8 C 133/2023

Plný text

Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], úroků ve výši 9,7 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] a zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem [částka] spolu se shora uvedeným příslušenstvím, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši [částka], který mu na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla.

2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně sdělila, že ještě před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Vyšla jednak z bankovního registru klientských informací, z nebankovního registru klientských informací, z registru [příjmení], ze svých interních databází, z insolvenčního rejstříku a z databází neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky i z evidence adres obecních a městských úřadů. Dále vyšla z čestného prohlášení žalovaného o jeho příjmu ve výši [částka] měsíčně a o jeho výdajích, které činí náklady na bydlení ve výši [částka] měsíčně a ostatní výdaje ve výši [částka] měsíčně, což konfrontovala se správními instituty z oblasti státní sociální politiky a s částkami vycházející ze statistických dat, proto u výdajů žalovaného vycházela z částky [částka] měsíčně. Domnívala se, že není možné po poskytovateli úvěru požadovat, aby veškeré výdaje byly objektivně ověřené, jelikož tento požadavek není naplnitelný. Dospěla tedy k závěru, že žalovaný, jako každá svéprávná osoba s rozumem průměrného člověka a schopností používat jej s běžnou péčí a opatrností, bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Připomněla, že porušení povinnosti poskytnout věřiteli v souvislosti s posuzováním úvěru úplné přesné a pravdivé informace je stíháno jako trestný čin úvěrového podvodu. Považovala za důležité také zmínit, že žalovaný na poskytnutý úvěr zpočátku hradil řádně a včas, z čehož lze dovodit, že příčina důvodu aktuálního nesplácení dluhu vznikla až po poskytnutí úvěru. Dále uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr dosud uhradil celkem [částka].

3. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto výslovně předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně přílohy, standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru, úvěrových podmínek pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebníku KB, oznámení Komerční banky o úrokových sazbách v českých korunách, všeobecných obchodních podmínek a z interního účetního dokladu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] jakožto osobní spotřebitelský úvěr a žalovaný se zavázal tyto poskytnuté prostředky s úroky ve výši 9,7 % ročně, celkem tedy [částka], zaplatit ve splátkách do [datum].

5. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne [datum], z návrhu žalobkyně na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru a z kreditních informací soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, je vlastníkem„ domu/bytu“, příjem z podnikatelské činnosti činí [částka] měsíčně, nemá žádné vyživované děti, jeho měsíční výdaje spojené s bydlením činí [částka] a ostatní výdaje [částka] měsíčně a nemá žádné závazky z jiných úvěrů. Žádost je podepsána žalovaným, neobsahuje však údaje o případném ověření tvrzených příjmů a výdajů. Z odpovědi z externích registrů a ze seznamu dlužníků rejstříku ISIR dále vyplynulo, že žalobkyně v těchto registrech o žalovaném nezjistila žádné skutečnosti.

6. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně potvrzení o doručování zásilky soud zjistil, že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a také podle zákona o spotřebitelském úvěru (§ 3016 o. z.).

8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.

10. Podle § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

11. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovaným došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a násl. o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tudíž povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat i doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění této předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele.

16. V posuzované věci pak soud na podkladě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo tak spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti postupovala zcela formálně a spokojila se s informacemi, které žalovaný ve své žádosti o poskytnutí úvěru uvedl. Přitom pouhé doplnění čísel do příslušných kolonek k finančním informacím klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Nebyly tedy nijak ověřeny příjmy žalovaného v tvrzené výši [částka] měsíčně, ani specifikovány, natož doloženy výdaje v tvrzené výši celkem pouze [částka] měsíčně. Žalobkyně ani neověřovala např. výpisem z účtu žalovaného jeho finanční toky, příp. rezervy, stejně tak nezjišťovala případné další finanční závazky žalovaného. Jestliže žalobkyně uvedla, že vycházela také z různých externích i interních databází a registrů a také ze statistických dat, je třeba konstatovat, že posouzení úvěruschopnosti není statistickou záležitostí, jejím smyslem totiž není zjistit, zda by průměrná osoba v postavení žadatele o úvěr byla schopna poskytnutý úvěr splácet, ale účelem této zákonné úpravy je zjistit, zda v daném případě právě tento a nikoli jiný dlužník bude schopen dostát svým závazkům. Jde o konkrétního žadatele a jeho úvěruschopnost, nikoli o úvěruschopnost obecnou, ta by pro určitou smlouvu s určitým způsobem nastavenými parametry postrádala smysl. Tento závěr platí pak tím spíše v případech, kdy by mohlo jít ze strany žadatele o trestný čin úvěrového podvodu, neboť zkoumání úvěruschopnosti s řádnou odbornou péčí, tedy s objektivně podloženými údaji, které mohou vést k závěru o úvěruschopnosti daného žadatele, chrání rovněž zájem poskytovatele, aby byl následně poskytnutý úvěr skutečně splacen. Nelze jistě žádat, aby poskytovatel úvěru ověřoval tvrzení žadatele do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti je třeba, aby byl doložen jeho příjem i pravidelné měsíční výdaje, k čemuž dostačují např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné. Namítala-li žalobkyně, že žalovaný spotřebitelský úvěr hradil zpočátku řádně a včas, tato okolnost se nijak ke zkoumání jeho úvěruschopnosti nevztahuje, neboť to, že tomu tak bude, nemůže poskytovatel v okamžiku sjednávání smlouvy vědět, resp. může na to usuzovat s dostatečnou jistotou jen v případě, že bude řádně a s odbornou péčí zkoumat jeho úvěruschopnost.

17. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo v posuzované věci pouze formální záležitostí, žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že shora uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Zákonná povinnost posouzení úvěruschopnosti přitom chrání nejen samotného spotřebitele před negativními důsledky jeho případné neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu jeho i osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Poskytnutí úvěru tudíž v daném případě nejen odporuje zákonu, ale také zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným ve smyslu § 588 o. z. neplatná i z tohoto důvodu.

18. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalovanému částku [částka], plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Avšak s ohledem na skutečnost, že žalovaný na uvedenou částku podle tvrzení žalobkyně zaplatil již [částka], nezbylo soudu než žalobu v plném rozsahu zamítnout, když samotná jistina již byla takto uhrazena. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na to, že žalobkyně ve věci úspěšná nebyla a žalovanému žádné náklady nevznikly.