] Postih vůči skutečnému škůdci. In: [obec], [jméno], Výtisk, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání, 2. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2023, marg. [číslo]) vyplývá, že pro vznik regresního nároku je v zásadě vyžadováno naplnění čtyř podmínek, a to konkrétně a) určitá osoba je povinna k náhradě újmy, která b) byla způsobena jinou osobou (přímým škůdcem), c) tato újma je přímému škůdci přičitatelná (musí být dána příčinná souvislost mezi jednáním škůdce a vznikem újmy), a d) povinná osoba již poškozenému plnění poskytla (regres je tzv. následným postihem).

29. Ve vztahu ke všem žalobkyní uplatněným nárokům byly bezesporu naplněny podmínky sub a), b) a d). Na podkladě výše citovaných civilních rozsudků zdejšího soudu totiž nebylo žádných pochyb o tom, že žalobkyně byla podle zákona o státní službě, resp. zákoníku práce povinna způsobenou újmu poškozené nahradit, což dle předložených výpisů z účtu následně také učinila (viz podmínky sub a) a b)). Rovněž nebylo mj. na podkladě shodných tvrzení účastníků řízení a odsuzujícího trestního rozsudku žádných pochyb ani o tom, že újma byla poškozené způsobena fyzickým napadením ze strany žalovaného, a že tedy žalovaný jakožto přímý škůdce způsobil poškozené újmu (viz podmínka sub b)).

30. Soud se tedy dále ve vztahu ke každému ze žalobkyní uplatněných nároků zabýval tím, zda byla naplněna také poslední podmínka spočívající v přičitatelnosti újmy žalovanému jakožto přímému škůdci, tj. tím, zda byla dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy.

31. V této souvislosti soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který se sice týkal otázky odstupného, ale jehož závěry lze na daný případ bezezbytku analogicky aplikovat. Z citovaného rozsudku přitom vyplývá, že přímému škůdci lze přičítat pouze to, v čem lze spatřovat jeho zavinění, a přistoupí-li další okolnost, která s odpovědností přímého škůdce nesouvisí, a kterou škůdce ani nemohl ovlivnit, nelze mu takovou okolnost klást k tíži. Je tedy třeba, aby jednání žalovaného bylo v příčinné souvislosti se vzniklou újmou, a vstoupí-li do děje další okolnost na vůli žalovaného nezávislá, dochází k přerušení příčinné souvislosti, což vylučuje povinnost žalovaného k náhradě takové újmy v rámci regresu.

32. V daném případě je nepochybné, že žalovaný svým protiprávním jednáním, za nějž byl pravomocně odsouzen v trestním řízení, způsobil poškozené újmu na zdraví, kterou poškozené uhradila žalobkyně. Z tohoto důvodu je tak žalovaný povinen v rámci regresu nahradit žalobkyni částky odpovídající výši majetkové i nemajetkové újmy poškozené bezprostředně související s ublížením na zdraví poškozené, neboť ve vztahu k těmto nárokům je příčinná souvislost zachována a újma je tak žalovanému bezezbytku přičitatelná. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni veškeré nároky uhrazené poškozené vyplývající z § 2958 o. z. a § 2960 o. z., neboť se jedná o náhrady při ublížení na zdraví vyplývající ze zákona. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 1 131 173,80 Kč sestávající z: částky 313 188 Kč odpovídající náhradě za ztrátu poškozené na výdělku, bolestnému, náhradě nákladů spojených s léčením poškozené a cestovnému, a částky 824 985,80 Kč odpovídající náhradě za ztížení společenského uplatnění poškozené, a to včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 313 188 Kč od [datum] do zaplacení a ve výši 15 % ročně z částky 824 985,80 Kč od [datum] do zaplacení.

33. Pokud jde o zákonné úroky z prodlení, žalovanému byla dne [datum] doručena výzva, v níž jej žalobkyně vyzvala k úhradě částky ve výši 563 872,85 Kč zahrnující mj. i částku ve výši 313 188 Kč odpovídající součtu výše uvedených nároků, a to do 15 kalendářních dnů ode dne doručení výzvy. Žalovaný tak byl povinen plnit nejpozději do [datum] a počínaje dnem [datum] se dostal do prodlení, pročež od tohoto dne žalobkyni náleží z této částky zákonné úroky z prodlení. Ve vztahu k částce 824 985,80 Kč se žalovaný dostal do prodlení dne [datum], neboť dne [datum] uplynula 15denní lhůta k úhradě částky 1 034 308,85 Kč, která zahrnovala i částku 824 985,80 Kč odpovídající náhradě za ztížení společenského uplatnění, stanovená žalovanou v přípise doručeném žalovanému dne [datum]. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

34. Soud přitom podotýká, že si je vědom nemalé výše přisouzené regresní náhrady, nicméně o výši jednotlivých nároků poškozené již bylo pravomocně rozhodnuto v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], jimiž je soud vázán (viz § 135 odst. 2 o. s. ř.), a soud tedy nepřísluší o jejich výši znovu rozhodovat. Nadto by v daném případě ani nepřicházela v úvahu moderace výše náhrady podle § 2953 odst. 1 o. z., neboť jednak předmětem tohoto řízení není náhrada škody, ale postih, a jednak žalovaný újmu způsobil poškozené úmyslně, což možnost moderace taktéž vylučuje.

35. Co se týká lhůty k plnění, tuto soud stanovil odchylně od obecné třídenní lhůty stanovené v § 160 odst. 1 o. s. ř., a to zejména s přihlédnutím k výši přisouzené částky a majetkovým poměrům žalovaného. Z provedené dokazování vyplynulo, že finanční situace žalovaného neumožňuje uložení splátek, neboť příjem žalovaného činí zhruba 36 000 Kč měsíčně a z této částky žalovaný hradí náklady spojené s užíváním bytu ve výši přibližně 9 000 Kč měsíčně a splátky další regresní náhrady ve výši 6 000 Kč měsíčně. Žalovanému tak měsíčně zbývá částka ve výši přibližně 20 000 Kč, z níž však musí hradit také řadu dalších výdajů běžného života. I kdyby však soud žalovanému uložil povinnost předmětnou částku uhradit ve splátkách po 10 000 Kč měsíčně, splácel by žalovaný dlužnou sumu více než 10 let, což soud nepovažuje za přiměřené. Z tohoto důvodu tak soud nepřistoupil k povolení splátek, ale s ohledem na okolnosti případu stanovil delší lhůtu k plnění v trvání 30 dnů, aby měl žalovaný prostor si potřebné prostředky obstarat.

36. Ve vztahu k dalším žalobkyní uplatněným nárokům, tj. nákladům řízení (včetně nákladů státu) a zákonným úrokům z prodlení však soud dospěl k závěru, že tyto nelze v rámci regresu podle § 2917 o. z. saturovat. V tomto případě totiž nebyl vznik nároků vázán výlučně na jednání žalovaného jakožto přímého škůdce, ale taktéž na jednání žalobkyně, tj. na okolnost, která je na jednání žalovaného, resp. jeho vůli, zcela nezávislá.

37. Je výsostným právem žalobkyně, aby se v případě svého nesouhlasu s nároky, které byly vůči ní ze strany poškozené vzneseny, rozhodla tyto nároky nehradit a bránit se soudní cestou. V takovém případě se však jedná o ryzí rozhodnutí žalobkyně, která se tím vystavuje riziku, že v případě neúspěchu v soudním sporu ponese nejen náklady řízení, ale také bude povinna hradit zákonné úroky z prodlení přirostlé z důvodu pozdní úhrady předmětných nároků. Pokud se tedy žalobkyně rozhodla uplatněným nárokům poškozené bránit, nelze takovéto rozhodnutí klást k tíži žalovaného a uložit mu v tomto rozsahu povinnost k regresní náhradě. Argument, že obrana žalobkyně byla de facto v zájmu žalovaného, je přitom s ohledem na výše uvedené ve spojení s citovanými judikaturními závěry Nejvyššího soudu zcela nerozhodný, stejně jako tvrzení žalobkyně, že rozhodnutí soudu byla závislá na právním posouzení, resp. znaleckých závěrech. Jelikož tedy ve vztahu k těmto nárokům přistoupila další okolnost spočívající v neuznání nároků poškozené žalobkyní a její obranou proti vzneseným nárokům, není ve vztahu k těmto nárokům vzneseným žalobkyní mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy dána příčinná souvislost (k tomu srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

38. Vzhledem k tomu, že uvedené nároky tak nejsou žalovanému přičitatelné, a nebyly tedy naplněny veškeré podmínky pro vznik regresního nároku, soud co do částky 480 007,90 Kč sestávající z částek ve výši: 162 210 Kč odpovídající náhradě nákladů řízení sp. zn. [spisová značka], 35 257,50 Kč odpovídající náhradě nákladů státu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve věci sp. zn. [spisová značka], 73 217,35 Kč odpovídající zákonnému úroku z prodlení (nároky uplatněné v řízení sp. zn. [spisová značka]), 137 226,14 Kč odpovídající náhradě nákladů řízení ve věci sp. zn. [spisová značka], 2 250 Kč odpovídající náhradě nákladů státu ve věci sp. zn. [spisová značka], a 69 846,91 Kč odpovídající zákonnému úroku z prodlení (nároky uplatněné v řízení sp. zn. [spisová značka]), a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z těchto částek, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. Pouze pro úplnost soud k námitce promlčení vznesené žalovaným podotýká, že tato námitka je v daném případě neopodstatněná. Jak již bylo uvedeno výše, regres je tzv. následným postihem, který lze po přímém škůdci uplatňovat teprve tehdy, pokud již bylo plnění poskytnuto poškozenému (viz [příjmení], Martin. § [číslo] (Postih vůči skutečnému škůdci). In: [obec], [jméno], Výtisk, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. [číslo]). Pokud by se přitom žalobkyně svého regresního nároku domáhala u soudu žalobou předtím, než plnění poškozené poskytla, bylo by nutné takovou žalobu jako předčasnou zamítnout, neboť by žalobkyni v takovém případě ještě žádný regresní nárok nesvědčil. Žalobkyně se tak mohla svého nároku u soudu domáhat teprve poté, co poskytla plnění poškozené, a teprve od tohoto okamžiku začala v souladu s § 619 odst. 1 o. z. běžet také promlčecí lhůta. Jelikož přitom žalobkyně poskytla veškerá plnění poškozené v průběhu roku 2022 a v daném případě se podle § 629 odst. 1 o. z. uplatní obecná tříletá promlčecí lhůta, k promlčení uplatňovaných regresních nároků nemohlo dojít. Zcela totožné právní závěry přitom vyplývají i z ustálené judikaturní praxe (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu [obec] socialistické republiky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

40. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 080 Kč. Jelikož žalobkyně nebyla v řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložila výši svých hotových výdajů, náleží jí podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. paušální náhrada ve výši 300 Kč za každý úkon (od soudního poplatku byla žalobkyně osvobozena). Žalobkyně vykonala celkem 9 úkonů ve smyslu § 1 odst. 3 citované vyhlášky (výzva k plnění ze dne [datum], žaloba ze dne [datum], replika žalobkyně ze dne [datum], příprava na jednání konané dne [datum], účast na jednání konaném dne [datum], replika žalobkyně ze dne [datum], příprava na jednání konané dne [datum], účast na jednání konaném dne [datum] a účast na jednání konaném dne [datum]). Paušální náhrada nákladů řízení žalobkyně by tak činila 2 700 Kč.

41. Podle výše citovaného § 142 odst. 2 o. s. ř. nicméně platí, že měl-li účastník ve věci částečný úspěch, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při posuzování míry úspěšnosti účastníků řízení je přitom třeba kromě jistiny přihlížet také k příslušenství pohledávky, v daném případě k zákonnému úroku z prodlení (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08), který soud kapitalizoval ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni [datum] (k tomuto postupu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

42. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná co do jistiny ve výši 1 138 173,80 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 116 375 Kč (47 889,88 Kč + 68 485,12 Kč), tj. v částce v celkové výši 1 254 548,80 Kč. Naopak procesní neúspěch žalobkyně spočíval v zamítnutí žaloby ohledně jistiny ve výši 480 007,90 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 58 664,35 Kč (38 332,46 Kč + 2 955,21 Kč + 17 376,68 Kč), tj. v částce v celkové výši 538 672,25 Kč. Procesní úspěch žalobkyně tedy činil po zaokrouhlení 70 % a procesní úspěch žalovaného 30 %. Žalobkyni tedy náleží poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 40 % z částky 2 700 Kč, tj. částka 1 080 Kč.

43. Lhůta ke splnění povinnosti k náhradě nákladů řízení byla určena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení jiné lhůty soud neshledal zejména s přihlédnutím k výši náhrady nákladů řízení žádné důvody.