8 C 115/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o 550 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 500 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 500 000 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 37 151 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. [Anonymizovaný odstavec.]

2. Žalovaná uplatněný nárok neuznala. Souhlasila sice s tím, že v daném případě došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, přičemž žalobce u ministerstva uplatnil nárok podle zákona č. 82/1998 Sb., avšak požadovaná náhrada nebyla v požadované výši 600 000 Kč přiznána. Žalovaná se za toto nezákonné rozhodnutí žalobci omluvila a poskytla mu zadostiučinění jen ve výši 50 000 Kč, neboť ačkoli šlo o obvinění ze závažného trestného činu, které vedlo k zásahům do osobnostní a profesní sféry žalobce, orgány činné v trestním řízení postupovaly plynule, trestní řízení netrvalo nepřiměřeně dlouho a ve zprošťujícím rozsudku bylo uvedeno, že stále přetrvává podezření, že se žalobce daného skutku dopustil. Některé dopady do života žalobce byly způsobeny spíše tím, že žalobce s poškozenou udržoval vztah. Jeho pracovní život byl ovlivněn také tím, že univerzita přijala preventivní opatření v souvislosti s pandemií covid-19 a že její etická komise shledala neetičnost jednání žalobce i poškozené, což nelze přičítat k tíži žalované. Medializace případu pak byla pouze důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení. Zhoršení vztahu se synem žalobce též nebylo v příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání, šlo o následek obvinění ze strany poškozené, a rodina žalobce podpořila. Rovněž úzkostné stavy žalobce nepocházely ze zahájení trestního stíhání, ale důvodem byly nedostatky ve vztazích. Žalovaná proto měla za to, že je na místě, aby se žalobce s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy neobracel jen na stát, ale také na osoby, které svou lživou výpovědí obvinění zapříčinily. Po komparaci s některými soudními rozhodnutími dospěla k závěru, že jí poskytnuté zadostiučinění je dostačující, a navrhla proto, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Strany mezi sebou učinily nespornou skutečnost nezákonného trestního stíhání, vyplývajícího ze shora uvedeného usnesení Policie České republiky ze dne [datum], a pravomocné zproštění obžaloby na základě rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. [příjmení] byla i okolnost, že obžaloba zněla na trest odnětí svobody v trvání 6 let. Za účelem prokázání ostatních sporných skutečností soud provedl následující dokazování. [Anonymizovaný odstavec.]

5. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byla odvolání obžalovaného i státní zástupkyně zamítnuta. Odvolací soud se zcela ztotožnil s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně, a rozhodl-li tedy krajský soud v případě pochybností o vině ve prospěch obžalovaného, nebylo mu co vytknout.

6. Z pracovní smlouvy ze dne [datum], z dohod o její změně ze dne [datum] a [datum] a z potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl od [datum] zaměstnán u [obec] zemědělské univerzity v [obec], přičemž od [datum] byl zařazen na pozici profesora. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] zjistil, že žalobce a [ulice] zemědělská univerzita v [obec] se dohodli na ukončení pracovního poměru ke dni [datum], přičemž žalobci měla být vyplacena mimořádná odměna za dobře odvedenou práci při vědeckovýzkumné činnosti ve výši 80 000 Kč.

7. Z potvrzení o příjmu soud zjistil, že průměrný příjem žalobce u [obec] zemědělské univerzity v [obec] za období od října 2020 do března 2021 činil 80 894 Kč čistého měsíčně a z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplynulo, že jeho průměrný příjem za období od srpna 2021 do ledna 2022 činil 77 625 Kč čistého měsíčně.

8. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce byl od [datum] zaměstnán u [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec] jako profesor s pracovním úvazkem 50 % a místem výkonu práce byla Fakulta životního prostředí v [obec]. Z dohody o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobci se u [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec] od [datum] pracovní úvazek na pozici profesora zvyšuje na 100 % zákonné pracovní doby v pracovním poměru na dobu určitou do [datum], přičemž místem výkonu práce je Fakulta životního prostředí v [obec].

9. Ze mzdového výměru soud zjistil, že od [datum] žalobci od [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec] náleží mzda v celkové výši 76 000 Kč hrubého měsíčně.

10. Ze sdělení prof. RNDr. [jméno] [příjmení], CSc., děkana Fakulty životního prostředí [obec] zemědělské univerzity v [obec], ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce byl s účinností od [datum] odvolán z pozice člena vědecké rady této fakulty.

11. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že po schůzce dne [datum] žalobce informoval děkana Fakulty životního prostředí [obec] zemědělské univerzity v [obec], že na jeho nabídku, aby buďto z fakulty s tříměsíčním odstupným odešel, anebo předstoupil před etickou komisi, je připraven hájit se před etickou komisí, jelikož byl obžaloby zproštěn a nevidí důvod, aby univerzitu opouštěl. Současně požádal, aby před komisi předstoupila i [příjmení] [příjmení], protože o celém případu informovala nepravdivě, za což by měla nést odpovědnost. Kvůli jejím informacím mu byla nařízena práce z domova, byl omezen v možnosti pracovat a byl před celou univerzitou dehonestován.

12. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] soud zjistil, že Mgr. [jméno] [příjmení], doktorský student na Fakultě životního prostředí [obec] zemědělské univerzity v [obec], se obrátil na studijní oddělení, neboť i přes úspěšné absolvování přijímacího řízení odmítl děkan fakulty podepsat jeho přijímací protokol, ačkoli ostatní uchazeči byli bez problému zapsáni do studia. Školitelem měl být žalobce a jeho téma bylo mezi vypsanými projekty, později bylo ale na stránkách fakulty smazáno. Žádal proto o vysvětlení.

13. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] vyplynulo, že žalobce žádal děkana Fakulty životního prostředí, aby byl informován o všech opatřeních souvisejících se svou osobou, neboť se setkal s tím, že cokoli, co souvisí s jeho aktivitami, nesmí být medializováno, dále že nesmí školit nové doktorské studenty, přestože jeho téma bylo řádně vypsáno a schváleno, o čemž ale nebyl nikým informován.

14. Z e-mailové zprávy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce informoval děkana Fakulty životního prostředí, předsedu etické komise i rektora [obec] zemědělské univerzity v [obec], že neměl tušení o tom, že již není vedoucím kvalifikačních prací studentů, že mu nebylo předáno jakékoli rozhodnutí o tom, ani mu nebylo nic sděleno. Děkana žádal o písemnou informaci, ale ten mu neodpověděl, nebere mu i telefon. Dále že zjišťuje, že jsou vydávána tisková prohlášení, která ho poškozují. Postup univerzity proto považuje za neprofesionální a život ohrožující, neboť jednání dotyčné studentky by v dané zemi mohlo být trestáno smrtí. Žalobce zvažuje právní kroky a upozorňuje, že v České republice není trestné, pokud se dva lidé mají rádi a mají spolu intimní život, přičemž vztahů mezi dospělými lidmi je na univerzitě celá řada a nevyhýbají se ani vedení, což je schopen doložit. Nemají proto právo jej či dotyčnou slečnu trestat. [příjmení] pracuje pro univerzitu a i tento rok pro ni hodně udělal, přestože mu znemožnili prezentovat výsledky a jsou mu i kolegům kladeny nejrůznější překážky v práci. Nezbyde mu, než se veřejně vyjádřit, rád by ovšem celou záležitost řešil smírnou cestou.

15. Ze zápisu z jednání etické komise [obec] zemědělské univerzity ze dne [datum] vyplynulo, že všichni přítomní souhlasili s tím, že dotyčná osoba v pozici pedagožka/pedagog sice byla zproštěna trestněprávní viny, avšak to neznamená, že se nelze vyslovit k etičnosti daného jednání. Komise považovala opatření, která byla ve vztahu k dotčeným přijata, za eticky správná, protože jejich cílem bylo předcházet možnosti opakovaného neetického jednání. Zřetelně se ukázalo, že obě osoby svým jednáním poškodily především dobré jméno [obec] zemědělské univerzity i celého vysokoškolského prostředí v České republice, a to tím více, že jedna z nich byla v pozici pedagožky/pedagoga, u které se předpokládá vysoce mravní působení formující vzory etického chování. Neetičnost jejich jednání není v souladu s všeobecně přijímanými hodnotami ve vztahu pedagog/pedagožka – student/studentka. Etická komise oba vyzvala, aby se zdrželi z obou stran jakékoli nepřímé i přímé komunikace mezi sebou, s tím, že univerzita jako zaměstnavatel má právo monitorovat případnou komunikaci, pokud probíhá prostřednictvím služebních zařízení univerzity.

16. Ze zápisu z jednání etické komise [obec] zemědělské univerzity ze dne [datum] soud zjistil, že také tehdy všichni přítomní souhlasili s tím, že ze strany vedoucího pracovníka/vedoucí pracovnice se nejednalo o diskriminační postup, neboť vést kvalifikační práce není všeobecné právo, ale především vedoucí práce nesmí být vystaven pochybnostem o svém etickém chování. V případě, kdy tyto pochybnosti existují, je povinností nadřízených neumožnit být vedoucím kvalifikační práce takovým pracovnicím/pracovníkům, jelikož jimi vedení studenti/studentky jsou vždy v nerovném postavení vůči vedoucím svých prací a je nutné předcházet situacím, kdy by toto nerovné postavení mohlo vyústit v situace, v nichž se vedení studenti/studentky mohou minimálně cítit vystaveny nevhodnému chování. Stejně ale takové opatření potenciální vedoucí prací před vystavením podobným, minimálně nepříjemným prožitkům vzniklých jako následek jednání studentů/studentek, kteří mohou zneužívat předchozí jednání dotyčných vedoucích ve svůj prospěch. Je ovšem potřeba intenzivní komunikace mezi nadřízenými a podřízenými v pozici vedoucích kvalifikačních prací, aby dotyční neměli pocit, že jsou diskriminováni. Etická komise závěrem uvedla, že dané souvislosti posuzuje z hlediska morálky, nikoliv práva.

17. Z rozhodnutí rektora [obec] zemědělské univerzity v [obec] ze dne [datum], [číslo] 2020, ze dne [datum], [číslo] 2020, včetně příloh, ze dne [datum], [číslo] 2020, ze dne [datum], [číslo] 2021, včetně příloh, a z úplného znění rozhodnutí č. 10/2020, soud zjistil, že v rozhodném období univerzita za účelem zamezení šíření nákazy koronavirem přijala několik opatření, mj. omezení osobní přítomnosti při výuce, zkouškách i výkonu práce zaměstnanců, kterým lze nařídit práci z domova. Též bylo doporučeno podporovat dovolené a placené volno. V roce 2021 se ale podmínky výkonu práce zaměstnanců změnily, když nadřízení zaměstnanci už měli pouze zvážit míru využití práce na dálku.

18. Z dopisů prof. Ing. [jméno] [příjmení], CSc., rektora [obec] zemědělské univerzity v [obec], ze dne [datum] a [datum], soud zjistil, že Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových k jeho dotazům sdělil, že etická komise univerzity se případem žalobce zabývala pouze v etické úrovni a nedisponovala konkrétními informacemi z trestního řízení. Odmítl také, že by univerzita jakýmkoliv způsobem omezovala činnost svých zaměstnanců v rozporu s právními předpisy, a to i v případě žalobce. Byl-li vyřazen z vědecké rady Fakulty životního prostřední nebo mu nebyli přidělováni studenti k doktorskému studiu, nestalo se tak výlučně z důvodu trestního řízení proti jeho osobě. Jde-li o opatření v souvislosti s pandemií covid-19 v akademických letech 2019 2020 a 2020 2021, přijata byla za účelem zamezení šíření nákazy koronavirem. V návaznosti na vývoj pandemické situace se také postupně měnila až k jejich úplnému zrušení.

19. Z článku„ Znásilnil mě za [část Prahy] doktorandka z Íránu. Soudy profesora očistily“, který vyšel dne [datum] na zpravodajském webu [webová adresa], bylo zjištěno, že veřejnost byla informována, že Vrchní soud v Praze potvrdil zprošťující rozsudek Krajského soudu v Praze nad nejmenovaným profesorem pražské univerzity, jenž byl nejmenovanou doktorandkou obviněn ze znásilnění v roce 2019. Totožnost pedagoga i studentky, ani název vysoké školy nebyla uvedena, bylo však podrobně přiblíženo dané obvinění, průběh řízení před trestními soudy i zdůvodnění, proč byl obžalovaný zproštěn. Součástí článku byl také audiozáznam jednání odvolacího soudu, který byl uveden tím, že profesor při vyhlašování rozsudku málem omdlel. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

23. Ze zprávy o ambulantním vyšetření MUDr. [jméno] [příjmení], [ulice] vojenské nemocnice v [obec], ze dne [datum] soud zjistil, že u žalobce byla diagnostikována smíšená úzkostná a depresivní porucha. Žalobce při tomto vyšetření sdělil, že mu není dobře, nemůže spát a má bolesti na hrudníku, přičemž tento stav trvá už devět měsíců. Důvodem je nepravdivé obvinění jedné studentky ze znásilnění. Podala na něj trestní oznámení a věc je ve fázi vyšetřování, ale je přesvědčen, že to dopadne dobře. Žije s jinou ženou, narodila se jim dcerka, ale není v tom šťastný. Studentku miloval a ona milovala jeho, má ji stále rád a myslí na ni skoro každý den. Měli spolu intelektuální souznění, které nezažil roky. Do práce chodí, ale nemůže se na nic soustředit, pořád myslí na to, jak to celé přežít. Doporučeno bylo žalobci nasazení antidepresiv a ambulantní kontroly psychiatrem.

24. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] vyplynulo, že žalobce byl od [datum] do [datum] v péči psycholožky, nyní se již cítí o hodně lépe. Poruchy spánku nebyly u žalobce zjištěny, jeho osobnost byla v normě, byla ale provedena podpůrná psychoterapie. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

27. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti soud zjistil, že žalobce byl od [datum] do [datum] neschopen práce, přičemž po dobu pracovní neschopnosti pobýval v Psychiatrické nemocnici v [obec].

28. Z výzvy k náhradě škody ze dne [datum] a předžalobní výzvy ze dne [datum], včetně dodejek do datové schránky, soud zjistil, že žalobce se prostřednictvím svého zástupce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o odčinění nemajetkové újmy, která měla být způsobena nezákonným rozhodnutím v trestním řízení, jak bylo později specifikováno shora v žalobě, a to částkou 600 000 Kč, a protože šestiměsíční lhůta k vyřízení této žádosti měla marně uplynout, ve svém druhém podání poskytl dodatečnou lhůtu k plnění, jinak podá žalobu k soudu. [Anonymizovaný odstavec.]

30. Ze svědectví [celé jméno žalobce] ml., syna žalobce, vyplynulo, že s otcem si pravidelně volají a jsou i v kontaktu přes sociální sítě, pravidelnost se však změnila poté, co ho kontaktovala [anonymizováno] a sdělila mu, že ji žalobce znásilnil. Vztah byl původně klasickým vztahem otec a syn, pak už ale nebyl tak osobní, otec mu psal také nepříjemné zprávy, a na čas i kontakt ztratili. V současnosti je vztah s otcem opět dobrý, rozumí si, byť ho svědek již tak často nenavštěvuje, má už jen z toho místa nepříjemné pocity. Snaží si držet odstup od osobních záležitostí žalobce, aby do nich nebyl zapleten. O poškozené [příjmení] věděl už předtím, že je přítelkyní otce, otec byl jejím školitelem. Poté co mu řekla, že byla znásilněna a bojí se těhotenství, jí chtěl pomoci a slíbil, že vypoví na policii, co ví. Do telefonu silně plakala. Po listopadu 2019 s ní ale svědek už v kontaktu nebyl. V té době jí věřil, nicméně mu byly podivné podrobnosti, např. podle něj otec není tak hrubý člověk. Komunikoval také s otcem a kontaktovala ho i [jméno] [příjmení], předchozí přítelkyně otce. Otec se mu tehdy zdál nevyrovnaný, psal mu jak nelichotivé věci, takto, že nechce, aby se jejich vztah změnil. Říkal mu i o problémech v práci, když věc projednávala etické komise, když už neměl další doktorandy a když se nemohl soustředit na psaní. Proto také změnil zaměstnavatele. Otec bral antidepresiva, jeho stav se několikrát zlepšil, a proto je přestal brát, ale poté se jeho stav opět zhoršil a proto je bral znovu. Od otce, který si mu často stěžoval, ví i o tom, že byl na pobytu v psychiatrické nemocnici Trestní řízení mělo vliv taktéž na rodinu, příbuzní z otcovy strany z Královéhradecka se svědkem přestali komunikovat, a to kvůli tomu, že v tomto trestním řízení vypovídal, ačkoli to podle nich mohl odmítnout. Nechtěli ho ani na pohřbu prababičky. Mladší sourozenci o tom prakticky nevěděli, byť vše ovlivnilo malou [jméno], která se na konci července 2020 [jméno] a otci narodila. Byl narušen i vztah otce a [jméno], ačkoli ta se k němu vrátila a jsou již oddáni. Svědek rovněž četl články v médiích, což mu bylo nepříjemné, neboť přestože tam nebylo uvedeno otcovo jméno, tak popis byl přesný. Také na univerzitě, kterou studoval, všichni znali jméno jeho otce, proto tam svědek ukončil studium. Slyšel i o tom, že se to probíralo v hospodě v bydlišti otce, místní však nezná. Dále sdělil, že když byl u otce přes noc, tak měl problém usnout, protože jednak myslel na ten soudní proces, jednak zná hodně intimních podrobností, které se na tom místě odehrávaly. V jeho bydlišti byl naposledy v létě, bez přespání, nicméně vídají se spolu na výletech a otec ho navštívil i v jeho bydlišti.

31. Svědek [celé jméno žalobce] ml. vypovídal také v přípravném řízení dne [datum] (č. l. 623 až 627 spisu sp. zn. [spisová značka]), z čehož soud zjistil, že se s otcem se pravidelně stýkal až do doby, kdy se dozvěděl, že měl znásilnit [anonymizováno]. Do té doby měli normální vztah, rád s ním cestoval. Konflikty měli jen tehdy, když mu otec vyprávěl o svých vztazích se ženami, v tom si nerozuměli. Protože o tom pořád mluvil, tak se na něj zlobil, a zlobili se i další sourozenci. S bývalou ženou [jméno] [příjmení] se rozešel před lety, ale stále se přes to podle svědka nedokázal přenést. Partnerky střídal poměrně často, často také svědkovi ukazoval fotky na seznamkách a ptal se, která žena by byla nejlepší. Otec se ho i ptal, jestli má být s [jméno] nebo [anonymizováno], svědek odpověděl, že je to jeho věc. Otec mu též řekl, že [anonymizováno] je panna, takže s ním zůstane, i kdyby ji podváděl, také mu řekl, že s ní chce mít dítě, aby na něj byla ještě více vázaná. Na to mu svědek sdělil, že má několik dětí se čtyřmi ženami a všechny mu utekly, že musí problém hledat jinde. Otec mu také opakovaně říkal, že ideální způsob žití je mnohoženství, že dříve to bylo normální, jen teď se na to pohlíží jinak, a přirovnával se k plemennému býkovi. Podle svědka se otec špatně chová k ženám, vybírá si je podle toho, jaké mají výhody, bere je jako věci, byť se jim snaží pomáhat. Od rozchodu s bývalou ženou [jméno] měl hodně přítelkyň, ke kterým neměl žádný vztah.

32. Soud dále vyšel z výpovědi svědka při hlavním líčení dne [datum] (č. l. 1427 až [číslo] spisu sp. zn. [spisová značka]), ze které vyplynulo, že jeho vztah s otcem je už poněkud narušený. Narušený byl předtím vztah i s [jméno] [příjmení], která žalobce podezřívala, že si tajně dopisuje s jinou ženou. Svědkovi otec potvrdil, že jde o studentku z Íránu, se kterou má v plánu být jako s novou přítelkyní. [jméno] ovšem s žalobcem plánovala svatbu a otec s ní poté obnovil vztah, ale současně pomohl [anonymizováno] k získání víza. Otec tehdy přemýšlel, s kým má být, jestli s [jméno], která mu přišla lidštější, nebo se [anonymizováno], která se mu hodila pracovně. Každý den říkal něco jiného. Když mu [anonymizováno] řekla, že ji jeho otec znásilnil, nezaujal k tomu definitivní stanovisko, ale byl dost rozčílený. Nechápal tyto vztahy, zejména když mu [jméno] den předtím řekla, že je těhotná, a otec jel někam pryč s milenkou. Otec mu řekl, že si je jistý, že nic neudělal a že vše bylo dobrovolné. Svědkovi přišlo, že otec je ve vztazích nešťastný, nevěděl, se kterou chce být, nebyl v žádném vztahu spokojený, nedokázal přijít na to, jak být se ženou dlouhodobě. Asi stále hledá další ženu, která zaplní prázdnotu po předchozí manželce, ale zároveň se bývalou ženu snaží přemluvit, aby se k němu vrátila. Po rozchodu s druhou ženou [jméno] byla většina přítelkyň cizinky, které shledával exotické a ozvláštňující.

33. Ze svědectví [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, soud zjistil, že se navzájem často kvůli vzdálenosti nevídají, ale velmi často si telefonují a probírají společné problémy. O trestním řízení se poprvé dozvěděl od bratrova syna [jméno], který si měl myslet, že to žalobce udělal. Svědek v tu dobu nevěděl, o koho má jít, byť věděl, že žalobce má vztah s íránskou studentkou, jejíž jméno si již nevybaví, a také současně s [jméno], s níž má dceru [jméno]. Svědek [jméno] řekl, že obvinění nevěří, protože jeho bratr to nemá zapotřebí. Mluvil také s bratrem po propuštění ze zadržení a nikdy nepochyboval, že je nevinný. Rodiče i on, který s [anonymizováno] před jejím příjezdem do České republiky komunikoval, si mysleli, že žalobce dělá chybu, že by měl od ní dát ruce pryč. Svědek z ní měl celkově špatný pocit, nicméně bratr si nedal říct. Od trestního řízení pak svědek s bratrovým synem nemluvil, neboť on i celá jeho rodina mu nemohou zapomenout, že měl pochybnosti o svém otci. Do té doby ale byly vztahy normální. Trestní řízení žalobce zlomilo, stěžoval si mu na velké problémy v práci, obtěžovali ho novináři a mluvil o sebevraždě. Proto mu doporučil, aby vyhledal odbornou pomoc. Bratr byl pak hospitalizován. Ze školy odešel, jelikož na něj na univerzitě měli tlačit, aby odešel a škola nebyla s kauzou spojena. Tlak byl možná i větší, když trestní řízení bylo ukončeno, stejně jako zájem ze strany médií. Svědek o případu slyšel také v práci, když tehdy pracoval u policie, a dozvěděla se o tom i celá vesnice, sousedi říkali, jak je možné, že takový člověk může učit. Podle svědka je žalobce možná bohém, ale není násilník a s ženami problém nikdy neměl. 34. [jméno] [celé jméno žalobce] vypovídal také při hlavním líčení dne [datum] (č. l. 1519 až [číslo] spisu sp. zn. [spisová značka]), z čehož si soud potvrdil, že vztahy s žalobcem mají dobré, jsou neustále telefonickém kontaktu a svěřují se navzájem s věcmi ze svého soukromí. Svědek nikdy neviděl, že by se žalobce choval k ženám násilně. Opakovaně řešili, se kterou ženou má být, rodiče mu říkali svůj názor, který byl totožný se svědkovým, že by se měl na [anonymizováno]„ vykašlat“, že není normální, a že pokud přijede do Česka, tak z toho budou jen problémy.

35. Ze svědectví [jméno] [příjmení] [příjmení], provozující kavárnu v obci [obec], sousedící s obcí [obec], v níž žije žalobce, vyplynulo, že žalobce je její kamarád a dříve se často stýkali, teď už ho dlouho neviděla. Žalobce měl v kavárně i kapelu, šlo asi o šest nebo sedm lidí, ale rozpadla se, protože si nerozuměli, jelikož kamkoli žalobce přijde, tam musí být on ten hlavní. Trestní řízení žalobce všichni v kavárně řešili, ona si nemyslela, že by to udělal, ale ostatní si mysleli pravý opak. Podle svědkyně z toho však měl každý srandu. Ví o tom, že přešel na univerzitu v [obec], možná proto, že jeho jméno bylo poškozeno. Žalobce jí taktéž říkal, že byl hospitalizován na psychiatrii. Zná ho dlouhou dobu, je to hodný člověk, ale přes tu spoustu titulů to není chlap pro život, je hodně na ženské a má spoustu dětí, které ale nemají zázemí. Kromě toho z vyprávění a svěřování žalobce je už unavená, už jí to nezajímá.

36. Ze svědectví prof. Dr. Ing. [jméno] [příjmení], kolegy žalobce, který mj. přednáší na stejné katedře, na které působil také žalobce, bylo zjištěno, že se s žalobcem znají asi od roku 2000 a jejich profesní vztah postupně přerostl až do kamarádství. O trestním řízení věděl od něj, bylo to ovšem také v médiích. Poškozenou svědek neznal a nikdy neviděl. Kvůli tomu na žalobci ulpělo určité stigma a lidé na fakultě se mu vyhýbali a vztahy už nebyly tak přátelské, nicméně šlo asi o normální reakci okolí. Žalobce také nesměl přijmout jednoho doktorského studenta a byl nucen odejít i z vědecké rady. Studenti o tom až do publikace v médiích asi nevěděli, po fakultě se to však neslo a mezi kolegy to rezonovalo, nikdo ale nic přesně neřekl, ani to asi nebylo v oficiálních dokumentech, nicméně už to nebylo tak, jak dřív. Bylo to předběžné opatření školy, kdyby bylo zjištěno, že se obvinění zakládá na pravdě, tak aby to nevypadalo, že škola s tím nic neudělala. Po ukončení trestního řízení žalobce z univerzity raději sám odešel, protože se tam už nedalo pracovat. Prezenční přednášky žalobce v pocovidovém období probíhaly tak, že zde měl dozor kvůli tomu, aby neprobíhalo nic nepatřičného, což podle svědka rozhodně není standardní, ještě se s tím nesetkal. Zlomovým okamžikem bylo zveřejnění na serveru [webová adresa], neboť i když tam nebylo uvedeno jméno, tak bylo dost indicií, ze zvukového záznamu byl poznat hlas žalobce, a poté se svědka na to ptali i lidé mimo univerzitu. Žalobce měl na univerzitě výjimečné postavení, měl nadstandartní podmínky a neměl žádný jiný konflikt, nebyl nijak omezován, ať od vedení nebo od kolegů. Distanční výuka byla zavedena až s covidovými opatřeními, jinak je rozložení pracovního času individuální, z domova se dají psát články, ale většina profesorů působí spíše na škole, jelikož je to pro jejich práci komfortnější. Přestup na regionální [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] v [obec] byl pro něj sestup, protože [ulice] zemědělská univerzita má větší prestiž, což má vliv i finanční, což ví také od žalobce, jde o rozdíl 20 %, možná 25 %. Příjmy v [obec] byly smluvní, univerzita si ho chtěla udržet, jelikož publikoval v prestižních časopisech. Svědek od žalobce dále věděl, že trestní řízení mělo vliv i na jeho osobní život, konkrétně měl problém se současnou manželkou.

37. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by již nemohly přinést další zásadní zjištění. Zjištěný skutkový stav soud poté posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

38. Podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

39. Citované ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a které tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Při stanovení formy či výše zadostiučinění za nemateriální újmu, způsobenou nezákonným omezením osobní svobody ze strany státu, nebo i trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se nicméně vychází především z dopadů do osobnostní sféry poškozené osoby, dále z povahy dané trestní věci a z celkové doby omezení osobní svobody, resp. délky trestního stíhání. Dále platí, že forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání nad rámec pouhého konstatování porušení práva je namístě, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. Uplatní-li tudíž ve svém nároku na poskytnutí zadostiučinění vedle požadavku na omluvu, která jako satisfakční prostředek zahrnující vyjádření subjektivního požadavku poškozeného na projev jemu vstřícné vůle státu uznat chybu není konstatováním porušení práva, i další prostředky morální nebo také peněžní, je na individuálním posouzení, zda je vedle případné omluvy k naplnění zásady přiměřenosti zapotřebí poskytnout zadostiučinění též např. v penězích (srov. zejména rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovány pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

40. Jde-li o trestní stíhání, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, soud nemůže znovu posuzovat otázku viny poškozené osoby, ani nemůže vycházet z úvah, že rozsudek soudu v trestním řízení naznačuje určité pochybnosti o spáchaném skutku, a především o tom, zda jej spáchala osoba nakonec obžaloby zproštěná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Také se neposuzuje se správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání, neboť nejde o nesprávný úřední postup, ale rozhodující je výsledek (přesto se přihlíží např. k tomu, zda trestní řízení nebylo zahájeno zjevně bezdůvodně nebo dokonce s cílem jej poškodit). Stát za způsobenou škodu ani nemajetkovou újmu v takovém případě neodpovídá pouze tehdy, jestliže si poškozený trestní stíhání zavinil sám, nebo tehdy, kdy byl poškozený zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Současně je třeba dostatečně zohlednit, že při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem.

41. Kritérium dopadů do osobnostní sféry poškozeného umožňuje zohlednění individuálních následků jeho trestního stíhání, jež mohou být umocněny nebo naopak zmírněny v důsledku objektivní povahy dané trestní věci a délky trestního řízení. Které konkrétní složky osobnosti poškozeného mohou být vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, však nelze předem stanovit, může jít ovšem o narušení profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života poškozeného. Co se týče povahy trestní věci, rozumí se tím zejména závažnost trestného činu, který je kladen poškozenému za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Tato závažnost přímo souvisí s hrozbou trestního postihu, tj. druhem a výší trestu, a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v míře ochrany veřejného zájmu, vyjádřené v dané konkrétní skutkové podstatě obsažené v trestním zákoníku. Kritérium délky trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Nelze z něj ovšem činit mechanicky určující hledisko, neboť ačkoli trvání trestního stíhání může způsobovat kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, v případě uvadajícího zájmu společenského prostředí o daný případ nemusí mít nutně za následek narůstající dotčení integrity poškozeného a intenzita jeho újmy by tedy naopak mohla v průběhu plynutí času klesat. Je proto na místě vždy porovnávat vliv všech kritérií navzájem (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

42. Výše přiznaného zadostiučinění na náhradě takto způsobené nemajetkové újmy pak musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí shodují v podstatných znacích. Nelze-li nalézt takový případ, je třeba provést srovnání s jinými případy dalších náhrad nemajetkových újem, a nebude-li možné postupovat ani takto, je třeba stanovit přiměřené zadostiučinění v takové výši, která bude odpovídat ekonomické realitě České republiky a tomu, co by obecně bylo vnímáno jako spravedlivé. V každém případě je však primárně na žalobci, aby zvolil přesvědčivé srovnání, podle kterého jeho újma z hlediska spravedlnosti není menší než újma jiná, za kterou se přiznává minimálně žalovaná částka (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

43. V posuzované věci bylo mezi účastníky nesporným, že shora uvedené usnesení Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jímž bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin znásilnění, bylo nezákonné, neboť usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], byl obžaloby, znějící na trest odnětí svobody v trvání 6 let, pravomocně zproštěn. V důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí byla žalobci způsobena nemajetková újma a proto se žalovaná po mimosoudním projednání žádosti žalobce dne [datum] (tj. až po uplynutí šestiměsíční lhůty podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. a po podání žaloby, která byla žalované doručena dne [datum] k vyjádření) žalobci omluvila za vydání nezákonného rozhodnutí a poskytla mu i peněžní zadostiučinění v částce 50 000 Kč. [příjmení] byl tudíž veden ohledně toho, jaká výše finanční satisfakce je v tomto případě přiměřená. Žalobce měl za to, že přiměřenou je částka 600 000 Kč, zatímco žalovaná trvala na tom, že jí poskytnuté zadostiučinění je dostatečné.

44. Soud po zvážení věci dospěl k závěru, že ačkoli žalobci v důsledku zmíněného nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma, jejíž účinná reparace vyžaduje peněžní zadostiučinění, což bylo ostatně pro žalovanou nesporným, nebyly dopady samotného daného trestního stíhání do jeho osobnostní sféry tak zásadní, jak tvrdil ve své žalobě.

45. Je pravdou, že zločin znásilnění, který byl žalobci kladen za vinu, je velmi závažný, ostatně v daném případě mu hrozil trest odnětí svobody se sazbou 5 až 12 let, ovšem nelze současně přehlédnout, že státní zástupce navrhoval trest v trvání 6 let, tedy při dolní hranici této sazby. Trestní řízení pak až do pravomocného zproštění žalobce trvalo necelých 20 měsíců, což soud právě s ohledem závažnost státním zástupcem žalované trestné činnosti nehodnotí jako délku zjevně nepřiměřenou, zejména když všechny orgány činné v trestním řízení podle jeho názoru postupovaly plynule a byly vedeny snahou věc řádně objasnit, přesto však dané řízení nadbytečně neprodlužovaly. Uvedené platí i pro jednotlivé úkony v trestním řízení, žalobce byl sice na dobu dvou dnů zadržen, nebyl však stíhán vazebně, a jestliže u něj byla provedena domovní prohlídka, osobní prohlídka, vydal-li některé věci, které byly důležité pro trestní řízení, včetně osobních dat, a musel-li se podrobit znaleckému zkoumání, včetně jistě poněkud ponižující falografie, stalo se tak v zájmu zmíněné snahy celý případ řádně objasnit ze strany orgánů činných v trestním řízení, jimž zákon ukládá vyhledávat všechny důkazy, svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Soud se tudíž domnívá, že byť v dané věci šlo o obvinění ze závažné trestné činnosti, které se v řízení před trestním soudem neprokázalo, pro přiznání finančního zadostiučinění žádaného nad rámec již žalovanou poskytnuté satisfakce bylo nutné prokázat i relevantní dopady do osobnostní sféry žalobce.

46. Zahájení trestního stíhání jistě mělo dopady do pracovního života žalobce, který původně působil jako uznávaný profesor na prestižní univerzitě a který v důsledku všech událostí, jak po obvinění následovaly, raději přešel na regionální vysokou školu, s čímž byl spojen i pokles jeho příjmů. Soud však nemá za to, že by tato skutečnost plynula jen a pouze z faktu trestního řízení. Jak bylo zjištěno, žalobce byl bez bližšího zdůvodnění ke dni [datum] odvolán z vědecké rady fakulty, v roce 2021 mu rovněž bez zdůvodnění nebyl přidělen doktorand, jakkoli úspěšně prošel přijímacím řízením a vybral si žalobcem vypsaný projekt, a žalobci bylo navíc doporučováno, aby raději z univerzity sám odešel. Nicméně tyto aktivity vysoké školy vůči žalobci nemusely pramenit z jeho trestního stíhání, neboť koncem roku 2021 se případem zabývala také univerzitní etická komise, která věc neposuzovala z tohoto hlediska, ale kvůli jí shledané neetičnosti vztahu mezi žalobcem jakožto školitelem a poškozenou jakožto jeho studentkou. Namítal-li žalobce, že mu též byla nařízena práce z domova, šlo o obecné opatření přijaté kvůli zamezení šíření koronaviru, což bylo v předmětném období celkem pochopitelné. Opatření se v průběhu času sice zmírnilo až na pouhé doporučení, avšak žalobce v řízení ani netvrdil, kdy přesně k tomu mělo dojít. Přesto jej soud vzal v potaz, stejně jako všechna shora zmíněná další opatření univerzity, neboť dospěl k závěru, že vysoká škola zde nebyla motivována pouze otázkou etiky, ale rovněž svým obrazem na veřejnosti, pokud by se obvinění potvrdilo, jak vypověděl svědek prof. [příjmení]. Z jeho výpovědi má soud dále za prokázané, že právě kvůli trestnímu řízení na žalobci ulpělo určité stigma, pročež se mu jeho kolegové vyhýbali, a ačkoli jej po rozhodnutí odvolacího trestního soudu podpořili, jak vyplynulo z jeho vyjádření obsaženého v lékařské zprávě ze dne [datum], žalobce v této atmosféře, přetrvávající i po pravomocném zproštění obžaloby, nakonec raději v roce 2022 zvolil dobrovolný odchod z univerzity s důsledkem mj. výrazného poklesu příjmů. Jinými slovy, soud má za to, že k tvrzeným dopadům do pracovního života žalobce převážně došlo, nicméně nikoli jen v důsledku zmíněného nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, ale v kombinaci s problematickým vztahem mezi žalobcem a [příjmení] [příjmení], jenž byl univerzitou shledán neetickým.

47. Jde-li ovšem o medializaci případu, soud k ní nijak zvláště nepřihlížel, neboť jednak šlo o přirozený důsledek zásady veřejnosti trestního řízení před soudem, jednak o samostatnou aktivitu novinářů, což ani jedno nepochybně nelze klást k tíži žalovanému státu. Stát totiž neodpovídá za újmu způsobenou případnými nepřípustnými závěry, které média vyvodila z veřejně dostupných zdrojů a prohlášení o průběhu trestního řízení, ledaže by šlo o excesivní veřejné vyjadřování orgánů činných v trestním řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), to však v řízení nebylo zjištěno.

48. Dopady do rodinného života již byly na rozdíl od pracovního života zmíněným nezákonným rozhodnutím ovlivněny mnohem méně. Vztah žalobce se synem byl trestním řízením evidentně narušen, přesto soud nemohl nevzít v potaz, že, jak svědek [celé jméno žalobce] ml. vypověděl v trestním řízení, i předtím ho žalobce informoval o svých partnerkách, ptal se ho, která by byla nejlepší, mj. též co se týče [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] ještě před zahájením trestního řízení, a poučoval ho o„ výhodách“ mnohoženství. V této oblasti si nerozuměli a měli spolu konflikty, podle svědka se jeho otec k ženám choval špatně a v žádném vztahu vlastně nebyl šťastný. Proto si snažil držet od osobních záležitostí žalobce odstup. Po jeho obvinění ze znásilnění poškozené nejdříve uvěřil a chtěl jí pomoci, bylo mu to ale podivné, protože otec podle něj tak hrubý člověk není. Svědek též nechápal, proč před údajným znásilněním jel s poškozenou, když s [jméno] [příjmení] čekal dítě. Také z toho tedy plyne, že základním problémem byl vztah žalobce ke dvěma ženám současně, než že by se jeho vztah k otci zhoršil jen v důsledku zahájení trestního stíhání. To, že ho poté zavrhla rodina žalobce a nechtěli ho např. ani na pohřbu prababičky, poškodilo spíše jej než žalobce, navíc je to třeba přičíst spíše těmto příbuzným, neboť jestliže vypovídal v trestním řízení jako svědek, plnil tím pouze svou zákonnou povinnost, a především z žádné jeho výpovědi neplyne, že by chtěl žalobce znevažovat nebo mu jinak ublížit. Obdobně to platí také pro vztah žalobce s [jméno] [příjmení], který byl narušen už tím, že jeho tehdejší partnerka a nynější manželka zjistila existenci milenky, neboli jde jen o důsledek jednání samotného žalobce, který úplně nedocenil, jaké komplikace si tím může způsobit, jakkoli ho před tím např. jeho bratr varoval. Lze dodat, že kromě bratra žalobce podporovali i jeho rodiče, jak bylo zjištěno z jeho vlastních vyjádření zachycených v lékařských zprávách ze dne [datum] a [datum], z čehož lze uzavřít, že vliv samotného trestního stíhání na tvrzené zhoršení vztahů v rodině byl minimální.

49. Tvrdil-li žalobce, že byl poznamenán i jeho život v místě jeho bydliště, výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] [příjmení] bylo prokázáno, že jednak rozpad kapely, scházející se v její kavárně, byl zapříčiněn touhou žalobce být neustále středem pozornosti, jednak jeho trestní stíhání sice známí probírali, avšak každý z toho měl„ srandu“. Soud má tudíž za to, že také zde sice nezákonným rozhodnutím Policie České republiky došlo k zásahu do osobnostní sféry žalobce, avšak v nikoli závažné míře, neboť jeho sousedské okolí tuto (jinak obecně jistě závažnou) skutečnost zřejmě nebralo příliš vážně.

50. Tvrzen byl nakonec také zásah do duševního zdraví žalobce. Ze shora uvedených lékařských zpráv a potvrzení o pracovní neschopnosti, podpořených i výpovědmi svědků, jasně vyplývá, že u žalobce po obvinění ze znásilnění vznikla reakce na stresovou situaci, byl v péči psychiatra a bral antidepresiva, neboť u něj byla diagnostikována smíšená úzkostná a depresivní porucha. Od [datum] až do [datum] byl dokonce po akutní stresové reakci hospitalizován v psychiatrické nemocnici. Došlo k tomu ovšem až po rozhodnutí trestního odvolacího soudu, který potvrdil zproštění obžaloby, a navíc ze všech těchto listinných důkazů přesvědčivě plyne, že stres žalobce vyplýval především z nezvládnutého vztahu se [příjmení] [příjmení]. Jak sám opakovaně lékařům sdělil, žil s partnerkou z [příjmení], se kterou ale nebyl šťastný, a současně se seznámil s íránskou studentkou, do které se zamiloval. Výslovně sdělil, že na ni myslí každý den, a to i poté, co jej obvinila ze znásilnění, neboť spolu měli intelektuální souznění, které roky nezažil. Nepravdivé obvinění mělo být její reakcí na to, že se s ní rozešel. Nemohl se pak soustředit na práci, těžko komunikoval s lidmi a věci obecně ho přestaly bavit. Po zproštění obžaloby se mu ještě přitížilo, přičemž se ale stále zabýval [anonymizováno] a jejím psychickým stavem, o které se vyjádřil, že je psychicky nemocná a že má o ni strach. Soudu jistě v tomto řízení nepřísluší zkoumat bližší okolnosti jejich vztahu, je však zjevné, že deprese, stres a obavy žalobce pramenily právě z něj a nikoli z faktu, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání. Nelze si totiž v této souvislosti také nepovšimnout, že žalobce opakovaně vyjádřil přesvědčení, že to pro něj dobře dopadne. Soud tudíž nedospěl k závěru, že by nemajetková újma žalobce i v této oblasti měla převážnou příčinu v trestním řízení, jakkoli zahájení a pokračování v trestním stíhání až do pravomocného zproštění obžaloby ve svém souhrnu zjevně mělo konkrétní dopady do jeho práva na profesní čest a vážnost i práva na soukromí. 51. [příjmení] proto mohl rozhodnout o tom, jaké zadostiučinění je kromě již žalovanou poskytnuté omluvy přiměřené, zjištěný skutkový stav porovnal s obdobnými případy v soudní praxi. Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] šlo o obvinění ze spáchání zločinu pohlavního zneužití, které taktéž skončilo zproštěním obžaloby, přičemž během trestního stíhání byl obviněnému uložen zákaz styku s nezletilou dcerou, čímž byly narušeny jeho vztahy s ní. Jako přiměřené zadostiučinění za tento zásah do rodinného života byla nakonec určena částka 50 000 Kč. Zdejší soud je přesvědčen, že v projednávané věci byl zásah do osobnostní sféry žalobce výraznější, neboť kromě částečného a méně významného zásahu do rodinného života i života v sousedské komunitě byl žalobce jako uznávaný vědec postižen zejména ve svém pracovním životě, byť ani zde zmíněné nezákonné rozhodnutí nebylo jedinou příčinou vzniku nemajetkové újmy, jak shora uvedeno.

52. Ve věci projednávané u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] byla přiznána satisfakce ve výši 90 000 Kč také za nezákonné obvinění pro trestný čin pohlavního zneužívání, avšak obviněný ztratil zaměstnání a měl následky na zdraví, přičemž trestní řízení trvalo jeden rok a čtyři měsíce. Tento případ je tedy posuzované věci v podstatných rysech bližší, a to i s ohledem na domnělou trestnou činnost, která je vnímána přinejmenším obdobně jako znásilnění. Ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] šlo již o zločin znásilnění, stejně jako v této věci, obviněný byl poškozen v rodinném i profesním životě, nicméně trestní řízení trvalo čtyři roky a obviněný byl navíc stíhán vazebně, což se odrazilo ve výši satisfakce, když přiznána byla částka 160 000 Kč.

53. Po srovnání s těmito případy, s přihlédnutím k postupnému snižování hodnoty peněz a v neposlední řadě při patřičném zohlednění okolnosti, že většina tvrzených zásahů do osobnostní sféry žalobce pramenila především z jeho nezvládnutého vztahu se [příjmení] [příjmení], soud nakonec stanovil celkovou výši peněžní satisfakce částkou 100 000 Kč, neboť projednávaná věc je podle jeho přesvědčení nejblíže shora uvedené věci sp. zn. [spisová značka], zatímco ve věci sp. zn. [spisová značka] přes stejnou povahu trestní věci a obdobné dopady do osobnostní sféry poškozeného byla způsobená nemajetková újma s ohledem na délku trestního řízení i vazební stíhání nepoměrně závažnější. Jestliže tedy žalovaná již poskytla žalobci plnění ve výši 50 000 Kč, byla žaloba shledána důvodnou ve výši zbývajících 50 000 Kč.

54. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala po marném uplynutí šestiměsíční lhůty od doručení výzvy ze dne [datum] do prodlení, má žalobce podle § 26 zákona č. 82/1998 Sb. a § 1968 a § 1970 zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník, nárok i na úroky z prodlení z přiznané částky ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I shora uvedeno a ve zbývající části žalobu výrokem II zamítl.

55. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, neboť ačkoli mu nebyla přiznána jím požadovaná výše peněžního zadostiučinění, je nutno v případě, kdy podle zákona č. 82/1998 Sb. dosáhl satisfakce, popř. i jen konstatování porušení práva, jeho úspěch hodnotit obdobně jako úplný úspěch ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikováno pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Náklady žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), neboť ve věci jde o náhradu nemajetkové újmy způsobené zásahem veřejné moci do osobnostních práv žalobce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), náleží odměna ve výši 3 100 Kč za každý z osmi úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), c), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, písemné podání a návrh ve věci samé ze dne [datum], další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne [datum] a účast na jednání před soudem dne [datum], [datum] a [datum], které ani jednou nepřesáhlo dvě hodiny), odměna ve výši 1 550 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu (účast při jednání dne [datum], při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý tento úkon. Dohromady jde spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se sazbou 21 % (mimo soudního poplatku) o částku 37 151 Kč.

56. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, aby mohly být státem splněny uložené povinnosti, místo plnění bylo stanoveno podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.

57. O náhradě nákladů řízení státu, které za řízení vznikly v podobě svědečného, soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nerozhodoval, neboť by takovou povinnost s ohledem na úspěch žalobce (jak shora uvedeno) musel uložit také státu. To by ovšem vedlo k pouhému administrativnímu přesunu v rámci jediné veřejnoprávní korporace, navíc by s tím byly spojeny další náklady, takže takové rozhodnutí by odporovalo zásadě hospodárnosti při nakládání s majetkem státu. Z tohoto důvodu je ostatně stát zcela osvobozen od placení soudních poplatků (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Nelze taktéž přehlédnout, že organizační složkou je zde Ministerstvo spravedlnosti, takže ani argument finančních prostředků pocházejících z jiných rozpočtových kapitol státního rozpočtu se zde neuplatní (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).