8 C 107/2016

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1) celé jméno žalované , datum narození bytem adresa 2) celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o povolení nezbytné cesty

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti a spočívající v právu průchodu a v právu průjezdu, a to ve prospěch pozemku parc. [číslo] k tíži pozemku parc. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Původní žalobce [celé jméno původního účastníka] se po původních žalovaných [příjmení] [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení] domáhal povolení práva cesty, zahrnující právo chůze a právo průjezdu, přes dva ve výroku I tohoto rozsudku citované pozemky na dva tamtéž citované pozemky, přičemž výši náhrady ponechal na úvaze soudu. Žalobu zdůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. [číslo] spoluvlastníkem pozemku parc. [číslo] které nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou, a proto na nich nemůže řádně hospodařit a řádně je užívat. Až do roku 2001 k přístupu k nim využíval pozemky parc. [číslo] které jsou ve vlastnictví žalovaných a přes které od nepaměti vedla veřejně přístupná účelová komunikace (tzv. horní cesta). Žalovaní tam však poté umístili uzamykatelná vrata a zamezili mu tak přístup. Nyní již k jeho pozemkům vede jen strmá pěšina od hranice pozemků parc. [číslo] (tzv. dolní cesta), která nezajišťuje plnohodnotný přístup, není vhodná pro osoby se sníženou pohyblivostí a příjezd motorovým vozidlem je možný pouze přes brod. Jeho pozemky mohou být dostatečně spojeny s veřejnou cestou pouze přes shora uvedené pozemky žalovaných.

2. V průběhu řízení, které bylo dvakrát přerušeno, došlo k několikeré změně obsazení soudu a také k úplné změně účastníků řízení na obou stranách ve smyslu § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Návrh na povolení nezbytné cesty ovšem nová žalobkyně nezměnila. Její pozemky nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou a nemá tak možnost s nimi hospodařit a užívat je (sekat a odvážet trávu, odvážet prořezané větve při údržbě stromů a keřů, dovážet benzín do sekačky, tuto dopravovat na servis, mít k dispozici žebřík, dovážet stavební materiál na opravu chaty a drobných staveb, dovážet těžší nákupy). Taktéž její otec a invalidní sestra se na pozemky tzv. dolní cestou dostávají obtížně. Tato dolní cesta je svažitá, úzká a za vlhkého počasí kluzká a nebezpečná. [příjmení] sice další přístup přes nově zřízený pozemek, ale průchod je ještě horší, než současná tzv. dolní cesta. Žalobě předcházela řada pokusů o dohodu ze strany jejího otce i z její strany, ale k urovnání vztahů v širší rodině nedošlo (původní žalobce je bratrem původní žalované), ona přesto rodině [příjmení] přístup k chatě na pozemku parc. [číslo] umožňuje. K žalobě přiložila plánek s vyznačením nezbytné cesty, jež je navrhována pro průjezd i průchod. Vzhledem k tomu, že by šlo o průjezd desetkrát ročně, byl by zásah do práv žalovaných minimální. Výši úplaty za povolení nezbytné cesty ve formě služebnosti ponechala na úvaze soudu.

3. Taktéž negativní stanovisko současných žalovaných se nezměnilo. Žalovaní jednak namítli nedostatek své pasivní legitimace, neboť ve věci jde o dva různé pozemky dvou různých vlastníků, kromě toho žalováni nejsou další majitelé ostatních pozemků, přes které mají vést spojení s obecní komunikací. Jednak namítli, že žalobkyně má již přístup zajištěn přes nově zřízený pozemek parc. [číslo] který koupila. Dále uvedli, že tzv. horní cesta byla dříve užívána jen pro obsluhování sadu na jejich pozemcích a navíc již není po třicet let používána, resp. několik desetiletí zde cesta nevede a přístup je tudy pro osoby se sníženou pohyblivostí ještě horší, než tzv. dolní cestou. Naproti tomu tzv. dolní cesta navazuje bezprostředně na pozemní komunikaci, od pozemků žalobkyně jde o vzdálenost jen cca 25 metrů a zejména je využívána po celou dobu, čemuž nebrání ani rozvodnění Tyterského potoka v období tání. Také zdůraznili, že všechny pozemky se nachází v chráněné krajinné oblasti, kde nelze měnit charakter využití pozemku. Domnívají se, že postup žalobkyně je motivován pouze rodinnými spory.

4. Strany mezi sebou učinily nesporným vlastnictví dotčených pozemků. Pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví žalobkyně a pozemek parc. [číslo] ve spoluvlastnictví žalobkyně a bývalých žalovaných (žalobkyně vlastní podíl 1/6, MUDr. [jméno] [příjmení] podíl 1/6 a podíl 4/6 je ve společném jmění manželů [příjmení]). Pozemek parc. [číslo] vlastní první žalovaná a pozemek parc. [číslo] vlastní druhý žalovaný, který je vlastníkem také dalších pozemků parc. [číslo]. Ostatní sousedící pozemky jsou ve vlastnictví manželů [příjmení] ([číslo]), [jméno] [příjmení] (173) a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ([číslo] a původně [anonymizováno], nyní [číslo]). Vše v katastrálním území a obci [obec]. K prokázání ostatních tvrzení soud provedl následující dokazování.

5. Soud provedl dne [datum] ohledání na místě samém, přestože k tomu přistoupil již třikrát předtím ([datum], [datum] a [datum]), neboť tento důkazní prostředek spočívá ve vnímání dotčené věci vlastními smysly, tudíž nejen s ohledem na značný časový odstup, ale především kvůli změně obsazení soudu musel místní šetření provést opětovně. Zjistil, že k tzv. dolní cestě se lze bez obtíží dostat automobilem, který může být zaparkován na konci příjezdové cesty. Dolní cesta je kratší, vede do mírného kopce, ale projet jí vozidlem nelze. Na konci se nachází branka, od níž má žalobkyně klíče. Pozemek parc. [číslo] je oplocen, na jeho konci směrem k pozemku parc. [číslo] se nachází větší brána, od níž má žalobkyně také klíče. Průchodem přes pozemky parc. [číslo] se dá dostat k další brance, za níž se nachází pozemek parc. [číslo]. Zde je u souběžného oplocení stále zřetelná tzv. horní cesta, která vede přes další pozemky až k veřejné komunikaci. Je nicméně delší dobu nepoužívaná, zarostlá a vzhledem ke vzrostlým stromům relativně úzká.

6. Ze sdělení Městského úřadu Rakovník ze dne [datum] soud zjistil, že silniční správní úřad sdělil dřívějšímu zástupci původních žalovaných, že přístup a příjezd k pozemkům parc. [číslo] po veřejně přístupné účelové komunikaci není možný, motorovým vozidlem lze zajet jen na začátek pozemku parc. [číslo] kde končí patrnost této komunikace v terénu. Přes travnatý porost s téměř neznatelnou veřejně přístupnou účelovou komunikací se lze přes pozemky parc. [číslo] dostat až na hranici pozemku parc. [číslo] kde jsou uzamčená železná vrata, na něž se napojuje souvislé oplocení. Za nimi úřad nezjistil žádnou další v terénu zřetelně patrnou účelovou komunikaci. K pozemkům parc. [číslo] se lze motorovým vozidlem dostat ze silnice č. II/201 po veřejně přístupné účelové komunikaci až po pozemky parc. [číslo] odkud vede max. 30 metrů dlouhá cesta mírným stoupáním (tzv. dolní cesta (. Pokud před 15 lety existovala uvedená veřejně přístupná účelová komunikace přes horní pozemky a roku 2001 zde byla umístěna překážka v podobě vrat, měl být tento problém řešen v tehdejší době, v době provedení dozoru se existence této komunikace neprokázala.

7. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že zástupce žalovaných byl ze strany správy Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko informován, že stavba cesty předpokládá projektovou dokumentaci a souhlas orgánu ochrany přírody, ovšem příjezd a setrvávání s motorovými vozidly mimo silnice a místní komunikace a místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody je zde kromě mj. lesního a zemědělského hospodaření zakázán.

8. Z posudku o invaliditě Okresní správy sociálního zabezpečení Chomutov ze dne [datum] soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], je ode dne [datum] invalidní, jde o invaliditu třetího stupně s poklesem pracovní schopnosti o nejméně 70 % a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (mj. spastická reziduální kvadruparéza s výraznou nestabilitou při chůzi).

9. Z informativních výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] je ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], pozemek parc. [číslo] je ve společném jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví Ing. Mgr. [jméno] [příjmení] a pozemek parc. [číslo] je ve vlastnictví žalobkyně, vše v katastrálním území a obci [obec].

10. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že [obec] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] uzavřeli jako prodávající s žalobkyní jako kupující smlouvu, na základě které žalobkyně nabyla pozemek parc. [číslo] o výměře 39 m2, který vznikl rozdělením dosavadního pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Kupující se zavázala, že daný pozemek po dobu života prodávajících neoplotí a ponechá jej ve stavu, v jakém jej nabyla, a prodávající se zavázali, že žalobkyni umožní bezúplatně užívat část druhého nově zřízeného pozemku parc. [číslo] podél plotu, jak ji vymezili v připojeném plánku, a to pro příchod na pozemek parc. [číslo].

11. Z orientačního plánku, předloženého žalobkyní, soud zjistil, že požaduje povolení nezbytné cesty přes shora zmíněné pozemky žalovaných o celkové výměře 151 m2 a šířce 2,45 metru.

12. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by již nemohly přinést další zásadní zjištění. Zejména žalobkyní navržené videozáznamy a listinné důkazy (např. trhová smlouva z roku [číslo]) se vztahovaly k tvrzení o existenci tzv. horní cesty v minulosti, což však pro nyní uplatněný nárok na povolení nezbytné cesty nemá význam, jelikož rozhodující je pro něj současný stav. Obdobně to platí také pro fotografie vztahující se k tvrzením o tom, že žalovaní své pozemky neudržují, což k žalovanému nároku nemá žádný vztah, a že výstavbou bran zabránili průjezdům a průchodům jiných osob, když tato skutečnost již byla dostatečně zjištěna ohledáním. Stejně tak bylo ohledání stěžejním důkazem pro posouzení obtížnosti přístupu k pozemkům žalobkyně a možnosti jejich využívání, navržení svědci a e-mailová zpráva MUDr. [příjmení] byly proto nadbytečné, natožpak e-mailová komunikace o pokusech žalobkyně dosáhnout dohody. Zjištěný skutkový stav poté soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

13. Podle § 1029 odst. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

14. Podle § 1029 odst. 2 o. z. nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

15. Podle § 1032 odst. 1 písm. c) o. z. soud nepovolí nezbytnou cestu, žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

16. Žalobkyně se po žalovaných domáhala povolení nezbytné cesty vedoucí přes dva jejich, shora specifikované pozemky, ačkoli spojení s obecní komunikací by jen tím zajištěno nebylo, protože tato se nachází až za navazujícími pozemky dalších majitelů (konkrétně pozemkem parc. [číslo] který je ve spoluvlastnictví [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], pozemkem parc. [číslo] jenž je ve společném jmění manželů [jméno] a [jméno] [příjmení], a pozemkem parc. [číslo] jehož je vlastníkem Ing. Mgr. [jméno] [příjmení]). Z ustálené rozhodovací praxe soudů přitom plyne, že žadatel o nezbytnou cestu musí buď požadovat její zřízení přes všechny dotčené pozemky tak, aby bylo zajištěno dostatečné spojení jeho nemovitosti s veřejnou cestou, a označit jako žalované všechny jejich vlastníky, nebo musí tvrdit a prokázat, že přes další pozemky, které leží mezi jeho nemovitostí a veřejnou cestou, má k okamžiku rozhodování soudu přístup zajištěn, např. nájemní smlouvou, smlouvou o zřízení služebnosti nebo na základě jiného právního titulu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1826/2020).

17. Soud však žalobu nezamítl jen z toho důvodu, že žalobkyně neoznačila za žalované všechny uvedené majitele pozemků, které leží mezi jejími pozemky a obecní komunikací, neboť ačkoli ji nemohl poučit, koho má žalovat (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4581/2009), musel by ji ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit, aby tvrdila a prokázala, že má v době rozhodování soudu přístup přes další tyto pozemky již zajištěn. Tato procesní poučovací povinnost se nicméně po provedeném dokazování ukázala jako nadbytečnou, neboť k zamítnutí žaloby soud i bez toho vedly jiné důvody, jak dále rozvedeno.

18. Současně soud neshledal opodstatněnou ani námitku žalovaných o nedostatku jejich pasivní legitimace s ohledem na to, že ve věci jde o dva různé pozemky, protože jak taktéž plyne ze shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1826/2020, pro povolení nezbytné cesty je naopak třeba žalovat všechny nesouhlasící majitele dotčených pozemků.

19. Nemohl též přisvědčit námitce žalovaných, že žalobkyni pro účely obhospodařování jejích pozemků postačuje využít institutu podle § 1021 o. z., jelikož tento pouze umožňuje přístup na přímo sousedící pozemek, nikoli spojení se vzdálenější veřejnou komunikací, která se jako v tomto případě nachází až za řadou dalších pozemků. Z tohoto důvodu tudíž na danou věc nedopadají právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3398/2016.

20. Žalobu soud přesto shledal nedůvodnou, a proto ji zamítl, aniž by musel žalobkyni vyzývat k předložení geometrického plánu, který je jedním z předpokladů pro povolení nezbytné cesty. Vyšel přitom jednak z okolnosti, že žalobkyně má na své pozemky zajištěn přístup tzv. dolní cestou, jednak ze skutečnosti, že tzv. horní cesta jí za současného stavu výrazně lepší spojení s obecní komunikací nemůže přinést. Obecně platí, že účelem institutu nezbytné cesty je zajištění možnosti hospodaření na pozemcích, které pro nedostatek spojení s veřejnou cestou nelze obhospodařovat nebo jinak užívat. Současně však platí, že nezbytná cesta, a to i jako služebnost, je zásahem do vlastnického práva, které je jedním ze základních práv, proto je třeba vždy dbát, aby právo vlastníka dotčeného pozemku bylo omezeno co možno nejméně. Tato dvě práva je třeba v každém případě pečlivě poměřovat a vážit, jednak zda omezení takového souseda není nepřiměřené poměrům, jednak zda žadatel o nezbytnou cestu nemůže přístup ke svým pozemkům zajistit jinak. Skutečnost, že přístup zřízený přes cizí pozemek povolením nezbytné cesty by byl pro žalobce pohodlnější, resp. výhodnější, není proto v tomto ohledu vůbec významná (k tomu srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2006, sp. zn. 22 Cdo 38/2005, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, civilní část).

21. V posuzované věci bylo pro rozhodnutí soudu nejvýznamnější ohledání na místě, při kterém zjistil, že k tzv. dolní cestě se lze dostat automobilem a že vede do mírného kopce. Projet jí sice nelze, avšak tzv. horní cesta, která pokračuje od pozemku parc. [číslo] dále přes pozemky parc. [číslo] až k veřejné komunikaci, je nejen delší, ale především dlouho nepoužívaná, zarostlá a relativně úzká. Proto pokud by i žalobkyně navrhla, aby do řízení jako další žalovaní vstoupili majitelé těchto pozemků, případně tvrdila a prokázala, že má od nich svolení k užívání těchto pozemků, musel by soud stejně dospět k závěru, že spojení touto tzv. horní cestou je buď zcela srovnatelné s tzv. dolní cestou, anebo jen nepatrně výhodnější. Zejména žádala-li o povolení nezbytné cesty kvůli rodinným příslušníkům se sníženou pohyblivostí nebo kvůli odvážení trávy a větví, přivážení stavebního materiálu apod. I v případě výhodnější cesty by však s ohledem na shora uvedené judikatorní závěry nemohla být se svou žalobou úspěšná.

22. Nelze přirozeně ani přehlédnout, že žalobkyně má přístup zajištěn také přes svůj vlastní, nově zakoupený pozemek parc. [číslo] rozhodující však je, že tzv. horní a dolní cesta jsou ve všech ohledech pro zajištění obhospodařování a další užívání pozemků žalobkyně prakticky srovnatelné. Nelze tedy po žalovaných požadovat, byť by to bylo i jen několikrát v roce, aby proti své vůli (nikdy v tomto směru nelze vyloučit ad hoc dohodu a svolení, zejména jde-li o osoby rodinně spřízněné, neboť vzájemně špatné vztahy lze dle názoru soudu vždy právě z tohoto důvodu překonat) byli nuceni strpět užívání svých pozemků žalobkyní.

23. Jiná situace by nastala, pokud by žalobkyně žádala zřízení nové cesty. Tento nárok původní žalobce skutečně vznesl, avšak později jej vzal zpět a předmětem řízení tak bylo již jen povolení nezbytné cesty přes obtížně průchozí terén. S ohledem na vše shora uvedené proto soud rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšným žalovaným náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna za každý z 16 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne [datum], [datum] a [datum] a účast na jednání před soudem, včetně ohledání na místě samém, ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] – tedy i za úkony, které činil za původní žalované, neboť současní žalovaní ve smyslu § 107a o. s. ř. vstoupili na základě usnesení ze dne 3. 6. 2021, č. j. 8 C 107/2016-179, do jejich práv a povinností), přičemž při dvou zastupovaných účastnících je odměna podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu přiznána sice dvojnásobná, avšak ponížená vždy o 20 %, tedy [částka] za jeden úkon. Dále mu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží náhrada hotových výdajů ve výši [částka] za každý tento úkon, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu ve výši [částka] za každou započatou půlhodinu cesty z jeho sídla do sídla soudu, resp. místa ohledání, a zpět, což činí celkem [částka], a cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 589/2020 Sb. ve výši [částka] (vždy celkem 130 km při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km). Dohromady jde o částku [částka].

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., místo plnění k rukám zástupce žalobkyně bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.