8 C 103/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 506 960,12 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 178 769 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 178 769 Kč od [datum] do zaplacení, částku 171 980,95 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 171 980,95 Kč od [datum] do zaplacení, částku 34 021 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 34 021 Kč od [datum] do zaplacení a částku 20 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 58 365,05 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 13 543,71 Kč, smluvních úroků ve výši 7,9 % ročně z částky 237 134,05 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 237 134,05 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 58 365,05 Kč od [datum] do zaplacení, částky 38 341,22 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 11 801,56 Kč, smluvních úroků ve výši 6,9 % ročně z částky 210 322,17 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 210 322,17 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 38 341,22 Kč od [datum] do zaplacení, částky 4 872,90 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2 874,10 Kč, smluvních úroků ve výši 11,9 % ročně z částky 38 893,90 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 38 893,90 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 893,90 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 4 872,90 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 900,77 Kč, smluvních úroků ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] a částky 610 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 707 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 237 134,05 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 13 543,71 Kč, úroky ve výši 7,9 % ročně z částky 237 134,05 Kč od [datum] do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 237 134,05 Kč od [datum] do zaplacení, částky 210 322,17 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 11 801,56 Kč, úroky ve výši 6,9 % ročně z částky 210 322,17 Kč od [datum] do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 210 322,17 Kč od [datum] do zaplacení, částky 38 893,90 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 2 874,10 Kč, úroky ve výši 11,9 % ročně z částky 38 893,90 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 38 893,90 Kč od [datum] do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 38 893,90 Kč od [datum] do zaplacení, částky 20 000 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 900,77 Kč, úroky ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 610 Kč. To vše z titulu řádně a včas neuhrazených úvěrů ve výši 291 505 Kč, 270 000 Kč a 40 401 Kč a kontokorentního úvěru ve výši 20 000 Kč, které na základě smluv, resp. dodatků k rámcové smlouvě pro účet žalovaného ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] žalovanému poskytla.

2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, když osobní údaje, které klient uvedl, ověřila z poskytnutých dokladů, konkrétně z výpisu z jeho účtu a z potvrzení o výši hlavního příjmu. Dále posuzovala informace z interních a externích databází, přihlédla také ke skutečnosti, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnutý úvěr. Žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet, proto je poskytla, a další žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru již zamítla.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z dodatku k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z běžného účtu a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 291 505 Kč (z toho 41 505 Kč za účelem splacení dřívějšího úvěru a 250 000 Kč bezúčelně) a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky zaplatit formou měsíčních splátek po 3 523 Kč, přičemž takto měl celkem uhradit 422 722,48 Kč v případě základní úrokové sazby 7,9 % ročně, resp. 397 030,10 Kč v případě bonusové úrokové sazby 6,9 % ročně. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 112 736 Kč.

5. Z dodatku k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z běžného účtu a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 270 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky zaplatit formou měsíčních splátek po 3 668 Kč, přičemž takto měl celkem uhradit 352 078,51 Kč v případě základní úrokové sazby 6,9 % ročně, resp. 335 996,20 Kč v případě bonusové úrokové sazby 5,9 % ročně. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 98 019,05 Kč.

6. Z dodatku k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z běžného účtu a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 401 Kč (z toho 34 703 Kč za účelem splacení dřívějšího úvěru a 5 698 Kč bezúčelně) a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky zaplatit formou měsíčních splátek po 580 Kč, přičemž takto měl celkem uhradit 69 435,90 Kč v případě základní úrokové sazby 11,9 % ročně, resp. 64 593,86 Kč v případě bonusové úrokové sazby 10,9 % ročně. Z přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil celkem 6 380 Kč.

7. Z dodatku k rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisu z běžného účtu a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve formě kontokorentu ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané prostředky zaplatit průběžně spolu s úroky ve výši 18,9 % ročně. Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, že žalovaný načerpal a nesplatil celkem 20 000 Kč.

8. Ze tří úvěrových zpráv žalobkyně soud zjistil, že žalovaný měl ke dni [datum] u žalobkyně jeden existující úvěr v nesplacené výši 56 016 Kč, ke dni [datum] měl tento úvěr ukončen a měl jeden další úvěr v nesplacené výši 408 630 Kč, a ke dni [datum] mu byly dvě žádosti o úvěr odmítnuty, jeden úvěr měl ukončený, čtyři úvěry odvolané, jeden kontokorentní s úvěrovým rámcem 20 000 Kč a čtyři úvěry existující v celkové nesplacené výši 715 258 Kč.

9. Z potvrzení o výši příjmu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl v rozhodné době zaměstnán u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] & [právnická osoba] jako asistent elektronického obchodu na dobu neurčitou a jeho čistý měsíční příjem za období od listopadu 2019 do ledna 2020 činil průměrně 19 651 Kč.

10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě všech dlužných částek.

11. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

16. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření všech shora uvedených smluv, které soud posoudil jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelské úvěry a také o spotřebitelské smlouvy podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zmíněný zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje taktéž povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění zákonné předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků takového posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

22. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Ačkoli měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného a mohla tak mít jistý přehled o pohybu na něm, nemohla již ověřit, zda mu nepatří účty jiné, tudíž nemohla mít komplexní přehled o jeho finančních tocích. Stejně tak neověřovala další jeho případné finanční závazky mimo svou působnost. Naopak, z jejích zjištění jasně vyplývá, že závazková zátěž žalovaného se v čase neustále navyšovala, přesto žádosti o úvěry, které jsou předmětem tohoto řízení, neodmítla. Jestliže uváděla, že disponovala potvrzením o výši hlavního příjmu žalovaného, jednak je už jen z toho tvrzení zřejmé, že neověřila jeho případné vedlejší příjmy, jednak se toto potvrzení vztahovalo až k období, kdy žalovaný požádal o poslední úvěr ve výši 40 401 Kč, přechozí úvěry neměla žalobkyně podložené (z hlediska příjmů žalovaného) vůbec. Kromě toho nebyla doložena výše nákladů na bydlení, nebyly specifikovány výdaje na domácnost a nebyly vůbec zkoumány ani další běžné měsíční výdaje žalovaného, nemohla mít tedy alespoň za prokázáno, že měsíční výdaje nepřesahují jeho příjmy. Lze shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo ve všech případech formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.

23. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřené smlouvy o úvěru jsou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatné. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně taktéž společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou všechny uvedené smlouvy, resp. dodatky k původní rámcové smlouvě uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatné i z tohoto důvodu.

24. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částky 291 505 Kč, 270 000 Kč, 40 401 Kč a 20 000 Kč, plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud uhradil pouze 112 736 Kč, 98 019,05 Kč a 6 380 Kč, zbývající části dlužných částek nezaplatil.

25. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl jen co do částek 178 769 Kč, 171 980,95 Kč, 34 021 Kč a 20 000 Kč, o které se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud je žalobkyni nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedených bezdůvodných obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě též ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z těchto částek (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží pouze poměrná náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 279 Kč a z paušální náhrady nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů žalobkyně (výzva k plnění a písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne [datum] a [datum]) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. Celkem tak jde o částku 21 179 Kč, vzhledem však jen k 80% úspěchu žalobkyně a tudíž 20% úspěch žalovaného byla náhrada přiznána v rozsahu 60 %, tedy 12 707 Kč.