8 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 284 172,64 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 245 203,34 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 245 203,34 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 38 969,30 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 182,26 Kč, úroků ve výši 13,99 % ročně z částky 280 776,64 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 510,26 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 280 776,64 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 38 969,30 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 42 197 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 284 172,64 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 182,20 Kč, úroků ve výši 13,99 % ročně z částky 280 776,64 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 510,26 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 280 776,64 Kč od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 274 219 Kč, který na základě smlouvy ze dne [datum] žalovanému poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. K výzvě soudu, zda její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí 13 440 Kč, což bylo ověřeno prostřednictvím příchozích transakcí na účet klienta u právní předchůdkyně. Dále ověřila přes insolvenční rejstřík, že žadatel o úvěr nebyl v aktivním insolvenčním řízení. Jelikož žalovaný uvedl výši svých výdajů 0 Kč, stanovila je banka podle svého interního ekonomického modelu na 8 256 Kč měsíčně. Ukazatel splátkového zatížení poté činil 34,72 %, po zohlednění dalších splátek mimo Českou spořitelnu, jak bylo bankou ověřeno, jeho splátkové zatížení činilo 4 666 Kč měsíčně, tedy mu zbývalo 8 774 Kč měsíčně, což bylo dostatečné pro pokrytí splátek i životních nákladů žalovaného.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně ceníku, všeobecných obchodních podmínek a rozhodnutí o okamžité splatnosti soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 274 219 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úroky s úrokovou sazbou ve výši 13,99 % ročně splatit v měsíčních splátkách po 4 546 Kč, a to nejpozději do [datum]. Vzhledem k nehrazení řádně a včas byla dlužná část pohledávky zesplatněna dne [datum].

5. Z žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný v dané době prohlásil, že je svobodný, žije u rodičů, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho čistý měsíční příjem činí 13 440 Kč, mimo Českou spořitelnu splácí 2 900 Kč a jeho výdaje včetně výdajů na bydlení činí 0 Kč měsíčně. Z výpisů z účtu žalovaného u [obec] spořitelny soud zjistil, že jeho měsíční příjem v období od března 2020 do října 2020 činil 14 327 Kč.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.

7. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

18. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

19. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo dostatečně spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým všem závazkům. Z žádosti o úvěr je zřejmé, že právní předchůdkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně, neboť ačkoli měla správně za ověřený příjem žalovaného, už si nijak neověřovala jeho běžné měsíční výdaje. Jestliže žalovaný uvedl jejich nulovou výši, právní předchůdkyně podle přesvědčení soudu nemohla vyjít pouze ze svého interního ekonomického modelu a fakticky zcela nahodile si stanovit, kolik pravidelně měsíčně vynaloží nejen na své bydlení, tzn. zda a kolik svým rodičům měsíčně přispívá, ale i na další běžné a pravidelné výdaje. Využitý ekonomický model zřejmě může určit výdaje pro osoby v podobném postavení obecně, avšak nemůže s jistotou říci, že jeho výsledek právě tomuto konkrétnímu případu plně odpovídá, což je ovšem pro individuální posouzení úvěruschopnosti daného žalovaného zásadní. Stejně tak si právní předchůdkyně dostatečně neověřila splátky jiných dluhů žalovaného, a naopak si, kromě bankovního účtu u ní samé, neověřovala např. jeho hypotetické finanční rezervy. Lze shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v dané věci převážně formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, z hlediska zákona dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace.

20. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

21. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku 274 219 Kč, plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud uhradil jen 29 015,66 Kč, zbývající část dlužné částky nezaplatil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

22. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl jen co do částky 245 203,34 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě i ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z této částky (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to od [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovaného k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci jen zčásti úspěšné žalobkyni náleží pouze poměrná náhrada nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 368 Kč a z nákladů za zastoupení advokátkou, které podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 9 460 Kč, a to za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý tento úkon. Celkem tak, spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. (mimo soudního poplatku), jde o částku 58 606,40 Kč, vzhledem však pouze k 86% úspěchu žalobkyně a tudíž 14% úspěch žalovaného byla náhrada přiznána v rozsahu 72 %, tedy 42 197 Kč.