8 C 103/2026

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci žalobce: Jméno žalobce A., IČO IČO žalobce A, sídlem Adresa žalobce A, zastoupený Jméno žalobce B, advokátkou se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného Anonymizováno o 25 178,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částka se zákonným úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, vše ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení dlužného částka s příslušenstvím. Žalobce poskytl žalovanému postupnou výplatou od datum do datum úvěr částka na základě smlouvy z datum. Jelikož žalovaný úvěr nesplatil v dohodnuté době, vzniklo žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny částka, poplatků částka, částka, částka, dále smluvního úroku částka, a také smluvní pokuty částka, jež byla sjednána ve výši 0,1% denně podle čl. VIII/1 smlouvy. Žalobce se rozhodl, že bude smluvní pokutu účtovat pouze za prvních 90 dnů, tedy od 18. července do datum. Žalovaný se nevyjádřil. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce jako úvěrující uzavřel datum s úvěrovaným žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž mu postupně vyplatil částka (smlouva o úvěru, přehled bankovních transakcí, ověření identity žalovaného, potvrzení RB o výplatách pod v.s. smlouvy). Úvěr byl sjednán jako bezúčelový, s limitem čerpání až 14,8 tis. Kč, s roční procentní sazbou nákladů 2072,1 % a s poplatky (další podstatné ujednání ve smlouvě). Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, přiložil žalobce pouze vlastní interní listiny, do nichž zapracoval prohlášení žalovaného a jím případné předložené listiny. Žalovaný měl sdělit příjem částka. Dále měl žalobce nahlížet do dlužnických registrů (interní listiny žalobce ke zkoumání úvěruschopnosti žalované). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 o.z.). Podle §§ 86 a 87 z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 588 oz. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo. Žalobce sice prokázal, že účastníci uzavřeli v tvrzeném postavení úvěrovou smlouvu a že žalovanému postupnými výplatami vyplatil v součtu částka, nicméně při zkoumání jeho úvěruschopnosti se omezil pouze na jím poskytnuté údaje, a snad i předložený výpis z účtu s mzdovými výplatními páskami, aniž by nad rámec nahlížení do dlužnických registrů zkoumal jeho běžné výdaje; ostatně jeho zjištění jsou předkládána na interních listinách. Žalobce rovněž nevzal v potaz, jaký extrémní náklady spotřebitelského úvěru má žalovaná splatit (přes 2072,1% ročně). Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní k otázce řádného zkoumání úvěruschopnosti. Smlouva o úvěru je tedy ze zákona neplatná, pročež soud přiznal žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 o.z., kdy žalovaný získal jistinu úvěru částka, na niž splatil částka (tvrzení žalobce), což ve výsledku činí dlužnou jistinu částka. Vedle popsaného hlavního důvodu neplatnosti by však soud hodnotil jako neplatné též ujednání o úroku a o poplatku za sjednání úvěru, kdy roční procentní sazba nákladů přes 2072 % extrémně převyšuje očekávatelnou hodnotu; tedy ujednání o úroku a o poplatku by bylo neplatné též podle § 588 o.z. Soud tedy výrokem I přiznal žalobci právo na zaplacení dlužné jistiny úvěru, coby předmětu bezdůvodného obohacení ve výši částka, a také zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o.z. a nařízení č. 351/2013 Sb., ode dne doručení žaloby, neboť listiny prokazující doručení předžalobní výzvy, z niž by bylo možné obsahově dovodit požadavek na vydání dlužné jistiny, představují toliko potvrzení slovenské soukromé obchodní společnosti, o jejímž zapojení do procesu doručování nebylo ze strany žalobce předneseno žádné relevantní tvrzení. Soud nemůže potvrzení takové společnosti hodnotit obdobně, jako např. potvrzení právnická osoba, jež má právním předpisem jasně vymezený režim práv a povinností. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1,2 a podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěch žalovaného převážil úspěch žalobce; nicméně náklady žalovaného nevyšly najevo. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 o.s.ř., když důvod k jinému určení nezjistil. Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení, ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhodne Krajský soud v Praze. Nesplní-li povinný účastník povinnosti podle rozsudku řádně a včas, bude se moci oprávněný domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí, nebo exekučním návrhem.