8 C 127/2020

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku se žaloba zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroky ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazené zápůjčky ve výši [částka], kterou na základě smlouvy ze dne [datum] žalované poskytla společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně. Dále se domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovanými úroky ve výši [částka], se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroky ve výši 23,72 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to z titulu řádně a včas neuhrazené zápůjčky ve výši [částka], kterou na základě smlouvy ze dne [datum] žalované poskytla také společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto právní předchůdkyně žalobkyně.

2. K výzvě soudu žalobkyně sdělila, že její právní předchůdkyně u obou smluv splnila povinnost podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), když před uzavřením každé této smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a vždy to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a informace byly ověřovány oproti dokladům od ní vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do její zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Dokumenty k ověření“ (zejména výměra podpory, pracovní smlouva, výplatní pásky, list vlastnictví, doklady SIPO). Pravdivost a úplnost poskytnutých informací žalovaná vždy stvrdila svým podpisem, teprve poté byla uzavřena předmětná smlouva, když právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že její schopnost splácet je dostatečná, neboť neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Uvedla také, že jistě nebylo povinností její právní předchůdkyně hlubokým a rozsáhlým prověřováním zjišťovat, zda se žalovaná nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě, když se vychází ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta.

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] zaplatit v 58 týdenních splátkách po [částka], poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Současně žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění a zavázala se platit [částka].

5. Ze zákaznické karty k uvedené smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že v rozhodné době žila s rodiči a její měsíční příjem skládající se z mateřských dávek, příjmů z brigády, přídavků na dvě děti a výživného činil [částka]. Výdaje na domácnost činily [částka] měsíčně, žalovaná rovněž splácela další zápůjčky ve výši [částka] měsíčně. Zákaznická karta obsahuje pouze podpis žalované a obchodního zástupce.

6. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] soud zjistil, že shora uvedená právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky, úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] zaplatit v 58 týdenních splátkách po [částka], poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Současně žalovaná zvolila doplňkovou službu životního pojištění a zavázala se platit [částka].

7. Ze zákaznické karty k uvedené smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná prohlásila, že v rozhodné době žila s rodiči a její měsíční příjem skládající se z mateřských dávek, příjmů z brigády a přídavků na dvě děti činil [částka]. Výdaje na domácnost činily [částka] měsíčně, výdaje na telefon [částka] a žalovaná rovněž splácela další zápůjčky ve výši [částka] měsíčně. Zákaznická karta obsahuje pouze podpis žalované a obchodního zástupce.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila obě pohledávky za žalovanou na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o postoupení pohledávek na žalobkyni a z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky.

10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k platnému uzavření shora uvedených smluv, které soud posoudil jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelské úvěry a také o spotřebitelské smlouvy podle § 1810 a následujících o. z., přičemž citovaný zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (tj. poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěryschopnosti nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila v obou případech uvedených zápůjček povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Přitom otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (zápůjčky) podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

20. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala ani v jednom případě s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnuté spotřebitelské úvěry ve výši [částka], resp. [částka] zaplatit celkem [částka], resp. [částka]. Ze zákaznických karet je zřejmé, že právní předchůdkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala v obou případech zcela formálně a spokojila se s tím, že žalovaná informace uvedené v zákaznické kartě stvrdila pouze svým čestným prohlášením a podpisem. Přitom pouhé doplnění čísel do příslušných kolonek k finančním informacím klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Žalobkyně k výzvě soudu nepředložila žádný doklad, na které zákaznické karty odkazují, nebyly proto nijak doloženy tvrzené příjmy žalované. Nebyly také specifikovány obvyklé měsíční výdaje na domácnost, natož aby byly blíže zkoumány. Právní předchůdkyně žalobkyně také neověřovala její finanční toky, příp. rezervy, a neověřovala další tvrzené finanční závazky žalované. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo u daných zápůjček jen formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelské úvěry splácet, dostatečnou snahu o posouzení její reálné situace.

21. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být u obou zápůjček učiněn kvalifikovaný závěr o úvěryschopnosti žalované. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že obě uzavřené smlouvy o zápůjčkách jsou podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 o. z. neplatné. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen vlastního spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí zápůjčky tudíž v daných případech nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto jsou obě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou ve smyslu § 588 o. z. neplatné i z tohoto důvodu.

22. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost obou smluv poskytla žalované částky [částka] a [částka], plnila podle § 2991 o. z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co takto sama plnila. Co se týče zápůjčky ze dne [datum], žalovaná doposud uhradila pouze [částka], a co se týče zápůjčky ze dne [datum], doposud uhradila pouze [částka]. Zbývající části takto vzniklého dluhu neuhradila, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byly totiž pohledávky za žalovanou postoupeny v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z., o čemž právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou řádně vyrozuměla. Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

23. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl jen co do částky ve výši celkem [částka] ([částka] + [částka]), o kterou se žalovaná takto bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Vzhledem k tomu, že žalovaná je ve vztahu k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení v prodlení (§ 1968 o. z.), vyhověl soud žalobě také ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení z těchto dvou částek (k tomuto nároku srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2895/99, publikován pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a to ode dne [datum], kdy žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou žalovanou k zaplacení, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přitom soud přihlédl i ke kapitalizované výši smluvních úroků a úroků z prodlení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015).