8 C 111/2020

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa b) celé jméno žalobce, datum narození bytem adresa žalobce oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o 249 819,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně částku ve výši 44 966,20 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 44 966,20 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobců.

1. Žalobci se po žalovaném domáhali původně zaplacení částky 206 800 Kč jakožto pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb u nájmu dvou bytů na adrese ulice a číslo v obec podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. Nejdříve si měl dne datum pronajmout přízemní byt v daném domě žalobce b), přičemž nájemné činilo 10 000 Kč měsíčně a záloha na služby byla sjednána ve výši 3 000 Kč měsíčně, na základě dodatku ze dne datum byla tato nájemní smlouva prodloužena na dobu neurčitou a smluvní stranou se stala rovněž žalobkyně a). příjmení dne byla také uzavřena další nájemní smlouva na byt v prvním patře na dobu neurčitou, přičemž nájemné činilo také 10 000 Kč měsíčně a záloha na služby byla sjednána též ve výši 3 000 Kč měsíčně. Délka zúčtovacího období nebyla mezi smluvními stranami ani v jednom případě upravena. Dne datum doručil žalovaný žalobcům výpověď z obou nájmů bytů, byty byly vyklizeny ke dni datum a klíče byly vhozeny do poštovní schránky, čímž ve smyslu § 2292 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), došlo ke konkludentnímu ukončení nájmu. Ačkoli se žalovaný zavázal každoročně vyúčtovat náklady na spotřebované služby, přičemž přeplatky měly být vráceny a v opačném případě mělo ze strany žalobců dojít k doplacení dlužné částky, k řádnému vyúčtování nikdy nedošlo, vznikl žalobcům nárok na zaplacení pokuty, a to ve výši 50 Kč za každý den prodlení. Žalobcům byla doručena jediná písemnost, jejíž forma ani obsah však nesplňuje zákonné požadavky na vyúčtování. Jestliže nebylo dohodnuto zúčtovací období, je třeba vyjít z toho, že podle citovaného zákona je nejzazším termínem 12 měsíců po začátku trvání nájemního vztahu a vyúčtování je třeba doručit do 4 měsíců poté. U bytu v přízemí je tak žalovaný v prodlení od datum, ovšem s ohledem na promlčení žalobci uplatnili pouze nárok za období od datum do datum (podání žaloby), což má představovat pokutu ve výši 53 300 Kč. Žalovaný je v prodlení s vyučtováními také za další období, což od datum do datum má ke dni datum představovat pokutu ve výši 38 450 Kč, od datum do datum ke dni datum pokutu ve výši 20 200 Kč a od datum do datum ke dni datum pokutu ve výši 3 400 Kč. U druhého bytu v prvním patře domu je tomu podobně, žalovaný je v prodlení od datum, což má za období od datum do datum ke dni datum představovat pokutu ve výši 46 900 Kč, dále za období od datum do datum ke dni datum pokutu ve výši 28 700 Kč, od datum do datum ke dni datum pokutu ve výši 10 450 Kč a nakonec od datum do datum ke dni datum pokutu ve výši 3 400 Kč. Dohromady tedy 206 800 Kč. V průběhu řízení žalobci svou žalobu rozšířili ještě o nárok na vrácení přeplatků na službách, které měly být vyúčtovány až po podání žaloby, konkrétně o částku ve výši 43 019,20 Kč, celkově tak žaloba zněla na 249 819,20 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Vyúčtování předával žalobcům vždy osobně a neformálně, kromě vyúčtování za rok 2020, které jim zaslal až v průběhu řízení. I kdyby byl žalovaný nárok důvodný, nelze jej uplatnit u každého bytu samostatně, ale pouze jednou, neboť žalobci byli jedinými nájemci daného domu, kde byl také jediný plynoměr, elektroměr a vodoměr, nešlo tedy spotřebu stanovit pro každý z obou bytů zvlášť. Ostatně o tom, že se žalobci odstěhovali, se dozvěděl až na přelomu dubna a května 2020, neboť mu to neoznámili a klíče ve schránce nenalezl. Žalovaný rovněž vůči žalobcům uplatnil nároky v celkové výši 246 900 Kč. Jednak šlo o nárok na dlužné nájemné za oba byty ve výši 20 000 Kč za měsíc leden 2020 a ve výši 20 000 Kč za měsíc únor 2020, a s ohledem na nepředání bytu také ve výši 20 000 Kč za měsíc březen 2020 a ve výši 20 000 Kč za měsíc duben 2020. Jednak šlo o náhradu nákladů za právní službu ve výši 108 900 Kč, které žalovaný vynaložil v souvislosti s jednáním s žalobkyní a), jež projevila vážný zájem o koupi celého domu, ale nezaplatila nakonec kupní cenu, čímž porušila podstatným způsobem povinnost z kupní smlouvy. Konkrétně šlo o sepsání dodatku k dané kupní smlouvě, smlouvy o úschově a odstoupení od kupní smlouvy. Jednak šlo o náhradu škody ve výši 19 000 Kč představující hodnotu věcí žalovaného, které žalobci při stěhování vyklidili (chladnička Zanussi, pračka Ignis, sušák na prádlo, žehlicí prkno, dvojlůžko s matrací, tři kusy záclon do oken a konferenční stolek), a ve výši 39 000 Kč za poškozené věci na místě (závěs skládacích dveří, koberec, vnitřní dveře a úpravy předzahrádky). V rámci této procesní obrany ovšem ve smyslu § 98 věta druhá zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nepožadoval, aby mu bylo přisouzeno více.

3. Strany mezi sebou učinily nesporným uzavření první nájemní smlouvy dne datum, včetně dodatku ze dne datum, i další nájemní smlouvy také dne datum. příjmení mezi nimi byla také výpověď těchto smluv a její doručení žalobcům dne datum. Vše ostatní bylo mezi účastníky sporným, soud proto pro posouzení a rozhodnutí věci provedl rozsáhlé dokazování.

4. Z nájemních smluv ze dne datum a datum, včetně dodatku ze dne datum, soud i přes nespornost jejich uzavření zjistil, že strany si v obou sjednali totožnou povinnost nájemců hradit spotřebovaná média (plyn, elektřina, voda) podle změřeného množství, přičemž jejich spotřeba bude měřena měřidly pro oba byty v domě a rozpočítána podle počtu osob v bytě co se týče vody a elektřiny, zatímco plyn bude účtován pro každý z obou bytů jednou polovinou. Záloha bude činit 3 000 Kč měsíčně. Vyúčtování bude nájemcům pronajímatelem předloženo po skončení zúčtovacího období, které však nebylo blíže specifikováno, poté budou přeplatky vráceny, resp. nájemci do 14 dnů doplaceny nedoplatky. Dále bylo sjednáno, že při předání bytu bude složena kauce ve výši 10 000 Kč, resp. 5 000 Kč, která bude sloužit k případným úhradám nedoplatků na nájemném nebo službách, anebo vzniklých škod, ale která bude jinak vrácena při opuštění bytu. Smlouva ze dne datum obsahuje také seznam vybavení přízemního bytu: kuchyňskou linku s varnou deskou, dřezem, baterií, skříňkami, odsavačem par a osvětlením, troubu kombi + mikro, lednici Zanussi, pračku Ignis, vybavení koupelny (sprchový kout, umyvadlo, WC, vana, zrcadlo, vodovodní baterie), vybavení úklidové místnosti (WC, umyvadlo, vodovodní baterie, police), sušák na prádlo a žehlicí prkno, dvojlůžko s matrací, čtyři nábytkové skříňky, jídelní stůl s ubrusem, čtyři židle, vestavěnou šatní skříň, dva noční stolky, tři záclony, žaluzie v oknech a dvě sítě proti hmyzu, police ve spíži, dvě křesla, konferenční stolek a osvětlení. Smlouva ze dne datum obsahuje seznam vybavení bytu v prvním patře: dvě sedačky, kuchyňskou linku, ledničku, plynový dvojvařič, horkovzdušnou troubu, jídelní stůl a čtyři židle, televizi, regál pod televizi, dvě křesla, konferenční stolek, manželskou postel, šatní skříň a pračku.

5. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalovaného vyzval oba žalobce, aby uhradili dlužné nájemné i dlužné zálohy za služby za prosinec 2019 až únor 2020, vrátili movité věci, které měly být vyklizeny, a nahradili škodu za tvrzené poškození, přičemž uvedl, že nájem obou bytů skončil na základě výpovědi žalovaného dne datum.

6. Z dopisu ze dne datum, e-mailu ze dne datum a předžalobní výzvy ze dne datum včetně dokladu o doručení soud zjistil, že zástupkyně žalobců vyzvala zástupce žalovaného, aby žalovaný žalobcům doručil vyúčtování za období od datum do datum, přičemž toto datum označila za den skončení nájmu. Uplatnila i nárok na vrácení přeplatků za služby, který však z důvodu nepředložení daného vyúčtování nevyčíslila přesně.

7. Z e-mailu ze dne datum a z dopisu ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalovaného mj. sdělil zástupkyni žalobců, že dne datum, od kterého žalobci odvozují skončení nájmu, byly pravděpodobně oba byty vystěhovány a klíče vhozeny do schránky. Přesto jim měla zůstat povinnost uhradit nájemné a zálohy na služby za leden a poměrnou část února 2020. Napjaté vztahy mezi stranami pak mají původ v tom, že nedošlo ke koupi domu, ačkoli to měla žalobkyně a) žalovanému opakovaně přislíbit. Zástupkyně žalobců připustila, že uzavření kupní smlouvy bylo ze strany žalobkyně a) silně neuvážené.

8. Z daňového dokladu právnická osoba obec, spol. s r. o., soud zjistil, že žalobkyni a) bylo naúčtováno celkem 75 988 Kč za stěhování z obec do obec, resp. do obec, přičemž ke zdanitelnému plnění došlo ve dnech 10. až datum.

9. Z vyúčtování spotřeby a služeb za tři měsíce roku 2016, včetně faktur za spotřebu elektřiny, plynu a vody, soud zjistil, že obsahuje údaj o přijatých platbách ve výši 18 000 Kč a o přeplatku ve výši 492 Kč, datováno je dnem datum. Z dalšího vyúčtování za rok 2017 datovaného dnem datum, včetně faktur, soud zjistil, že obsahuje údaj o vyměřených platbách ve výši 72 000 Kč a o přeplatku ve výši 32 880 Kč. Z vyúčtování za rok 2018 datovaného dnem datum, včetně faktur, soud zjistil, že obsahuje údaj o vyměřených platbách ve výši 72 000 Kč a o přeplatku ve výši 8 537 Kč. Z vyúčtování za rok 2019 datovaného dnem datum, včetně faktur, soud zjistil, že obsahuje údaj o vyměřených platbách ve výši 72 000 Kč a o přeplatku ve výši 14 558 Kč. Z vyúčtování za rok 2020, včetně faktur, soud zjistil, že neobsahuje údaj o platbách, ale o nedoplatku ve výši 56 884 Kč, datováno je dnem datum.

10. Z výpisů z účtu žalovaného u Komerční banky za období od datum až do datum (chybí výpisy číslo 2016, 12/ 2016, 7/ 2017, 9/ 2017, 1/ 2018, 4/ 2018, 9/ 2018 a 3/ 2019 až 6/ 2019) soud zjistil, že žalobce b) zaplatil na nájmu za měsíc prosinec 2015 částku 13 000 Kč, dále že žalobci v roce 2016 zaplatili celkem 156 000 Kč, v roce 2017 celkem 240 000 Kč, v roce 2018 celkem 364 000 Kč a v roce 2019 celkem 316 000 Kč, přičemž z přehledu těchto plateb je zřejmé, že hradili občas nepravidelně.

11. Z notářského zápisu, sepsaného dne datum notářkou JUDr. jméno příjmení, včetně protokolu ze stejného dne, soud zjistil, že žalovaný jakožto prodávající a žalobkyně a) jakožto kupující uzavřeli mezi sebou smlouvu, podle níž žalobkyně měla nabýt pozemky parc. č. St. číslo, jehož součástí je stavba adresa, parc. č. St. číslo, jehož součástí je stavba bez č. p., a parc. číslo to za cenu 8 000 000 Kč, která bude složena do notářské úschovy uvedené notářky. Z příjmového pokladního dokladu ze dne datum vyplynulo, že za sepsání dané smlouvy uhradila žalobkyně a) notářce celkem 21 175 Kč.

12. Z dodatku k uvedené kupní smlouvě ze dne datum, ze smlouvy o úschově peněžních prostředků ze dne datum a z e-mailové zprávy žalovaného soud zjistil, že kupní cena za uvedené nemovitosti bude složena do advokátní úschovy zástupce žalovaného, přičemž tato smlouva o úschově byla včetně podpisu zástupce žalovaného zaslána žalobkyni a) dne datum.

13. Z dopisu ze dne datum včetně dokladu o doručení soud zjistil, že zástupce žalovaného sdělil žalobkyni a), že žalovaný odstupuje od zmíněné kupní smlouvy ze dne datum ve znění uvedeného dodatku ze dne datum, neboť neměla být uhrazena kupní cena za dané nemovitosti.

14. Ze zprávy příjmení příjmení příjmení Republic and Slovakia ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a) neměla ke dni datum nebo datum a ani nyní nemá u tohoto bankovního ústavu veden žádný účet.

15. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, byl zjištěn úpadek žalobkyně a) a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, byl konkurs na majetek žalobkyně a) zrušen z důvodu, že k uspokojení věřitelů je tento majetek zcela nepostačující. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č. j. spisová značka, byl opět zjištěn úpadek žalobkyně a) a znovu bylo povoleno jeho řešení oddlužením, přičemž se tak stalo na insolvenční návrh žalobkyně a), která v něm uvedla, že má větší množství vykonatelných závazků, které není schopna splácet, a že je zcela nemajetná. Do zmíněného předchozího insolvenčního řízení se přihlásilo více než 20 věřitelů s pohledávkami přesahujícími 10 milionů Kč.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že všechny shora uvedené nemovité věci, mj. tedy i předmětný dům adresa, který je rozdělen na dva byty, je stále ve vlastnictví žalovaného.

17. Z faktury ze dne datum a z výpisu z účtu zástupce žalovaného soud zjistil, že na odměně právní služby ve věci shora uvedené kupní smlouvy ze dne datum, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, sepsání dodatku ke kupní smlouvě ze dne datum, sepsání smlouvy o úschově peněžních prostředků ze dne datum a v odstoupení od kupní smlouvy ze dne datum, žalovaný svému zástupci zaplatil celkem 108 900 Kč.

18. Z faktury vystavené dne datum soud zjistil, že žalobci měli uhradit za podlahářské práce, odstranění původních koberců a lepení nových, na adrese adresa žalovaného, IČO, celkem 18 000 Kč.

19. Ze spisu Policie České republiky číslo jednací soud zjistil, že dne datum byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, který měla spáchat žalobkyně a) v době od ledna 2020 do datum tím, že z rodinného domu, garáže a půdy na adrese ulice a číslo v obec, kde měla žalovaným pronajatý byt, odcizila vybavení bytu, a to ledničku Zanussi, pračku Ignis, dvojlůžko s matrací, oválný jídelní stůl, historickou hasičskou sekeru, šachovou soupravu, bicí hodiny, 30 kusů krabic pracích prášků, pánské jízdní kolo, dvě dětská jízdní kola, dámské kolo, vzduchovku a motocykl jméno, které nechala přestěhovat do obec Trestní oznámení podal dne datum žalovaný a ve věci byl dne datum vyslechnut žalobce b), jenž uvedl, že když se do domu nastěhovali, bylo na místě vybavení podle nájemní smlouvy. Postupem času si lednici, pračku, dvojlůžko s matrací a nábytkové skříňky žalovaný odvezl, zbytek věcí po vystěhování v únoru 2020 zůstalo na místě. Odvezli si pouze věci, které patřily jim. příjmení mu osobně nepředali, protože mezi nimi byly v tu dobu špatné vztahy, vhodili je tedy do schránky a žalobkyně a) na to žalovaného upozornila telefonicky. Vyslechnut byl dále dne datum příjmení příjmení, datum narození, který byl zaměstnancem žalovaného a který chodil na zahradu daného domu sekat trávu. Uvedl, že začátkem května 2020 ho žalovaný poprosil, aby celý dům prošli a zkontrolovali, zda na místě něco nechybí. Policie rovněž dne datum získala vysvětlení jméno příjmení, narozeného datum, jenž uvedl, že společně se svou ženou někdy v únoru 2020 uklízeli dům, resp. oba byty, a dne datum vysvětlení jméno jméno, narozeného datum, který sdělil, že na základě objednávky žalobkyně a) byl na daném místě sepsat seznam věcí určených ke stěhování a podle něj pak byla vypracována cenová nabídka na stěhování. Obsahem policejního spisu je i tento seznam věcí ke stěhování, z nějž přímo neplyne, že by žalobci odvezli některou z věcí, kterou žalovaný uvedl ve své procesní obraně, a e-mailová komunikace mezi právnická osoba obec, spol. s r. o., a žalobkyní a), ve které se dohodli na ceně stěhování i jeho termínu ve dnech 10. a datum. Orgán činný v trestním řízení získal i vyjádření jednatele společnosti právnická osoba ze dne datum, že fotodokumentaci interiéru domu k inzerátu ze dne datum získal od žalovaného, datum pořízení ale nezná. Usnesením ze dne datum byla trestní věc odložena, neboť s ohledem na tento probíhající civilní spor a zásadu vyvození trestní odpovědnosti až jako prostředek„ ultima ratio“ nešlo o podezření z trestného činu.

20. Z ostatních provedených listinných důkazů soud žádná relevantní zjištění pro posouzení věci neučinil. Z kopií dvou obálek, které žalovaný adresoval žalobcům, soud zjistil pouze to, že odeslány byly dne datum, tedy až po podání žaloby. Z nedatované fotografie neurčité poštovní schránky soud zjistil jen to, že je poškozena. Z fotografií obsažených na žalovaným předloženém flashdisku a z nedatovaných fotografií u inzerátu na webu webová adresa soud zjistil pouze tolik, že zachycují alespoň část vybavení obou bytů, jak již bylo uvedeno shora v obou nájemních smlouvách. Posudek Ing. jméno celé jméno žalovaného ze dne datum, zpracovaný k žádosti žalovaného, neobsahoval doložku podle § 127a o. s. ř. a soud jej provedl jako listinný důkaz, ovšem stanovení minimálních hodnot movitých věcí, které měly být vyklizeny nebo zničeny a jejichž náhradu požadoval žalovaný, i přes skutečnost, že nešlo z tohoto důvodu o posudek znalce, pro zodpovězení primární otázky, zda ke škodě došlo, jak níže uvedeno, nemohlo nijak přispět.

21. Soud také vyslechl shora zmíněného svědka jméno příjmení, který dne datum uvedl, že žalovanému občas pomáhal s úklidem a dalšími příležitostnými pracemi, především na zahradě domu. Nájemníky znal povrchně a poštovní schránku, když ji viděl naposledy, popsal jako poškozenou, měla odchlípnutá dvířka. Naposledy byl na místě začátkem února 2020, kdy jej žalovaný požádal, aby s ním a jeho synem prošli celý dům a aby pomohl s identifikací věcí, co byly na místě. Tehdy měla v garáži chybět cirkulárka, motocykl jméno, nářadí, v dílně šicí věci, na půdě prací prášky a věci po rodičích žalovaného, tedy šavle, hodiny a housle, a ve sklípku na dvoře obkladový materiál. Při opakovaném výslechu dne datum, který soud nařídil, neboť v jeho výpovědi se objevily rozpory vůči výpovědi ve shora uvedeném trestním řízení, svědek ihned a ještě bez dotazu soudu uvedl, že se omlouvá za předchozí chybu, že k prohlídce domu, ke které ho přizval žalovaný, došlo až v květnu 2020, stejně jako to sdělil policii. Tuto chybu si měl přitom uvědomit sám už po předchozím jednání. Soud jeho změněnou výpověď nemůže než hodnotit jako zcela nevěrohodnou, neboť svědek byl při opakovaném výslechu zcela zjevně připraven, na co se soud bude ptát, ačkoli tuto informaci nemohl vědět, resp. ji musel získat od některého z účastníků jednání dne datum, kdy soud provedl jako listinný důkaz shora uvedený spis Policie České republiky. S ohledem na to soud pro posouzení věci bere z tohoto výslechu za zjištěné, že svědek byl na žádost žalovaného a spolu s ním i s jeho synem účasten prohlídky domu na adrese ulice a číslo v obec již začátkem února 2020, jak tedy svědek vypověděl poprvé.

22. Svědek příjmení jméno celé jméno žalovaného, syn žalovaného, při svém výslechu vypověděl, že v předmětném domě vyrůstal a pomáhal ho pak rekonstruovat. Poslední nájemníci, přičemž zná jen žalobkyni a), v něm bydleli asi do března nebo dubna 2020. Dozvěděl se to v dubnu od otce, tehdy tam spolu a s jméno příjmení jeli a zjistili, že chybí nějaké věci, což otce naštvalo. Nezůstal tam ani žádný větší nábytek. Co se týče poštovní schránky, všiml si okolo Vánoc roku 2019, když šel okolo, že je poškozená. Jeho svědeckou výpověď nicméně soud hodnotí ve srovnání s výpovědí svědka příjmení jako ještě méně věrohodnou, což je ovšem dáno už jen tím, že svědek je synem žalovaného. To jistě neznamená, že by z ní kvůli této okolnosti obecně vzato nemohla být učiněna žádná skutková zjištění, ale už ne zcela věrohodným se např. soudu, i s přihlédnutím ke změnám v opakované výpovědi svědka příjmení, jeví vyjádření svědka k prvotním dotazům soudu, že otec mu předem nic konkrétního ohledně nařízeného výslechu nesdělil. Ostatně jeho výpověď je v rozporu i s tvrzeními žalovaného, neboť uvedl, že otec jej již v dubnu měl informovat o tom, že žalobkyně a) už v daném domě nebydlí, ačkoli ten to měl zjistit až následující měsíc a sama žalobkyně a) o tom žalovanému neměla nic říct, měla mu prý jen přestat odpovídat na zprávy. Z těchto důvodů soud při posouzení věci skutková zjištění vyplývající z výslechu svědka příjmení jméno celé jméno žalovaného neměl za zcela věrohodná, resp. jediná skutečnost, která z něj dostatečně důvěryhodně vyplývá a která se díky tomu soudu jeví jako více než pravděpodobná, je skutečnost, že žalobkyně a) informovala žalovaného o vystěhování obou žalobců z domu.

23. Svědkyně jméno příjmení dne datum vypověděla, že pracuje jako poštovní doručovatelka a doručovala, ačkoli ne často, i na adresu ulice a číslo v obec, přičemž tamní poštovní schránka byla asi dva roky zpátky poničená a promáčklá, z pravé strany byl otvor, odkud se daly věci ze schránky vyndat. Kdy přesně si toho všimla, si však již nepamatuje, naposledy zde doručovala asi před rokem nebo rokem a půl. Soud vzhledem k tomu, že svědkyně si nemohla kvůli časovému odstupu vybavit přesnější časové určení poškození dané poštovní schránky, resp. kdy už poškozená jistě byla, z její výpovědi žádná relevantní skutková zjištění ve vztahu k tvrzení, kdy mělo dojít ke vhozu klíčů žalobci do předmětné schránky, neučinil.

24. Soud provedl i výslechy účastníků, obou žalobců a žalovaného, neboť ve smyslu § 131 o. s. ř. nešlo některá tvrzení stran prokázat jiným způsobem. Z těchto výslechů ovšem taktéž pro věc samotnou nějaká podstatná zjištění nevyplynula, neboť všichni účastníci v zásadě uvedli to, co už sdělili předtím v rámci plnění své povinnosti tvrzení. Žalobce b) stejně jako žalobkyně a) vypověděli, že některé věci, jako např. pračku, ledničku, postele nebo konferenční stolek, si již v průběhu trvání nájemního vztahu odvezl žalovaný, neboť žalobci si pořídili vlastní vybavení. Ostatní věci, které jim nepatřily, měli zanechat na místě, stejně tak popřeli tvrzená poškození majetku. K opuštění bytu mělo dojít 10. nebo datum, pak byly byty ještě uklízeny a nato měla žalobkyně a) vhodit klíče do poštovní schránky, která byla v tu dobu nepoškozená. O tom pak po několika dnech telefonicky vyrozuměla žalovaného. Žalovaný naproti tomu vypověděl, že pokud by on sám postupně vyklízel některé věci, zachytil by všechny změny v protokolu. Po převzetí domu zjistil poškozený koberec, zničenou předzahrádku apod. Jestliže přitom s žalobkyní a) komunikoval ohledně možného prodeje domu až do půlky dubna, kdy komunikovat přestala, jistě by ho o opuštění předmětu nájmu informovala, vůbec se však o tom neměla tehdy zmínit. Z těchto navzájem rozporných sdělení, podobně jako z odlišných pohledů žalovaného a žalobkyně a), proč nakonec nedošlo k realizaci kupní smlouvy ze dne datum, je zcela zřejmé, že účastníci fakticky jen zopakovali svá skutková tvrzení a jejich výslech tak tedy ničemu nepřispěl.

25. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

26. Podle § 2 písm. c) zákona č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí zúčtovacím obdobím období, za které poskytovatel služeb provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů; zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek určí poskytovatel služeb 27. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

28. Podle § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb. finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

29. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

30. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

31. Podle § 2201 o. z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

32. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § číslo obdobně.

33. Podle § 2255 odst. 1 o. z. nájemce užívá byt řádně v souladu s nájemní smlouvou.

34. Podle § 2292 o. z. nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.

35. Podle § 2293 odst. 1 o. z. nájemce odevzdá byt ve stavu, v jakém jej převzal, nehledě na běžné opotřebení při běžném užívání a na vady, které je povinen odstranit pronajímatel.

36. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

37. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

38. Podle § 2913 odst. 2 o. z. povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.

39. Co se týče nároku žalobců na pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb, bylo mezi účastníky nesporným jak to, že první nájem bytu v přízemí na adrese ulice a číslo v obec vznikl mezi žalobcem b) jakožto nájemníkem a žalovaným jakožto pronajímatelem na základě smlouvy ze dne datum a že byl prodloužen dodatkem ze dne datum, přičemž nájemnicí se stala také žalobkyně a), takto, že tohoto dne vznikl na základě druhé nájemní smlouvy mezi oběma žalobci jakožto nájemci a žalovaným jakožto pronajímatelem nájem druhého bytu v prvním patře daného domu, tak nakonec i to, že dne datum žalovaný žalobcům doručil výpověď z obou nájmů, přičemž výpovědní doba činila tři měsíce a běžela od prvního dne následujícího kalendářního měsíce, nájmy tedy měly skončit ke dni datum.

40. Nárok na uplatněné pokuty vzniká ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. tehdy, pokud pronajímatel nedoručí nájemci vyúčtování služeb včas, ledaže by takové doručení nebylo možno po něm spravedlivě požadovat, případně by včasné nedoručení zavinil nájemce. Tyto dvě liberační okolnosti však v posuzovaném případě nejsou dány, resp. nebyly ani jednou stranou tvrzeny, natož prokázány. Zákon zde přitom také stanoví, že vyúčtování se provádí za zúčtovací období, které lze sjednat na dobu maximálně 12 měsíců a jehož počátek stanoví pronajímatel. Doručení vyúčtování pak musí proběhnout do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. V daném případě však mezi stranami žádné zúčtovací období nebylo dohodnuto, resp. to alespoň neplyne z předmětných nájemních smluv, současně také nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný kdy určil jeho počátek. V takovém případě je třeba přisvědčit názoru žalobců, tedy nelze než vyjít z toho, že zúčtovací období je právě dvanáctiměsíční (čemuž zčásti nasvědčují žalovaným předložená vyúčtování, která jsou sepsána vždy na daný kalendářní rok, byť, jak uvedeno, v řízení nebylo prokázáno sjednání nějakého konkrétního zúčtovacího období) a počalo plynout začátkem trvání nájemního vztahu.

41. Spornou otázkou mezi účastníky bylo, zda žalovaný jako pronajímatel každoročně žalobcům vyúčtování doručil. Tvrzení žalobců, že tomu tak nebylo a doručeno jim bylo až dne datum, tedy až po podání žaloby, je podpořeno listinnými důkazy v podobě listovních obálek, které žalovaný adresoval žalobcům, a zprávami zástupkyně žalobců, které ještě před podáním žaloby adresovala zástupci žalovaného. To však není rozhodující, neboť žalovaný tvrdil, že každý rok žalobcům vyúčtování osobně a neformálně předal. Jelikož z tohoto tvrzení vyvozoval pro sebe příznivé následky, tížilo ho v tomto směru podle § 120 odst. 1 o. s. ř. důkazní břemeno, které neunesl. K prokázání tohoto svého tvrzení navrhl a soud provedl jako listinný důkaz předmětná vyúčtování, datovaná dny datum, datum, datum, datum a datum, z čehož však vůbec neplyne, zda vůbec a případně i kdy byla žalobcům (ještě před podáním žaloby) doručena. Naopak, alespoň z datací prvního vyúčtování za rok 2016 a posledního vyúčtování za rok 2020 (do skončení nájmu) jasně plyne, že jejich případné doručení nemohlo být uskutečněno včas.

42. Soud tak může uzavřít, že žalovaný povinnost podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. nesplnil a nárok žalobců na pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb je dán. Jelikož jejich výše též nebyla mezi stranami sjednána, činí 50 Kč za každý započatý den prodlení. K moderaci této zákonné výše pokuty soud neshledal žádný důvod, neboť ačkoli lze mít za to, že pozdější vztahy mezi účastníky negativně ovlivnilo jednání žalobkyně a), která nedostála povinnosti uhradit kupní cenu podle shora uvedené kupní smlouvy z roku 2019, jedná se o odlišný nárok a nároku žalovaného na náhradu takto vzniklé škody soud vyhověl v rámci jeho procesní obrany, jak je dále rozvedeno. Soud však nepřisvědčil názoru žalobců, že jejich nárok je dán za každý nájemní vztah zvlášť. Tato otázka sice není doposud judikatorně vyřešena, jde o zatím neustálenou a možná spornou otázku výkladu zákona č. 67/2013 Sb., avšak zdejší soud má za to, že v tomto konkrétním a specifickém případě je třeba nárok na tyto pokuty přiznat pouze jednou. Lze mít jistě za to, že povinnost pronajímatele doručit řádně a včas vyúčtování služeb je dána v každém jednotlivém závazkovém právním vztahu samostatně, tedy v případě nájmu vícera bytových jednotek jedním a tím samým nájemcem může jím být takový nárok uplatněn v případě prodlení pronajímatele za každý takový nájemní vztah zvlášť, to však platí obecně a nelze pro zvláštní případy vyloučit výjimku. V posuzovaném případě má soud za to, že jde o právě takovou výjimku z obecného pravidla. Žalobci měli sice pronajaty dva byty, nicméně šlo o jediné byty v daném domě, ve kterém s nimi už nikdo další nebydlel, obývali ho tedy sami a fakticky tak užívali celý dům, nikoli jen konkrétní bytové jednotky. Ostatně byl zde také jen jeden plynoměr, elektroměr a vodoměr, rozúčtování na dva byty by tak mohlo být provedeno zřejmě jen matematicky a bez zohlednění konkrétní spotřeby v každém bytě. Především by však takový postup podle § 5 zákona č. 67/2013 Sb. nedával žádný smysl v situaci, kdy celý dům obývali pouze žalobci, jakkoli to bylo v nájemních smlouvách sjednáno. Nakonec i žalovaným předložená vyúčtování, která jsou zpracována za dům a nikoli za bytové jednotky, přisvědčují závěru soudu, že v tomto případě nelze pouze formalisticky vycházet ze dvou nájemních smluv, ale vzhledem ke specifickým okolnostem případu je třeba brát právní vztah mezi žalobci a žalovaným (jen v tomto smyslu) jako jediný, z čehož plyne také jediná povinnost doručit žalobcům včas vyúčtování služeb, a v případě jejího nesplnění tedy také jediný nárok na pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb.

43. Soud proto k tomuto nároku vyšel z prvotně uzavřené nájemní smlouvy, přičemž žalobci daný nárok za rok 2016 uplatnili až od datum a za ostatní roky vždy ode dne prodlení až do dne podání žaloby. Nejedná se však kvůli chybnému vyčíslení v žalobě o částku celkem 117 350 Kč, jelikož za období od datum do datum nejde o číslo dnů, ale o číslo dnů, a naopak za období od datum do datum nejde o 68 dnů, ale o 69 dnů (chyby ve vyčíslení jsou ostatně i u druhého bytu). Celkem tedy o číslo dnů, neboli nárok žalobců je dán ve výši jen 116 900 Kč.

44. Žalovaný v rámci své procesní obrany podle § 98 věta druhá o. s. ř. uplatnil několik nároků. Jde-li však o nárok na dlužné nájemné, soud jej neshledal opodstatněným. Spornou otázkou už ostatně bylo, kdy konkrétně k ukončení nájmu obou bytů došlo. Žalovaný svůj nárok uplatnil jak za měsíce leden a únor, ale také za březen a duben 2020, přičemž tvrdil, že k předání bytů nedošlo a o odstěhování se dozvěděl až na přelomu dubna a května. Provedeným dokazováním ovšem soud zjistil, že ke skončení nájmu došlo již ke dni datum, kdy došlo k opuštění obou bytů ve smyslu § 2292 věta druhá o. z.

45. Neoprávněnost nároku na dlužné nájemné alespoň co se týče části měsíce února a měsíců března a dubna 2020 plyne ostatně i z výzvy zástupce žalovaného ze dne datum, ve které žalobce informuje, že nájem skončil ke dni datum a vzhledem k vyklizení bytů požaduje dlužné nájemné pouze za prosinec 2019 až únor 2020. Také v e-mailu zástupkyni žalobců ze dne datum sděluje, že právě ke dni datum žalobci oba byty pravděpodobně opustili a klíče vhodili do schránky. Že k tomu nepochybně došlo v měsíci únoru je pak zcela patrné z faktury právnická osoba obec, spol. s r. o., jakož i z e-mailové komunikace mezi touto společností a žalobkyní a), založené ve shora uvedeném spise Policie České republiky, z čehož plyne, že k faktickému odstěhování došlo ve dnech 10. a datum. Stejně jako z podání vysvětlení pana jméno příjmení v daném trestním řízení, který spolu s manželkou předmětné byty v únoru 2020 po stěhování uklízeli. Možno také poukázat na výslech svědka jméno příjmení, z nějž soud zjistil, jak shora uvedeno, že svědek byl na žádost žalovaného v únoru 2020 zkontrolovat předmětný dům. K tvrzení o poškození poštovní schránky v rozhodném období, z čehož žalovaný dovozoval nemožnost vhození klíčů, přitom žalovaný opět neunesl důkazní břemeno. Jak bylo shora uvedeno, výpověď poštovní doručovatelky byla značně časově neurčitá, výpověď syna žalovaného nevěrohodná a z fotografie schránky nebylo v tomto směru zjištěno ničeho. Provedené důkazy tak ve svém souhrnu vedou soud k přesvědčení, že nejenže ke skončení nájmu došlo v únoru 2020, ale prostřednictvím vhozením klíčů do poštovní schránky právě ke dni datum, o čemž později telefonicky informovali žalovaného, jak tvrdili nejen žalobci a jejich zástupkyně v předžalobní komunikaci se zástupcem žalovaného, ale jak připustil právě i zástupce žalovaného. Na tuto situaci pak bezpochyby dopadá ustanovení § 2292 věta druhá o. z., z čehož lze uzavřít, že jestliže žalobci opustili předmětné byty právě tímto způsobem, lze oba nájmy považovat k danému dni za skončené.

46. U nároku žalovaného na dlužné nájemné za leden a poměrnou část února 2020 provedli žalobci v podání ze dne datum ve smyslu § 1982 o. z. započtení svého nároku na vrácení přeplatků na zálohách na služby a kaucí, složených při sjednání zmíněných nájemních smluv. Jak uvedl sám žalovaný při jednání soudu dne datum, žádné přeplatky žalobcům z důvodu nepravidelného placení nájemného a záloh na služby nevrátil. Vrácení kaucí pak nebylo ani tvrzeno, natož prokázáno. Z výpisu z účtu žalovaného za období od datum do datum bylo zjištěno, že žalobci uhradili na nájemném o 30 000 Kč více, než je k tomu zavazovaly nájemní smlouvy, přičemž neplatnost pouze ústního zvýšení nájemného uznal i žalovaný prostřednictvím svého zástupce v e-mailu ze dne datum Touto částkou je kryto nájemné a zálohy na služby za měsíc prosinec 2019 ve výši 26 000 Kč, zbývající částka ve výši 4 000 Kč je pak započtena na nájemné za měsíc leden 2020. Dále jsou na nájemné za leden 2020 tímto započteny zmíněné kauce v celkové výši 15 000 Kč. Zbývající pohledávka žalovaného na nájemném a zálohách na služby za leden 2020 a za poměrnou část měsíce února do datum, kdy nájemní vztah skončil, jak shora uvedeno, ve výši celkem 24 034 Kč pak zanikla započtením pohledávky žalobců na vrácení přeplatků za služby (k tomu viz níže).

47. Jinak je tomu však u nároku žalovaného na náhradu majetkové újmy (škody) spočívající ve vynaložených nákladech právní služby v souvislosti s jednáním žalovaného a žalobkyně a) o koupi domu na adrese ulice a číslo v obec a souvisejících pozemků. V ustálené soudní praxi platí, že předpoklady vzniku odpovědnosti za vzniklou újmu, ať již majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu, jsou (obecně) porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou újmou a také zavinění, ledaže jde o tzv. objektivní odpovědnost, u níž se zavinění nevyžaduje. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, k újmě by nedošlo.

48. V posuzované věci bylo provedeným dokazováním zjištěno, že obě strany mezi sebou v tomto smyslu vážně jednaly, situace dokonce dospěla tak daleko, že mezi žalovaným jakožto prodávajícím a žalobkyní a) jakožto kupující byla dne datum uzavřena kupní smlouva za cenu 8 000 000 Kč. Tato skutečnost jednoznačně plyne z provedených listinných důkazů především v podobě shora zmíněného notářského zápisu ze dne datum, protokolu notářky ze stejného dne a jejího vyúčtování ze dne datum, dále z dodatku k dané kupní smlouvě ze dne datum a ze smlouvy o úschově ze stejného dne, stejně jako z odstoupení od kupní smlouvy ze dne datum. Vzhledem k tomu, že ke složení kupní ceny ze strany žalobkyně a) nedošlo, porušila tím svou smluvní povinnost a je zřejmé, že v příčinné souvislosti s tím vznikla žalovanému škoda, když vynaložil finanční prostředky na právní služby s tím spojené, aniž by k prodeji v důsledku zmíněného zavinění žalobkyně a) poté došlo. Jsou tedy dostatečně zřetelně naplněny všechny předpoklady odpovědnosti žalované za takto vzniklou skutečnou škodu na straně žalovaného podle § 2913 odst. 1 o. z., přičemž žalobkyně a) ani netvrdila, natož aby prokázala případný liberační důvod podle § 2913 odst. 2 o. z.

49. Možno také dodat, že z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že žalobkyně a) jednala s žalovaným a utvrzovala jej o svém vážném zájmu o koupi dané nemovitosti, ačkoli si musela být vědoma, že nebude schopna dostát závazku uhradit požadovanou kupní cenu. To plyne jak ze shora citovaných rozhodnutí insolvenčního soudu, tak především z insolvenčního návrhu samotné žalobkyně a). V tomto ohledu mohla být případně naplněna její tzv. předsmluvní odpovědnost za škodu podle § 1729 o. z., neboť jednala zjevně nepoctivě, nicméně k uzavření kupní smlouvy došlo, a tím spíše žalobkyně a) odpovídá žalovanému za vzniklou škodu. Její výše 108 900 Kč pak byla prokázána jak z faktury ze dne datum, tak z výpisu z účtu zástupce žalovaného.

50. Vzhledem k uvedeným předpokladům vzniku odpovědnosti za újmu naopak soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že nárok žalovaného na náhradu škody spočívající v částečně odcizených a částečně poškozených věcech, jak jsou shora uvedeny, dán není. Žalovaného zde taktéž tížilo důkazní břemeno, a to ve vztahu k tvrzení, že část daných věcí žalobci při svém odstěhování odvezli a část předtím poškodili. Jde-li o posudek Ing. jméno celé jméno žalovaného, nejde jednak o znalecký posudek ve smyslu § 127a o. s. ř., jak již bylo shora osvětleno, jednak však nijak nedokládá případné protiprávní jednání žalobců. Teprve tehdy, bylo-li by prokázáno jinak, a pokud by byly splněny také další předpoklady odpovědnosti za škodu včetně existence příčinné souvislosti, mohl by být i jako listinný důkaz podkladem pro úvahy soudu o výši způsobené škody. V daném případě tomu tak však není. Žalovaný navrhl a soud provedl listinné důkazy v podobě seznamů vybavení obou bytů, které tvoří přílohu shora uvedených nájemních smluv, fotografií a inzerátu na webu webová adresa, z nichž však lze zjistit pouze to, jaké vybavení bylo na místě v době uzavření nájemních smluv, resp. v době pořízení fotografií, nikoli to, co mohlo být případně při stěhování žalobců v únoru 2020 odvezeno. Trestní řízení číslo jednací bylo odloženo, přičemž ze spisu Policie České republiky též nevyplynulo nějaké relevantní skutkové zjištění, které by vyvrátilo či naopak potvrdilo některé z tvrzení účastníků. K tvrzením o poškození závěsu skládacích dveří, koberce, vnitřních dveří i předzahrádky se pak zjevně žádný z důkazů nevztahoval. Naopak lze konstatovat, že fakturou ze dne datum žalobci prokázali své tvrzení o výměně starého koberce za nový. Ve vztahu k tomuto nároku ve výši 19 000 Kč a 39 000 Kč tudíž žalovaný také neunesl své důkazní břemeno.

51. Tím však nebyl předmět řízení vyčerpán, protože žalobci svou žalobu rozšířili o nárok na vrácení přeplatků na uhrazených zálohách na služby. Uvádí-li žalovaný, že žalobci na nájemném a daných zálohách něco neuhradili, nijak to nedokládá, resp. z provedených listinných důkazů v podobě výpisů z účtu žalovaného plyne pouze to, co žalobci bezpochyby zaplatili. Jak již bylo uvedeno, žádné přeplatky žalovaný žalobcům nevrátil, přičemž z dokazování vyplynulo, že za období od datum do datum činí celkem částku 56 467 Kč. Doloženo je to přímo vyúčtováními ze strany žalovaného, konkrétně datovaným datum, kde je uvedena částka 492 Kč, datovaným dne datum, kde je částka 32 880 Kč, datovaným dne datum, kde je částka 8 537, a datovaným dne datum, kde je částka 14 558 Kč. Kromě toho z faktury za plyn za období od datum do datum vyplývá, že žalovaný vynaložil 41 211,80 Kč, ale jen za období od datum do datum žalobcům účtoval 45 745 Kč, přeplatek je tedy zde vyšší aspoň o 4 533,20 Kč (naproti tomu faktura za plyn na částku 34 880 Kč je za období od datum do datum a je proto v souladu s vyúčtováním). Celkem tak jde o částku 61 000,20 Kč, z toho však již bylo 24 034 započteno na pohledávku žalovaného na nájemném a zálohách na služby za leden 2020 a za poměrnou část měsíce února (viz výše). Žalobcům tudíž na nárokovaných přeplatcích náleží 36 966,20 Kč.

52. Žalobci se žalobou po žalovaném domáhali částky ve výši 249 819,20 Kč, soud za odůvodněné nároky uznal částku 116 900 Kč na pokutách za prodlení s vyúčtováním služeb a částku 36 966,20 Kč na nevrácených přeplatcích na zálohách na služby, celkem tedy 153 866,20 Kč. Žalovanému pak soud z uplatněné procesní obrany ve výši 246 900 Kč za oprávněný nárok uznal částku 108 900 Kč na náhradě škody za vynaložené náklady právní služby, kterou je tedy nutno od nároku žalobců odečíst. Z tohoto důvodu tudíž žalobcům byla vůči žalovanému nakonec přiznána částka ve výši 44 966,20 Kč včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z., a to od podání žaloby, kdy je žalovaný v prodlení, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

53. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že ve věci jen částečně úspěšným žalobcům náleží náhrada v nulové výši. Při vyhlášení rozsudku totiž zdejší soud nezohlednil vůči poměrnému úspěchu žalobce taktéž poměrný úspěch žalovaného, který byl sice v rámci své procesní obrany úspěšný pouze ze 44 %, avšak ve vztahu k žalované částce 249 819,20 Kč byl jeho úspěch již 82%, protože žalobci uspěli jen z 18 %. Jestliže tedy soud nesprávně přiznal náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky méně úspěšným žalobcům, ačkoli měla být z tohoto důvodu naopak přiznána žalovanému, nezbylo za této procesní situace, než její výši v písemném vyhotovení rozsudku určit částkou 0 Kč, přičemž daný stav může být napraven cestou řádných opravných prostředků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku.