8 C 107/2021

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci manželky: osobní údaje manželky bytem adresa manžela a manželky t. č. anonymizováno nemocnice v obec, ulice a číslo, PSČ obec zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátem sídlem adresa a manžela: osobní údaje manžela bytem adresa manžela a manželky zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství

I. Manželství účastníků celé jméno manželky, rozené příjmení, a celé jméno manžela, uzavřené dne datum před stát. instituce, se rozvádí.

II. Náklady řízení platí stát.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel podal návrh na rozvod manželství, protože už dlouhodobě neplní svoji funkci ani účel. Manželé nevedou společnou domácnost více než deset let, fakticky žijí odděleně a běžná komunikace mezi nimi vymizela. Faktické soužití je pro manžela nesnesitelné, neboť manželka mu soustavně a úmyslně činí různé schválnosti a je nesnášenlivá, a to i vůči dalším rodinným příslušníkům, které častuje nadávkami a vyhazuje je z domu. Situace se stále zhoršuje, manželka ho napadá již i fyzicky, přestože on se snaží si jí nevšímat a nezavdávat příčinu ke konfliktům. Na provozu domácnosti se manželka nijak nepodílí a veškeré výdaje jsou jen na manželovi. Manželka je psychicky nemocná, dříve byla již čtyřikrát hospitalizována a je v péči psychiatra, problémem však je, že předepsané léky neužívá nebo je užívá jen sporadicky. Kvůli trvalému, hlubokému a nenapravitelnému rozvratu manželství, kdy mezi manžely neexistují žádné kladné city, navrhl, aby bylo manželství rozvedeno.

2. Manželka byla v průběhu řízení hospitalizována v Psychiatrické nemocnici obec, přičemž podle zjištění soudu byla ve smyslu § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), stižena duševní poruchou a nemohla se nikoli jen pro přechodnou dobu účastnit řízení. Byl jí proto ustanoven opatrovník z řad advokátů, který uvedl, že manželka s rozvodem nesouhlasí a přeje si manželství zachovat. Manželka je přesvědčena, že nenese vinu na narušení manželského soužití, rozhodně zaviněně neporušila manželské povinnosti. příjmení trpí duševní poruchou, proto její chování může být nezvyklé, ale jde o následek nemoci, nikoli o zaviněné či snad zlovolné jednání. Kromě toho by jí následkem rozvodu vznikla závažná újma, protože by přišla o oporu, kterou ji manželský svazek poskytuje, ztratila by jistoty v podobě povinnosti manžela být jí nápomocen a v podobě jeho vyživovací povinnosti, taktéž by ztratila možnost bydlení. Negativním dopadem by byla také ztráta zajištění v podobě vdovského důchodu. Manželka kromě toho vnímá rozvod jako něco nepatřičného, protože se cítí být vázána manželským slibem až do smrti. Už samotné řízení u ní vzbuzuje úzkost a má negativní dopad na její léčbu, což by rozvodem jen vygradovalo. Všechny tyto okolnosti svědčí pro zachování manželství, proto navrhla, aby soud návrh manžela zamítl.

3. Z oddacího listu soud zjistil, že manželé spolu uzavřeli manželství dne datum před stát. instituce.

4. Ze zprávy Psychiatrické nemocnice v obec ze dne datum soud zjistil, že manželka je zde hospitalizována a její stav neumožňuje, aby se sama vyjádřila k návrhu manžela na rozvod manželství, ani aby se účastnila soudního jednání.

5. Z úředních záznamů Policie České republiky ze dne datum a datum soud zjistil, že manžel se dostavil na policii, kde vypověděl, že již deset let má s manželkou problémy, protože ho týrá a vulgárně mu nadává, fyzicky ho napadá. Manželka se léčí na psychiatrii, ale předepsané léky užívá jen sporadicky, když je neužívá, bývá agresivní, až nebezpečná. Slovně napadá i další osoby z okolí, také nevychází s rodinou, děti proto navštěvují jen jeho a jen na zahradě, ona mu totiž znemožňuje kontakt s rodinou v bydlišti. Při druhém podání vysvětlení k tomu uvedl řadu konkrétních příkladů a doplnil, že i když žijí odděleně, tak uvažuje, že manželku vydědí. Chce mít ve zbytku života klid, pokud budou spolu, tak manželka nepřestane. 6. celé jméno manžela, syn obou manželů, vypověděl, že manželé žijí již více než 10 let každý v jednom patře domu, který patří manželovi. Nevycházeli spolu ještě předtím, každý si žil svůj život a měl své známosti, později se to ale zhoršilo kvůli nemoci manželky. Ta se léčí se na psychiatrii, její stav je ale stále horší, je agresivní a neustále vyvolává spory. Dospělo to až do stádia, kdy se oba navzájem nesnáší, manžel na svou manželku ale naopak neútočí. Příčinu spatřuje v psychické nemoci manželky, kterou trpěla i její matka, která nakonec spáchala sebevraždu. Jeho děti za svými prarodiči chodí, ale hlídá je jen dědeček (manžel). Manželka též útočí na jeho přítelkyni a sestru. O domácnost se stará jen manžel, jenž za svou manželku také platil drahé vysavače, které objednala na základě reklamy v televizi. Manželé spolu vůbec netráví volný čas, nejezdí spolu na dovolené. Syn podal návrh na omezení svéprávnosti své matky, přičemž by měl být jmenován opatrovníkem, aby měl pod kontrolou její peníze, o které by mohla přicházet. Nemůže sice o ni pečovat kvůli malým dětem celý den, ale mají již v jednání speciální zařízení v obec, kde by ji zajistili celodenní péči s pravidelným užíváním léků.

7. Z podání celé jméno manžela ze dne datum, adresovanému zdejšímu soudu, soud zjistil, že navrhl, aby manželka (jeho matka) byla podle posudku znalce, kterého ustanoví soud, v nezbytné míře omezena ve svéprávnosti a aby jí byl jmenován opatrovník.

8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

9. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.

10. Podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

11. Podle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

12. Po pečlivém zvážení věci soud dospěl k závěru, že jsou naplněny všechny podmínky zákona pro rozvod manželství. Manželství účastníků je nepochybně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze ani očekávat jeho obnovení. Tato okolnost jednoznačně vyplývá z výslechu syna obou manželů, podpořena je i provedenými listinnými důkazy, přičemž rozvrat manželství je evidentně dlouhodobý a z ničeho nevyplývá, že by manželé k sobě snad mohli časem opět najít cestu. Soud se věnoval i zjišťování příčin rozvratu a má s ohledem na shora uvedené za to, že je lze spatřovat spíše na straně manželky, byť je zjevné, že její agresivní chování a různé schválnosti vůči manželovi jsou zásadně ovlivněny duševní poruchou, kterou zřejmě již delší dobu trpí.

13. I přes toto zjištění by však nemohlo být vyhověno návrhu manžela, pokud by byly naplněny podmínky tzv. tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. Šlo by o situaci, kdy by jednak byl rozvod v rozporu se zájmem manželky, jestliže by se na rozvratu manželství porušením svých manželských povinností převážně nepodílela, jednak by jí musela být rozvodem způsobena zvlášť závažná újma, jednak by musely ve prospěch zachování manželství svědčit mimořádné okolnosti, a v neposlední řadě by manželé nesměli žít spolu déle než tři roky. K prvním třem uvedeným podmínkám je nutno uvést, že manželka sice tvrdila, že se na rozvratu manželství nepodílela a že by jí rozvodem byla způsobena zvlášť závažná újma, avšak lze konstatovat, že alespoň pokud jde o tvrzenou újmu, oporou jí nepochybně jsou a budou její děti, které se odpovědně postavily k otázce, zda není na místě svou matku omezit ve svéprávnosti, přičemž shora uvedený syn navíc hodlá být pro takový případ jejím opatrovníkem. S tím také souvisí vyřešení otázky bydlení, ke které už také syn podnikl patřičné kroky. Jistou újmu lze jistě spatřovat v tom, že manželka, která je katolického vyznání, se bude muset smířit s faktem rozvodu, nicméně je jednak otázkou, zda lze takovou morální újmu považovat za újmu zvlášť závažnou, jak má na mysli zákon, a jednak zda je tento formální aspekt společného soužití dvou osob vůbec relevantní za stavu, kdy je jejich manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Kromě toho má soud za to, jak shora uvedeno, že se na daném rozvratu převážně podílela manželka (byť nezaviněně s ohledem na svou duševní poruchu), a že v této specifické situaci nelze shledat mimořádné okolnosti svědčící ve prospěch zachování manželství.

14. Rozhodující v posuzovaném případě ovšem je, že manželé spolu nežijí již déle jak deset let, jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu. Není přitom podstatné, že prakticky pouze manžel zajišťuje chod domácnosti, zásadní podle § 758 o. z. je, že spolu netvoří manželské společenství ve smyslu faktického soužití a minimálně manžel je obnovit nechce, resp. z objektivních důvodů na straně manželky ani nemůže. Ostatně i v případě, kdy by oba manželé žili odděleně a manžel by tudíž nemusel každodenně čelit (nezaviněnému) chování manželky, nelze jej už po uplynutí zákonem stanovené doby nutit, aby proti své vůli i nadále setrvával v nefunkčním a prakticky neexistujícím manželském svazku. Proto se v daném případě tzv. tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. neuplatní.

15. Z těchto důvodů, existence kvalifikovaného rozvratu manželství a nemožnosti uplatnit tzv. tvrdostní klauzuli, soud i přes nesouhlas manželky rozhodl o rozvodu manželství účastníků, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

16. O náhradě nákladů řízení státu soud rozhodl podle § 140 odst. 2 a § 148 o. s. ř. a § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), tak, že tyto náklady, tvořené náklady opatrovníka manželky, nese stát, neboť ve výsledku řízení o rozvod manželství nelze s ohledem na jeho zvláštní charakter, a to i přes nesouhlas manželky s návrhem manžela, shledat možný úspěch či neúspěch, jako je tomu u klasického sporného občanského soudního řízení, kde jsou vůči protistraně uplatňovány konkrétní nároky.

17. O náhradě nákladů účastníků řízení pak soud rozhodl podle § 23 z. ř. s., když šlo o řízení ve statusových věcech manželských, a když nebyly zjištěny žádné výjimečné okolnosti, které by přiznání náhrady nákladů odůvodnily. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Toto právo však nepřísluší tomu, kdo se jej vzdal. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§ 759 o. z.).